10.12.09

Náboženský vtip na dnešní den

Přijdou čtyři muži do nebe. Svatý Petr se ptá prvního: "Náboženství?"
"Metodista."
Svatý Petr na to: "V pořádku, pokoj 42. Ale pozor! Kolem osmičky musíš přejít úplně potichu!"
"Další! Náboženství?"
"Hinduista."
"V pořádku, pokoj 15. Ale pozor! Kolem osmičky musíš přejít úplně potichu!"
"Další! Náboženství?"
"Drúz."
"V pořádku, pokoj 107. Ale pozor! Kolem osmičky musíš přejít úplně potichu!"
"Další! Náboženství?"
"Žid."
"V pořádku, pokoj 12. Ale pozor! Kolem osmičky musíš přejít úplně potichu!"
Žid nevydrží: "Chápu oddělené ubytování. Ale proč ty ciráty s osmičkou?"
Svatý Petr ztiší hlas: "Tam jsou katolíci; a myslí si, že tu jsou sami."

[Nyx, Nabozenske vtipy]

7.12.09

Myšlení v zajetých kolejích

Marťas včera nasdílel článek Motivační kocovina, který přišel pro mě ve velmi vhodnou dobu.
V poslední době přemýšlím nad tím, že myšlenkově stále jedu v zajetých kolejích a neumím z nich uhnout. Jde především o používání věcí. Mám zafixováno, že tahle věc se používá k tomuto a tomuto účelu a toto se používá tímto a tímto způsobem a i když mě napadne jak to použít jinak nebo k jinému účelu, něco vzadu v hlavě mi našeptává že to je špatně, protože "tak se to přece nedělá, tohle se používá takhle, musíš to použít v souladu s tím, jak jsi to použila předtím". Myslím, že to souvisí s mou potřebou pořádat věci a škatulkovat je. Tahle věc patří do téhle škatulky, tak přece nemůže být v jiné. Možná proto jsem knihovnice.
Příklad: tagy u článků na blogu.
Já to mám tak, že mám dopředu definované nějaké tagy/škatulky do kterých se snažím napasovat články a když nějaký článek nespadá do žádné škatulky, dělá mi to starost a přemýšlím, kam bych ho, z těch co existují, zařadila.
IT napíše článek a jednoduše ho otaguje takovými tagy, které budou vypovídat o čem článek je. Nedělá si hlavu s tím, že tím tagem bude otagován jen tenhle článek a žádný jiný.

Myslím, že v tomto je veliký rozdíl mezi IT a knihovníky. Z praxe mám dojem, že se knihovníci snaží napasovat uživatele na svoje služby [a ještě jsou naštvaní když to nejde], protože se to tak prostě dělá kdoví jak dlouho a tak to prostě má být. IT napasovávají svoje služby na lidi. Jsem nekorektní, ale myslím, že jde také o rozdíl mezi mužským a ženským myšlením. V knihovnách většinou pracují ženy, IT jsou většinou muži.

Často si v poslední době říkám proč bych měla používat věci jen tak, jak se to dělá a jak je předem stanoveno [i když jsem si to stanovila já], když je můžu používat tak, jak mi to vyhovuje aktuálně. Jediné co mi v tom brání jsem já. Chci se z těch kolejí dostat ven, vidím jak to tam vypadá a líbí se mi to, ale je to tak strašně těžké.

6.12.09

Adventní kalendář '09

Letos nás nikdo nechce obdarovat čokoládovým adventním kalendářem, tak jsme si obstarali alternativní. Má sice drobný nedostatek, že v těch kostkách nic není, ale zase ho můžeme používat jako počítadlo:

Aby bylo jasno že opravdu jde o adventní kalendář, tak ještě detail s čísly:

10.11.09

Samsung->HTC Hero/NokiaN85=?

Včera mi odešel display na telefonu, má tam takovou roztomilou digitální prasklinku a zobrazuje se mi jen nejspodnější třetina. Opravdu nevím co si o tom mám myslet, protože:
1) Je to už druhý [1][2, já mám ovšem bílou verzi] Samsung, u kterého mi odešel display po cca 3 letech užívání. Marťas přišel s teorií véčka, tzn. že mu dalo zabírat to zaklapávání. Něco na tom asi bude, ale napadá mě otázka, můžu za to já že neopatrně zavírám telefon nebo Samsung, který dělá méně odolné displaye?
2) Marťas si asi před třemi týdny až měsícem vylil na telefon čaj a ten začal dělat psí kusy, proto si asi před dvěma týdny [po opravdu velké VELKÉM váhání a rozvažování] zakoupil nový telefon. Ten se mi moc líbí a pojala jsem kacířskou myšlenku, že bych ho hrozně chtěla taky, zároveň jsem ovšem byla ráda, že můj telefon je funkční a tak vlastně ušetřím spoustu peněz. Myslím, že můj Samsung to vycítil a rozhodl se pomstít.

V noci jsem strávila dvě hodiny přepisováním jmen a čísel. Ano, neměla jsem je já pitomec na SIM a ano, Marťas měl pravdu když mě před týdnem nutil sesynchronizovat si telefonní seznam s Google kontakty a já mu odvětila "no jo furt, někdy to zkusím".

Dnes se dívám po novém telefonu a váhám, velmi váhám mezi HTC Hero a Nokií N85.

HTC Hero, protože ho mám trochu vyzkoušený a ošahaný, vím co umí a co neumí. Velkou výhodou je, že co nevím, mě doučí Marťas, na cesty bude stačit jedna nabíječka a do auta vlastně taky. Jo a hlavně machrování, protože kolik znáte holek se smartphonem? Já dvě a z toho má jedna iPhone a druhá HTC Diamond2, ale služební. S Hero bych si připadala jako fakt free, cool a in.

Nokia N85, protože má klasickou mobilovou klávesnici, na které napíšu es_em_es i poslepu [ale musí mít funkční display, včera jsem chtěla zkusit napsat sms na chudákovi Samsungu a zjistila jsem, že to vlastně tak úplně bez displaye neumím]. No a hlavně Nokia, to je jako návrat domů po různých experimentech; takový přístav jistoty v rozbouřeném moři různých značek.

Ach jo.

30.10.09

Expedice Maroko VII

18.9. السبت
6:59 - Letiště - No to byla noc! Dva marodi, tři chrápající a venku hluk. A když jsem se vzbudila a venku bylo ticho, mělo se za čtvrt hodiny vstávat.
Od autobusového nádraží nám jelo Grand taxi za 120MAD a ještě se k nám přidaly dvě turistky, tak nás to vyšlo levněji.
Johny s Lucií tu strávili noc a Pow s Vojtěchem před chvhílí dorazili autobusem.
8:14 - Letadlo Fes -> Brusel - Je tu strašné vedro. Všude. Už to vypadalo, že nám zbude spousta marockých peněz a Libourovi budeme muset nocleh a tágo platit v korunách, ale dobře to dopadlo, Libour skoro všechny peníze utratil za dva kartóny Camelek.
14:03 - Brusel - Mnohem víc se mi tu na letišti líbilo v 11 večer, protože teď je tu děsně moc lidí. Ale zase mají otevřené obchody. Sedíme tam, kde jsme před týdnem s Marťasem spali. Cítím se skoro jako doma.
14:34 - U bruselských keší nemám souřadnice a tak se kluci vydali hledat internet. Ten našli za 13 centů/1 min., naházeli tam €1,60 a nic. Akorát jim na informacích vytiskli formulář, že si mají podat žádost o vrácení peněz.
15:00 - Marťas s Kraťou si nechali zavolat vedoucího.
15:48 - Vedoucí řekl, že s tím nic neudělá, ale teď se zjistilo, že si na nefungující internet stěžují další lidé, tak aparát vytáhl ze zásuvky a dal tam ceduli.
Marťas chce nechat na informacích vyvolat Jiřího Káčerka [který v poslední chvíli zrušil účast].
16:29 - Podstoupila jsem osobní prohlídku, ale to není nic proti Lucii, která právě teď absolvuje prohlídku zavazadla a celník řeší tabák do vodní dýmky. Je to pěkné divadlo, ale bohužel nád odsud vyhazujou. Marťas dělá že je překladatel aby mohl zůstat [a prošlo mu to].
17:17 - Dobře to dopadlo, Lucii pustili bez újmy na zdraví a ještě jsme se měli při čekání na nástup do letadla o čem bavit.

29.10.09

Nejede počítač

Pohled uživatele:
Vypnul se mi počítač. Volám "ajťáka". Po mnoha urgencích přichází, těžce vzdychne, něco si mumlá pod nos, asi 10krát se otáčí na mé židli, kopne do počítače a ten se zapíná. Znovu si těžce povzdychne, stále mumlá a bez pozdravu odchází.
Je to prostě namyšlený blb.

Pohled správce IT:
Zavolali mě k uživateli. Ten idiot si myslí, že jsem tu snad jen kvůli němu. Zjišťuji, že se pořád točil na židli, až se mu na ni namotal kabel ze zásuvky. Tiše nadávám, odmotávám kabel, odkopávám počítač co nejdál pod stůl, aby to zase nenamotal, zapínám ho a on čumí, jako když nadloube volovi.
Je to prostě blb.

