30.8.2008

Je toho fakt moc, vezmu to stručně:

ČTVRTEK
Šla jsem s kolegy z práce do hospody, pak lovit keše a pak zase do hospody. Podrobnější info podávám jedině osobně na vyžádání a nezaručuju že to ze mě vytáhnete.

PÁTEK
To byl hroznej den, fakt hroznej. Podrobnější info podávám jedině osobně na vyžádání a nezaručuju že to ze mě vytáhnete.
K večeru kolem půl osmé se mi podařilo jakžtakž vylézt z postele, nachystat věci na dnešek a odebrat se do původní domácnosti a tam chystat další věci na dnešek.

SOBOTA
Dneska byla svatba. Ne moje. Do chrámu jsme přijeli pět minut po dvanácté. Ne jako pět minut po svatbě, páč jsme vezli nevěstu, že jo.
Marťas prokázal, že se ke mě opravdu hodí.
Za chvíli jdem do kina a já už se děsně těším. Colin Farrell a spousta krve, to je přesně to, co teď potřebuju.

Mersey

Mersey má [zevnitř] nový look se dvěma pohovkama s nízkými stolky místo dvou vysokých stolů s lavicemi. Mimo to přidali dvě nové místnosti.
V Mersey zrušili každočtvrteční Vlasatý večírek - oldies party a nahradili ho "nejen Oldies party".
V Mersey hraje ve čtvrtek nový DJ. Nevypadá sice jako bezdomovec jako ten původní, ale není to ono.
V Mersey na Oldies nevybírají vstupné.
V Mersey v květnu není na Oldies vůbec narváno.
V Mersey v květnu na Oldies neotevírají vrchní patro.
V Mersey mají vodku [a taky rum a zelenou] za dvacku. Ach jo.

Od Mersey vůbec nejede rozjezd přes Konečného náměstí!

14.2.2008

Já jsem hrozně ráda že dneska nikam nemusim [hlavně na squash] protože mi je pěkně blbě. Já nevim že ta Alterna na mě vždycky zanechá takové stopy; a to jsem tam včera ani nepožívala žádných alkoholických nápojů. Až do dneška bych nevěřila, že kocovinu lze mít i po nekonzumaci alkoholu.
Pro mou tělesnou schránku by taky bylo mnohem lepší, kdyby nemusela vstávat na 8 do práce a hlavně pak neprovádět po pracovišti třetí ročník Střední knihovnické školy [včetně výkladu a praktických ukázek]. No a po tom všem otevřu Marťasův blog.
To je den.

CPS a DDR

Včera jsme měli CPS sraz který byl ohromně veselý. Jako novinku jsme se dozvěděli, že Depka bydlel několik let prakticky pod Pradědem. Taky jsme poprvé v životě jeli všichni dohromady v jendom autě a byli spolu v restauraci na jídle...u Vietnamců na nádraží.
No ale vrchol večera přišel, když nám Evička představila jejich DDR, což je věc kterou bych teda strašně nutně potřebovala a už se nemůžu dočkat, až budu mít narozeniny.

Hlavně o mně a informatice

Poslední dva dny byly báječné, jenom se dnes ráno cítím, jako kdyby mě někdo praštil kladivem. Už tři hodiny čekám kdy to přejde.

Středa
Depka, Rip & Unzemi se přišli mrknout na velkoformátovou [máme největší televizi] Love Actually. To málem nedopadlo, protože jsme si předtím jako předkrm dali první a posléze i druhý díl IT crowd a skoro to vypadalo že bude celá první série. Taky mi sežrali skoro všechny mandarinky [Unzemi] a nechali půlku třetího popcornu a skoro celou mléčnou čokoládu s karamelovou náplní [Depka], kterou jsme pro změnu sežrala včera [vlastně už dneska] na jeden zátah zase já.
K tomuto bych ještě chtěla poznamenat že jsem zjistila jednu poměrně důležitou věc: vánoční úklid je IMHO nejlépe provést tak, že si člověk tak týden dva před Vánocema pozve na návštěvu partu kamarádů, z nichž jeden má byt jako klícku a ti ostatní už ten byt jako klícku viděli.

