FB status log 2010

To je teda zase věc:

6.6.2010

Po veleúspěšném pátku [nový bojler, nový bratr, Mrštíci zas budou dávat Cyrana] Marťas včera odjel.
Když jsem přibyla domů po víkendu ve Zlíně, vypadalo to jak kdyby tu řádili zloději a prohledali ale opravdu všechno, a na lince stály dvě prázdné [předtím plné] láhve od tequily.
Na Magviamejl napsal nějaký Němec [národností], že se chce ubytovat na faře.
Ucpalo se sítko v přívodu vody do pračky, což znamená, že do ní neteče dost vody a pračka nechce prát [mám v ní prádlo]. To sítko, které vždycky čistí Marťas.

Aspoň, že jede internet.

Polednice 2009

Přišlo e-mailem:

U tabule dítě stálo, šklebilo se náramně.
Čímpak asi učitelka ukáznit si troufá mě?
Řehoní se děcko drze, učitelce v bledou líc,
ať se jenom úča vzteká, ví,že vlastně nesmí nic!

Učitelce v hlavě hučí, chvějí se jí kolena,
když tu v umučené lebce, bleskne veršík Erbena:
"Pojď si proň, ty Polednice!Pojď, vem si toho upíra!"
Když tu dveře ztichlé třídy kostlivý hnát otvírá.

Pod plachetkou - vždyť to známe - příšera se zjeví tu,
dříve rozjívená třída náhle stojí v zákrytu.
"Dej sem dítě!" zaburácí, "Volala jsi? Tady jsem!"
"Volala jsem. Pročpak dítě? Víš co? Raději mě si vem!

Ty si sbalíš děsné dítko - horší příjdou do školy!
A mne za zmizení žáka odbor školství osolí.
Mě si vezmi, Polednice, konečně tak najdu klid!
Kolegyně potvrdí ti, jak je těžké takhle žít!

Ať se kde chce, co chce, šustne,
kdo je vinen ze všech zel?
Kdo je volán jako pucflek? Zcela jistě UČITEL!

Když si páťák místo džusu dá pořádný rumu lok,
na koho se ukazuje? Zanedbal to PEDAGOG!
Když vojáci na cvičišti nezvládají vlevo vbok,
kdo podlomil branné síly? Samozřejmě PEDAGOG!

Když se dívka zfetovaná vrhá z okna jako cvok,
v ruce láhev od čikuli... Kdo je vinen? PEDAGOG!
Když mládenci skotačivý vhodí chodce v říční tok,
kdopak za to zvěrstvo může? Jen a pouze PEDAGOG!

Když robátku v hloubi jícnu usídlí se streptokok,
kdopak může za absenci? Kdo je kárán? PEDAGOG!
Že děťátko v třetí třídě pohačá si druhý rok,
kdopak mu měl IQ zvýšit? Kdo to nezvlád? PEDAGOG!

Tak to vidíš, Polednice, škoda mluvit, hanba klít.
Proto radši mne si vezmi,
ať mám jednou provždy klid!"

Polednice hlavu skloní, slza z oka skane jí.
Šeptá: "Nejsem kompetentní, zanech marných nadějí!"
Na pozdrav svým strašným hnátem učitelce zakývá,
chápe už, proč pro tu ženu, není příliš děsivá.

(Výše zmíněná pedagožka byla disciplinárně potrestaná
za debatu s osobou podezřelého původu během vyučování
a napomenuta za svévolné recitování K.J.Erbena,
jenž není zařazen do osnov tohoto ročníku.)

Samsung->HTC Hero/NokiaN85=?

