Ach jo.
Já jsem dnes byla u kadeřnice, aby mi z vlasů vytvořila nějaký bohulibý i mnělibý účes. Chtěla jsem nějaké pěkné mikádo, protože mi podle mě sluší. Kadeřnice mi řekla, že mi mikádo nesluší a že mi udělá takový účes jaký mi ukázala na jakémsi obrázku z časopisu.
Hm, tady ustřihla, tam prostříhala a já teď vypadám jak Jágr před deseti lety a Marťas se mě ptal, jestli mi může řikat Dolejš.
Ach jo.

Teď jsem si po velmi velmi velmi velmi dlouhé době dala chleba se sádlem a s česnekem.
To je lahoda!

Už zas mám ZRN [zkurvenou ruskou nemoc]. Můžu si za to ale sama. Podle pravidelného smrkání a pocitu v krku vím, že nikdy nezmizela, jen ve mně dřímala a čekala na vhodnou příležitost se projevit. A ta přišla včera.
Šla jsem totiž odpoledne do kina a večer po kině do hospody. A protože jsem chtěla být krásná, oblékla jsem si pěkné tričínko bez rukávků a pěknou krátkou sukénku.
Chlad udeřil sotva jsem vyšla z domu, ale jednak jsem chtěla být krásná i v chladnu a pak, už jsem neměla čas jít zpět se převléknout. Doufala jsem, že alespoň v kině bude teplo. To bohužel nebylo, protože si zaměstnanci mysleli, že teplo je venku a my co jdeme dovnitř se proto chceme klimatizovat. Vevnitř jsem tedy pak doufala, že se venku něco změní a bude to jako vždycky v létě, kdy vylezu z kina ven a překvapí mě, jak je tam i tak pozdě teplo. Nezměnilo se vůbec nic a zima byla stejná jako předtím.

Ale to vůbec není všechno, zatímco v kině jsem byla s maminkou, do hospody jsem měla jít s kamarádem Libourem.
Konverzace při setkání vypadala asi takto:
E: Čau, kde máš zbytek.
L: Pow psal že za chvíli dorazí. Kde máš ostatní ty?
E: Jaký ostatní?
L: S někým jsi snad byla v kině ne?
E: No jo, s maminkou.
L: A nechce jít maminka do hospody s náma? Že hulím snad našim nepráskne.
Aha!
Odchytli jsme tedy u výlohy s botami maminku v klobouku [M: Jé, Libore, Tebe jsem už dlouho neviděla. L: Dobrý den, já Vás znám vlastně jen z cesty do kostela.], maminka souhlasila, že si s námi dá drink a já jsem vymyslela že půjdeme do kavárny kde pracuje Depka. Depka tam bohužel nebyl, za to tam byla vernisáž a tudíž vevnitř plno a mě nenapadlo nic jiného, než "když je tak příjemný večer, pojďme si sednout na zahrádku".
A je to. ZRN se vrátila.

Ale jinak bylo posezení na zahrádce příjemné, pěkně jsme si s Libourem popovídali o tom jak se oba umíme u pracovních pohovorů pěkně prodat:
Z: Tak co umíte?
E,L: Vlastně nic.
Z: A jak jste na tom s angličtinou?
E,L: Nooo...dost mizerně ....
Libour ovšem mé neznalosti angličtiny nevěří, protože mě kdysi v Římě slyšel na čísi dotaz "Dou you speak english?" odpovědět velice důvěryhodně "A little bit". Důvěryhodně proto, že tuto větu mám tak dokonale zmáknutou, že každý, kdo se mě zeptá a slyší tuto mou odpověď nabude dojmu, že jde jen mou falešnou skromnost.
Asi v deset jsem šla volat Marťasovi, neb je jistě v Praze chudák sám opuštěn a smuten. Zjistilo se, že Marťas teda vůbec není sám a opuštěn, naopak sedí s kýmsi v hospodě a láme do sebe nejen pivo, ale i panáky [u něj dost nezvyklé]. Výčitky svědomí mě tedy nadobro opustily a to až tak, že jsem s Powem pokračovala v tahu do hospody U Babičky, kde jsem si vyslechla názor na křesťanskou mládež, která na setkání v Táboře vykoupila zásoby kondomů, provedla debatu o tom, kdo na křesťankém setkání mládeže dal tolik peněz na Haiti a obdržela od Toma gumový oranžový náramek svobodavolby.cz.

No prostě opravdu pěkný večer. Ovšem to, že jsem si tak pěkně do noci zapařila mi přišlo super jen do té doby, než jsem se ucpaným nosem a bolavou hlavou nemusela ráno vstávat do práce...

PS: Jo a co se filmu týče, byly jsme na Edith Piaf.

Expedice Rusko XXI

ПЯТНИЦА 20.7.
10:09 - Odjezd byl včera stanoven na deset, takže jsme v normě. Ale nechápu, proč jsme vstávali ve třičtvrtě na osm. V noci nepršelo, což je paráda a dnes od rána paří slunko a je hic. Tak jsme aspoň dosušili stany ze včerejška a pořádně se vycachtali v řece [ve které bylo spousta nezmarů]
10:41 - Hurá, Štěpánek čte Karelsé pohádky.
12:09 - Lublin - O tom jsem tolik četla od Singera, teď už ale vypadá dost jinak než v jeho knížkách. Zas je nad námi Fjodor.
14:27 - Hrajem opět s klukama slovní fotbal a kdo neví, ten dostane jednu až dvě rány pistolkou.
15:12 - Na včerejších hranicích došlo k mýlce. Platilo se jen 20 zlotých na osobu místo 2000, a to už se dá snést.
Proběhla přestávka na benzínce s kohoutkem se studenou vodou. Taky všichni zjistili, že už jsme vlastně hrozně blízko hranic [cca 250 km] a tak prý se jede k nám na smažák.
17:52 - Krakow - Stojíme v koloně a je tu hrozné vedro. Nemám ráda Polsko.
20:10 - Brno 230 km. Napsala mi maminka, a Geda se Štěpánkem jsou dotčeni, že jim maminka nenapsala ani jednou.
20:39 - 10 km do Polsko-Českých hranic. Tom furt mluví jen o smažáku s hranolkama a tatarkou.
21:04 - Zastávka na benzínce před hranicemi. Provedli jsme dva sřelecké souboje a la Rusko 19. století. Já vs. Štěpánek a Geda vs. Pepíček. Já a Geda jsme mrtvé a já to mám dokonce oficiálně potvrzeno lékařem.
Rozhodlo se, že se jede rovnou do Brna.
21:11 - Příjezd na hranici.
21:17 - Odjezd. Nuda.
Zábavné bylo jen to, že Jája celníkům odpovídala rusky.
21:25 - Česká hranice - žádná kontrola.
21:31 - Český Těšín - Nechtějí nám zastavit na naší oblíbené benzínce s diskotékou.
21:32 - Změna, jedeme na ni a všichni se moc těšíme.
22:17 - Sedíme v hospodě v Těšíně a všichni se moc těšíme na jídlo, které uvaří někdo jiný. Lída s Jájou mají pořád polského operátora a tak nemůžou nikomu volat. Jája po nás chce písemné vyjádření k ní jako k průvodkyni a ke Standovi jako k řidiči. Vzhledem k tomu, s čím se oba museli, jak ze strany cestovky, tak i ohledně nepředvídatelných nástrah celé cesty, vyrovnávat, dostali ode mne hodnocení pouze kladné.

СУББОТА 21.7.
2:18 - Vidíme Brno, ale s Gedou se strachujeme o život, protože řidič Standa na dálnici dost kličkuje.
3:36 - Už jsme doma, ale ještě je potřeba zapsat, že nás za celou dobu expedice nikdo neznásilnil, nezabil a hlavně neokradl!

Šutry

K tomuto postu mě ponoukl Julčin článek o suvenýrech. Původně jsem k němu chtěla následující text napsat jako komentář, ale pak jsem si řekla, že to je vlastně pěkný námět na malý spotík a třeba mi i někdo odpoví na položené otázky.

Nikdy jsem nepochopila proč si lidé jako suvenýry domů vozí kameny. Respektive chápu že to tak někdo má, ale nerozumím tomu. Dívají se na ně někdy? Mají je v jedné velké krabici, nebo různě postrkané po bytě? Jak po letech poznají který kámen jim má co připomínat? Mají na něm cedulku s místem a časem sběru?
Je pravděpodobné, že coby dítě jsem domů nějaké šutry asi tahala taky, ale jediný, který mi uvázl ve vzpomínkách, máme v původní domácnosti dodnes, a to v poličce v kuchyni spolu s miskami, prkýnky a hrnky na kafe. Jde o relativně velký kámen, tak akorát do dlaně, a celý potřený zlatou barvou. Není to totiž ledajaký kámen, ale zlatý valoun z mého prvního skautského tábora; nejspíš šlo o součást táborového pokladu.
Mým tradičním suvenýrem z prázdninových dovolených byly klacky. Každý rok o letních prázdninách jsme jezdili s mámou, tetou a její rodinou na báječnou dovolenou do Ostružné v Jeseníkách, kde jsme s bratránkem a sestřenkou trávili spoustu času vyřezáváním a zdobením klacků. Je jasné, že taková umělecká díla je škoda jen tak pohodit v lese a nevzít je s sebou do Brna. Když si doma nějaký čas pobyly, maminka je nenápadně vyhodila a já si málokdy vzpomněla, že bych někde nějaké vyřezané klacky z Jeseníků měla mít.
A jak to vypadá se mnou a se suvenýry teď? Žádné si nevozím. Nemám je ráda, protože mi všechny připadnou kýčovité, nelíbí se mi a hlavně se zde projevuje moje povaha, neláska k "věcem". "Věci" jsou předměty které se všude povalují, zabírají místo, chytají prach a nemají žádnou pozitivní vlastnost. S tím také ostatně souvisí moje problémy s dárky. Pokud nevím co darovat, přijde mi nejlepší se dotyčného zeptat co by si přál, nebo mu prostě dát peníze. U nás se oba způsoby berou jako nezdvořilost, jenže mně přijdou lepší než darovat "věc" se kterou si obdarovaný neví rady, ale vyhodit ji nemůže, protože "je to přece dárek".
Suvenýry podle mě takové "věci" jsou. Proto si z cest vozím oblečení a prsteny. Než otravovat kamarády a příbuzné výstavkou suvenýrů a říkat jim kde jsem co koupila, je totiž mnohem elegantnější k poznámce kolegyně "to je ale pěkná halenka" jen tak mimochodem dodat "ach děkuji, tu jsem si přivezla z Athén".