Čtvrtek
Sraz v Empire s Janičkou, která stále neslyší na jedno ucho. Dala jsem si hovězí steak, protože se potřebuju zbavit stravenek. Steak byl bez přílohy, protože tam berou naráz stravenky jen dvě.
Poté sraz s W. na Nádru v jedničce a hurá na sraz VšV a spol..
VšV a spol. spadají do kategorie "moje studium", podkategorie "fakulta informatiky MU" a podpodkategorie "grafický design", přičemž VšV je hlavním hybatelem a vyučujícím a "a spol." jsou další postupně přidružení vyučující a bývalí studenti.
Ano, je to tak, já jsem opravdu absolvovala několik předmětů na FI a to dokonce úspěšně. Za poznámku jistě stojí, že na nejzákladnějším předmětu Základy vizuální komunikace [který si zapisují prakticky všichni studenti FI, protože si myslí, že to jsou lehce získané kredity] jsem se potkala nejen s W., ale taky se svým [v té době] dlouholetým kamarádem Marťasem a dokonce jsme spolu na hodinách hráli piškvorky a lodě. Ovšem na rozdíl od většiny ostatních informatiků [včetně Marťase] jsem já pokračovala i v navazujících předmětech Grafický design "I/II/III", "Písmo I /II/III" a posléze i "Typografie I/II/III", protože jsem zjistila, že je mi mezi informatiky dobře a chci tam chodit co nejdéle.

No. Sraz to byl veselý, neboť jsem se tam setkala nejen s VšV a nejnejnejnejnejnejnejnejpéťou [kterému jsem mimochodem dohodila před lety zaměstnání ve kterém stále setrvává, a stále mi odmítá poskytnout zaslouženou provizi], ale taky se dvěma dalšími účastníky báječné akce "Plenér - Manévry Lipnice 2002". Plenér je akce, kterou VšV pořádá každoročně o prázdninách a jde o zhruba týdenní pobyt v přírodě na čerstvém vzduchu, na kterém se účastníci [studenti VšV] učí kreslení, stínování, akvarelování, frotážování, focení a jiným výtvarným činnostem.
Plenér - Manévry Lipnice 2002 zanechal v našich srdcích takovou hlubokou stopu, že jsme se hned nadšeně domluvili na zopakování.
Doufám, že to klapne, páč už se moc těšíme.

W. měla narozeniny a tak jsme to oslavily předevčírem v Absolutbaru Strawberry coladou a včera v CoffeeHeaven dobrou kávou.
Při tom jsme probraly domácí nešvary našich drahých, předaly si dary - značkový Coffeheaven hrnek a parádní přívěšek na klíče který mi W. přivezla z Londýna [viz obrázek] a za heslo měsíce prohásily "I'm disabled...ten years".

Na Svatého Václava

Včera jsme měly s holkama z FF zase po dlouhé době sraz. Četnost takovýchto srazů a jejich datum se určuje podle toho, jak často a kdy se naše spolužačka Vendy vydává na cestu do Londýna.
Včerejší sraz byl parádní, protože jsme ho začaly v Moravské galerii na výstavě malíře Kremličky [ten mě teda moc neba] a Hlava medúsy. Ten obraz samotný je teda dost ošklivý, ale našla jsem tam dva úchvatné obrazy s interiéry katedrál:
Pieter II Neefs: Interiér antverpské katedrály [1620]
Barthold van Bassen: Interiér gotického kostela s modloslužbou krále Šalamouna [1590]
a dva moc pěkné obrazy trhu od Petruse van Schnedela.
Pak jsme pokračovaly přes Svoboďák s burčákem a pizzerii na základnu: do Maxima. U Maxima se změnilo jen to, že zrušili jukebox [na který jsme se opravdu těšily a střádaly si drobné] a místo něj pověsili nový terč na šipky [kam jsme ty ušetřené drobné nakonec naházely].
Z Maxima jsme se ještě vydaly na chvíli do Hobita [je to pořád stejné doupě jak před lety], a po cestě domů ještě z5 do Maxima na rozlučkového panáka.
That's all. No point.
To jen abych věděla co jsem ten den dělala, a ostatní aby viděli, že kromě hospod zvládám i kulturu.