Včera mi odešel display na telefonu, má tam takovou roztomilou digitální prasklinku a zobrazuje se mi jen nejspodnější třetina. Opravdu nevím co si o tom mám myslet, protože:
1) Je to už druhý [1][2, já mám ovšem bílou verzi] Samsung, u kterého mi odešel display po cca 3 letech užívání. Marťas přišel s teorií véčka, tzn. že mu dalo zabírat to zaklapávání. Něco na tom asi bude, ale napadá mě otázka, můžu za to já že neopatrně zavírám telefon nebo Samsung, který dělá méně odolné displaye?
2) Marťas si asi před třemi týdny až měsícem vylil na telefon čaj a ten začal dělat psí kusy, proto si asi před dvěma týdny [po opravdu velké VELKÉM váhání a rozvažování] zakoupil nový telefon. Ten se mi moc líbí a pojala jsem kacířskou myšlenku, že bych ho hrozně chtěla taky, zároveň jsem ovšem byla ráda, že můj telefon je funkční a tak vlastně ušetřím spoustu peněz. Myslím, že můj Samsung to vycítil a rozhodl se pomstít.

V noci jsem strávila dvě hodiny přepisováním jmen a čísel. Ano, neměla jsem je já pitomec na SIM a ano, Marťas měl pravdu když mě před týdnem nutil sesynchronizovat si telefonní seznam s Google kontakty a já mu odvětila "no jo furt, někdy to zkusím".

Dnes se dívám po novém telefonu a váhám, velmi váhám mezi HTC Hero a Nokií N85.

HTC Hero, protože ho mám trochu vyzkoušený a ošahaný, vím co umí a co neumí. Velkou výhodou je, že co nevím, mě doučí Marťas, na cesty bude stačit jedna nabíječka a do auta vlastně taky. Jo a hlavně machrování, protože kolik znáte holek se smartphonem? Já dvě a z toho má jedna iPhone a druhá HTC Diamond2, ale služební. S Hero bych si připadala jako fakt free, cool a in.

Nokia N85, protože má klasickou mobilovou klávesnici, na které napíšu es_em_es i poslepu [ale musí mít funkční display, včera jsem chtěla zkusit napsat sms na chudákovi Samsungu a zjistila jsem, že to vlastně tak úplně bez displaye neumím]. No a hlavně Nokia, to je jako návrat domů po různých experimentech; takový přístav jistoty v rozbouřeném moři různých značek.

Ach jo.

Budou volby

a proto:

1) Všichni občané ČR mají na výběr ze stejných kandidátů.
2) Informace pro občany České republiky o podmínkách hlasování ve volbách do Evropského parlamentu na území České republiky. Konrétně bych zmínila "Po obdržení úřední obálky, popřípadě hlasovacích lístků, vstoupí volič do prostoru určeného k úpravě hlasovacích lístků. V tomto prostoru vloží volič do úřední obálky 1 hlasovací lístek. Na hlasovacím lístku může přitom zakroužkováním pořadového čísla nejvýše u 2 kandidátů uvedených na témže hlasovacím lístku vyznačit, kterému z kandidátů dává přednost. Jiné úpravy hlasovacího lístku nemají na jeho posuzování vliv."
3) Všeobecné info na Wikipedii
4) Kdo neví koho volit, je pro něj jak dělaná Parlamentní kalkulačka
5) Zábavná interaktivní mapa Evropské unie
6) Volby na Twitteru

Dárky

Dnes se objevily jisté indicie, že v pracovním kolektivu patřím k těm oblíbeným. Na snídani byla meruňková buchta a slaný a sladký štrůdl a postupně jsem od dalších kolegů obdržela krabici mangového džusu, čokoládu Milku a Kofilu.
Jo a ještě mi vlastně maminka poslala svačinku.

Kabelka

Seznam věcí, které jsem dnes sebou nosila v kabelce:
Peněženka
Doklady
Gumičky do vlasů
Dvě propisky
Zapalovač
Codein
Láhev Ruby Porto
Dvoje oční stíny
Tekutý mejkap
Řasenka
Vatové odličovací polštářky
Odličovač očí
MP3 přehrávač
Kniha Pátý elefant
Kniha 5000 let písma
Kniha Pelagia & The Red Rooster
Kniha The State Counsellor
Žvýkačky
Dvoje klíče
Flash disk
Dvoje papírové kapesníky
Rukavice
Dvě čepice

Je toho nějak moc. Obvykle sebou nosím doklady, peněženku, dvoje klíče, flash disk, papírové kapesníky a knihu. Hm. Uvidím zítra.