Věrka Serďuška má další písně i s klipama. Je na nich vidět, že Věrka umí nejen střeštěnosti a la Lasha Tumbai z Eurovize, ale i úplně jiné hudební žánry :)





Nevím co je to za styl, ale IMHO rozhodně stojí za zhlédnutí i za poslech


Tango


Marylin Monroe

V pátek 24.8. ve 21:30 bude na Channel4 odvysílán první díl druhé série IT Crowd.

A aby nám nebylo líto že to uvidíme až za dlouho, tady je jedna neseriálová starší scénka.

Expedice Rusko XX

ЧЕТВЕРГ 19.7.
8:25 - Jedeme do pralesa s nějakým domorodcem. Naše auto stojí na špalcích a stále nemá jedno kolo. To nám ale cestovka připravila pěkný program.
9:40 - Белавеская пушча - Музей природы - Neberou tu dolary ani eura [jak nám bylo řečeno ve městě] a dovnitř asi potřebujeme průvodce. No aspoň jsme viděli v muzeu vycpanýho zubra.
9:53 - My jedeme opravdovým autobusem. Super!
Sice jen do vesnice vyměnit peníze a zpátky k muzej, ale i tak dobrý.
10:10 - Jsme v ještě větším autobuse s nakresleným velikánským Mrazíkem na boku.
10:12 - Vyrážíme do pralesa a máme to i s výkladem v ruštině. Kéž by to okno nebylo tak špinavé a já viděla jak vypadá prales.
11:45 - Já opravdu nevím odkud začít.
Průvodkyni jsme nazvali Valja [podle Ruského týdne]. Je to přesně ten typ jak věkem, tak i vzhledem. Náš drsný zálesácký oděv [goretexy, dlouhé kalhoty, pláštěnka a pod.] je dost nevyužit, protože všude kam se může chodit je asfalt, štěrk, nebo dřevěný chodníček. Tam, kam se chodit nemůže je pěstěný anglický trávník. Absolvovali jsme totiž úchvatnou prohlídku běloruského Disneylandu, tedy spíše DěduškyMorozelandu.
Pro vstup se před vraty muselo hromadně zvolat "Dědečku mrazíčku pusť nás do světa pohádek" a na druhé zvolání nám přišla otevřít sama Sněhurka. Kolem dřevěných soch sedmi trpaslíků nás dovedla k domečku [no spíš to byla taková větší vilka] Dědy Mráze, který hned vyšel ven nás osobně uvítat. Měl na sobě letní oděv, zná Karla Gotta a ptal se nás, jestli taky máme Dědu Mráze. Potom se pokračovalo dál. Byla tam spousta věcí, na které když si člověk sáhne, sedne si do nich, podívá se na ně, zatancuje si okolo nich, projde se po nich, políbí je a pod., tak se mu splní nějaké přání. Rusové a Bělorusové byli hrozně nadšení a dělali všechno co jim Valja řekla. My jsme si sem tam na něco taky šáhli a přáli jsme si dostat se odsud.
Na konci prohlídky, v domečku s výstavkou dětských obrázků a jiných výtvorů pro Dědu Mráze, se zjistilo, že pokud chceme k jezeru [které tam někde je a kam jsme chtěli na procházku], měli jsme jet jiným autobusem, protože tento jede jen do DědoMrázolandu. Valja se nabídla, že k jezeru pojede s náma a ukáže nám zubry.
Bumážku za 5500 rublů po nás nikdo nechtěl, tak máme aspoň pěknou památku.
13:10 - Máme za sebou prohlídku voliér. Chudáci zvířata. Viděli jsme dva zubožené vlky, dva zubožené medvědy, tři koně, dvě laně, několik zubrů a pěkného soba s plyšovýma parohama. Kopytníci se nemají tak hrozně, protože jsou aspoň ve výběhu.
13:59 - Již jsme shlédli i Музей природы. Něco tak...naturálního jsem ještě neviděla. Ta budova obsahuje veškerou faunu a flóru z pralesa, ovšem vycpanou a usušenou. Ale to neva, aspoň vím jak vypadají dva preoucí se rysové, či jak krvelačný výraz umí mít malé liščátko, když zrovna nese v tlamě ulovenou vránu.
17:15 - Po prohlídce Mrazíkolandu, voliér a muzea jsem byli všichni tak vyřízení, že jsme na jezero neměli ani pomyšlení a nechali se odvézt zpět k autu. To už máme spravené a od manželky jednoho z řidičů co nás vezli do pralesa jsme dostali borůvkové knedlíky. Pak nás dovedla k řece [o které jsem si doteď myslela že to je vodní nádrž] na místo s čistější vodou a bez žabinců. Standa nám tu všem povykládal jak to auto spravoval a místní mu pomáhali. Jája říkala, že celou dobu nedělal vůbec nic a všechno spravil nějaký Bělorus. Známe Standu už tři týdny a tak věříme Jáji.
18:01 - Proběhla velká družba se spřátelenými domorodci. Dostali jsme běloruské národní jídlo, které spočívá z malých bramboráčků bez majoránky a česneku, ale s tou jejich výbornou tučnou smetanou. Za to jsme jim předali šest piv, jedny kakaová diska, be-be sušenky a pomačkané ruské bonbóny. A za to jsme zase obdrželi dvoulitrovku zavařených okurek.
Vyrážíme na hranice. Zlomíme časový rekord z tšch lotyšsko-ruských?
18:43 - Příjezd k hranici.
18:45 - Ježkovy, my se otáčíme a jedeme zpátky.
19:05 - S Gedou jsme cestou Brestem udělily několik bodů v mužské sekci.
19:11 - Příjezd na druhou hranici. Řidič Standa se diví, že po něm chtějí techničák.
19:16 - Dostali jsme první печатку a máme za sebou první level. Přijíždíme do fronty a tak jdeme s holkama na cigáro.
19:38 - Už vidím pohraniční budku s pohraničníky. Chodí tu několik důchodkyň pochybného vzezření, které se nám snaží prodat něco k jídlu, popřípadě žebrají. Řekli jsme jim, že nic nemáme a že jedeme domů. Taky tu chodí chlápek s kávovarem [ne s termoskou, s kávovarem], ale protože nic nemáme protože jedeme domů, museli jsme ho nechat jít dál. Bělorus ve froně vedle nás šudlí novinama boční sklo auta. Třeba si myslí, že s čistým autem ho spíš pustí do EU.
19:45 - Proběhla první kontrola pasů a my s Gedou jsme dotčeny, protože jen po nás dvou chlap pas vůbec nechtěl.
19:48 - První level je za námi. Přijíždíme k ještě lepší frontě než byla ta předtím.
20:00 - No nic, jdeme se s Gedou podívat k duty free shopu.
20:05 - Podle Gedy má duty free shop otevřeno jen 23,30 - 24,00. Já myslím, že má pořád zavřeno, protože vevnitř není žádné zboží. Přesunuli nás do vedlejší řady pro autobusy, kde nikdo nestojí.
20:18 - Pustili ven psa. Kluci jdou číst Byliny.
20:43 - Jedeme pod střechu hned za běloruský autobus plný malých holčiček.
21:06 - Řidič Standa furt lítá sem a tam a vždycky nese nějaký nový papír nebo peníze na poplatek.
21:12 - Zrovna když jsem šla na záchod, začala kontrola osob podle pasů a výběr bumážek z lotyšsko-ruských hranic.
21:28 - Autobus s běloruskými holčičkami popojel a my též. Opět kontrola techničáku a ostatních papírů. Rozsvítili světla, aby na nás lépe viděli. Aspoň že jsme pod střechou kdyby začalo pršet.
21:36 - Máme zaplatit 2000 zlotých/osoba za to, že vjíždíme do EU. To je zhruba tolik, kolik byla cena zájezdu. Peníze po nás nechtějí Bělorusové, ale Poláci, což mě dost udivuje. Tom furt dokola opakuje že to nechápe a ptá se proč.
21:44 - Už přišel chlap a ptal se, kolik máme vodky a cigaret.
21:51 - Vrátili nám pasy a zas žádný razítko!
21:59 - Řidič Standa je prostě debil, protože není schopen zvednout zadek a vytáhnout VŠECHNY papíry k autu, a tak se po hodině zjistilo, že má papír, díky kterému snad nebudeme muset platit ty peníze.
22:01 - Druhý a třetí level jsou za námi. Stojíme na červenou na semaforu na čtvrtý level.
21:07 - Přechod na středoevropský čas. Příjezd na 4. level - Polská strana. Jak vidím tu polštinu, radši bych se vrátila do Běloruska. Je tu zákaz kouření. Škoda.
21:24 - Hustý, Standa ty prachy za nás fakt zaplatil, ale z peněz na benzín, tak nevím jestli dojedem. Opouštímě polskou stranu hranice.
21:57 - Polsko je plné nástrah. Čekáme před závorami až přejede nákladní vlak. Jede asi 20km/h a už tu čekáme víc než polovinu času stráveného v téhle zemi.
22:49 - Spíme pod mostem.

