Dovolená v DM 3/3

Pátek 20.8.
Protože bylo opravdu pěkně a slunéčko pálilo, vydali jsme se na výlet k přehradě Pastviny. Zde jsme si opět zapůjčili šlapadlo s klouzačkou, protože se Marťas chtěl klouzat do vody, ale málem mu na to nezbyl čas, protože mě skoro celou cestu k hrázi a zpět otravoval otázkami jako když mám hotel s nekonečnem pokojů a přijede autobus s nekonečnem lichých čísel a pak další s nekonečnem sudých čísel kam je ubytuju a když jsme se dohodli že se tam všechna vlezou i když všech je nekonečno, tak vytáhl podpásovku v podobě hosta číslo -1.

Sobota 21.8.
Dnes se konal Běh do vrchu který spočívá v tom, že velké množství lidí ve stanovený čas vyběhne od dolnomoravského obecního úřadu a zastaví se až na Králickém Sněžníku. Marťas se chtěl jít podívat na start, ale ten jsme tak trochu prošvihli, neb jsme ještě leželi v posteli. Ale to vůbec nevadilo, protože závod vedl kolem kostela a tak jsme běžcům mohli chvíli fandit z okna. Přijde mi neuvěřitelné, že nejrychlejší běžec byl v cíli za 00:56:46.21! Za tu dobu jsem se skoro nestihla ani nasnídat.
Náš dopolední a polední program spočíval v sekání trávy [já] a vyvracení pařezu [Marťas].
Odpoledne jsme se pak vydali na druhou akci která se konala v blízkém okolí a to Akce Cihelna 2010, při které jsme viděli boj četníků a pohraniční stráže s německými pašeráky zbraní a poté jak by to vypadalo, kdyby nebylo Mnichovské dohody [konkrétně německý útok na pěchotní srub K-S 14 U Cihelny a jeho úspěšná obrana]. No prostě paráda!

Neděle 22.8.
Megaúklid celého domu a odjezd domů.
Už jenom kvůli tomuto dni se nevyplatí jezdit jen ve dvou, protože fara je dost velká, víme?

Dovolená v DM 2/3

Úterý 17.8.
Venku je zataženo a větrno, ale i tak jsem si udělala megacyklovýlet na parkoviště pod zadní sjezdovku [mega to je proto, že jsem na kole nejela alespoň pět let].
Když se W. vrátila ze svého minivýletu na Dlouhé Stráně [mini proto, že na kole jezdí pořád a všude], vydali jsme se na výleteček na Horu Matky Boží [rozhledna, Der Beobachter] a do Králík a čím déle jsme na výletě byli, tím více pršelo a bylo zamračeněji a zamračeněji.
Sice jsme s Marťasem prošvihli kino s ŠUP, ale zato máme rezervovanou dráhu na bowlingu.

Středa 18.8.
V noci proběhla evakuace z dolního pokoje naproti kuchyni do předtrezoru, a to pro velmi pokročilou drzost johan, z nichž jedna se s námi dokonce chtěla dívat na film.
Ve dne jsme jeli na výlet do Žamberka. Otevřením dveří fary jsme na úvod vyplašili průzkumnou jednotku tří ovcí, které se z až zadního zemědělcova vydaly podívat na náš dvůr.
V Žamberku jsme obhlédli:
- náměstí a hlavně drogérii za účelem nákupu Biolitu [který se nebojíme použít, takže u nás bez obav můžete bydlet i když nemáte rádi johany]
- kostel svatého Václava [zavřený, ale má vlastní free wi-fi]
- pivovar [jen zvenku, výčep byl ještě uzavřen]
- židovský hřbitov [zpoza branky, byl uzavřen]
- zámek [zvenku, uvnitř je staveniště]
- zámeckou zahradu kde mají keš a živou srnku
- rodný domek Prokopa Diviše [kde je taky keš]
- rozhlednu Rozálku odkud je, když právě není vegetační období, vidět i Králický Sněžník.
Po prohlídce Žamberka jsme chtěli pokračovat ve vytváření Syslíkova průvodce po dolnomoravských restauracích, ale zjistili jsme, že už jsme ve všech kde se vaří byli.

Čtvrtek 19.8.
Ráno přivezli uhlí. Naštěstí už mají takovou vychytávku [která se jmenuje pásový dopravník] a tak nám uhlí dopraví až do sklepa a my ho tam nemusíme házet ručně lopatami.
Kromě uhlí byl dnes na programu výlet na Dlouhé stráně. Hezké je, že zrovna těch deset minut co jsme měli nahoře na prohlídku vodní plochy i okolí nepršelo, a dokonce bylo vidět i na Praděd a spol.
Z Dlouhých strání jsme se jeli podívat na Červenohorské sedlo a dali jsme si oběd ve stejnojmenném hotelu, jehož exteriér, ba ani interiér se od dostavení nijak nezměnil.
Cestou zpět jsme pobrali 4 keše a viděli dva zámky, dvě zámecké zahrady a jednu ptačí budku.

Dovolená v DM 1/3

Sobota 14.8.
Dnes jsme již potřetí navštívili K-S 5 U potoka, pěchotní srub oboustranný a tentokrát i s prohlídku, což znamená, že sem už nikdy v životě nemusím. Juchů.
Před farou máme nelétající straku. Dali jsme ji do krabice a strčili na verandu. Moc doufáme, že přežije do zítřka a odvezeme ji do Rýmařova. Jestli ne, mám zas zavolat na záchrannou stanici, že už se o to nemají starat. Hm.


Neděle 15.8.
Dnes je ale blbej den. Od rána mě bolí hlava a chcípla nám straka, tak ji prý musíme rituálně pohřbít.