Vánoční ošetření

Dneska jsem byla opět v Úrazovce na převazu.
Vůbec tam nebyla vánoční výzdoba a atmosféra jako bývá v amerických vánočních filmech kde si pacienti s lékaři po ošetření s úsměvem na tváři přejí veselé Vánoce.
A i kdybych panu doktorovi veselé Vánoce popřála, stejně myslím, že by to moc neocenil. Jmenuje se totiž Anas Chaker.

PS: Vánoční úklid už mě stál na poplatcích 290 korun.

9 dní do Vánoc

Vánoce se nemilosrdně blíží a já si pořád myslím, že jsou ještě daleko. V občasných záblescích, kdy si uvědomuji že vůbec daleko nejsou, propadám panice, jelikož vůbec nemám čas na dokupování darů, pečení cukroví [jako těch dvou druhů] ani úklid.
A proto jsem se rozhodla tuto situaci řešit tak, že ty věci které nestíhám prostě dodělám až na ně budu mít čas. A to bude mezi Štěpánem a Novým rokem.
Vánoce jsou svátky klidu a pohody, nevidím důvod se zbytečně stresovat.

Rekreační víkend

Když jsem byla malá, táta mi říkal, že když se nebudu učit, tak budu kopat kanály.
Marťas zase ve čtvrtek říkal, že o víkendu pojedeme rekreačně do Dolní Moravy.
V pátek jsem musela přehazovat uhlí a včera v zimě, dešti a nakonec i ve tmě kopat kanál pro trubku s odpadem.
Tati, já jsem se učila, i na promoci jsi přece byl. A jak vidíš, stejně mi to k ničemu nebylo.

21.10.2008

Po roce a půl jsem se dnes [tentokrát úspěšně] vydala do posilovny.
Pozitivní věc: moje rok a půl nepoužitá permanentka je stále platná.
Negativní věc: i v osm večer visel na skoro každém mučidle nejmíň jeden člověk.
Negativní věc 2: I když jsem se coby začátečník fakt nepředřela, už teď vím, že mě zítra bude všechno opravdu moc bolet.

Interní spot

Honzíkovi z FCH nedá moje akce z konce srpna spát a nejen, že si při každé příležitosti rejpne na téma griotka-vodka-campari, ale dokonce mi i nakreslil obrázek:
[© Scoopitch]

Poznámka mířená na konkrétni cíl: BAKALÁŘKA

9.10.2008

Týden jsme se s Léňou zvanou Juchuchuchů domlouvaly, že dneska půjdem cvičit do holčičí posilovny. Ráno jsem to slavnostně oznámila v práci, doma a napsala na Twitter. Dokonce jsem si už od včerejška pečlivě promýšlela kombinaci cvičícího úboru.
Asi sto metrů před cílem [šly jsme pěšky] se nám do cesty postavil plakát oznamující koncert Tleskače dneska na Favále. Prostě zase smůla no. Jak minule.
A já pořád nemám nic skakostkatýho tak zas budu za lůzra.

Éire agus Tuaisceart Éireann

Zítra razíme do Irska (a taky do Severního Irska, páč tam budem bydlet)
Zatím máme:
2 průvodce (+ jednoho jsem odmítla, neboť by byl duplicitní)
2 mapy
1 Keltské mýty.

Možná byla blbost objednávat si a hlavně platit auto, když budeme celý týden ležet u Brťase v obýváku a číst si v průvodcích o tom jak je Irsko krásné a co všechno stojí za to vidět.

Přijde mi to trošku nespravedlivé, protože nám všichni půjčují průvodce a mapy a říkají jak je v Irsku krásně a jak závidí. Do Ruska mi nepůjčil nikdo nic a ještě se na mě dívali jak kdybych se zbláznila.

Užitečné odkazy kdyby to jako někoho zajímalo:
Irsko Aktuálně
Irsko-český slovníček
Takto vypadá souvislý text v irštině
Irsko-anglický online slovník

30.8.2008

Je toho fakt moc, vezmu to stručně:

ČTVRTEK
Šla jsem s kolegy z práce do hospody, pak lovit keše a pak zase do hospody. Podrobnější info podávám jedině osobně na vyžádání a nezaručuju že to ze mě vytáhnete.