Expedice Rusko XIX

СРЕДА 18.7.
7:43 - Kdyby nás Jájin budík nevzbudil o hodinu dřív, než se mělo vstávat, bylo by to ještě krásnější ráno. Každopádně jsme se stihli najíst, dát si kafe [poslední], vyčistit si zuby, usušit stan, Š&A se vykoupat a již razíme pro bumážku pro vstup do Bielowizského pralesa. Ještě bude ve vesnici zastávka u studny pro vodu.
[Астрошыцы]
8:02 - Nabírání vody ze studny je fakt zábavné. Pokud to má člověk ovšem jako součást dovolené a nemusí to dělat každý den.
Hurá na Brest.
8:20 - Zpíváme sborové písně jako "Žampióny nadívané", "Každý den k svačině jedině pramen zdravý z Posázaví", ale největší úspěch zaznamenal "Elektrický proud"
8:55 - Již jsme prozpívali Ať žijí duchové, Noc na Karlštejně a Šíleně smutnou princeznu. Teď je na řadě Limonádový Joe, což vedlo k tomu, že Pepíček se Štěpánkem vytáhli pistolky se svými posledními náboji, atakují nás a ještě po nás chtějí ty náboje vrátit.
9:20 - 57 Km před Minskem a jsme u první mýtnice. Zpívá se Jarek Nohavica.
10:07 - Na dálnici jsme v protisměru potkali obrněný transportér s kompletní posádkou.
13:20 - 41°C ve stínu.
Jsme kousek před Brestem, proběhla zastávka na benzince, všichni jsme si dali moroženoje a já s Gedou jsme nakoupily zásoby vanilkové coly. Dokonce měli jednu dvoulitrovku. Mám ji za 3230 běloruských rublů. No, na benzínkách je vždycky draho...
Všichni jsou Běloruskem nadšeni, protože ve srovnání se zemí Velkého bratra tu mají [říkali Štěpánek s Pepíčkem] "fungující zemědělství, rovné upravené silnice, je tu čisto a mají upravené vesnice...akorát si moc nemůžou říkat co chtějí".
Kluci zas vytáhli pistolky každý se svým posledním nábojem...a už je jen jeden. Pepa ten svůj omylem vystřelil z okna. V autobuse nastalo velké pozdvižení všichni kromě řidiče a Jáji se pro něj chtějí vrátit.
14:15 - Брест - Jsme v jakési pevnosti, původem nejspíš dost staré. Bělorusové z toho udělali socialistický areál, kterému vévodí čísi [dělník nebo bojovník za svobodu] hlava a la vytesaná do skály [celé to je z betonu] se srpem a kladivem.
Vstup do areálu je tvořen velikánskou pěticípou hvězdou a hrály nám při něm budovatelské písně. Když jsme došli až k hlavě, zrovna začínala přehlídka s kapelou a kladením věnců. To jsme všichni moc rádi že to uvidíme.
[zde něco více k celé pevnosti]
14:56 - Dofotil mi foťák. Kladení věnců bylo přebito ještě mnohem lepším zážitkem: střelbou ze vzduchovky na nepřátelské pěšáky, tanky a balóny. 5 střel za 1000 běloruských rublů a z toho dvě úspěšné. Paráda!
15:17 - Štěpánek řekl, že si tu připadá jak na vlastivědném výletě. Včera Katyň, dnes pevnost s přehlídkou...Do pralesa chtějí 5500 rublů za bumážku a 18 tisíc za vstup, ale stejně nevíme, jestli nám tu bumážku vůbec dají. A stahuje se nad nás Fjodor, pravděpodobně začne pršet.
16:15 - Magazín. Máme utratit všechny peníze, kromě těch na bumážku. Mám 4 buchty, jednu slanou pečivo věc, jednu broskev [v obchodě byla veselá etudka s prodavačkou při nákupu váženého ovoce a zeleniny, tak aby mi to vyšlo s pěnězi] a zbývajících 500 rublů jsem dala dohromady s Pepíčkem a máme litr mlíka [Pepa je totiž, stejně jako já, laktofil]. Osobně to považuji za výborné zhodnocení zbývajícího kapitálu.
17:11 - Vypadá to, že bumážka bude. Lída s Jájou vypsaly za každého papír v azbuce, Jája vybrala po 5500 rublech a teď čekáme, jak to dopadne.
Prý budeme spát v kempu. Představuji si ho jako, v tom lepším případě, pokosenou louku u které někdo vybírá peníze za postavení stanu, vaření jídla a tak. O tom horším radši moc neuvažuju.
17:38 - Za deset minut se jdeme všichni ukázat, jestli jsme hodni vstupu do parku. Přijela Lada 1200 s dálkovým zamykáním. Taky jsme už s Gedou udělily v rámci naší soutěže jeden bod v mužské sekci.
Stále víc se zatahuje a ochlazuje.
17:51 - Už čekáme na chodbě. Pepa vytáhl pistolku a střílí po ostatních.
18:05 - Naše Marina Katovna šla pryč, zamkla kancl a já myslím, že už se nikdy nevrátí. Jája dělá tlumočníka jakémusi cizinci který neumí rusky a policajtovi, který zas neumí anglicky.
18:22 - Bumážku máme, ani jsme se nemuseli ukazovat. Bouřka stále nepřišla, ale čekáme ji každým okamžikem.
18:39 - Upadlo nám něco z auta [na křižovatce], ale nemůžeme to najít. Už začalo pršet, zatím jen trošku.
18:43 - Upadl kus tlumiče. Standa je fakt dobrej řidič. Když potřebuje koupit něco k autu, nebo se s autem něco stane, čeká co s tím ostatní udělají a světácky to komentuje zpoza volantu.
[Тельмы]
Ta země je fakt placka.
19:20 - Čekáme u nějakých chalup v lese až Jája zjistí kde je kemp.
Štěpán s Pepou našli ve městě kus pazourku a teď do něj mlátí kusem žuly a vyrábějí nože a žiletky. Gedě se podařilo malý odštěpek přivázat trávou ke klacku, a teď mě tím ohrožuje a tváří se jak neandrtálec.
21:28 - Táboříme o asi 300 metrů dál než kluci vyráběli žiletky z pazourku. Je tu vodní nádrž se spoustou rybářů a rovná pevná zem. Poté, co odjel rybář který okupoval písčitou plážičku, jsem se šla vykoupat. Geda s Lídou před tím absolvovaly o kus vedle koupel s mrtvými rybami a žabincem. Já jsem si stanovila svoje priority, a když si mám vybrat mezi koupelí s mrtvými rybami a žabincem a být prase, tak budu radši prase.
Taky jsem šla do auta pro náš drogistický batůžek, a podle toho jak vypadalo auto a jak se řidič Standa a Jája tvářili, už navždycky zůstaneme v Bělorusku. Ale dali mi sebou pro ostatní 29 okurek, které dostali od místních bělorusů za piva. Už dlouho nepršelo a trhají se mraky.
22:30 - Šli jsme se mrknout na zdymadlo a cestou jsme pohladili chudáka strhaného a vyhublého koníka. Jdem hrát krávy.

Mám velmi akční sestřenici, která se měla vdávat do Austrálie, ale nakonec se bude vdávat do Států, a ta sestřenice má ještě akčnějšího bratra. Ten se ženit nebude nikam, ale cestuje různě po světě a píše o tom články do časopisů [dnes jsem jeden četla v Lidé a Země], a hlavně má svoji doménu i se stránkami a podle mě moc pěknými fotkami. Koukněte www.danielpecenaphoto.com.

Jo, a další můj bratranec zvedá telefon [pevnou linku] slovy "u aparátu".

Jestli bych se taky neměla nějak vyprofilovat, aby o mě též mohli říkat "já mám hrozně akční sestřenici, ona..."

Expedice Rusko XVIII

ВТОРНИК 17.7.
7:00 - Už hodinu nemůžu spát. Venku svítí sluníčko a v Sokolovně je hrozná zima.
9:50 - To je k neuvěření, že my jsme schopni během deseti minut komplexně sbalit tábor a odjet. Jája viděla jakéhosi člověka co telefonoval u našeho tábora a tak vydala příkaz k okamžitému odjezdu. Ten se nám povedl aniž přijela милиция, ale stejně nás dříve či později odchytí na silnici, protože máme cizí poznávací značku.
Už jsme potkali zase čapí hnízdo a mají tu černobílé krávy.
[Стасева] [Яромiна]
10:20 - Zastávka u rybníka. Podle mě vypadá dost nechutně, ale Štěpán s Alenou jsou ochotni vlézt do čehokoliv, ať je to sebehnusnější, jen když to teče. Možná u nich platí "co je mokré, to je čisté".
10:59 - Mám za sebou nejodpornější koupel svého života. Alec se Štěpou se koupali v místě s pneumatikama a konzervama, Tom a Pepa na místě s pneumatikama a bahnem a Lída, Geda, já a Jája v místě s pneumatikama, bahnem a lekníny. A vedla tam strmá bahnitá cesta lemovaná kopřivami. Teď opět spěcháme, abychom dnes stihli Minsk.
11:52 - Вiтебск - Jsme v nějakém městě, co vypadá jako Ostrava-Poruba. Gedě vypadl čudl z mobilu a řeší to celý autobus.
[Гараны]
12:32 - Поласк - Další Ostrava-Poruba. Doufám v nějaké historické centrum. Přinejhorším vezmu zavděk i klášterem.
13:00 - Dali jsme Jáji dohromady 20 Euro na výměnu, abychom měli na chleba a vodu. Historické centrum [doposud jsme šli jednou ulicí] se zatím skládá z dřevěných domků. Už jsme potkali dva katolické kostely; z obou je muzeum. No, aspoň že ještě vůbec stojí.
13:09 - Ta deli byl ale pěkně debilní nápad. Kam se podívám, tam je flek od čokolády. Tričko jsem trochu vyprala v jakémsi, snad ne posvátném, prameni a svoje bílé tříčtvrťáky taky, ale už jsou stejně asi na odpis. Ještě že už jedem domů. Je hrozné vedro, tak to vyprané aspoň trochu chladí.
Prý budem v Bělorusku až do čtvrtka do večera. Doufám, že to zítra a pozítří ráno nebude takový úprk jako dneska, protože na trávící trakt některých členů expedice to nemělo dobrý vliv.
13:25 - Za 20 Euro jsme dostali 58800 běloruských rublů.
16:23 - Хатынь - Jsme u památníku jakési vesnice vyvražděné ruskými, nebo polskými německými důstojníky [jak to bylo doopravdy]. Je tu efektní betonový hřbitov, betonové nápisy a železná socha hnusného chlapa co drží v rukou mrtvé dítě a má hrozně dlouhé ruce a vypadá trochu jako Frankenstein. A taky tu je rozprostřeno nejmíň 20 betonových zvonic [nejspíš co zvonice, to jeden dům] a každou minutu všechny naráz zazvoní. Působí to dost ponuře, jinak by to bylo celkem pěkné výletní místo...nebýt té historie ovšem. Sedím asi v polovině, ale nevidím důvod to celé obcházet. Radši jdu zpátky hledat vodu k pití.
[Слатавишча]
17:30 - Jedem o běloruské dálnici. Je čtyřproudá + odstavné pruhy a travnatý pás uprostřed. Už nemá svodidla [ale před chvílí ještě měla] a drncá to jak na D1. Zas budem spát někde načerno a nejspíš vynechme Minsk. Trochu mě to mrzí, ale zas budem ráno vyjíždět až 8 místo 6.
Na Rusku i Bělorusku mi přijde dobrý, jak mají na dálnicích autobusové zastávky. U jedné jsme teď potkali i přechod pro chodce.
19:37 - Táboříme u rybníka u dálnice. Je tu hafo domorodců, a tak děláme, že tu máme jen piknik. A+Š+P zas chtějí spát pod širákem, a tak nám Pepíček opět půjčil Sokolovnu. Nejsou tady komáři, ale mouchy. A moc.
20:17 - Nalepila jsem Gedě na tričko křiklavě oranžovou dlohatánskou nálepku 3 + 1 ZDARMA aby vypadala jako miss. Moc jí to sluší, ale musíme ji teď nazývat Hedonie Jasné Slunéčko Krásná. Jdeme hrát Marxeso.
23:00 - Mám rekord v kravách - 42. S Gedou a Pepíčkem jsme si moc pěkně popovídali o letních táborech. Geda se taky pokoušela klukům vyprávět dva horory, ale moc jí to nešlo, protože se vždycky začala smát. Jsme zvědavá, kolik budeme mít ráno času na odjezd. Geda už chce jít spát a nechce si posílat zprávy v morseovce. Zas musim na záchod. Ach jo.
Jo a ještě je fajn, že až na L&T spí všichni daleko, a tak bude jen jedno chrápání.