Expedice Maroko VI

18.9. جمعة
7:29 - Za chvíli máme vstávat a volat do autopůjčovny jestli už mají otevřeno. Bolí mě úplně všechno a k tomu ještě v krku z otevřeného okna a klímy.
9:30 - Kluci odjeli vlakem v 9 [snad], my jdeme vrátit auto a snad pojedeme vlakem v 11. Pořád mě všechno bolí.
11:08 - Vlak - Seděli jsme v kupé se třemi marokánci, ale jeden utekl někam kde je víc místa. Jsem zvědavá, jestli ho průvodčí vrátí zpátky jako holky na cestě do Marrákeše. Proti mě sedí pán, který si čte Le Journal a má sluneční brýle a na nich nasazené dioptrické brýle. Občas hrozně nahlas posmrkne.
13:40 - Blížíme se k Casablance. Půjdu se kouknout, jestli nenastoupí Pow s Vojtěchem, i když mám tušení, že spíš ne. V krku mě škrábě čím dál víc a taky se pořád moc nemůžu hýbat, protože včera velbloud.
Přistoupila k nám marocká slečna. Pořád po sobě koukáme a vytáhla si noťas. Má klávesnici s latinkou, tak by mě zajímalo, jak na ní píše.
Napsal Kraťa, že bydlí v medině. Tuším, že my opět skončíme ve Ville Nouvelle, protože sprcha a vlakové nádraží/odvoz na letiště autobusem blízko.
14:20 - Casa Voyageurs - Zápis jen abych věděla, jak dlouho trvá cesta z Marrákeše sem a pak odsud do Fesu. Kluky jsem nikde neviděla, ale třeba jedou třetí třídou.
Vysvětlivky: vlak nejede přímo přes Casablancu. Casablance nejbližší vlaková zastávka je právě Casa Voyageurs.
14:56 - Mezi Casablancou a Rabatem - Již podruhé během tohoto výletu vidím moře; to neva že z vlaku a z dálky. Taky jsem viděla megavěž casablanské mešity - z cca 20ti kilometrů.
Žádný z našich spolucestujících se zatím nehotoví že by chtěl vystupovat.
15:30 - V kupé je Marťas a čtyři ženy! Slečna která přistoupila jako poslední má křiklavě růžové tričko [s dlouhým rukávem samozřejmě] a k tomu jí ladí stejně křiklavě růžový šátek. Strašně bych si ji chtěla vyfotit.
Paní, která sedí vedle mě mluví trochu anglicky a nejspíš umí více německy, neboť se nás ptala jestli my také. Kromě toho ji zajímalo jestli nejsme američané a vypadala potěšeně, když zjistila že jsme z Evropy.
17:41 - Meknes - Poslední muslimka vystoupila, rychle jídlo než si k nám zas někdo přisedne.
19:01 - Fes - Jsme u brány Bab Mahrouk jak psal Kraťa, ale oni pro nás přišli k úplně jiné bráně, u které je autobusové nádraží Bab Mahrouk...a, vidím autobusové nádraží kousek od nás.
19:53 - Fes, Bab Boujeloud - Dobře to dopadlo. Kraťa si za bakšiš 3MAD pronajal průvodce, našel nás a dovedl nás tam kde budeme spát. Není to hotel, je to pronajatý dvoupokoj v čímsi domě. Jsme v "hospodě", přinesli jídlo, dopíšu to později.
20:45 - Dostala jsem děsně velkou porci kuskusu s jedním kouskem masa.
Pow s Vojtěchem a Johny s Lucií jsou nezvěstní.
Platíme a jdeme nakupovat.
21:50 - Nechala jsem se zatáhnout do smlouvání o nákup djellaby. Původní cena 250MAD, konečná cena 110MAD. Smlouvala celá rodina [otec, matka, syn] a nabídli mi i boty, ale ty už jsem si po úspěšně provedeném obchodě dovolila odmítnout.
Obešli jsme si blok a usedli v restauraci hned naproti té, kde jsme večeřeli. Máme objednané zákusky a marocký čaj. Trochu se bojíme, že obdržíme dvě špinavé sklenice plné mátových listů zalitých horkou vodou.
22:00 - A je to tady: jsou to dvě špinavé sklenice plné mátových listů zalité horkou vodou, navíc je ještě velká spousta cukru.

27.10.09

Expedice Maroko V

17.9. الخميس
8:40 - Hotel - Hoteliér nám nabídl kávu nebo čaj. M'Hamid je taková marocká Nejdedále.
9:08 - Před hotelem - Kluci už přijeli. Poslala jsem na ně naháněče na velbloudy...Vojta i s naháněčem si přisedli k našemu stolu.
9:28 - Slyším velblouda. Máme domluvený výlet za 500 na 2 a půl hoďky. To jsem zvědavá, co to bude zač.
9:40 - Vojtěch odjel s naháněčem naším autem neznámo kam. Doufáme, že za něj nebude chtít výkupné. Jsme prakticky u Alžírských hranic a chodí tu spousta chlápků v maskáčích...no nejsou to úplně maskáče, vypadají dost jako vojáci.
10:09 - Pow si koupil megašátek na turban a teď si ho neumí zavázat. Kluci se chystají na výpravu za prodejcem který mu to ukáže a Vojtěch s Marťasem to budou točit na video.
11:11 - Poušť, přestávka na fotografování - Můj velbloud se jmenuje Hadži Halef Omar, Marťasův Jawa 350. Je tu hic a slunko, naštěstí fouká vítr.
12:44 - Odjíždíme z M'Hamid, je hic jak prase.
15:25 - Střední Atlas, nějaký průsmyk, pauza na fotografování panoramatu - Je tu hic. Potkali jsme pokažený autobus. Stál v zatáčce.
54 km do Ouarzazate [u kterého jsou ateliéry].
16:57 - Ateliéry - Viděli jsme jednu velkou halu s pár věcma z pár filmů a teď jsme v Jeruzalémě z Království nebeského. Je to všecko šméčko. Jdu se podívat na kostel a mešitu vedle sebe.
18:05 - Kromě hradu a prakticky vlastně všeho z Království nebeského jsme viděli i atrapu Mekky, respektive toho velikánského černého kamene, na který se musí každý muslim jít aspoň jednou za život podívat a zkusit se ho dotknout. Atrapa je z něčeho podobného dřevotřísce a už opadává. Zeptala jsem se průvodce který film se tu natáčel a když pochopil na co se ptám, řekl mi francouzský název. Ten jsem ovšem nepochopila já.
Dochází nám peníze i benzín. Jedeme rovnou do Marrákeše.
21:40 - Půl hodiny to vypadalo, že jsem ztratila doklady s kreditkou, řidičákem a papírem z půjčovny aut. Našla jsem je, když Vojtěcha zastavili policajti za překročení povolené rychlosti. Mám trochu ambivalentní pocity. Marťas navrhuje ukrást radar a ujet.
22:17 - Hotel Farouk - V našem a mnoha dalších pokojích bydlí parta marokánců [asi], kteří mluví jen francouzsky. Při včerejším odjezdu jsme v pokoji zapomněli roztrojku a teď jsme se po ní ptali. Vzbudili jsme nebývalý rozruch a všichni nám hrozně chtěli pomáhat, nicméně roztrojka je fuč. Zeptáme se toho černo-dlouho-vousatého recepčního.
23:20 - Marocká jídelna bez turistů - Objednali jsme si tajin za 25!. Jdu to fotit.
23:37 - Tajin mají moc dobrý, ale taky moc mastný. Tak polovina by mi stačila. Marťas plánuje, jak budeme tajin dělat u nás na balkóně. Obdrželi jsme láhev vody, ale ještě předtím jsem na vyžádání dostala sklenku vody z kohoutku. Napůl jsme ji s Marťasem vypili, chutnala mnohem líp než balená voda.
Zase jsem široko daleko jediná holčička a opět tu mají místo ubrousků nastříhaný papaír. Marťas by si dal nějaký zákusek.

7.10.09

Expedice Maroko IV

16.9. الأربعاء
9:55 - Mc Donald's - Vynalezli jsme s Marťasem několik marockých půjčoven aut a jsme zvědaví, s čím přijde ta část Skupiny A, která chce jet na výlet do pouště. Koupili jsme známky a pohled po Tajný kamarády naše a napsali děsně tajnou zprávu. Málem nám zůstala utajena jejich adresa, ale pak jsem si naštěstí vzpomněla.
10:19 - Johny s Lucií jedou autobusem do Essaouiry, my [já, Marťas, Pow, Vojtěch] si budeme opravdu nejspíš pronajímat auto. Pow jde snídat.
11:06 - Nadlábli jsme se Mekáči [McArabia Tagine] a hurá pro auto. Začínám se bát.
12:20 - Auto - My jsme si opravdu pronajali auto - Hyundai i10 za 350 dirhamů za den a máme to vrátit až v pátek v 11 dopoledne.
13:59 - Máme druhou keš. Při šplhání za jejím hledáním jsem ukopnutým kamenem spadlým na silnici málem způsobila dopravní nehodu.
Hory jsou v mlze, začíná pršet a Pow jí děsně smradlavý sýr.
18:02 - Máme za sebou Aït Ben Haddou: ulovili jsme naši první FTF a byli jsme na prohlídce hotelu pana Brahima který se o keš stará a chodí v crocsech. Pak jsme přebrodili řeku a prolezli si ksar, což je takové hliněné město přilepené k hoře a vypadá to děsně efektně a proto to spousta lidí cpe do svých filmů. Taky jsem v jednom místním hotelu navštívila záchod, který nebyl turecký, ale byl nejspíš strašně hnusný, což ale nevím jistě, protože tam byla tma. Naštěstí.
18:20 - Ateliéry - Mají zavřeno.
20:53 - Zagora - Ještě 93 kiláků do cíle. Jdeme hledat jídlo. Ještě že už je tma.
21:00 - Sedíme v restauraci a už máme objednáno. Marťas a Pow kuře s hranolkama, já a Vojtěch stejk s bramborama. Jsem v hospodě, a nejspíš i na celé ulici, zase jediná žena. Abych nepohoršovala, mám na sobě až ke krku zapnutou mikinu a je mi hrozné vedro. Je tu puštěná televize s nějakým francouzským programem.
21:27 - Objednali jsme si vodu a pan vrchní nám pro ni zašel do vedlejšího krámku. Taky přinesl černé olivy, které jsou strašně slané. Zjistilo se, že program v televizi je marocký, ale až když se na obrazovce objevilo složení fotbalového týmu.
Obdrželi jsme tradiční marocký salát: nakrájená rajčata, cibule, sůl, pepř.
Já jím olivy!
1:19 - M'Hamid, hotel Sahara - Ubytovali jsme se v jediném hotelu kde se ještě svítilo. Potom jsme šli vyzvednout kluky do místního internetového centra, které bylo plné počítačů a puberťáků hrajících hry a koukajících na Youtube [arabskou verzi]. Už jsme obdrželi dvě nabídky na výlet na poušť - výlet na velbloudech v rozmezí dvě hodiny až několik dní. Protože se celou dobu s naháněči se bavil jen Marťas a Vojtěch pořád držkoval, tak jsme mu řekli, že když je to tak v pohodě a usmlouvá a všechno, tak v 9 ráno chceme mít před hotelem domluveného, usmlouvaného a přistaveného velblouda a šli jsme spát. Pow s Vojtěchem odjeli spát do pouště. Místní se nás na ně ptali a hrozně se divili když jsme řekli, že nevíme kde jsou.
To jsem zvědavá, jak to ráno dopadne.