PÁTEK
To byl hroznej den, fakt hroznej. Podrobnější info podávám jedině osobně na vyžádání a nezaručuju že to ze mě vytáhnete.
K večeru kolem půl osmé se mi podařilo jakžtakž vylézt z postele, nachystat věci na dnešek a odebrat se do původní domácnosti a tam chystat další věci na dnešek.

SOBOTA
Dneska byla svatba. Ne moje. Do chrámu jsme přijeli pět minut po dvanácté. Ne jako pět minut po svatbě, páč jsme vezli nevěstu, že jo.
Marťas prokázal, že se ke mě opravdu hodí.
Za chvíli jdem do kina a já už se děsně těším. Colin Farrell a spousta krve, to je přesně to, co teď potřebuju.

Bye bye, Oskar

Včera jsem byla zrušit účet u Oskara.
[Protože:
1) tento operátor je mi pod jakýmkoliv názvem vždycky nesympatický; jejich tarif jsem měla, protože byl pro mne jednu dobu opravdu výhodný,
2) vždycky, když bylo potřeba řešit nějaký problém, odborně mi vysvětlili, že chyba je na mé straně,
3) až na DMS jsem ho pár měsíců už prakticky nepoužívala,
4) telefon vyhrazený pro oskaráckou simkartu si ode mne stejně pořád někdo půjčuje.]

Jen co jsem pronesla svůj požadavek, stal se pán za pultíkem ještě nepříjemnějším a stručnějším než byl původně. Pak volal do pražské centrály a předal mě slečně, která byla příjemná, ale kladla mi nepříjemné dotazy ohledně opouštění jejich operátora, nabídky ohledně výhodnějších tarifů a vydírala mě tím, že chci bezostyšně opustit a zavrhnnout takovýto skvělý tarif [Slyším vás] jehož devizy [sedmiletá historie a výhodný tarif který se už léta neprodává] mým bezostyšným opuštěním a zavržením zmizí nenávratně v propadlišti dějin.
Nakonec rezignovala, řekla, že mi přijde ještě poslední faktura [na 11,50 pokud se teda zas nestane nějaké katastrofa] a ještě ze mne vylákala moje aktuální číslo.

Dnes mi zazvonil telefon a na druhé straně se ozvala slečna z Vodafone, která provádí "průzkum proč zákazníci přecházejí k jinému operátorovi" a chtěla mi položit několik dotazů.
Blahosklonně jsem jí to dovolila, a tak se mne tedy zeptala, proč přecházím k jinému operátorovi. Sdělila jsem jí, že k jinému operátorovi nepřecházím, že u jiného operátora už dlouhá léta jsem. Slečna se mně zeptala, proč přecházím k jinému operátorovi. Zopakovala jsem, že u jiného operátora jsem už dlouhá léta a k tomu mimochodem dodala, že mnohem déle než u Oskara. Na druhé straně se chvíli nic neozývalo a pak slečna zaraženě řekla: "aha...tak to již nemám žádný dotaz. Nashledanou".

Dnes je tady opravdu den bohatý na zážitky.

O posvátných knihách

Stala se mi děsně vtipná věc.
Ona teda přijde s největší pravděpodobností děsně vtipná jen mně, ale co už.
Asi dva měsíce mám účet na anobii.com, což je takový jakoby katalogizační systém domácích knihovniček, kam si postupně přidávám své knihy. Z beletrie jsem se tento týden dostala k tématicko-odborné literatuře, a co se nestalo.
U záznamu Bible se mi nějak objevil obrázek Koránu.

Jako mě by na tom vadilo hlavně to, že je u knihy špatný obrázek, stejně se to obsahově z části shoduje. Ale co kdyby se k tomu dostal nějaký Jezuita středověkého smýšlení nebo dokonce inkvizitor?!
Situaci jsem vyřešila tím, že jsem nechala změnit obrázek za správný. Ale běda, změna trvá jeden až dva dny, takže jsem Bibli prozatím odstranila ze své knihovničky a budu doufat, že ji na anobii zatím nebude nikdo hledat.