Pohled od Gedy z tábora

Když jsem šla dnes do práce z nezvyklého směru - od MZK, všimla jsem si, že na chodníku přímo před hlavní branou fakulty se skví bílou barvou nápisy Ing. Spike, Ing. Ondra, Ing. Erik a ještě něco dalšího [nebo spíš někdo další], co už jsem nestihla přečíst. Asi měli kluci radost že už to mají konečně za sebou. Napadalo mě, co kdybychom takhle třeby my s mojí spolužačkou Janou napsaly na chodník před FF Mgr. Bára a Bc. Janka. No, teď už je na to trochu pozdě, ale stejně se bojím, že by to intelektuálové z naší almy mater rozhodně neschvalovali.

Expedice Rusko XVII

ПОНЕДЕЛьНИК 16.7.
11:40 - Skoro jsme vyrazili včas [v 11]. Jedeme směr Smolensk, kde máme utratit všechny rubly. Doufám, že Smolensk neví, že je naš poslední ruská štace a ne = aktuální zpráva - prý projíždíme bojištěm u Borodina, 1812 - konec aktuální zprávy = nenasadí podle toho ceny.
Jinak v noci začalo pršet asi tak tři minuty potom, co jsme zapnuly stan s tím, že jdeme spát. Ráno bylo všechno suché, a dokonce jsme před odjezdem stihly vysušit i stanovou podlážku. Dnes podnikneme pokus o překročení běloruských hranic, tak doufám, že na nás Lukašenko nesešle hromy a blesky a hlavně déšť. S Gedou jsme si, z radosti nad slunečným dnem, zazpívaly několik náboženských písní a Pepíčk slíbil, že jen co dočte knihu, zapěje si s námi oblíbenou píseň Pampelišky.
Raduji se, protože jsem se probudila s neucpaným nosem.
12:07 - Blížíme se k městu Гагарин a zas si nás našel Fjodor. Jeho šeď se na modrém nebeském podkladu moc pěkně vyjímá.
12:10 - Ježkovy, řeklo se, že Smolensk je u Moskvy, tak proč vidím ceduli "СМОЛЕНСК 241"? [opět jsme přejeli řeku Moskvu] No aspoň už jsme ve Смоленской области.
Dneska nebudu na řidiče Standu moc nadávat, protože mi dal k sobě nabít telefon. Ale ten pakl dvanácti půllitrových poděbradek teda mohl nechat doma.
13:10 - Čtu Noc zpovědníka, a tak jsem v autobuse nastolila debatu "kolik andělů se vejde na špičku jehly". Dokonce se zapojil i ateista Štěpánek. Téma se polsléze stočilo na stáří andělů, a Štěpánek vznesl myšlénku, že anděl je starý, až začne trpět inkontinencí. Geda zas tvrdí, že všichni andělé jsou ti malí, tlustí, barokní. Já jsem kontrovala jinochem Gabrielem s mečem, ale umlčeli mě, že archanděl je jiná šarže a je to, jakobych docenta oslovila doktore.
Pepíček začal číst z Ruských bylin. My s Gedou chceme babu Jagu a Kostěje, ale na naše přání vůbec není brán ohled, i když nám to slíbili už v Polsku.
13:35 - Pepíček se uvolil, že nám tedy toho Kostěje nesmrtelného z Krásy nesmírně přečte. Akce je ale ohrožena, protože Geda to nemůže najít.
14:50 - Já chci jen napsat, že jsme projeli obcí Каменка.
15:12 - Смоленск - Tak už jsme tady. Ještě tak objevit nějaký pořádný magazín, kde bychom mohli utratit všechny naše peníze. Zjistilo se totiž, že i přes velké přátelství obou zemí, v Bělorusku neplatí ruské rubly, ale běloruské rubly.
17:53 - Zpráva zájezdu: Tom ukázal komický převlek s popí čepici, a tak my, kteří jsme byli přítomni, už nikdy nebudeme trudomyslní.
Po prohlídce kostela [jak jinak, doufám, že na tomto zájezu byla poslední] jsme nakoupili jídlo, my s Gedou po třech krabkách cigaret, půllitrové vanilkové coly [větší neměli], Geda troje kalhotky a já jedno tričko. Zbylo nám 20 rublů a 39 kopějek a za cca 50 kilometrů nás čeká Bělorusko.
Jedeme přes Dněpr. Tom to zopakoval asi čtyřikrát, prý proto, abych se mohla pořádně kochat.
18:00 - Aktuální téma: co si dáme na jídlo v první hospodě po překročení českých hranic. Štěpánek s Pepíčkem a Alec nenakupovali hadry, ale navštívili místí verzi fast foodu s ruskými jídly, které říkají MekNastěnka. S Gedou ještě plánujeme, jak z normální coly udělat vanilkovou a taky řešíme, jak před Marťasem a Davidem ospravedlníme, že jim vezeme trička s McLenin's a Party is over.
19:23 - Красное - Už ale opravdu poslední možnost k útratě posledních rublů. Pepíček mně a Gedě zakoupil moroženoje a já jsem Marťasovi k tomu tričku koupila čtyři velké fialové čokoládové bonbóny.
19:32 - Příjezd na rusko-běloruskou hranici. Ztratila jsem Gedinu rybičku. Mění se směny, už to začalo. Jdeme kouřit.
20:06 - Rodina G. vede debatu, kdo půjde doma první do vany a předhánějí se, kdo tam bude nejdýl. Tom už prý nechce být v Rusku. Chce smažený sýr s hranolkama a tatarkou a kočku. Jája s řidičem už přešli z jednoho baráku do druhého.
20:29 - Jedeme na druhý level.
20:33 - Změna, žádný druhý level neexistuje, jsme v Bělorusku.
Doufám, že to naše vízum budou chtít vidět aspoň při výjezdu, když už nás stálo tolik peněz. Geda si u příležitosti vstupu do nově země vzala čisté kalhoty. Jája posílá Русский размер.
19:51 - Měníme čas na běloruský.
20:04 - Zajeli jsme kamsi po polňačce a řeší se, zda postavit stany, nebo jet dál. Je to tu celkem pěkně ukryté, ale je tu taky dost vysoká tráva, která nejspíš někomu patří a mohl by z toho být průšvih. To byle byl i tak, protože tady se, stejně jako v Rusku, nesmí tábořit mimo kempy. Dost pitomé je, že kempy tady nejspíš ani žádné nejsou. Jo, a je tu zas hafo komárů.
20:54 - Štěpánek o mě říká, že jsem mučavka královská. To prý je nějaká hrozná kyselina. Pepíček nám půjčil sokolovnu [stan 3x3 metry + předsíňka] a tak se s Gedou teď máme moc dobře. Jája nechce jít za náma, že prý by se nevyspala.
23:35 [Podle Gediných hodinek půl dvanácté a tři bublinky] - Dali jsme si několik partií krav a přezpívali starší českou hudební produkci a jdeme spát. Jája s náma pořád nechce spát v Sokolovně, protože prý se s Gedou pořád bavíme, a rozložila si spacák zvenku hned vedle stěny stanu. Určitě si tím moc pomohla. Geda ještě teď přeorganizovává celý stan, takže neležíme přes brázdy polní cesty, ale v nich. Takže teď ležíme každá u jedné stěny stanu a mezi námi jsou krosny a Geda mě nutí posílat si zprávy v morseovce, a to tak, že dělá tůtutů tututů tutůtu tutututů tutů.
Ach jo, kdyby člověk aspoň ležel v brázdě, nebo naní, ale proč musím mít pravou stranu těla nahoře a levou dole? Stejně se ale máme asi pořád líp než Jája, Alec, Štěpoš a Pepa, kteří spí pod širákem.
23:50 - Teda ale chrápající atak ze tří stran, to mě ta sokolovna vyšla dost draho.

