Místo pobytu: Istanbul
Účastníci: Jana, Aleš, Marťas, já
ÇARŞAMBA 6.5.21:50 - Bratislava - Čekáme na letisku. Aleš už snědl druhý řízek a Jana nastrkala všechny mastičky a kosmetiku [a že toho má opravdu požehnaně, je lékárnice] do igelitového sáčku.
23:04 - Už jsme měli startovat. Asi nemohli najít letadlo. Sotva jsme vytáhli Krávy, přijel pro nás autobus. Aleš sedí u okýnka [nespravedlnost], my zase u nouzového východu.
PERŞEMBE 7.5.
2:17 - Sabiha Gökcen International Airport - Přistáli jsme dobře. Nechtějí nás pustit z letadla kvůli prasečí chřipce a máme nahlásit vysokou horečku. Marťas se pořád bojí, že naše rezervace v hotelu neplatí.
2:48 - Češi na rozdíl od Slováků...[v autobuse zhasli, dopíšu to jindy]
5:10 - Hotel Zeugma - Takže: Češi si, na rozdíl od Slováků, nemusí na letišti kupovat turecké vízum.
Autobusem a pěšky jsme dorazili na přístaviště odkud vyráží lodě a trajekty do Evropy a tam kam chceme. Nejbližší loď ovšem jede [dle informace nejistého stánkaře] za dvě a půl hodiny. Pokoušeli jsme se najít autobus, ale moc jsme nepochopili místní systém a tak nám to moc nešlo a taky nás začali otravovat toulaví psi, a tak jsme se rozhodli jet taxíkem. S pomocí Jany a jejího slovníku jsme usmlouvali cenu z 45 YTL [tureckých lir] na 40 YTL. Nevadí, učení dělá mistry.
To ale není všechno. Napřed byly zavřené oba mosty vedoucí do čtvrti s naším hotelem, což naštěstí netrvalo dlouho, jenže poté co mosty otevřeli a náš taxikář [ze kterého podle mě hrozně táhl alkohol a taky jel celou dobu po středové čáře oddělující jednotlivé jízdní pruhy] jeden z nich přejel, se ztratil. Po několika nahodile projetých uličkách a dvou zastaveních aby se zeptal na cestu, jsme raději vystoupili s tím, že si to raději najdeme sami. Marťas nastartoval GPS, já jsem vytáhla mapy a do toho začali z blízkých mešit vyřvávat muezíni. Marťas je mi moc vděčný, že jsem mu sebou vzala ucpávky do uší.
Po jednom špatném nasměrování jsme našli správnou ulici a hotel. Marťas říkal, že "víme o vás a máme pro vás rezervovaný pokoj" byla nejkrásnější věta jakou v životě slyšel.
10:33 - Podařilo se nám vstát na snídani. Aleše a Janu pustil recepční nahoru za námi [neměli zaplacenou tuto noc a bloumali nočním Istanbulem], tak to byla paráda. Teď šli spát. Prý už všechno viděli, a tak už můžou letět domů.
Rozpis muezínů: 5:00 - 13:00 - 18:00 - 20:00 - 23:00.
14:21 - J&A evidentně avizovaná hodinka spánku nestačila. Píšeme vzkaz a jdem na procházku.
15:48 - Těsně před odchodem se ti dva probudili a přišli nás vyzvednout. Aleš s Marťasem před Modrou mešitou "výhodně" zakoupili dvě muslimské čapky [z jedné za 15 YTL to Aleš usmlouval na dvě za 10 YTL proto, aby pak prodavači dal 10€]. Teď sedíme v bistru a čekáme na jídlo.
17:04 - Prošli jsme kolem Hagia Sofia a Gülhane parkem a opět sedíme. Tentokrát na zahrádce u Bosporu a koukáme na Asii.
19:05 - Hotel - Při koupi melounu se opět potvrdilo, že neumím smlouvat. Hrozně mě bolí hlava. O půl jdeme na večeři.
21:48 - Večeřeli jsme v restauraci ve 4. patře nějakého hotelu. Kluci měli maso, Janka baklavu a já talíř se sezónním ovocem. Chlapci si pak v obchůdku zakoupili každý po třech pivech a nyní sedíme na lavičce na pobřeží. Zrovna začali vyřvávat muezíni. Potřebuju lepidlo.
23:29 - Hotel - Šli jsme kolem pouličního stánku, kde jsem zakoupila cosi jako KFC Twister, ale bez majonézy, s čerstvou zeleninou i masem a pálivým kořením. Marťas sedí na balkóně a mudruje o dovolné a zájezdech.
Vyšli jsme zakoupit lepidlo.
23:29 - Marťas je fascinován obchůdkem naproti a chce zjistit v kolik zavírají. Pravděpodobně pozorováním. Až to zjistí, tak se na to půjde zeptat, protože otázky se přece pokládají, až když znáš odpověď.
Žádné komentáře:
Okomentovat