Bosky

Už jste někdy přišli domů bosky? Já dvakrát.
Včera a dneska.

Včera totiž byl ten parádní slejvák ne nepodobný tropickému lijavci, který mne zastihl právě při cestě z práce. Během půl minuty jsem vypadala jako bych právě vylezla z rybníka. Zjistilo se, že mé letní botky nejsou pro tyto situace stavěny, i rozhodla jsem si je vyzout a tak šetřit jak je, tak mé nožky. Kdybych si na to vzpomněla, jistě bych si připadala skoro jako Zuzana Norisová v Rebelech.

Dnes ráno jsem si tytéž botky chtěla obout, ale protože se ze včerejšího nezmaru počasí ještě nevzpamatovaly, musela jsem obout jediné další, které se k mému oděvu hodily. A běda. Byly to právě ty, jež mne i po pěti letech roztahování stále tlačí a po půl kilometru chůze mi začínají rozdírat kůži na pravém nártu a po kilometru chůze na levém nártu.
Jaksi se stalo, že jsem z práce nešla domů, nýbrž pěšky na návštěvu za kamarádkou J.
Po sedmi stech metrech jsem si na pravý nárt nalepila náplast, kterou jsem si sebou ráno důmyslně vzala.
Po osmi stech metrech se náplast začala různě odlepovat a posunovat.
Po třinácti stech metrech jsem šla kolem drogérie, kde jsem po konzultaci s prodavačkami zakoupila elastickou náplast, o které jsem doufala, že opravdu dobře lepí a hned jsem si ji aplikovala.
Po sedmnácti stech metrech jsem náplast nalepila i na levý nárt.
Po dvou kilometrech jsem zjistila, že se mi náplast na pravé noze lepí i k botě.
Po dvou tisících a tří stech metrech [a dvě stě metrů před cílem] mi J. volala, že mi vyšla naproti a čeká na mě u MZK [MZK stojí na mé trase někde mezi odlepováním původní náplasti a drogérií]. Smluvily jsme se tedy, že se obě vrátíme a kde se konkrétně sejdeme.
Sto metrů před místem srazu už jsem toho měla dost a zula jsem si boty.

Bez knihy neodejdu

Poslední brigáda budiž mi ponaučením pro to, že knihu mám s sebou nosit opravdu vždy a všude ještě důsledněji, než jsem tak činila doposud.
V pracovním zápalu jsem si totiž napíchla botu i s nohou na hřebík [ano, rezavý, ano, mám tetanovku] a po takové nehodě je už člověk pro práci dost nepoužitelný, nezbývá mu než čekat a bez knihy to je otrava.

Geokočky

V úterý jsme se s Kočkama [já, Tajná kamarádka naše a její sestra Popelka] rozhodly, že nebudeme ve čtvrtek [dneska] sedět doma, ale vyrazíme do města. A abychom nerazily jen tak, že budeme lovit keše. A abychom nelovily jen tak, založily jsme si geokešový účet pod názvem Bratrstvo kočičí pracky. Hm, ty účty máme vlastně tak trochu dva, protože se mi ho na první pokus podařilo založit pod názvem Brarstvo kočičí pracky.
Mno.
Jako výzbroj jsme si opatřily [zapůjčily od Marťase] PDA s prográmkem pro geocachery a mapou a papír s popisem keší a mapou vytištěnou z geocaching.com. Prográmek nám teda moc nepomohl, protože pořád nechtěl chytit signál a když ho chytl, tak ukazoval každou chvíli někam jinam a nebo rovnou vytuhl, ale naštěstí jsme měly ještě obě mapy a Tajnou kamarádku naši, což je kombinace, při které se keš většinou vždycky nějak objeví. Jednou teda tahle kombinace zklamala, ale tam se vypravíme někdy znovu pod rouškou noci [nebudou kolem lidi kteří by se divili co tam furt děláme] a vezmem sebou Hochy od Bobří řeky [Marťas, Tajný kamarád náš a Ondra od Popelky] protože víc očí víc vidí, že.