Expedice Rusko XVI

ВОСКРЕСЕНьЕ 15.7.
4:40 - Máme stále pěkně mokré spacáky.
6:40 - Москва, станициа Черкизовская - Úspěšně se nám povedlo vystoupit z auta, najít stanici metra, koupit pro každého dva lístky, vyměnit roztrženou bankovku [navzdory nízkému IQ paní pokladní, která se nás pořád ptala kolik za ty peníze chceme lístků] a nastoupit všichni do jednoho vagónu. Pepíček ani Štěpánek sebou nemají pistolky a tak jsou to dnes bohatýři nahouby.
6:58 - Ještě tři zastávky a jsme u Kremlu. Jsem zvědavá, co tam budem dělat, když se buď bude otevírat v deset a nebo bude, protože je neděle, pro inostrance zakryto.
8:20 - Мясниская ул. - Skupina A [Geda, já, Pepa, Štěpa, Alec a Jája] bloudí po Moskvě. Máme za sebou Rudé náměstí, čímž tím pádem si to můžem odškrtnout, a dalších jedenáct hodin nám zbývá na flákání se. Myslím, že je dost výhoda být na Rudém náměstí v neděli hned v sedm ráno, protože tam je skoro prázdno a tak je vidět, jak náměstí opravdu vypadá.
Do teď jsme hledali kam jít na kafe a objevili jsme jakýsi, ale otevřený, kiosek a tak popíjíme kafe ve stoje a probíráme kam půjdeme dál. V deset máme sraz na Lenina. Máme štěstí, bo je dnes odkryto.
9:02 - Макдоналдс - Chtěly jsme si s Gedou koupit gamburger, ale ty prodávají až od desíti. Teď prý mají jen snídaňové menu. Jenže v deset máme být na Leninovi.
Á, už to vidím, největší světelná cedule: Мак завтрак до 10:00
10:55 - Fronta na Lenina - Měli jsme štěstí, protože když jsme před pěti minutami dorazili na Rudé náměstí, skupina B stála už cca v polovině fronty a vzala nás k sobě. Tím pádem jsme si ušetřili asi 100 metrů fornty. Jája s Alec Lenina vidět nechtějí a tak nám posbíraly batohy a odebraly se s nimi do parku. Doufáme, že je tam nikdo neokrade. Kluci pomlouvají sochu koně na pomníku Ggenerála Žukova před státním historickým muzeem. No je pravda, že vypadá trochu divně.
11:57 - Tak Křížalu už máme za sebou. Fakt paráda. Šašlik, vanilková cola a Lenin. Už můžu jet domů.
12:35 - Макдоналдс - Mám hroznej hlad a tak jsem podle Marťasovy rady zakoupila hranolky a 2 gambáče [ten druhý je do zásoby] a snědla jsem napřed hranolky a až potom hamburger a jsem docela najezená. Jestli to ale nebude tím, že ty hranolky byly ty největší co tu prodávají.
Teď nás čeká Zmrzlina. To je ten chrám s hrozně barevnou střechou, který vždycky ukazujou v televizi, když se kdekoli v Rusku něco děje. Oficiálně se mu říká chrám Vasila Blaženého.
13:15 - Rudé náměstí, před Zmrzlinou - Byli jsme se podívat v obchoďáku. Jmenuje se ГУМ a je to ten nejznámnější a nejluxusnější obchoďák v Moskvě. S naším turistickým vzhledem jsme tam moc nezapadli. Taky tam je vedro a dusno, tak jsem se šla radši usalašit ven do stínu. Jak tak koukám na vládní palác, mohl by mít Voloďa taky klidně oválnou pracovnu. Přece by neseděl za nějakým řadovým oknem, že.
14:20 - Obětovali jsme sto rublů za vstup do Zmrzliny. Myslím že to stojí za to. Má to i jedno patro a všude spoustu různých místností propojených různými chodbami a průchody. Zhruba tak nějak, ale ve větším měřítku, si představuju knihovnu ze Jména růže
15:05 - Fronta na moskevský Kreml - Za 120 rublů jsme se zbavili tří zavazadel a tak teď Pepíček s Gedou stojí frontu na lístky a já frontu na vstup. Jenže na rozdíl od jejich, moje fronta postupuje dost rychle, a tak musím pořád někoho pouštět dopředu. Alec s Jájou a se Štěpánkem šli trajdat Moskvou, protože 300 rublů za Kreml s velkým K jim přijde jako plýtvání penězi.
15:25 - Vypadá to tu trochu jako na Pražském hradě, ale je tu míň lidí, víc trávy a stromů a žlutější domy. Taky tu je budova, která vypadá z venku, a co je vidět i zevnitř, jako Janáčkovo divadlo. Možná to je Duma, ale není tu nikdo, kdo by nám to řekl.
15:55 - Jsme teprve na druhé výstavě ze šesti a mě hrozně bolej nožičky. Chodím tedy po Kremlu bosky s botama v ruce, ale stejně je mi nejlíp, když sedím.
19:00 - Protože v Kremlu zavírají v 5, měli jsme ještě hafo času a tak jsme šli spočinout do parku a pak se podívat na chrám Krista spasitele, který je zvláštní tím, že vypadá jak všechny staré slavné ruské kostely, ale je dost nový. Dostavěli ho kolem roku 2000.
19:25 - Sedím. Já sedím. Už nikdy nikam nejdu.
Moskevské metro je báječné. Nastupovali jsme ve stanici vyzdobené bojovníky za svobodu. Vypadalo to tam skoro úplně jako u Blanických rytířů, jen místo kopí měli v ruce kalašnikovy nebo nějaké podobné zbraně. Další stanice byla v rokokovo-secesním stylu.
Mám prý zapsat, že do metra jsme vlezli zastávkou Охотный ряд a na metro nastoupili ve stanici Площадь революции. Už asi vím, proč tam byli ti revolucionáři.
Další dvě zastávky byly nedefinovatelného stylu, ale celé obložené mramorem a s ozdobama. Jo, a jak jsme asi tak půl hodiny bloudili podzemím z jedné stanice na druhou, Štěpánek opět přehrál oblíbenou repliku "Koljo nikam neuběgaj" a hned bylo všem líp.
19:50 - станициа Парк победы - S Gedou jsme vyhlásily soutěž "najdi pěkného chlapa nebo zanedbanou ženskou". Moc nám tu nejde, protože obojího je tu nedostatek.
20:07 - Řidič napsal, že čeká na hlavní třídě 400 metrů zpátky. Ušli jsme asi kilometr a auto nikde. Já vím že se to nemá a že je dneska neděle, ale já mám na chodidle tři puchýře a tak i dost vražedné myšlenky.
20:20 - Chtěla jsem napsat, že je super, že nás neokradli, ale vlastně jsme ještě v Moskvě, a tak radši nic. Doufám, že toto není poslední zápis
20:30 - Jo, Jája nás nechala odpočívat a milosrdně se vydala hledat auto. Nakonec se jí to povedlo. Ten debil byl někde úplně jinde než nám psal.
[Чупряково] [Асаково]
22:31 - Všichni kromě mě a Gedy se vykoupali v jakémsi rybníku s molem. My bychom se vykoupaly taky, kdyby hned vedle mola nebyla hospoda [no, spíš stánek] plný chlapů. Teď jedem hledat nocleh. Venku je zase zataženo. Podaří se postavit stany než zmoknem?

Expedice Rusko XV

СУББОТА 14.7.
9:50 - Vyjíždíme směr Vladimir. Je mi zle a asi umřu. Geda to nechce a neví co se mnou potom bude dělat, tak jí ještě musím radit.
V noci byla ukrutná bouřka. Štěpánek vůbec nespal; Tom taky ne a ještě k tomu přemýšlel o životě. Já, dokud jsem nespala, jsem zpytovala svědomí a modlila se. Při vší úctě to bylo účinnější, než nespat přemýšlet o život, protože po několika návratech a asi šesti hodinách bouře odezněla a ráno už nepršelo, jen je zataženo.
10:50 - Бладимир - Fjodor je roztáhlý nad celým městem, takže fotky budou na houby. Ale aspoň neprší. Jsme u nějakého obrovského chrámu, který se ovšem ovírá až v jednu odpoledne a tak jdem s Gedou na nákupy.
12:00 - Viděly jsme dvě svatby a teď jsme objevily obchoďák [vypadá trochu jako Vaňkovka] se spoustou obchodů s hadrama. Geda je všechny obhlíží, aby si konečně koupila "něco z Ruska". Já na ni čekám, sedím na zemi u zábradlí, dělám ostudu a trpím.
12:10 - Postoupily jsme do dalšího patra. Sice pořád vypadám jak sežmané prasátko, ale už aspoň nesedím na zemi u zábradlí, nýbrž na kovových židlích pro příliš unavené zákazníky. Hrozně bych si dala ten marmeládový koláč, jehož druhou půlku mám ještě v tašce, ale to bych pak vypadala jako chudé sežmané prasátko.
12:55 - Geda si nakonec koupila v nějaké místní obdobě Fisury [vydesignované drahé dárkové a jiné zboží] velký hrnek se žirafou v kovové krabici na kafe. Teď sedíme v ruském mekáči МАК КИНГ a koukáme na dětskou oslavu narozenin. Vede to jakási ženščina v širokých červených puntíkovaných tříčtvrťákách a s obrovsku mašlí téže barvy ve vlasech. Na obličeji má sluneční brýle a pod očima namalované řasy a černé tečky na tvářích a na nose. Jsme fascinovány a Geda tu sbírá zkušenosti do praxe.
13:35 - Protože šli všichni v jednu na Rubleva, přesunulo se auto se mnou, Jájou a Gedou k pomníku před chrámem. Bohužel se tam musí odbočovat doleva, bohužel je tam dvojitá plná čára a bohužel kousek od dvojité plné čáry hlídkuje милиция, takže má Standa průser a v pondělí se má kamsi dostavit. Super ale je, že zbytek zájezdu si ušetří sto padesát metrů chůze.
Pepíček se Štěpánkem si za 32 rublů koupili pistolky a střílejí po nás. Naštěstí mají každý jen tři střely.
13:40 - Standa s Jájou už jsou zpátky; ještě že tak, protože Pepíček se Štěpánkem ozbrojeni už se za nimi chystali to vyřešit. Jája je neuvěřitelná, nejenže Standa v podnělí nikam nemusí, ale taky ani neplatil žádnou pokutu.
[Омутищи] [Воронино]
16:20 - Сергиев Посад - Další policejní kontrola. Zrovna když Štěpánek čte druhé kolo Ruského týdne. A to jsme jen jeli ve svém jízdním pruhu.
17:50 - Sraz k odjezdu byl o půl šesté a Alec s klukama již dorazili. S L&T&G jsme se dívali na začátek mše. S Pepíčkem jsme se shodli, že bychom si chtěli zapamatovat spoustu věcí, které bychom si zapamatovat měli, ale nejde to, a místo toho si zpětně vybavíme samé kraviny. Jako je třeba hadr na utření po políbení skleněné rakve s ostatkama, klanící se a křižující se puberťačky v miniskuni a s kšiltovkou na hlavě a podobně.
Ukazovali mi ikonu svaté trojice od Rubleva [vím jen, že bych měla vědět kdo je to Rublev] a tak mě potěšilo, že jsem si ji předtím šťastnou náhodou koupila vyobrazenou na kartičkovém kalendáři na příští rok. Jo, a taky jsem konečně viděla co je za těma dveřma uprostřed stěny, kterou mají místo našeho oltáře [ikonostas, těm dveřím se říká carské dveře]. Vypadá to trochu jako náš oltář a je to takové pěkně barevné a zlaté, až mi přijde škoda to mít skoro pořád za zavřenýma dveřma. Ale když to tak chtěj...
Vyrážímě směr Москва.
19:07 - Zastávka u něčeho jako авторемонт pro novou žárovku. Opět se ukazuje, že řidič Standa je kretén. Posílá Jáju žárovku koupit a sám zůstává sedět za volantem. Když se Jája do dvou minut nevrací, s povzdechem "co na tom je ukázat jim žárovku a říct, že chci tu stejnou" se vydává za ní. Jak kdyby tam nemohl jít sám hned, když "co je to za problém když..." No, nějaký asi bude když už tam jsou oba deset minut.
19:15 - Problém byl s cenou. Dost by mě zajímalo, jak by to řidič Standa řešil, když rusky umí akorát да, не понимаю a четыре гамбургера.
19:22 - Jsme v Moskvě...no, v Moskvě. Třeba tak padesát kilometrů od centra, ale v Moskvě. Už prý hledáme, kde složit naše ubohé kosti.
19:57 - Stále bloudíme po okolí Moskvy. Momentálně stojíme u hřbitova a Jája se Štěpánkem šli hledat někoho, kdo by nám poradil.
20:14 - Štěpánek zas střílí po Ged a ona mu za to jednu střelu přilepila na brejle. Druhou si tam přilepil sám a moc mu to sluší.
22:20 - Tak my fakt nakonec spíme u hřbitova. Abychom byli nenápadní, bez stanů a pod širákem. Nevím jestli to ovšem klapne, protože jsme jednak uprostřed strniště a taky tu občas projede náklaďák. Ráno odjíždíme v 5 a tak musíme jít spát. Všichni ležíme kvůli nenápadnosti za trsem trávy a já s Gedou a Pepíčkem se chceme bavit, protože nemůžeme usnout. Je dost světlo a to se pak pod širákem usíná dost špatně.
22:30 - Zrovna kolem projeli tři Rusové na jenom skůtru. Alec posílá dokola flašku ruského bylinného likéru.
22:35 - Štěpánek už se vrátil z lesa a tak jdem hrát žolíka. Geda nechce, protože prý hend usne. Proběhli kolem tři toulaví psi.
23:30 - Máme za sebou dvě partie žolíka a už je špatně vidět na karty, tak jdeme spát. Mám báječně mokrý spacák. Ostatní nejspíš taky. Fjodor jde zatím jiným směrem, ale kdo ví, kdy ho napadne to otočit na nás. Dva lidi hrozně chrápou a mě se vůbec nechce spát.