28.9.09

Expedice Maroko III

15.9. الثلاثاء
9:11 - Před hotelem - Nakonec se náš plánovaný dvoudenní výlet vodopády - poušť - ateliéry zkrátil na vodopády na jeden den, ale to neva. Ono to nějak dopadne.
10:02 - Zastávka marockém Makru METRO. Nemají žádné! pečivo. Nakoupili jsme mufiny [s meruňkovou marmeládou].
12:56 - Cascades d'Ouzoud - Včera pršelo, a tak není voda blankytně modrá, ale hnědá. Utěšuju se [a ostatní] tím, že fotek s modrou vodou je na internetu hafo.
Zjistila jsem, že náš řidič se jmenuje Azíz.
13:51 - Dolů pod vodopády je to hrozně daleko a zpátky nahoru je to hrozně daleko a ještě k tomu hrozně vysoko. Už jsme skoro nahoře, všichni si šli fotit opice.
14:41 - Zakoupili jsme na oběd celkem 14 chlebových placek a my s Marťasem navíc dvě palačinky opět s meruňkovou marmeládou [kterou si teď Marťas pokapal košili]. Pak nás Azíz vzal do vesnice na tržiště, které, soudě podle sortimentu, bordelu a smradu, evidentně nebylo určeno pro turisty.
14:55 - Azíz nám zastavil na záchod, tak jsme s Evou a Lucií vyrazily do blízkého vymletého koryta na druhé straně silnice.
17:53 - Hotel - Jsme děsně utahaní. Večer máme sraz u Skupiny A v hotelu a bude domluva na zítra.
20:20 - Djemaa el Fna - Dali jsme si s Marťasem odvážně jídlo na trhu, ale napřed jsme si pořádně prohlídli co si objednáváme. Mám koftu [něco jako karbanátek] a kuskus, vypadá to dobře.
21:04 - Hotel Des Amis - Libour je nemocen a spí. Ostatní se šli podívat na modlitby, my sedíme u Krati na pokoji a já si zkouším jeho hábit co si koupil. Děsně mi sluší.
21:32 - Vyrazili jsme s M. na nákup pečiva na snídani a překvapivě jsme nalezli obchod se žádaným sortimentem v asi třetích dveřích od hotelu Skupiny A.
Pořádá se párty: pivo, chipsy a vodárna a hlavně domluva na zítra.
23:03 - Park před Djemaa el Fna - Kraťa s noťasem loví wi-fi signál hotelu Ali. Zítra o půl 9 razíme s M. hledat autopůjčovnu a v 10 máme sraz s Powem, Vojtou, Lucií a Johnym v našem Mekáčovi, kde si řeknem kdo co našel a co dál.
Firefox instaluje aktualizace [vždycky když se to nejmíň hodí].
0:41 - Hotel - M. souhlasil s variantou "pěšky". Už nás vidím, jak ráno vstáváme a balíme a stihnem vyrazit o půl 9.

ssamius.blogspot.com/2009/11/utery-159-vodopady-berberske-trhy.htmlhttp://ssamius.blogspot.com/2009/11/utery-159-vodopady-berberske-trhy.html

25.9.09

Expedice Maroko II

14.9. الاثنين
9:00 - Protéká nám záchod. Tak, že nejde spláchnout. Marťas nechce vstávat, je onavenej. To bude den.
10:45 - Zahrady Majorelle - Jsem za debila, keš a kluci jsou v jiných zahradách. Ach jo.
11:41 - Sedíme v zahradách Majorelle v café a pijeme "Refresher", což je jakýsi nápoj z dužiny vymačkaných pomerančů a čehosi dalšího.
13:25 - Zahrady Menara - Byli jsme se podívat v marockém supermarketu, vyměnili další peníze a svezli jsme se tágem k Jardin Menara. Jsou tu olivy a velbloudi.
14:03 - Všechno se proti mě spiklo. U keše stojí chlap a nejspíš číhá kdo si tam pro ni přijde.
15:45 - Saadské hrobky - Nechali jsme se natáhnout taxikářem. Mezi půl třetí a třetí jsme měli sraz s Evou a G. před branou do paláce El Badi, ale holky nejspíš dorazily někdy jindy někam jinam. Vydali jsme se k hrobkám a cestou narazili na většinu Skupiny A, která se k nám přidala a pak jsme se hromadně ztratili v medině.
Jak vidno, zase jsme se našli. Marťas předčítá z průvodce a všichni ho musí poslouchat.
17:52 - Hotel Farouk - V druhém paláci bylo taky zavřeno. Je přece Ramadán.
V 7 máme všichni sraz v Chesterfield pubu. G. se chce jít najíst do Mekáče, my ostatní si dáme něco na náměstí! Čeká mě sprcha.
18:45 - McDonald's - Vedle nás sedí muslimka s tácem jídla a nejspíš čeká až zařve muezín...aha. Buď muezín řval a neslyšeli jsme ho a nebo na to kašle, protože už jí.
19:41 - Chesterfield pub - Proto jsem jela do Afriky abych si mohla jít posedět do evropské hospody.
21:54 - Keš v Cafe de France byl tak trochu debakl, ale to neva. Sedíme na terase jakési restaurace a hrozně tu fouká vítr. Kraťa a G. si objednali pizzu. Mám děsnej hlad.
Na náměstí se točí nějaký film s chlapem co polyká oheň.
0:29 - Vyměnili jsme peníze a nechali se zatáhnout na tržiště. Výhodně jsem zakoupila brčálově zelené cosi, do čeho ani nevím, jestli se vlezu. Ale to neva, hlavní je, že jsem to usmlouvala z 260 na 80 dirhamů. Vojta s Marťasem si mezitím dali na náměstí jídlo a vypadá to, že jsou raději, že tak úplně neví co jí.
1:22 - Hotel - Venku prší!
Podívali jsme se ke Skupině A na terasu a do jednoho pokoje [pro toho pro 5 lidí] a pak jsme se odebrali do hotelu. Holky šly rovnou a nejspíš pěšky, my s M. jsme ještě na náměstí koupili vodu, pátrali po pečivu na snídani [marně] a jeli tágem. Smlouvání s taxikářem když venku prší je úplně jiný pocit než když neprší.
Ačkoli venku prší, tady je furt vedro.

ssamius.blogspot.com/2009/11/pondeli-149-prohlidka-marakese.html

22.9.09

Expedice Maroko I

Místo pobytu: Maroko
Účastníci:
Skupina A - odlet 10.9. Pow, Kraťa, Milan, Pavel, Libour, Veru, Johny, Lucka, Vojta
Skupina B - odelt 12.9. já, Marťas, G, Eva,
Mimořádný stav: Ramadán

12.9. السبت
18:23 - Letiště Bratislava - Je mi pěkně blbě. Jediné co mě trochu těší je, že v tom nejsem sama, ale mám spolutrpitelku G.
22:28 - Letiště Brusel - Marťas mě ukecává ať zůstanem tady a jedeme na výlet do Antverp a do Brugg. Mají tu pitomá sedátka s opěrkama. V letadle s námi letěli řvoucí teenageři, doufáme, že už tu zůstanou. M. si chtěl koupit belgické pivo, ale mají tu jen Stellu a ještě cosi, co si může koupit i u nás.
Jdu luštit křížovku, snad to zabere aspoň deset minut.
23:42 - M. nadává na Kraťu který nám tenhle let s přestupem zařídil. Jdu si lehnout na zem. Už teď se mi ten co jsem si vzala sebou megašátek hodí.