Zrada. Veselá vačice vypadá úplně jinak!
Dřív to byla milá barevná hospůdka plná lidí, knih a cigaretového dýmu s vačičími ťapkami na stropě a zdech. Teď to je červeno-smetanově bílá hospůdka bez knih a s klimatizací. A taky se skrouhnutým jídelním lístkem.
Jako ta klimoška je fajn věc, a kdyby to byla jakákoliv jiná nová hospoda, řekla bych "jé, to je fakt pěkná hospoda, sem budu chodit". Takhle řeknu "tohle už není ta pěkná milá Vačice, škoda".

Už zas mám ZRN [zkurvenou ruskou nemoc]. Můžu si za to ale sama. Podle pravidelného smrkání a pocitu v krku vím, že nikdy nezmizela, jen ve mně dřímala a čekala na vhodnou příležitost se projevit. A ta přišla včera.
Šla jsem totiž odpoledne do kina a večer po kině do hospody. A protože jsem chtěla být krásná, oblékla jsem si pěkné tričínko bez rukávků a pěknou krátkou sukénku.
Chlad udeřil sotva jsem vyšla z domu, ale jednak jsem chtěla být krásná i v chladnu a pak, už jsem neměla čas jít zpět se převléknout. Doufala jsem, že alespoň v kině bude teplo. To bohužel nebylo, protože si zaměstnanci mysleli, že teplo je venku a my co jdeme dovnitř se proto chceme klimatizovat. Vevnitř jsem tedy pak doufala, že se venku něco změní a bude to jako vždycky v létě, kdy vylezu z kina ven a překvapí mě, jak je tam i tak pozdě teplo. Nezměnilo se vůbec nic a zima byla stejná jako předtím.

Ale to vůbec není všechno, zatímco v kině jsem byla s maminkou, do hospody jsem měla jít s kamarádem Libourem.
Konverzace při setkání vypadala asi takto:
E: Čau, kde máš zbytek.
L: Pow psal že za chvíli dorazí. Kde máš ostatní ty?
E: Jaký ostatní?
L: S někým jsi snad byla v kině ne?
E: No jo, s maminkou.
L: A nechce jít maminka do hospody s náma? Že hulím snad našim nepráskne.
Aha!
Odchytli jsme tedy u výlohy s botami maminku v klobouku [M: Jé, Libore, Tebe jsem už dlouho neviděla. L: Dobrý den, já Vás znám vlastně jen z cesty do kostela.], maminka souhlasila, že si s námi dá drink a já jsem vymyslela že půjdeme do kavárny kde pracuje Depka. Depka tam bohužel nebyl, za to tam byla vernisáž a tudíž vevnitř plno a mě nenapadlo nic jiného, než "když je tak příjemný večer, pojďme si sednout na zahrádku".
A je to. ZRN se vrátila.

Ale jinak bylo posezení na zahrádce příjemné, pěkně jsme si s Libourem popovídali o tom jak se oba umíme u pracovních pohovorů pěkně prodat:
Z: Tak co umíte?
E,L: Vlastně nic.
Z: A jak jste na tom s angličtinou?
E,L: Nooo...dost mizerně ....
Libour ovšem mé neznalosti angličtiny nevěří, protože mě kdysi v Římě slyšel na čísi dotaz "Dou you speak english?" odpovědět velice důvěryhodně "A little bit". Důvěryhodně proto, že tuto větu mám tak dokonale zmáknutou, že každý, kdo se mě zeptá a slyší tuto mou odpověď nabude dojmu, že jde jen mou falešnou skromnost.
Asi v deset jsem šla volat Marťasovi, neb je jistě v Praze chudák sám opuštěn a smuten. Zjistilo se, že Marťas teda vůbec není sám a opuštěn, naopak sedí s kýmsi v hospodě a láme do sebe nejen pivo, ale i panáky [u něj dost nezvyklé]. Výčitky svědomí mě tedy nadobro opustily a to až tak, že jsem s Powem pokračovala v tahu do hospody U Babičky, kde jsem si vyslechla názor na křesťanskou mládež, která na setkání v Táboře vykoupila zásoby kondomů, provedla debatu o tom, kdo na křesťankém setkání mládeže dal tolik peněz na Haiti a obdržela od Toma gumový oranžový náramek svobodavolby.cz.