Informace pro ty, kteří nečetli upgrade předminulého spotu
Marťásek má již nějakou dobu kamaráda Jirku. Říkáme mu "Marťasův kamarád Jirka", a to proto, že Marťas jednou za čas [vždycky když jsem pryč] vyrazí s někým někam na výlet. Když takhle na výlet vyrazil poprvé a já jsem se ho pak ptala s kým tam byl, tajemně odpověděl, že se svým novým kamarádem Jirkou. A pak se ukázalo, že Marťasův nový kamarád Jirka je můj táta.

K věci
Spousta z vás jistě ví, že Marťasův kamarád Jirka je mediálně známý pod pseudonymy Vandal či Muž s fixou [vy kteří jste to nevěděli, přečtěte si tyto tři články: Model nového nádraží odolal útoku vandala 1, Model nového nádraží odolal útoku vandala 2 a rozhovor s Mužem s fixou].
A teď si představte, že se vám dneska dostane do ruky regionální příloha MF Dnes, na jejíž titulní straně se skví článek s titukem "Opil se a zničil obrazy. Hákovými kříži "naruby"", [online verze Malíř se mstil: hákové kříže naruby] jehož aktéra znám [a proto mě tato jeho akce nijak nepřekvapuje].
Proč mě ale ten dnešní článek pobavil hlavně...protože vím, že Vandal a Malíř bydlí kousek od sebe a už spoustu let se dobře znají.
Já si nemyslím že to je náhoda...

Vanilková Cola

Slíbila jsem Marťasovi, že napíšu spot o vanilkové cole...prý když o ní pořád mluvím.
Takže:
1) vanilková cola vypadá jako normální cola, voní vanilkovou příchutí a je sladší než nevanilková cola;
2) vanilková cola je ve Státech k dostání v restauracích už od 50's, přičemž vanilkovou příchuť do coly dodávaly samotné restaurace. Do široké distribuce v USA se dostala 15. května 2002 a časem se rozšířila do některých dalších zemí;
3) s vanilkovou colou se český spotřebitel seznámil nejspíš v roce 1994 při shlédnutí filmu Pulp Fiction, ve scéně kde si ji Vincent objednává v Mazaném králíčkovi:
BUDDY: Hi I'm Buddy, what can I get'cha?
VINCENT: I'll have the Douglas Sirk steak.
BUDDY: How d'ya want it, burnt to a crisp, or bloody as hell?
VINCENT: Bloody as hell. And to drink, a vanilla coke.
4) o vanilkové cole existuje spousta webových stránek. Na většině z nich píšou to co tady, ale najdou se i výjimky:
www.bebo.com/Profile.jsp?MemberId=4141000485,
www.bandt.com.au/news/15/0c011c15.asp, nebo
http://www.fcnp.com/arts__entertainment/dowd_on_drinks_coke_goes_back_to_the_future_20070607.html.
Dokonce je i jedna česká: napoje.gastronews.cz/vanilkova-coca-cola. Jo a taky jsem zjistila, že s tímto spotem nejsem zas tak originální jak by jeden čekal;
5) v tomto oslavném příspěvku bych jistě neměla vynechat citát kterým Coca-cola vanilkovou colu uvedla na trh: "Vanilla Coke was touted as the greatest innovation since Diet Coke in 1983";
6) já osobně jsem se s vanilkovou colou setkala v těchto zemích: Ukrajina, Rusko, Bělorusko.

A teď proč je u tohoto spotu label "problém": PROČ NENÍ VANILKOVÁ COLA V DISTRIBUCI I U NÁS?!

update: vanilková cola

El Laberinto del fauno

Dnes jsem vzala Marťase a jeho kamaráda Jirku do kina [pro ty kdo to neví, Marťasův kamarád Jirka je můj táta. Marťasův kamarád Jirka se mu říká proto, že Marťas jednou za čas - vždycky když jsem někde pryč - vyrazí s někým někam na výlet. Když takhle na výlet vyrazil poprvé a já jsem se ho pak ptala s kým tam byl, tajemně odpověděl, že se svým novým kamarádem Jirkou. Pak se ovšem ukázalo, že Marťasův nový kamarád Jirka je můj otec]. Na Špilberku dávali Kladivo na čarodejnice, ve Špalku Faunův labyrint. Kdybychom šli na Špilas, nebyl by v tom zas takový rozdíl, jen v tom našem filmu bylo víc krve a byla červená. Tak hnusné [rozuměj kruté, krvavé, moje nervy drásající] scény jsem neviděla už pěkně dlouho, nejvíc se tomu přibližuje snad začátek Parfému. Taky se mi už dlouho nestalo, že bych se v kině krčila do sedadla a zakrývala si nejen oči, ale i uši. A že to jde naráz docela špatně.
Rekapitulace: jsem vlastně celkem ráda, že jsem na film šla, protože je zajímavý, pěkně natočený, uvěřitelný a v neposlední řadě mám do sbírky další film z neamerické produkce.

Expedice Rusko XIV

ПЯТНИЦА 13.7.
9:08 - Stále mám ZRN [Zkurvenou ruskou nemoc] a už mě to teda nebaví. Venku neprší, ale je hrozné vedro. Dneska nás čekají tři města, ale alternativci [všichni až na Toma a Voloďu] doufají, že v tom prostředním bude něco ke koupání, kde bychom zůstali a památková sekce [Tom a Voloďa] by nás tam pak vyzvedla.
Až někde zastavíme, sednu si někam do stínu a budu popíjet mlíko. Určitě mi to pomůže.
Rusové jsou stejní vlastenci jako Američani, na sloupech elektrického vedení mají vyobrazené svoje trikolory.
11:30 - Суздаль - Chtěla jsem se uvelebit s dekou a knihou někam do stínu na trávu, ale vylákali mě do města, že prý se jde na pláž. Takže jsem zas byla ve třech kostelech, prošla si obchodní "pasáž" a trh. S Gedou jsme pak zanechaly ostatní dalším kostelům a skanzenu lidové architektury a vydaly se k řece. Pláž kterou jsme našly spočívá ve vysekaném rákosí, má nízký travnatý porost, dvě ohniště a jedno smetišťátko.
12:06 - Sedíme s Gedou na schodech kostela naproti místu, kde jsme vystoupili z auta a v pravidelných intervalech se chodíme dívat jestli někdo nejde. Nejde.
12:50 - Projeli jsme kruhovým objezdem, jehož středem vede hlavní silnice.
12:55 - Řeka! Akorát Tom jde do kostela.
14:06 - Кидекша - To jsme si báječně zaplavali, vydováděli se, a hlavně umyli. Teď máme na břehu obědový piknik a pak razíme na další štaci.
Dala jsem si svou včerejší broskev a 20% smetanu a jsem zvědavá, jak to dopadne. Všichni mě varují nedostatkem záchodů a řídkými lesy, ale já svému mlékumilovnému žaludku věřím.
15:50 - Боголюбово - Další klášter. Je celý bílý [ostatně jako všechy ruské klášery] a má pěkné modré báně. Napřed jsem se uchýlila na přední klášterní schody, potom naproti přes silnici na schody k pomníku padlým sovětům. ZRN mě zmáhá čím dál tím víc, už se mi ani nechce jít do magazínu pro moroženoje [stejně bych necítila jak chutná] a chci jen ležet ve stínu a nic nedělat.
16:00 - 32°C ve stínu, no to snad ne. Jsme přece v Rusku a v Rusku má být zima!
16:10 - Naši konají pouť do dalšího kláštera. Pouť proto, že jsme byli vyloženi na parkovišti a dál se jde pěšky asi da kilometry přes železnici a po poli. Já jsem to zapíchla s Garrym Potterem na polňačce pod stromy, hned za železnicí. Prý mě vyzvednou až půjdou zpátky.
18:55 - Zakotvili jsme v březovém hájku. Je tu taky pěkné smetiště. Až z křoví vyleze medvěd, budu se cítit úplně jako v Rusku. Jája mi darovala čtyři šumivé aspiriny a tak jsem si hned jeden dala a taky jsem si dala předsevzetí, že dneska nevařím [na rozdíl od téměř všech minulých dnů]. Stejně bude na večeři kuskus [místo včerejška]
19:50 - Kuskuspárty proběhla úspěšně. Kuskus nebyl jen kuskus, ale taky maso z konzervy, kukuřice, hrášek a Geda ještě kečup. Já bohužel nemohu říct jestli mi to chutnalo nebo ne, protože ZRN mi znemožňuje cítit jakoukoliv chuť čehokoliv co spolknu.
Teď všichni ležíme v březovém hájku na karimatkách a čekáme až začne pršet, abychom pak mohli řvát "proč jsme ty stany nepostavili už před hodinou", "kterej kretén vymyslel, že budeme spát pod širákem" a podobné repliky...Takže my s Gedou ten stan asi jdeme stavět, abychom řvát nemusely, ale mohly ostatím říkat "heč, my máme stan postavenej a všechny věci v suchu a vy nee". Jo a vlastně taky proto, že se zatáhlo a dost fouká vítr.
22:39 - S klukama a Jájou jsme si zahráli krávy, které ovšem nabyly nového rozměru již po první hře, kterou vyhrála Gedonie a při tom prohlásila "já jsem vyhrála, tak mi musíte dát hobla". Alespoň že jsme spravedlivě vyhráli [kromě Jáji] každý jednu hru.
Pepíček po dvou dnech co nemůžeme dýchat zjistil, že já a Štěpánek máme rýmu a vytasil se s kapkami do nosu. Dnes snad poprvé, kromě Solovek, spíme ne z kopce.
23:51 - To snad nejni pravda. Zrovna když se rozhodnu spát pod širákem, začne bouřka i s deštěm a bleskama.