13.9. الأحد
0:04 - Marťas se ke mě přidal a pod hlavou má batoh s foťákem. Na Kraťu už nenadává, jen říká, že chce domů a že nemá rád nepohodlí a taky nám natočil budík. Kdybychom náhodou usnuli.
4:30 - Cca v 1 Marťase napadlo vytáhnout spacáky, protože zem je hrozně studená. Ve 2:20 přijeli uklízeči a ve 4:30 nás vzbudil zřízenec že máme vstávat. Je tu už hafo lidí.
5:14 - Prošli jsme odbavením, na rozdíl od jiných bez problémů. Konečně káva!
8:34 - Letiště Fes-Saïss - Už jsem se stihla napít vody z kohoutku. Sedíme v autobuse a čekáme, až se řidič vykecá s francouzskými turisty. Moc doufáme, že opravdu jede na vlakové nádraží jak na naši otázku s úsměvem přikyvoval.
Všichni máme žízeň a hlad.
8:51 - Druhý řidič pořád někam odchází s penězma a před chvílí odešli oba! A nechali nastartovaný autobus.
9:01 - Eva se odvážně zeptala kdy bude autobus odjíždět a dozvěděla se, že čeká na letadlo ze Sevilly, takže tak za 30 minut.
10:11 - Fes - S ostatními turisty jsme vystoupili u vlakového nádraží a zakoupili jsme si lístky do Marrákeše, 1. třídou. Zakoupili jsme také vodu a já cigarety a vydali se do ústraní se najíst, napít a zakouřit si. Na rozdíl od španělských turistů, kteří pijou a kouří rovnou před obchodem tak, aby na ně měla plná čekárna maročanů výhled.
10:45 - Vlak - Kupé super [má i klímu], jediná nevýhoda jsou dva cizí spolucestující. Slečna se na nás tváří nevraživě, jako kdybychom za to mohli. Kraťa psal, že kolem 6 by mohli být v Marrákeši a až najdou bydlení, pošlou nám souřadnice.
12:24 - 1) Spolucestující vystoupili, protože jedou do Tangeru.
2) Dveře, které jsou hned vedle záchodu, jsou pořád otevřené. Jako i za jízdy. Jít na záchod je tak větší dobrodružství než obvykle.
3) Na WC jsem překvapila vojáka marocké královské armády. Má se zavírat, prase.
16:07 - Spalo se nám moc dobře, dokud si k nám nepřisedli dva Marokánci. Eva se šla protáhnout na chodbu a za rohem u otevřených dveří narazila na Francouze s Američankou an tajně požívají jídlo a nápoj, protože "to prý nejde vydržet". Tak se tam pak obě holky vydaly za nimi se zásobou müsli tyčinek.
19:02 - Hotel Farouk - Jsem překvapená, že v prvním hotelu který jsme hledali [a jeden z nejbližších vlakovému nádraží] měli místo. Obdrželi jsme dva pokoje po třech postelích. Je tu hrozné vedro, ale aspoň tu máme větrák.
Na vlakovém nádraží mají KFC a Mc'Donalda. Jsme unešeni.
19:39 - Tady teče teplá voda!
Skupina A bydlí na náměstí [Djemaa el Fna], Liboura bolí koleno, chtějí abychom přišli za nimi [cca 3 km].
Marťas chce jít někam na večeři.
Mě je to jedno.
21:27 - Svezli jsme se drožkou k té velké věži co je děsně známá a začíná na K [věž od mešity Koutoubia].
Byli jsme na večeři v hotelu Ali [kde jsme chtěli původně spát, ale prý tam mají štěnice] a teď sedíme v jakémsi hotelu kde prodávají pivo a tak je tu plno turistů.
23:19 - Hotel Farouk - Našli jsme obchody s jídlem a vodou.

ssamius.blogspot.com/2009/11/nedele-139-hrdinny-sestup.html

20.9.09

Po návratu

1) Mám děsnou rýmu a ucpaný nos, takže nic necítím, a z letadla zahlušené obě uši, takže nic neslyším. Ideální kombinace pro návštěvu Maroka.
2) Na to, že jsem se naposledy sprchovala v tom zavšiveném hotelu Sahara v M'Hamid, ze mě teče překvapivě málo špinavá voda.
3) Djellaba je ideální oděv na doma.
4) Ačkoliv jsem na velbloudovi seděla před necelými třemi dny, už se můžu celkem dobře hýbat a ani to už moc nebolí.
5) Marťas tvrdí, že mám prasečí chřipku. Já myslím že mám oslí nebo velbloudí chřipku.
6) Táhla jsem sebou relativně dost zbytečného oblečení.
7) Nicméně soutěž o nejzbytečnější věc kterou jsem si sebou vzala s přehledem vyhrávají: sluneční brýle.

11.9.09

Hanebný Pancharti


V pondělí jsme byli s Tajnými kamarády našimi na Hanebných panchartech.
Bylo tam spousta krve, skalpování, střílení, cynismu, humoru, nacistů, vědomostí, skvělých herců a originálních nápadů. A také jeden klobouk, ze kterého jsme s tajnou kamarádkou naší v úletu.

Ten film chci mít doma.

10.9.09

10. 9. 2009

V sobotu odpoledne letíme na dovolenou.
Do Maroka.
Ne na pláž, do vnitrozemí.
S Ryanair [pro ty co je zajímá jestli ne náhodou se SkyEurope].

Dnes jsem chytla cestovní horečku a Marťas se mi směje. Jenže hned v neděli večer ho ten smích přejde až se bude plahočit Marrákeší s krosnou na zádech a tři holky se ho budou ptát proč nezarezervoval hotel.

Plán je následující:
Sobota - odlet z Bratislavy do Bruselu.
Neděle - odlet z Bruselu do Fesu, z Fesu vlakem do Marrákeše. Nejlépe první třídou.
Pondělí - Chodíme po Marrákeši, snažíme se neztratit se v medině a vyzvednout první ze 34 marockých keší.
Úterý/středa - výlet k Cascades d'Ouzoud a Aït Benhaddou, kde se natáčel Lawrence z Arábie a Černý jestřáb sestřelen. Tam na nás čekají další dvě keše.
No a pak se uvidí. Každopádně doufám, že se do pátku do večera dostaneme do Fesu, páč nám tam v sobotu letí letadlo.

11.8.09

Koncept

Následující text jsem našla mezi svými tzv. "různými" dokumenty. Mám ho uložen nejméně od ledna 2003 a netuším kdo je jeho autorem. Ale přijde mi dobrej :)

Jde o tzv. "univerzální jamáckou teorii dějin umění", se kterou uděláte téměř jakoukoliv zkoušku, uvedeno na příkladu řeckého sochařství.

"Já bych se na to řecké sochařství podíval z trošku širšího aspektu. Dalo by se rozdělit na několik směrů, které se vzájemně následovaly. Každý tento směr by se dal dále rozdělit na několik fází, od rané až po vrcholnou a úpadek. Raná fáze je samozřejmě z velké míry ovlivněna sousedními civilizacemi i předchozím obdobím, však je to na těch prvotních sochách poměrně výrazně vidět. Později se začínají sochy čím dál více odlišovat, až přejdeme k dalšímu období, které má sice mnoho znaků, které jej pojí s předchozí érou, nicméně jich je již dost na to, aby se stalo obdobím samostatným. Ve vrcholné fázi jsou pak tvořena nejdůležitější, dovolím si říct, že dokonce ty nejpodstatnější, díla této epochy řeckého sochařství, jejichž autoři se zapsali, a neváhal bych použít tohoto termínu, zapsali do dějin světového umění a svým způsobem ovlivnili i moderní sochařství. Právě v této době vidíme na sochách typické znaky této éry řeckého sochařství. V úpadkovém období začínají mladí sochaři pohrdat právě těmito určujícími znaky, vliv vrcholné éry už je patrný pouze na úrovni řemeslníků, umělci jsou již dál. Ostatně jsem se o tom mnoho dozvěděl z publikace Úvod do problematiky filozofie řeckého sochařství, kterou jsem právě včera dočetl."

10.8.09

Dovolená v Dolní Moravě

Neděle 2.8.
Po cestě do Dolní Moravy zastávka v Olomouci v Cine Star na Proroctví, protože když si člověk odmyslí Nicolase Cage, tak je to prý dobré.
Fukovi už nevěřím ani recenzi, je to hrozná blbost a jediné co se mi na tom trochu líbí je Nicolas Cage, který brečí až na konci a to jenom malinko.
Noční cestou z Olomouce do DM jsme vedli rozhovor na téma sci-fi a při tom díky bleskům sledovali, jak se stále více blížíme k ohnisku bouřky.
Mimořádně se nám podařilo přijet a vynést věci z auta asi pět minut před spuštěním deště a vyhozením elektriky v celé vesnici. Ještě stále se obdivuji, jak jsem za těchto okolností [sci-fi horor, sami v baráku vedle hřbitova, tma] dokázala jít v noci sama na záchod.

Pondělí 3.8.
Dopoledne řešení pracovních záležitostí.
Odpoledne procházka do Moravanky na oběd, který byl děsně dobrý, ale nemají do čeho zabalit zbytek co jsem si chtěla nechat na večeři.
Odpoledne mi Marťas na terasu vynesl postel a tak jsem mohla vleže sledovat souseda an staví dům. Bylo to super. Taky jsem konečně dočetla autobiografickou knihu Leonarda Cohena. Raději se vrátím k jeho hudbě.
Večer procházka, nikoli po asfaltce, k prostřednímu vleku.

Úterý 4.8.
Výlet. Na Sněžník, ačkoli bylo avizováno že se půjde k vodopádům, protože se Marťas bál, že bych nahoru nechtěla jít, což ovšem byla ze začátku pravda.
To neva, výlet byl super, čekala jsem, že to stoupání bude horší, i když je fakt, že poslední dva kilometry už mě moc nebavily.
Na to, jaká byla nahoře mlha tam bylo dost lidí.
Tady je slon pro ty, kdo nevěří, že jsme tam byli:
slon

Středa 5.8.
Protože kritický, tak odpočinkový den. Kromě toho se počasí nelepší, spíše naopak.
Shrabala jsem posekanou trávu, vytáhla si na terasu křeslo na čtení a taky jsme se dali do grilování naložené krkovičky a brambor. Ty jsme tam dali trochu pozdě, takže jsme krkovičku stejně nakonec jedli s pečivem.
Večer jsme se vydali na procházku podívat se na dům, na který máme výhled přes údolí a děsně nás zajímalo co je zač. Procházku jsme zakončili na páně Žabákově "zahrádce" na parkovišti, kde jsme si dali pivo a děsně dobrou malinovku a probrali situaci internetových vyhledávačů v České republice.

Čtvrtek 6.8.
Jeli jsme na opravdový výlet. Byli jsme na Suchém vrchu na rozhledně a absolvovali jsme hodinovou prohlídku dělostřelecké tvrze Bouda. Cestou zpátky jsme se najedli v Červené vodě, kde jsme si kromě toho dali točenou zmrzlinu a vyplašili tři ovce při hledání keše podle špatných souřadnic. Potom jsme se vydali do Boříkovic, kde jsme taky hledali keš podle špatných souřadnic a Marťas stoupl do bažiny. Dvakrát. Napřed levou nohou a pak pravou.