No prostě opravdu pěkný večer. Ovšem to, že jsem si tak pěkně do noci zapařila mi přišlo super jen do té doby, než jsem se ucpaným nosem a bolavou hlavou nemusela ráno vstávat do práce...

PS: Jo a co se filmu týče, byly jsme na Edith Piaf.

8.D

Dnes [dokud nejdu spát, je pořád dnes] se po dvanácti letech uskutečnil sraz naší třídy ze základní školy.

Bilance
Přítomno: 13 z cca 25 [Bára, Ilona, Irena, Iva, Jana, Jana, Katka, Lukáš, Markéta, Martina, Miloš, Ondra, Radim]
Vdané/ženatí: 5 [Irena, Jana, Lukáš, Martina, Miloš]
Se závazky: 4 [Ilona, Irena, Jana, Lukáš]
Těhotné: 1 [Martina]
Rozvedení: 1 [neřeknu]
Podpantofláci co musí domů nebo bude zle: 1 [Ondra Figura!!!]
Provalení voliči ČSSD: 1 [opět Figec, ale jen proto, že vedoucím kandidátky byl Jiří Ides]
Postřehy: Konečně se neoslovujeme příjmením, ale křestními jmény
Zpráva dne: Doupovec dělá bachaře v Bohunicích

Protože mám děsnou kocovinu a bolí mě hlava, rozhodla jsem se pro počítačovou terapii, protože jak víme, u počítače se mi vždycky uleví. Stejně jsem sem chtěla uvrhnout dva postřehy.
1) V prvé řadě by mě tedy strašně zajímalo, jak to, že všechny slečny vyskytující se v Tabarinu mají pěknou postavu. Nabízí se totiž dvě možnosti: a) buď je utvářena samovolně jejich nezřízeným denním a nočním životem [šichta v nonstopu či na jiném atraktivním místě - Tabák - šichta v nosntopu... - Tabák ...] nebo b) do klubů jako Tabarin mají povolen vstup pouze slečny které na to postavově mají.
2) V každém sebeVIP tanečním klubu nakonec dojde na Michala Davida.

Cafe take away

Jestli koukáte na Ally McBeal a závidíte jak vždycky jde do práce a v ruce drží kelímek s kávou a vy chcete taky chodit do práce a držet přitom v ruce kelímek s kávou, tak mám dobrou zprávu, kterou se nebojím označit za, minimálně, zprávu měsíce: můžete!
Nejen Coffee Heaven ale už i Lavazza se konečně rozhodla že jsme toho hodni, a zavedla u nás službu take away. Great!
V Brně tuto službu nabízí pekařství na Čáře na tramvajové zastávce směrem z centra, café_restaurace v parkovacím domě na rohu Kounicovy a Moraváku [tam je to fajn, protože tam mívají salátová menu s vodou a kávou] a hlavně Café04 na Veveří, což je bezva, protože to mám po cestě do města.

Absolut večer

Včera jsme s mou kamarádkou_spolužačkou_občasnou spolubydlící_spolupařmenkou_ženou_člověkem se kterým nás spojují velice, ale opravdu velice negativní pocity k jedné nejmenované paní doktorce, pobyly v Absolut baru. Posezení to bylo příjemné, protože v baru bylo téměř prázdno a jukebox hrál hlasitě tak akorát. Dokud jsme měly drobné, pouštěly jsme si hity našich ponocovacích dob, jako The Riddle [Gigi D'Agostino] či Lords of the Board [Guano Apes]. Bohužel jsme těch drobných neměly až tak moc a tak jsme si musely vyposlechnout i například Time of My Life [Hříšný tanec] [W: Tak to je trapné už teda. E: ...kdybych zrovna neměla v puse vodku, řekla bych to samé!]
Zatímco já jsem se rozhodla pro postupné ochutnávání různých druhů absolutek [stihla jsem jen dvě], W. měla protentokrát becherovkový večer a kdyby si jednu nevylila, spořádala by jich alespoň pět. Při placení nás ale čekalo příjemné překvapení, neboť se platilo jen to, co se vypilo, nikoli to, co se vylilo. To znamená, že...do Absolut baru jdem někdy zas :)