Expedice Rusko XIII

ЧЕТВЕРГ 12.7.
9:35 - Neprší. Ono neprší! Usušili jsme stany, udělali jsme si čaj a dokonce i polívku.
Razíme do Rostova. Tom si vyžádal přestávku na focení domečků, kolem jakých [úplně stejných] jezdíme už tejden.
Škrábe mě v krku, ale už můžu dýchat alespoň jednou nosní dírkou. Protože je vedro, má Lída na sobě letní šatičky a my s Gedou kraťásky. A s vidinou koupání taky plavky.
[Сулость]
10:53 - Ростов - Vykoupali jsme se v hnusném zeleném sinicovitém bahnitém rybníku. S Gedou jsme si taky umyly vlasy, ale nevím, jestli to mělo nějaký efekt; každopádně si už ale nemusíme dávat umělý zelený přeliv abychom byly krásné. Když jsme byli uprostřed akce, přihrnula se k rybníku společnost sestávající ze dvou babek, jednoho dědka a jednoho dítka, kteří u nás očumovali tak dlouho, dokud jsme se všichni neumyli, neusušili, nepřevlékli a nevyprali plavky.
12:45 - Konečně máme za sebou rostovský очень большой монастыр. S Gedou jsme dokonce bez placení zahlédly i několik ikon a výstavu fotografií z Tibetu a Indie.
Pak jsme obdržely rodinnou kasu a vyrazily do města na nákup pečiva. To se nám podařilo objevit na poslední chvíli a tak jsme uskutečnily большой nákup za celých 30 rublů.
13:50 - Переславл-Залесский - Město, kde není žádný klášer. Super!
14:34 - Zakoupili jsme moroženoje. Já, Lída a Geda jsme měly ovocnou vodovou zmrzlinu velice přirozné křiklavě růžové barvy. Tom si koupil ruskoje moroženoje a dal mi ochutnat a tak si příště koupím taky ruskoje moroženoje, protože to chutná stejně, jako před revolucí chutnaly naše klasické polárkové dorty. Jen kdyby tak jedna porce nebyla půl kila.
15:00 - Jsme na kopci nad nějakým jezerem a je tu pomník s nápisem "ПЕТРУ ВЕЛИКОМУ". Všichni šli obcházet nějaký barák. Já sedím na jeho schodech ve stínu, opírám se o výstavní dělovou hlaveň a snažím se neumřít. Aspoň že je teplo, ale i tak mi ta rýma a škrábání v krku dávají zabrat.
15:03 - Zjistilo se, že za barákem je kasa a v baráku je loď Petra I, tak se na ni za 30 rublů půjdeme mrknout. Když je tam chládek, jsem všemi deseti pro. L&T&G tentorkát nikam nejdou, protože u kasy propukla hádka o studentské lístky. Tak nemají žádné.
15:13 - Tam není žádná loď. Jen záchranný člun. Ale zato vyrobený samotným Pjotrem prvním.
16:26 - Vydali jsme se koupat. Je tu obrovské jezero s hojně využívaným vstupem do vody a průměrnou hloubkou cca 70 cm.
Jdeme se najíst pirohů.
[Веськово]
17:24 - Už to vypadalo nadějně že odjedeme, chyběli jen Pepíček a Alec. Jenže při cestě z obchodu Pepíčkovi spadlo mlíko v sáčku na zem. Aspoň máme o zábavu postaráno.
18:07 - Кабанское - Z autobusu jsme zahlédli studnu s klikou, a tak se vracíme, aby si ji Štěpánek mohl vyzkoušet. A vůbec mu nevadí, že je ta studna ve vesnici a přímo před něčím domem.
18:10 - Vodu se vytáhnout nepodařilo, ale taky na nás nikdo z toho domu nevyběhl, a tak pokračujeme v cestě.
[Марково] [Сима]
19:55 - Юриев Полски - Klášter je naštěstí zavřený a dá se obhlížet jen zvenku. I tak jsme se všichni vrhli napřed na supermarket. Já jsem v zájmu svého zdraví zakoupila 2 broskve za 28 rublů a 20% smetanu [i když jsem měla nutkání koupit tu 25%].
Po obhlídce města nastala ještě těsně před odjezem akce, protože Štěpánek si v trafice zakoupil cigára s Leninem a všichni, když je uviděli, je chtěli taky. Pepíček byl vyslán zakoupit 10 krabiček které pak dál v autobuse rozprodával.
21:10 - Tábořiště - Zase spíme kousek od silnice a není tu voda, ale aspoň tu je sucho a zatím neprší. Dneska je kuskuspárty.
22:55 - Byli jsme se umývat. Já + Geda + Alec + Štěpánek + Pepíček. Kluci vynalezli potok protékající u silnice. Kopřivami se prokousali až k hnusné špinavé vodě a pořvávali na nás jaká je to báječná cesta. My jsme je pozorovaly ze silnice a pak jsme oznámily, že se vlastně mýt nechceme a odebraly jsme se zpátky do tábora.
Tento tábor je jedno velké pozitivum: neprší a ani nepršelo, tudíž je sucho a tudíž tu nejsou ti hnusní odporní téměř všudypřítomní komáři.
Pořád mě bolí v krku a teď večer se k tomu přidal i kašel. O ucpaném nose ani nemluvím.

Několik poznámek pro ty, co čtou zápisky z Ruska a otevírají si odkazy na fotky a mapu.
Pro Marťase, Honzu, Štěpánka, Leničku a všechny kdo běžně používáte Picasu a Gmapy, je pro Vás čtení tohoto spotu celkem zytečné :).

FOTOALBUM
Pravděpodobně ne všchni jsou seznámeni s webovým albem Picasa, proto:
a) odkazem "View album" se dostanete na náhledy všech fotek z Ruska [tedy první části].
b) Odkazem "Espoo's Public Gallery" se dostanete na všechna má alba.
c) Kliknutím na příslušný obrázek se dostanete na konkrétní album, pod obrázkem je název alba, počet fotek v albu a datum kdy bylo umístěno na web.
d) Vlevo dole je znázorněna mapa s červenými šipkami. Kliknutím na odkaz "View map" se vpravo otevře velká mapa na které jsou místo červených šipek náhledy fotek přiřazeny k místům, kde byly fotky pořízeny. Kliknutím na náhled fotky [na mapě nebo vlevo vedle mapy] se fotka otevře ve větší velikosti i s popiskem. Odkazem "View full size" se dostaneme na velikou fotku zpátky do webalba.
e) Fotky we webalbu si můžete prohlížet dvěma způsoby:
1) kliknutím na náhled fotky se vám otevře v normální velikosti a na ní jsou modré šipky kterými si dostanete na následující, popřípadě předchozí fotku.
2) Nad náhledy fotek ve fotoalbu klikněte na odkaz "slideshow", kde se fotky střídají tak jak jdou za sebou samy od sebe, a to tak rychle, jaký počet vteřin si sami navolíte.
f) Ne všechny fotky už mají určeno kam patří, postupně to tam dodávám, tak prosím mějte strpení.

MAPA
Pokud je pod odkazem mapa, je na ní šipka která zhruba ukazuje polohu jmenovaného místa.
a) Modrá šipka ukazuje město kde jsme zastavovali a třeba nějakou dobu pobyli, modrá šipka bez černé tečky ukazuje místo kterým jsme jen projížděli. Červená šipka znamená klášter nebo město které jsme navštívili kvůli klášteru [pokud je rozlišení mapy tak špatné, že samotný klášter nejde označit]. Světle zelená šipka je místo kde jsme nocovali.
b) Některá místa jsou ukázána přesně, některá jen přibližně, buď kvůli špatnému rozlišení mapy nebo proto, že to prostě přesně nevím.
c) Vpravo nahoře si můžete satelitní náhled změnit na normální mapu, nebo na kombinaci obojího. Některé moje odkazy vedou na kombinaci; v případě, že mapa a satelitní náhled nesoulasí, dávám odkaz na satelitní náhled. Šipky jsem zadávala podle satelitní mapy, někde tedy v normální mapě nesedí.
d) Mapa se přibližuje a oddaluje buď stupnicí vlevo nahoře, nebo kolečkem myši.
e) Kliknutím na konkrétní šipku se ukáže její popis. Píšu tam název místa, den a datum; kde to jde i hodinu kdy jsme místem projížděli.
f) Vlevo je seznam všech míst zakreslených do mapy, jdou za sebou tak jak jsme jimi projížděli. Kliknutím na odkaz se ukáže popis u šipky na mapě.
g) Vlevo v menu nahoře, při zaškrtnutí "Photos from Panoramio" se na mapě ukážou náhledy fotek z různých míst, které tam přidali lidé z celého světa. Při kliknutí na náhled se otevře větší náhled s datem vzniku fotky, popisem místa a jménem autora. Klikem na tento náhled se pak otevře velká fotka. Doporučuju to zkusit.

Mapy ve fotoalbu a mapy na google.maps nejsou propojené, proto se liší v počtu zadaných míst.