Pátek 7.8.
Pátek byl koupací den, a to konkrétně na přehradě Pastviny, kde půjčují šlapadla s klouzačkou, která stojí jen o 20,- na hodinu víc než šlapadla bez klouzačky. Podle nás těch celkem 40,- navíc byla dobrá investice.
Cestou zpátky jsme se opět zastavili v Boříkovicích, tentokrát ovšem vybaveni vytištěnými informacemi a hlavně obrázkem s šipkou, takže jsme nešlápli do žádné bažiny. Stejným způsobem jsme pobrali tři další keše, což by bylo ještě víc super, kdyby Marťas od té doby nemluvil jako voják.

Sobota 8.8.
Další nevýletový den. Dopoledne jsem posekala kus zahrady, šlo to pěkně blbě, ale už tam aspoň nejsou skoro žádní šneci. Taky jsem si na terasu vynesla křeslo a přečetla notný kus detektivky a již kolem třetí jsme s Marťasem začali grilovat naložené kuře.
Po obědě jsme se odebrali koupat ke králickému rybníku, ale místo toho jsme skončili na králickém koupališti, které je hned vedle fotbalového hřiště, a na kterém právě probíhal fotbalový match.
Protože je Marťas ještě stále znaven z úterního výletu na Sněžník, vůbec se mnou nechtěl jít hledat keše v přilehlém okolí a tak jsem se aspoň konečně dostala na brusle. Jeden by si myslel že ta krásná nová hladká silnice směrem pod Sněžník je rovinka. A ono ne. A ještě víc je to poznat, kdy jede člověk na bruslích zpátky. Já jsem šla radši pěšky.

Neděle 9.8.
Úklidový a odjezdový den jehož vyvrcholením byla večer moje teplota 38,1.
Ráno samo hurá do práce dořešit to, co jsem nezvládla během dovolené :)

28.7.09

Ostuda

Dnes jsem si uvědomila, že jsem snad nikdy vědomě neslyšela celý cyklus Mé vlasti. Myšleno tak, že jsem si ho nikdy nepustila a neznám to.
Minulou neděli v kostele hrál nějaký houslista Novosvětskou. To, to že je to Novosvětská, mi musela říct moje máma.
Myslím, že je to ostuda.

Tak pro začátek klasika nejklasikovatěší [tak dlouhá, že ji YouTube na jednou nepobírá]:


25.6.09

Mysterious Affair at Styles online

Mám [už děsně dlouho] rozečtenou knížku, kterou vůbec nemám v knižní podobě.Vždycky, když ji chci číst, musím si ji znovu najít; teda hlavně v případě, když nedám včas do nabíječky Marťasovo PDA.
Dnes jsem zjistila, že to jde víc než tím jedním stálým způsobem který používám:

1. www.gutebnerg.org
2. www.online-literature.com
3. www.1stworldlibrary.org
4. books.google.com

Kromě toho jsem také objevila:
1. WorldCat,což je něco jako světový souborný katalog. Od zadaného originálního názvu knihy jsem se proklikala až k české mutaci a jejímu umístění v Národní knihovně. Víc. info v květnovém vydání Ikara.
2. BookMooch - celosvětová vyměňovačka knih.
3. Google zpřístupnil API díky kterému mohou knihovny prostřednictvím svého katalogu prohledávat také GoogleBooks. Sice to bylo už před rokem, ale to neva. Přijde mi to fakt super.

23.6.09

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi

Krátce poté obdržel doporučený dopis, ve kterém byl požádán o vysvětlení, proč nebyl schopen vyplnit a doručit prohlášení o dopadu projektu na životní prostředí. Po dlouhém vysvětlování mu bylo zpětně vydáno povolení pro realizaci projektu, nicméně aktivisté Greenpeace osobně napadli rozhodnutí u Ústavního soudu, a proto se finální rozhodnutí mělo vztahovat pouze na část nebe. U soudního slyšení se Boha zeptali, proč začal právě zemí. Odpověděl, že chtěl být pouze kreativní.

A poté Bůh řekl: "Budiž světlo."

Ministerští úředníci chtěli okamžitě vědět, odkud bude světlo pocházet a jakým způsobem bude zaručena jeho kontinuální dodávka. Bude zapotřebí zahájit povrchovou těžbu? Co tepelné znečištění? Co karbonové stopy? Bůh jim trpělivě vysvětloval, že světlo bude emitovat obrovská ohnivá koule.

Dostal tedy přechodné povolení - za předpokladu, že v průběhu celého procesu nebude vznikat žádný dým. Úřady rovněž požadovaly vydání stavebního povolení. Z důvodu úspory energie bylo také požadováno, aby ohnivá koule minimálně polovinu času nesvítila. Bůh souhlasil a dohodli se na tom, že když se bude svítit, bude se tomu říkat 'den', a když se svítit nebude, přijde 'noc'. Úředníci odpověděli, že je zajímá ochrana životního prostředí a ne hraní se slovíčky.

Bůh řekl: "Nechť Země rozkvete zelenými rostlinami a sémě života nechť od obzoru k obzoru je zaseto."

Ministerstvo životního prostředí souhlasilo - za předpokladu, že budou použita pouze geneticky nemodifikovaná semena.
A Bůh hovořil dále:

"Nechť z vody vyjdou tvorové, již na zemi i ve vzduchu pohybovati se budou."

Úředníci ho upozornili, že pro takovéto aktivity je nezbytně nutné získat souhlas ministerstva zemědělství, komise pro ochranu lesů a půdy a občanského sdružení Děti Země, které si nárokovalo dědická práva.

A pak už vše šlo hladce - až do doby, kdy Bůh oznámil, že deadline projektu je za šest dní. Úředníci ho upozornili, že projednání žádostí o výjimky a posouzení dopadů na životní prostředí bude trvat minimálně 200 dní. Poté se uskuteční veřejné slyšení, po kterém bude následovat veřejná diskuse, a pak nastane dvanáctiměsíční zkušební lhůta, ve které se k dané záležitosti budou moci vyjádřit občanská sdružení, a potom...

Potom Bůh stvořil peklo.

[Nyx, Nabozenske vtipy]

19.6.09

Krize jazyka

Mám krizi jazyka.
Vysvětlím:
Minulý týden jsem se účastnila knihovnické konference, kde byly téměř všechny příspěvky předneseny v angličtině.
Jelikož byl první den z tlumočnického hlediska ne úplně povedený, sem tam jsem poslouchala originál a dělala si výpisky z prezentací přednášejících. Spoustu poznámek jsem si udělala v angličtině, protože to bylo mnohem jednodušší a hlavně rychlejší, než si to všechno překládat do češtiny a ještě nějak formulovat abych později věděla o čem byla řeč. Říkala jsem si, že to přece můžu udělat později v práci, až budu výpisky zpracovávat.
Jenže ouha, teď zjišťuji, že i když na to čas mám, tak mnohdy nevím jak smysluplné anglické výpisky přeložit do smysluplné češtiny. Vím o co tam jde a co to znamená, ale v češtině pro to nemůžu najít výraz a nebo to prostě nezní.

Tento stav mě tak deprimuje, že místo nad výpisky přemýšlím nad něčím úplně jiným. Třeba nad tím, že už jsem na svůj blog nenapsala pořádný spot ani nepamatuju a že v tom tedy rozhodně nejsem sama. A že to bude nejspíš tím, že jsme přeinformováni a přesdělováni informací o sobě přes rychlý a zkratkovitý Twitter a Facebook a psát o sobě na blog nám asi přijde příliš pomalé a zdlouhavé a neaktuální, protože všichni chceme všechno vědět i říct teď hned co nejrychleji a nejzkratkovitěji.

Rozhodla jsem se že můj blog si zaslouží aktualizaci a to nejlépe tím, co mi právě vrtá hlavou.

Kruh se uzavírá.

7.6.09

Expedice Istanbul V

PAZARTESI 11.5.
12:42 - Topkapi - Zanechali jsme věci v pokoji J&A [na rozdíl od nich nemáme zaplacenou poslední noc], odhlásili se z hotelu a odebrali se do paláce. Skoro to vypadalo, že na kase neberou karty a pak nám nejspíš pokladní ještě vynadal. Odpověděli jsme mu česky a byl klid. Je tu děsně lidí, nejvíce turistů. Už vím, že fez ≠ oděv, ale fez = čepice. Čekáme v předlouhé frontě na prohlídku palácové pokladnice s obrovitánským diamantem.
14:12 - Marťas chce pořád odpočívat, oslovuje mne Favoritko a chce abych mu říkala Chaífe.
15:28 - Gülhane park - Děsně nás bolej nožičky. Byli jsme se kouknout v harému. Všude mě strašně štvali turisti. Zlatá Camliça.
16:21 - Někde u městských hradeb - Dojeli jsme sem tramvajkou ve které kousek od nás stálo turecké emo a nyní sedíme v nějakém bistru a čekáme na jídloučko. Marťas si dal kuřecí něco, čemu říká "překvapení šéfkuchaře" a já jehněčí [ostatně jako vždycky].
17:27 - Městské hradby, asi 2 km na východ - Jídlo bylo moc dobré, bylo ho tak akorát a stálo i s vodou 15 YTL, takže bistro poměrem cena/výkon momentálně vede.
Šli jsme kolem Istanbulského slumu. Místní cikáňata znají slovo "money". Trochu jsem se bála o foťáky a GPS a taky o nás. Jdeme hledat keš.
17:53 - Městské hradby - Našel si nás průvodce/čistič bot a když jsme mu po výkladu řekli, že nemáme peníze, naštval se a odešel. Na zdi sedí parta tureckých mladíků a sleduje jak hledám keš.
18:15 - Jeli jsme dolmuşem. No to bylo něco! Zastávka kombinovaná s přechodem pro chodce [takže se nepozná kdo je chodec a kdo čeká na svezení] je na kruhovém objezdu.
Taky jsme se málem ztratili na přestupní stanici Topkapi, ale dobře to dopadlo a již čekáme na tramvaj zpět do Sultanahmet.
21:20 - Hotel, pokoj A&J - Poslední chvíle v teple. Jsme po večeři a zmrzlině a hurá do města.
21:56 - Starbucks - Mají tu otevřeno jen do 11 večer. Ale šli jsme kolem Mekáče, kde mají do 2 ráno; to je tak akorát pro nás. Ve Starbucks mají stolek s namalovanou šachovnicí, ale jen pro parádu, neboť po složitém vyjednávání se zjistilo, že z figurek mají jenom koně. Dali jsme si zákusek a dvě megalatté.
23:20 - Eminönü - Gülhane park kde je keš je přes noc samo zavřený. Ach jo. Šli jsme tedy alespoň na procházku do přístavu. Je odsud pěkný výhled na osvětlené všechno kolem a tak fotíme a fotíme.