Vánoční avipárty

Proběhla tradiční vánoční avipárty. S holkama a s Brťasem jsme si na závěr dali panáka [jistě poznáte kdo měl co]; to bílé nahoře je mlíko.
Marťas si dal mnohokrát předtím, a tak mi teď doma s vážnou tváří sděluje, že se se mnou bude bavit, až slezu z toho kolotoče.

Krokodýl

Jak jsem se již zmínila, účastnila jsem se dnes konference týkající se diplomek. Tuto konferenci pořádala naše Ústřední knihovna, a protože vedoucí naší Ústřední knihovny je megaloman, pořádala se také večerní neformální diskuse, což je krycí název pro raut.
Raut byl ukončen již v brzkých večerních hodinách a tak se zbylí účastníci pod vedením obou předsedkyň komise pro VŠKP odebrali do nedalekého afroevropského [politicky korektní označení pro černošský] klubu Krokodýl. Obávám se, že poté, co jsem viděla obě předsedkyně pařit na latinskoamerickou hudbu, už pro mě zasedání komise nikdy nebudou jako dřív.

PS: Minimálně dvěma lidem jsem dnes vysvětlovala co to je rozjezd a jak to funguje a odkud to jede. Mám dojem, že zbytek republiky pro to nějak nemá buňky, všichni pokyvovali hlavami nakonec řekli, že radši pojedou tágem.

Úterní večer

Je ze mě slaměná vdova.
Protože se mi chtělo nebýt doma, domluvila jsem se s Depkou že půjdem na kafe [to je terminus technikus který znamená on kofola a já čaj a cigáro]. Původní plán byl posedět, cca 20 minut mezi jeho dvěma zaměstnáními, v Alfě a pak každý po svých.
Skutečnost je taková, že jsme prakticky celý jeho volný čas strávili v prvním zaměstnání [Husa na provázku] a cestou do zaměstnání druhého [HaDivadlo]. Tudíž si v Alfě objednal kofolu pro to, aby si ji odnesl dolů a šel uvádět lidi. Mě se ale ještě po svých moc nechtělo a jsem si v praxi zakoušela to, o čem jsme se nedávno s Marťasem bavili jako o divné věci. Tj. být dobrovolně sám v hospodě. Mě to tam docela bavilo, protože jsem měla co číst a jsem ráda mezi lidmi. Ještě radši bych si někdy vyzkoušela jaké to je sedět v kavárně s wifi s noťasem, ale k tomu mi chybí právě ten noťas.
Depka už nikdy nepřišel a protože nemám žádné kamarády, tak jsem napsala, jestli se nechce stavit, tátovi, a celkem mě překvapila pozitivní odpověď. Takže, místo za hodinu doma a pustit nějakého Bonda mám v sobě pět čajů a jeden nakládaný hermelín.
A taky po letech setkání s jednou slečnou, se kterou jsme kdysi lítaly po Jeseníkách a stavěly si v lese domy z větví.
Prostě fajn večer.

CPS

Ještě jednou moc moc moc moc díky za krásný báječný večer [almost in alphabetal order] Ripovi, Unzemimu, Why plus zvláštní díky to Depony :)

Umění

Umění není vypít toho na pařbě nejvíc ze všech, nebo odcházet poslední.
Umění je umět odejít ve chvíli když už člověk své společnosti nic nenabízí a jeho společnost nenabízí nic jemu [prostě když pozná - pokud to pozná - že má dost].