Expedice Rusko XII

СРЕДА 11.7.
10:20 - Kurva už zas leje. Ne už, ale celou noc. S Gedou jsme dlely ve stanu a doufaly že se nikam neodjede tak dlouho, až nám Lída přišla říct, že je odjezd. Čeká nás Вологда a Яарославль. To jsou dvě města a snad jen jeden klášter. Mně a Gedě je klášter ukradenej a Lída se smutným hlasem ptá, jestli tam jsou hospody.
Tom si prozpěvuje "Ty jsi to moje zlato" a Geda si ke snídani rozdělala svoji сметану классическаю [která chutnala jako naše kysaná]. Hojně ji nabízí kolem sebe, hlavně mně, ale nedělá to z vrozené dobrotivosti, nýbrž proto, abychom byli tlustí [hlavně já], protože smetana má 20% tuku. Proto je taky tak dobrá.
11:15 - Venku furt leje. Prohlédli jsme si klášter ve Vologdi. Mají ho spravený.
Geda stojí vedle auta a Štěpánek s ní hovoří skrz otevřené okénko. Chce bumážku, nebo ji nepustí dovnitř.
L&T mají mokré konce spacáků a Lída už definitivně propadla trudomyslnosti; někam utekla a není k nalezení.
Začíná mě bolet v krku.
13:30 - Máme něco s motorem. Ne, že by mě to překvapovalo.
14:21 - Zastávka na benzínce. Mají tu relativně velký výběr teplých jídel, a tak bude zastávka asi dost dlouhá. Myslím, že dám novou šanci borčši. Taky bych si dala kafe, ale čaj s citrónem bude mít můj krk raději.
14:50 - Je tu hrozné vedro a přejedla jsem se boršče. Čaj bodl, a to, že si sama můžu přečíst co mají v jídelním lístku a objednat si, mi trochu zvedlo náladu. A taky tu je puštěná televize s Tomem a Jerrym. Ještě tak najít záchod a bude to dokonalé. Vlastně by taky mohlo přestat pršet.
15:05 - Jedeme kolem moc pěkného červeně cihlového kostela se stříbrnými kopulemi. To je snad první kostel [vlastně kromě toho pohádkového v STP] který bych si chtěla prohlédnout zblízka, jenže nás čeká Яарославль. Lída už není protivná, jen se tváří rezignovaně.
[Подольново] [Pешетиники]
16:05 - Ярославл - Neprší, mají tu suché silnice a ke klášteru nás vede nějaký pán, který před námi jede na kole. Dostane za to pivo. Bolí mě v krku.
16:20 - Jede před námi autoškola a nějak se zasekla na křižovatce. Průvodce-cyklsta si toho naštěstí všiml a tak na nás čeká. Aktuální téma: tajné písmo V. I. Lenina.
19:31 - Já i Geda už jsme zakoupily dary pro naše chlapce. Oba dostanou černé tričko s Mc'Leninem a Marťas námořnickou čepici s nápisem РОССИЯ. Po prohlídce kláštera [studentské vstupné za 5 rublů] která spočívala v trase vstup - suvenýry - WC - suvenýry - východ, jsme vyrazily do ulic na nákupy. Geda zakoupila tři krabky cigaret s obrázkem kláštera na krbičce a, nebýt mastného fleku a čmárance od propisky, i slušivé modré tričko. Já jsem zakoupila [třikrát sláva] věc, kvůli které prakticky podnikám celý výlet: film Азазел. Sice tam nejsou žádné tituky a je to jiný region, ale to se snad nějak vyřeší.
19:46 - Gedě teď došlo co jsme to klukům koupily za trička a zhrozila se. Nad námi je zase modro; můžeme začít uzavírat sázky kdy nás Fjodor dožene a zaútočí.
[Новоселка].
20:53 - Už hodinu jezdímě po Rostově a hledáme cestu k jezeru. U prvního monastíru jsme potkali krávu a tak jsme teď měli v autobuse odbornou přednášku na téma dojení a krmení telat a kvalita masa v hypermarktech. Závěr zněl, že máme kupovat české výrobky, nebo půjde naše zemědělství do háje.
Jo, Geda chtěla v Jaroslavli koupit někomu jako dárek ruský čaj, ale ze všech krabiček a nás někde vykouknul nápis "Ceylon tea". Proto všichni dostanou cigára a čokolády.
23:30 - Bydlíme, neprší, není tu žádná voda na koupání. Tu slibujou zítra přes den, ale já nevěřím, že nebude pršet.
Jdeme spát, protože je skoro tma.

Dnes je významný den, protože:
1) jsme doma měli více než čtyři hodiny abnormální možství notebooků - 4. To se přece nestává zas tak často, tolik noťasů v jednom soukromém bytě.
2) Jeden z těch noťasů je můj, takže toto je první zápis jednak z noťásku [jako všechny mé dosavadní počítače se jmenuje Roger] a taky z [fanfáry] Windows Vista. Noťas s XP totiž stál o 2700 víc.
Díky této skutečnosti [vlastnictví Rogera] se mi konečně splní jeden sen - sedět v nějaké bohulibé a wi-fi disponující kavárně, kouřit, popíjet kafe a přitom psát do blogu. Už se nemůžu dočkat. Napřed se ale musím naučit pořádně psát na Rogerově klávesnici, abych nemusela trávit spoustu času opravou chybějících písmenek, jako se to děje například teď.
3) S Marťasem jsme podnikli lov na první keš, o které jsme nevěděli kde je. No...nevíme to doteď, protože se nám moc nechtělo hledat ji na ulici plné lidí. Ale to neva, my jsme trpěliví. Podle souřadnic si to najdem na mapě a vydáme se tam v nějakou nenápadnou dobu.

Expedice Rusko XI

ВТОРНИК 10.7.
0:42 - Byla Ascalona a přesto se ještě nejde spát. S Gedou jsme si nechaly udělat půlnoční foto, na které nás naaranžovali Pepíček se Štěpánkem, abychom vypadaly stejně krásně jako ruské slečny. Moc nám to ale nešlo, protože nemáme boty na podpatku a řasenku. Koluje asi třetí láhev se slivovicí a taky podle toho všichni vypadají a zpívají.
9:35 - Již jsme na cestě k nějakému klášteru. Fjodor už je zas nad námi a co nevidět spustí. Ale nám s Gedou to nevadí, protože se nám podařilo zpod našeho sedadla přesunout sadu půllitrových Poděbradek někam jinam a uklidit tam. Tom slíbil, že bude komický převlek s popovským kloboukem a při té příležitosti jsme si zazpívali Klobouk ve křoví.
[Устье]
11:35 - Máme za sebou první klášter [Ферапонтово] a razíme na další do Kirillova. V autě probíhá debata o nadcházejících narozeninách našich babiček [v listopadu a v prosinci]. Doufáme, že další klášter bude taky patřit pod Юнеско.
11:45 - Кириллов - Jeli jsme kolem supermarketu. Už se s Gedou těšíme, až půjdeme nakupovat.
12:08 - Zastávka na nákup vody a čokoládových bonbónů. Viděli jsme dokonce i samoobsluhu. Teď jdeme na zříceninu [kláštera] a pak se vrátíme sem.
12:38 - Горицы - Jsme u zříceniny. Vypadá to, že je zakryto a tak brzo pojedem zpátky do Kirillova. Jdu to omrknout aspoň kolem.
13:03 - Klášter je tedy opravdu v dost zuboženém stavu. Geda naháněla kočky a Tom se chtěl kamarádit s místními děvčátky.
14:02 - Кириллов-монастыр - Mám další dar pro moji mámu, ale stále nic pro Marťase. Myslím si totiž, že z desetinásobné matrijošky nebo jantarového náhrdelníku by asi moc nadšen nebyl.
Přidali jsme se k francouzskému zájezdu a jsme na prohlídce vnitřku kláštera s výstavou ikon.
16:44 - Konečně máme za sebou třetí klášter. S Gedou jsme vyrazily do města na nákupy, ale našly jsme jen suvenýry s tradiční keramikou a tržnici vietnamského typu. Taky jsme vlastně obhlídly oba obchoďáky, ale nenalezly jsme nic, co bychom nutně potřebovaly.
Jo, Geda si konečně, v klášterovém obchodě, koupila něco pro sebe: prsten s jantarem. V Rusku taky s čím jiným, že.
[Закозье] [Новленское]
22:10 - Máme s Gedou za sebou vrcholný zážitek celého zájezdu: zrovna když jsme šly obě na záchod, atakoval nás ovčácký pes. Tedy ne úplně, ale přihnal se opravdu dost blízko a velice zuřivě na nás štěkal. Naštěstí si ho hned zavolali zpátky, ale i tak to teda bylo dost akční.
Dneska vůbec netáboříme u jezera a už vůbec ne v lese mimo civilizaci, anóbrž na kopci [a to je tady dost vzácnost] asi dvacet metrů od hlavního tahu Kirillov - Vologda.
Trochu nezvyklé taky je, že dnes ještě nepršelo. Vidíme dvojitou duhu, dokonce jeden oblouk skoro celý. Ale nevíme, jestli po těch šesti-sedmi tisících letech to stále znamená, že už nebude pršet.
Dole v údolí lítá sova [prý je to puštík] a furt řve.
22:31 - Neplatí to! Už zas leje.
Dnes se nám opravdu vyvedlo postavení stanu, přímo uprostřed je parádní kráter. Geda svou půlku kráteru vyřešila tak, že na ni postavila bednu s jídlem a krosnu a spí u stěny stanu. Já jsem svou půlku kráteru vycpala oblečením a ručníkem, ale nevim nevim jak to dopadne.
A zjistilo se, že mám ještě furt mokrý spacák. Asi to měl v základní výbavě.
Jdu si číst, dokud je ještě světlo.
22:50 - Máme čtenářský kroužek.
Já, proto abych šetřila baterky, ležím hlavou k východu stanu. Geda si lehá hlavou na druhou stranu, zjišťuje, že je tam tma a půjčuje si ode mne baterku. Nabízím jí čelovku, ale nechce, prý za dvě stránky usne.
23:05 - Geda si furt čte a ještě k tomu se mě ptá na různé věci z Garryho Pottera.
23:10 - Geda jde spát a několikrát opakuje "dobrrrou noc". Poté mi sděluje, že čeká až jí odpovím aby mohla jít spát. Odpovídám tedy "dobrrrou noc" a Geda mi odpovídá "dobrou". Pak obě vyčkáváme co se bude dít dál.
23:20 - Přestalo pršet. Jdu ven na záchod. Jsou tam krásné červánky. Když s vracím, narážím zadní částí těla do bedny s jídlem a řvu "do prdele". Dostávám záchvat smíchu a Geda se dožaduje vysvětlení. Když jí to vysvětlím, říká, že to je stejné, jako když večer při ataku ovčáckého psa řekla, že se z toho málem posrala. Dostávám další záchvat smíchu a pak se ptám Gedy proč nespí. Geda odpovídá, že nemůže usnout, protože přemýšlí o životě, což u mě [vzhledem k tomu, že Gedu znám] vede k dalšímu záchvatu smíchu. Poté Geda řekne že jde spát a následuje další "dobrrrou noc".
Já se taky chystám spát, ale dostávám hlad a tak si beru jednu z bohatých zásob Margotek a zapíjím vodou z cestovní láhve. Pak si jdu konečně lehnout.
23:30 - Je nutno dovycpat kráter.
23:32 - Po několika marných pokusech zapnout spacák ho obracím naruby, a už to jde. Dnes už to snad bude všechno.
23:55 - Spát vedle silnice má ještě jeden zvláštní půvab. To totiž vždycky začne v dálce hřmět a vypadá to, že se co nejřív spustí liják, ale nakonec jen kolem přejede auto.