SALİ 12.5.
1:04 - McDonald's - Jsme tu maskovaně pro jablečnou taštičku a na záchod. Marťas kuje plány jak obelstít taxikáře a nechat se svézt na letiště za co nejnižší cenu.Máme 116,35 YTL.
Zjistili jsme, že o půlnoci přestává jezdit městská hromadná doprava a taky utichá veškerý noční život. Krámky zavírají, restaurace taky a hlavně už na nás netroubí tolik taxíků. Tím se trochu komplikuje Marťasův plán cesty na letiště. Začínám mít strach, že nám uletí letadlo.
1:55 - Akbıyık Cd. - Čekáme před krámkem vedle hotelu a čekáme na A&J. Končeně víme, kdy zavírá obchůdek naproti hotelu. Kdybychom si toho všimli, tak bychom to dokonce viděli na vlastní oči. Taxíky už na nás vůbec nechtějí troubit.
3:30 - Letiště Sabiha Gökçen - Cesta a hlavně odchyt taxikáře proběhli překvapivě hladce. Hned u Hagia Sophia nám sám od sebe zastavil taxikář, vyhodil spolujezdce a souhlasil, že za kilo nás vezme na letiště. Paráda.
A&J zas mají místa u okna a my zas ne. Svět [a SkyEurope] je nespravedlivý.
4:20 - Letadlo - Naše sedadla nejdou sklápět, protože sedíme před nouzovým východem. Marťas trpí. Ani jedna letuška není blondýna; SkyEurope prý upadají. Já myslím, že upadají spíš těmi zastavenými letadly a přesuny a rušením letů.
8:59 - Brno - Kdyby si tatínek nenastavil budík podle zimního času, tak jsme mohli být v práci už na 8.

5.6.09

Expedice Istanbul IV

PAZAR 10.5.
11:38 - Trajekt na Üsküdar - Nechali jsme J&A ve starém městě a jedeme na "The best Istanbul view". Podařilo se nám koupit žetonky a nastoupit na [snad] správný trajekt.
12:41 - Üsküdar, kdesi pod Camliça view - Hledáme se na GPS. Jeli jsme správným autobusem a snad podle rady anglicky mluvícího strážníka vystoupili na správné zastávce. Ale co teď?
13:28 - Camliça - Myslím, že jsem byla u stromu s keší a že ji někdo ukrad.
Je vedro a odsud pěkný výhled. Pálí mě ramena.
13:39 - Usalašili jsme se na skalce. Sedí se tu mnohem pohodlněji než v křovinách.
Máme nové přezdívky, které pěkně zapadají do nového názvu Expedice Istanbul: Zübeyda a Öbeÿda v Istanbulu.
14:09 - Zakoupili jsme občerstvení. Cola Turka, po které toužím od prvního shlédnutí reklamy, nebyla.
17:40 - Hotel - Sešli jsme na zastávku autobusu směrem zpátky. V sámošce po cestě jsme zakoupili opalovací krém který pěkně smrdí a Colu Turku, která chutná mnohem líp než Pepsi.
Poté jsme se usalašili na zastávce a asi půl hodiny [a jedno zastavení dolmuşe omylem] nám trvalo, než jsme se dohodli kam se vlastně chceme dostat. Mezitím se s námi také dal do řeči pán, který s námi seděl na lavičce, a kromě toho, že se ptal na Milana Baroše [jako všichni kdo zjistili že nejsme Rusové, ale že jsme z České republiky], se podivoval, kde jsme se v této části města vzali a pak nám popisoval svoje trable se zdravím a tureckými doktory.
Autobusem 14F jsme se nechali odvézt do přístavu Kädiköy. Tam jsem byla nucena navštívit turecké turecké záchody. Fuj. Kdo říká, že jsou mnohem hygieničtější než ty naše, tak na tureckém záchodě pravděpodobně nikdy nebyl.
V listingu k virtuální keši se o Kädiköyi píše, že když máme štěstí, tak můžeme slyšet hudbu z konzervatoře [která, nevím proč, stojí hned vedle mola odkud odjíždějí trajekty]. My jsme to štěstí neměli, neboť právě probíhala předvolební kampaň a několik politických stran mělo rozloženo stánky téměř pod okny konzervatoře.
Z Kädiköy jsme se trajektem odebrali zpátky do Evropy do přístavu Eminönü a odtamtud [za stejný typ žetonů jako platí na trajekt, ale koupené ve Fruit Fast Foodu] tramvají do Sultanahmet. Pěkně nás bolí nožičky.
20:55 - Rozšoupli jsme se na večeři za 33,50 YTL
21:44 - Vyrazili jsme s Jankou a Marťasem na výlet po hlavní ulici směrem k Velkému bazaru. Zakoupila jsem si prsten a poté jsme šli do cukrárny na již dávno vyhlídnutý zákusek. Proběhl menší incident s placením, neboť před zákuskem se skvěl lístek s cenou 4 YTL a naúčtovali nám 5YTL, jelikož k zákusku patřila jiná cena. Nedali jsme se, hlavně Janka, která po neúspěšné domluvě s číšníkem ke kase hodila 4 YTL a pak jsme prchli.
22:59 - Hotel - Po akci v cukrárně jsme se usadili na lavičce v parku u vodotrysku a nahráli si večerní volání muezínů.

3.6.09

Expedice Istanbul III

CUMARTESI 9.5.
11:15 - Istanbulské vlakové nádraží - Byli jsme se podívat v muzeu Orient-Expresu. Při odchodu z hotelu nás odchytila recepční a chtěla po nás zaplatit. Byla blonďatá, mnohem drsnější a lépe jazykově vybavená než ti dva chlápci co se tam střídali doposud.
11:45 - Loď na vyhlídkovou plavbu po Bosporu - To jsem zvědavá, jak tohle dopadne.
11:57 - Náš naháněč se na loď nalákal několik dalších párů a hned první z nich na "international company", protože na lodi jsou prý 4 Rusové. On je Belgičan, ona pochází z Vizovic a nabídla nám slivovici.
12:14 - Zapomněla jsem doma GPS. Poptala jsem se celé výletní posádky a nikdo taky nemá.
12:50 - To neva, pod most jsme stejně nedojeli. Jsou tu s námi na lodi čtyři Američani. Ještě nikdy nebyli v Asii a tak se moc těší.
14:34 - Sedíme v téměř přístavní restauraci. Došly nám peníze. Úplně.
15:50 - Cestou ze Spice bazaru do Velkého bazaru Marťasovi ukradli pas a peněženku.
16:00 - Marťas volá na konzulát kvůli pasu a dorazil za námi mladý policista v uniformě. Srocují se tu prodavači a zajímá je co se děje.
16:40 - To snad neni pravda. Policajt nás vyvedl z Bazarové čtvrti ven na nábřeží kde už stála policejní dodávka a jiný policajt vrátil Marťasovi jeho peněženku s kreditkami i pas.
17:55 - Prošly jsme s Jankou tureckým křestem: tureckými veřejnými záchody. Tureckými nikoli formou mísy, ale místem a osazenstvem. Velmi se mi hodil můj silný hlas i ostré lokty.
Mrkli jsme se do Nové mešity, prošli Velkým bazarem a nyní sedíme někde u tramvajové zastávky Beyazıt. My s Marťasem nemáme ani liru, ale jsme všichni šťastní, že máme všichni pas.
19:16 - Hotel - Potkali jsme v cukrárně Jitku z Vizovic s Belgičanem. Když jsem mu řekla co se Marťasovi stalo, hned si zkontroloval batoh. Mám pěkně opálená záda. To bude noc.
Asi si koupím tašku.
20:46 - Vyrazila jsem s A&J na večeři do restaurace, Marťas dneska zůstal doma.
0:37 - Sedím na balkóně a píšu. Náš balkón je tak akorát široký pro tu opěrátkovou stoličku co máme v pokoji.
Na Marťase události třetího kritického dne těžce dopadly, takže mi dalo velikou práci ho dostat zase do normálu. Ve 23:00 nicméně prohlásil, že na něj venku čeká jeden pán a začal se oblékat. Oblékla jsem se tedy také a vyrazili jsme za oním pánem, který se vyznačuje tím, že je hned za rohem a sebou má malý vozíček s mini grilem, na kterém připravuje strašně dobrá turecká masitá jídla. Po nákupu těchto jídel jsme vyrazili na procházku, ale zastavili se hned za dalším rohem u prodavače koberci a taškami, kteréžto jsou velmi barevné a pěkné. Prodavač mi moc chtěl prodat tašku, ale já jsem se mu snažila vysvětlit, že si to potřebuju rozmyslet a podívat se na ni na denním světle. On na to říkal "you broken my heart...for you tonight for 35" a "the bag is your destiny". Odvětila jsem, že jetliže je ta taška můj osud, tak se mi o ní bude v noci zdát a zítra si pro ni přijdu. Opět bylo "broken heart" a "you're kind to me, for you tonight for 30" a že zítra už to třeba tak nebude a zase bude stát 40.
Marťas se pořád smál a říkal mi, že pěkně smlouvám. Já nesmlouvám [všichni víme že to neumím], já si to jen potřebuju rozmyslet!
Poštu u Hagia Sophia, o které všichni říkají že tam je, jsme nenašli, tak jsme si aspoň koupili nový džus a děsně dobré čkoládové cookies.

29.5.09

Budou volby

a proto:

1) Všichni občané ČR mají na výběr ze stejných kandidátů.
2) Informace pro občany České republiky o podmínkách hlasování ve volbách do Evropského parlamentu na území České republiky. Konrétně bych zmínila "Po obdržení úřední obálky, popřípadě hlasovacích lístků, vstoupí volič do prostoru určeného k úpravě hlasovacích lístků. V tomto prostoru vloží volič do úřední obálky 1 hlasovací lístek. Na hlasovacím lístku může přitom zakroužkováním pořadového čísla nejvýše u 2 kandidátů uvedených na témže hlasovacím lístku vyznačit, kterému z kandidátů dává přednost. Jiné úpravy hlasovacího lístku nemají na jeho posuzování vliv."
3) Všeobecné info na Wikipedii
4) Kdo neví koho volit, je pro něj jak dělaná Parlamentní kalkulačka
5) Zábavná interaktivní mapa Evropské unie
6) Volby na Twitteru

22.5.09

Expedice Istanbul II

CUMA 8.5.
11:34 - Modrá mešita - Navštívili jsme, s davy dalších turistů, Modrou mešitu. Chtěli po nás, abychom se vyzuli a nechtěli, abychom měly zakryté vlasy. Nastal čas odhalit ramena.
12:07 - Aya Sofya - Sedíme před Císařským čímsi [nemůžu to přečíst]. Marťas čte z průvodce průvodcovským hlasem.
13:08 - Zas tu zpívají muezíni. V Hagia Sofia mají kočku, která se tváří jako modelka a všichni si ji fotí a taky spoustu holubů. Janka stojí ve frontě na záchod. Na to nemám nervy ani žaludek.
14:00 - Restaurace - Byli jsme se podívat v Yerebatan Sarnıcı. Je tam zima, tma, spousta turistů a sloupů. Teď jsme dojedli oběd a dali bychom si zákusek a pak odpočinek v parku.
16:07 - Zahrada před palácem Topkapi - Viděla jsem dvě muslimky, kterým byly vidět jen oči. Zajímalo by mě, jestli patřily k těm dvěma důstojným pánům v kaftanech, kteří šli asi dacet metrů před nimi. Aleš s janou šli na prohlídku Topkapi. My ležíme na trávě v neplaceném úseku a Marťas chrápe.
Nenašli jsme keš.
Marťas navrhl, protože pořád fotíme, abychom Turkům, kteří se ptají na naši národnost, říkali, že jsme Japonci.
16:31 - Našla jsem keš!
19:05 - Restaurace, o které jsme včera řekli, že sem půjdeme - Neprodávají tu pivo ani víno a tak Marťas rozvíjí teorii, že jde o nějakou sektu. Je odsud pěkný výhled na Bospor.
20:51 - Hotel - Sedíme dole u televize a sledujeme tureckou verzi pořadu "Nepodceňuj blondýnky". Koupila jsem pohledy a magnetku a udělala ze sebe debila tím, že jsem se zetala na věc, která byla napsaná na dveřích.
00:00 - Já mám podezření, že tu v telce běží nějaká východo-asijsko-muslimská mutace BBC. Pořád se tam mluví o Indii, Pákistánu, Talibanu a muslimech a taky tam byla reklama na Turkair a Dubaj.
Venku hraje živá hudba.

21.5.09

Vtipy a Sherlock

Velkolepá oslava. Asi čtyřicet novicek symbolicky vstupuje ve svazek manželský s Ježíšem Kristem. Příbuzní, přátelé, známí. Slavnostní mše, pak hostina. Na té se však objevují tři divní muži: pejzy, štramly, kaftany. A bohatě si dopřávají.
Ke konci hostiny, kdy již panuje neformální atmosféra, ti nejzvědavější nevydrží:
"Omluvte nás, vy jste tu jako příbuzní, přátelé - či známí nevěst Kristových?"
Tři muži se nezlobí, naopak ochotně vysvětlí:
"Příbuzní jsme - ale z ženichovy strany."



Zkaženost nového Sherlocka Holmese nebude mít meze
Spousta lidí by raději staré páprdy, já se těším. Doufám, že to nedopadne jak s Normalem, na který jsme nakonec vůbec nešli. Konzervativci na Nyxu mi vyhrožujou Vinnetouem, kterého by mohl hrát Ice-T. Po téměř padesáti letech je už na remake skoro pozdě a konečně by to mělo grády!

15.5.09

Expedice Istanbul I

Po vzoru Expedice SSSR vydávám zápisky z dalšího výletu.
Místo pobytu: Istanbul
Účastníci: Jana, Aleš, Marťas, já

tulipány everywhereÇARŞAMBA 6.5.
21:50 - Bratislava - Čekáme na letisku. Aleš už snědl druhý řízek a Jana nastrkala všechny mastičky a kosmetiku [a že toho má opravdu požehnaně, je lékárnice] do igelitového sáčku.
23:04 - Už jsme měli startovat. Asi nemohli najít letadlo. Sotva jsme vytáhli Krávy, přijel pro nás autobus. Aleš sedí u okýnka [nespravedlnost], my zase u nouzového východu.

PERŞEMBE 7.5.
2:17 - Sabiha Gökcen International Airport - Přistáli jsme dobře. Nechtějí nás pustit z letadla kvůli prasečí chřipce a máme nahlásit vysokou horečku. Marťas se pořád bojí, že naše rezervace v hotelu neplatí.
2:48 - Češi na rozdíl od Slováků...[v autobuse zhasli, dopíšu to jindy]
5:10 - Hotel Zeugma - Takže: Češi si, na rozdíl od Slováků, nemusí na letišti kupovat turecké vízum.
Autobusem a pěšky jsme dorazili na přístaviště odkud vyráží lodě a trajekty do Evropy a tam kam chceme. Nejbližší loď ovšem jede [dle informace nejistého stánkaře] za dvě a půl hodiny. Pokoušeli jsme se najít autobus, ale moc jsme nepochopili místní systém a tak nám to moc nešlo a taky nás začali otravovat toulaví psi, a tak jsme se rozhodli jet taxíkem. S pomocí Jany a jejího slovníku jsme usmlouvali cenu z 45 YTL [tureckých lir] na 40 YTL. Nevadí, učení dělá mistry.
To ale není všechno. Napřed byly zavřené oba mosty vedoucí do čtvrti s naším hotelem, což naštěstí netrvalo dlouho, jenže poté co mosty otevřeli a náš taxikář [ze kterého podle mě hrozně táhl alkohol a taky jel celou dobu po středové čáře oddělující jednotlivé jízdní pruhy] jeden z nich přejel, se ztratil. Po několika nahodile projetých uličkách a dvou zastaveních aby se zeptal na cestu, jsme raději vystoupili s tím, že si to raději najdeme sami. Marťas nastartoval GPS, já jsem vytáhla mapy a do toho začali z blízkých mešit vyřvávat muezíni. Marťas je mi moc vděčný, že jsem mu sebou vzala ucpávky do uší.
Po jednom špatném nasměrování jsme našli správnou ulici a hotel. Marťas říkal, že "víme o vás a máme pro vás rezervovaný pokoj" byla nejkrásnější věta jakou v životě slyšel.
10:33 - Podařilo se nám vstát na snídani. Aleše a Janu pustil recepční nahoru za námi [neměli zaplacenou tuto noc a bloumali nočním Istanbulem], tak to byla paráda. Teď šli spát. Prý už všechno viděli, a tak už můžou letět domů.
Rozpis muezínů: 5:00 - 13:00 - 18:00 - 20:00 - 23:00.
14:21 - J&A evidentně avizovaná hodinka spánku nestačila. Píšeme vzkaz a jdem na procházku.
15:48 - Těsně před odchodem se ti dva probudili a přišli nás vyzvednout. Aleš s Marťasem před Modrou mešitou "výhodně" zakoupili dvě muslimské čapky [z jedné za 15 YTL to Aleš usmlouval na dvě za 10 YTL proto, aby pak prodavači dal 10€]. Teď sedíme v bistru a čekáme na jídlo.
17:04 - Prošli jsme kolem Hagia Sofia a Gülhane parkem a opět sedíme. Tentokrát na zahrádce u Bosporu a koukáme na Asii.
19:05 - Hotel - Při koupi melounu se opět potvrdilo, že neumím smlouvat. Hrozně mě bolí hlava. O půl jdeme na večeři.
21:48 - Večeřeli jsme v restauraci ve 4. patře nějakého hotelu. Kluci měli maso, Janka baklavu a já talíř se sezónním ovocem. Chlapci si pak v obchůdku zakoupili každý po třech pivech a nyní sedíme na lavičce na pobřeží. Zrovna začali vyřvávat muezíni. Potřebuju lepidlo.
23:29 - Hotel - Šli jsme kolem pouličního stánku, kde jsem zakoupila cosi jako KFC Twister, ale bez majonézy, s čerstvou zeleninou i masem a pálivým kořením. Marťas sedí na balkóně a mudruje o dovolné a zájezdech.
Vyšli jsme zakoupit lepidlo.
23:29 - Marťas je fascinován obchůdkem naproti a chce zjistit v kolik zavírají. Pravděpodobně pozorováním. Až to zjistí, tak se na to půjde zeptat, protože otázky se přece pokládají, až když znáš odpověď.

28.4.09

Akční víkend

Akční =
cestovatelský - výlet do Prahy
slavnostní - na svatbu
gurmánský - svatební oběd se konal ve francouzské restauraci s francouzským šéfkuchařem [kterému michelina jistě odebrali za děsný web]
nakupovací - koupila jsem si v IKEA napínáky do bot a cosi jménem Skubb [lepší než vyhodit oblečení je přece dokoupit si prostor. Jako s knihama, že jo]
kulturní - předsvatební večer jsme šli s nevěstou do kina a v neděli jsem se vydala na


Při vstupu mi bylo povoleno fotit telefonem:
Ministr zahraničí, předseda vlády a 2. československý prezident jako člen fotbalové SK Slavie a TY boty:

Důležité:

13.4.09

Velikonoční

Varšava, vánoce, rok 1943. Dva podnapilí mladíci z Hitler Jungend se procházejí ulicemi a náhle uvidí jít Poláka, který je v zadumání mine. Hned k němu přiskočí a křičí na něj "Ty neumíš pořádně pozdravit když jde kolem panská rasa?" a začnou ho mlátit.
Z vedlejšího domu vyjde důstojník wehrmachtu a jat vánoční atmosférou, začne mladíkům domlouvat: "chlapci chlapci, proč děláte takové věci zrovna na Vánoce? Uvědomte si, že i když je to jen Polák, je to přeci jen člověk a má svou důstojnost a hodnotu. Kdoví co z něj jednou může být?"
"Co by z takového untrmench mohlo být prosím Vás" utrhne se jeden z mladíků.
"To nikdy nemůžeš vědět" odpoví důstojník, zvedne oči od chodníku a všimne se, že stojí před kostelem kam proudí davy lidí na půlnoční. "Třeba tu mlátíte příštího papeže".
Mladík se ušklíbne: "jestli z tohohle tady bude papež, tak to já budu hned po něm."

Umřel papež a dostavil se k nebeské bráně. Zaklepal, otevřel mu svatý Petr a povídá: "No co je, co je, co je? Nehoří snad, ne?"
Papež: "Ne, nehoří, ale já bych si přál být vpuštěn, a to tak, že hned."
Petr: "A kdo jste, že si myslíte, že mě vzbudíte v tuhle nekřesťanskou dobu a já vás sem hned, jen tak pustím?"
Papež: "Já jsem papež"
Petr: "Wie heisst: papež? Co to je? To je nějaká ta nová technologie?"
Papež: "COŽE? To nevíte, vy nevzdělanče, že já jsem zástupce Boží na zemí?"
Petr: "Cože jste?"
Papež: "Jsem zástupce Boží na zemi!"
Petr: "Sakra, a mně se nic neřekne...to slyším prvně, že by starej pan někoho pověřil agenturou na zemi...počkejte okamžik, prosím vás, já se půjdu zeptat."
Petr doběhne k Pánu Bohu a říká: "Šéfe, vy jste někomu svěřil agenturu na zemi?"
Bůh: "HE?"
Petr: "No jestli jste někomu řekl, že vás má zastupovat na zemi."
Bůh: "COŽE? Mir sagt man nichts...o tom vážně nic nevím. Jak na to přišli? Nezešíleli tam u ty brány nudou? Já jim vždycky říkal, že by se tam měli s někým střídat."
Petr: "Ale ne...on tam totiž u brány čeká nejakej chlapík, takový divný roucho na sobě má, a klobouk, a ten tvrdí, že je jejich zástupcem na zemi."
Bůh: "To si vážně nepamatuju. Ale moment, támhle jde Ježíš, ten je mladší, možná si to bude pamatovat on...pocem mladej!"
Ježíš: "Co je, tatí?"
Bůh: "Hele, nevzpomeneš si, pověřil jsem já někdy někoho, aby mě zastupoval na zemi?"
Ježíš: "To slyším prvně."
Bůh: "Vidíš, a tady Petr říká, že u brány stojí nějakej pan v prapodivným rouchu, dokonce prej i klobouk má, a ten tvrdí, že je můj zástupce na zemi."
Ježíš: "Matko Boží čenstochovská! Víš co, táto, já se tam půjdu mrknout."
O půl hodiny později se Ježíš vrací a svíjí se smíchy: "Tak pánové, víte, jak jsem před dvěma tisíciletími založil u Galileje ten rybářskej klub, vzpomínáte si? Tak oni existujou dodnes!"

27.3.09

P******k je p**a

Není výstižnějšího pojmenování, a to hlavně potom, co si člověk přečte světový tisk, nebo si poslechne relaci Svět viděný internetem, konkrétně Světová média o pádu české vlády.

Měla jsem rozepsaný dlouhý článek, ale kašlu na to a vezmu to ve zkratce: To co Paroubek udělal, bylo krátkodobé řešení, které se mu v dlouhodobém důsledku nevyplatí.

Vypovídá to o něm, o jeho pozici v politice, o politice ČSSD.

3.3.09

Blondýna co umí anglicky

Opět mám "anglické období", kdy čtu, poslouchám, koukám a tak něco k tématu:

2.3.09

Dárky

Dnes se objevily jisté indicie, že v pracovním kolektivu patřím k těm oblíbeným. Na snídani byla meruňková buchta a slaný a sladký štrůdl a postupně jsem od dalších kolegů obdržela krabici mangového džusu, čokoládu Milku a Kofilu.
Jo a ještě mi vlastně maminka poslala svačinku.

25.2.09

MBTI test

Podstoupila jsem dva typologické testy MBTI, abych konečně zjistila, proč jsem tak světem nepochopena.

První [český] má výsledek takovýto:
Osobnostní typ: ISFJ
Skóre: I(+4) - S(+4) - F(+6) - J(+2)
Temperament: SJ

Druhý [o něco rozsáhlejší anglický] má výsledek takovýto:


Poslala jsem odkaz na jeden z nich M. a po té, co mi sdělil výsledek již chápu, proč mi vůbec, ale vůbec nerozumí. Je totiž stejný typ osobnosti jako například Profesor Moriarty, Vito Carleone, Marsellus Wallace, Blofeld z Jamese Bonda, O-Ren Ishii a hlavně teda Hannibal Lecter.

Interpretace výsledků:
cs.wikipedia.org/wiki/Myers-Briggs_Type_Indicator
www.fp.tul.cz/kch/ms/mbti.htm.

To, že s knihovnickým povoláním nejsem tak úplně vedle mě těší. Méně už to, že se mám zařadit například vedle Dr. Watsona ze Sherlocka Holmese nebo Ofélie. Ano, té z Hamleta. Sebevědomí mi naopak zvedají především královna Alžběta II [mám celou kolekci známek s jejím vyobrazením!] a Michael Caine.

Myslím, že je čas na novou anketu.

29.1.09

28.1.09

Kabelka

Seznam věcí, které jsem dnes sebou nosila v kabelce:
Peněženka
Doklady
Gumičky do vlasů
Dvě propisky
Zapalovač
Codein
Láhev Ruby Porto
Dvoje oční stíny
Tekutý mejkap
Řasenka
Vatové odličovací polštářky
Odličovač očí
MP3 přehrávač
Kniha Pátý elefant
Kniha 5000 let písma
Kniha Pelagia & The Red Rooster
Kniha The State Counsellor
Žvýkačky
Dvoje klíče
Flash disk
Dvoje papírové kapesníky
Rukavice
Dvě čepice

Je toho nějak moc. Obvykle sebou nosím doklady, peněženku, dvoje klíče, flash disk, papírové kapesníky a knihu. Hm. Uvidím zítra.

27.1.09

Normal

Konečně [téměř] český film, který chci opravdu vidět a v kině:
Jsem na větvi už jen z toho traileru.

3.1.09

Amazon.co.uk

Když už jsem tak zase u toho u nás nevycházejícího Akunina, tak jsem se koukla kolik by mě stálo opatřit si dvě knihy které nemám a které už vyšly v angličtině.
Existují nejméně dva způsoby a cenový rozdíl je neuvěřitelný.
1. Bookfayre
The State Counsellor 585,-
Pelagia And The Red Rooster 753,-
+ dejme tomu 100,- poštovné a balné
celkem: 1438,-

2. Amazon.co.uk
The State Counsellor £0.34
Pelagia And The Red Rooster £6.55
+ za obě knížky poštové a balné £5.5
celkem: £12.39, což je při akutálním kurzu 349,60 Kč

Ještě malé vysvětlení: na Amazonu je možné koupit použité i nové knihy z druhé ruky za opravdu minimální ceny, jak je ostatně vidět právě na příkladu Státního rady.

Pokud bych kupovala knihy nové a přímo "z obchodu", vypadal by výpočet takto:
The State Counsellor £9.09
Pelagia And The Red Rooster £10.49
+ za obě knížky poštové a balné £5.5
celkem: £25.08, což je při akutálním kurzu 707,66 Kč

Nákup na [pravděpodobně nejen britském] Amazonu má ovšem jednu velkou nevýhodu. Protože rozesílá zboží jen po Británii, potřebujete někoho, ke komu si knihy necháte poslat a on Vám je pak přiveze...nevíte o někom?

Статский советник

Včera nastala vhodná chvíle se konečně kouknout na film, který si už dva roky schovávám napřed na "až přeložím titulky" a pak, když je za mě přeložil někdo jiný, na "až bude nejhůř". Nejhůř sice nebylo, ale byla nálada a volný večer s mizerným televizním programem.
Oleg Menšikov je coby Erast Petrovič skvělý a děsně mu sluší ten cylindr který ve filmu nosí [a ve kterém ho bohužel asi nikdo nevyfotil, takže se můžu kochat akorát tak ve filmu nebo v traileru].
Teď bych ale opravdu potřebovala, aby se Albatros konečně pohnul a přestal se zabývat tím pitomým Potterem, kterého je plný i albatrosácký web pro dospělé, a vrhnul se na Fandorina. Když už jsme u toho, kousek pod Potterm se Albatros chlubí knihou od Paula Verhoevena který, jak víme!, točí Azazela. Ten má na IMDB stále status "unknown" a obsazené jen dvě hlavní role.
Z Akuninovsko-Fandorinovského hlediska je tedy situace dost beznadějná abych tak řekla.