Pondělí 16.8.
Byli jsme na výletě. Vyjeli jsme si do Šanova ke kostelu, odtud pěšky na Křížovou horu podívat se na rozhlednu a pro keš a pak druhou stranou přes sjezdovku a další keš zpátky.
Potom ještě na otočku podívat se do Mlýnického dvora jak se staví nová sjezdovka s novou lanovkou.
Výlet jsme chtěli zakončit očumováním stavby nové lanovky na sjezdovce pod Králickým Sněžníkem, ale začalo strašně pršet.

Naprosto neuvěřitelná událost: Ženitba

Včera jsme byli s tatínkem a Depkou a Johnem v Divadle na Vinohradech na Naprosto neuvěřitelné události: Ženitbě aneb Mene tekel, méně Tekel!. Měli jsme zcela prominentní lístky od pana režiséra Morávka do 11. řady, které sehnal tatínek, neb ho zajímalo, jak vypadá představení pana režiséra Morávka v jiném divadle než v Huse na provázku. Ještě víc ho zajímalo, jestli na Vinohradech taky na herce řval, ale to jsme se nedozvěděli.
Tatínkovi se představení líbilo, Johnovi prý asi taky, protože odešel až po děkovačce, mě přišlo strašně utahané [ale mě přijdou všechny hry z Divadla na Vinohradech utahané, i Brouk v hlavě, tak nevím, jestli to je divadlem a nebo tím že jde o ruskou hru] a Depka řekl, že v tom je dost vidět pan režisér Morávek a že kostýmy, hudbu a scénu dělali stejné lidé, kteří totéž dělají v Morávkových inscenacích v Huse.
Z toho vyvozuji, že představení by v Huse vypadalo úplně stejně, jen by ho [úplně stejně] hráli jiní herci.

P.S. Ještě pro jistotu odkaz na recenzi, autorku Morávkův styl zjevně moc nebere.

Dovolená v Dolní Moravě

Neděle 2.8.
Po cestě do Dolní Moravy zastávka v Olomouci v Cine Star na Proroctví, protože když si člověk odmyslí Nicolase Cage, tak je to prý dobré.
Fukovi už nevěřím ani recenzi, je to hrozná blbost a jediné co se mi na tom trochu líbí je Nicolas Cage, který brečí až na konci a to jenom malinko.
Noční cestou z Olomouce do DM jsme vedli rozhovor na téma sci-fi a při tom díky bleskům sledovali, jak se stále více blížíme k ohnisku bouřky.
Mimořádně se nám podařilo přijet a vynést věci z auta asi pět minut před spuštěním deště a vyhozením elektriky v celé vesnici. Ještě stále se obdivuji, jak jsem za těchto okolností [sci-fi horor, sami v baráku vedle hřbitova, tma] dokázala jít v noci sama na záchod.

Pondělí 3.8.
Dopoledne řešení pracovních záležitostí.
Odpoledne procházka do Moravanky na oběd, který byl děsně dobrý, ale nemají do čeho zabalit zbytek co jsem si chtěla nechat na večeři.
Odpoledne mi Marťas na terasu vynesl postel a tak jsem mohla vleže sledovat souseda an staví dům. Bylo to super. Taky jsem konečně dočetla autobiografickou knihu Leonarda Cohena. Raději se vrátím k jeho hudbě.
Večer procházka, nikoli po asfaltce, k prostřednímu vleku.

Úterý 4.8.
Výlet. Na Sněžník, ačkoli bylo avizováno že se půjde k vodopádům, protože se Marťas bál, že bych nahoru nechtěla jít, což ovšem byla ze začátku pravda.
To neva, výlet byl super, čekala jsem, že to stoupání bude horší, i když je fakt, že poslední dva kilometry už mě moc nebavily.
Na to, jaká byla nahoře mlha tam bylo dost lidí.
Tady je slon pro ty, kdo nevěří, že jsme tam byli:


Středa 5.8.
Protože kritický, tak odpočinkový den. Kromě toho se počasí nelepší, spíše naopak.
Shrabala jsem posekanou trávu, vytáhla si na terasu křeslo na čtení a taky jsme se dali do grilování naložené krkovičky a brambor. Ty jsme tam dali trochu pozdě, takže jsme krkovičku stejně nakonec jedli s pečivem.
Večer jsme se vydali na procházku podívat se na dům, na který máme výhled přes údolí a děsně nás zajímalo co je zač. Procházku jsme zakončili na páně Žabákově "zahrádce" na parkovišti, kde jsme si dali pivo a děsně dobrou malinovku a probrali situaci internetových vyhledávačů v České republice.

Čtvrtek 6.8.
Jeli jsme na opravdový výlet. Byli jsme na Suchém vrchu na rozhledně a absolvovali jsme hodinovou prohlídku dělostřelecké tvrze Bouda. Cestou zpátky jsme se najedli v Červené vodě, kde jsme si kromě toho dali točenou zmrzlinu a vyplašili tři ovce při hledání keše podle špatných souřadnic. Potom jsme se vydali do Boříkovic, kde jsme taky hledali keš podle špatných souřadnic a Marťas stoupl do bažiny. Dvakrát. Napřed levou nohou a pak pravou.

Pátek 7.8.
Pátek byl koupací den, a to konkrétně na přehradě Pastviny, kde půjčují šlapadla s klouzačkou, která stojí jen o 20,- na hodinu víc než šlapadla bez klouzačky. Podle nás těch celkem 40,- navíc byla dobrá investice.
Cestou zpátky jsme se opět zastavili v Boříkovicích, tentokrát ovšem vybaveni vytištěnými informacemi a hlavně obrázkem s šipkou, takže jsme nešlápli do žádné bažiny. Stejným způsobem jsme pobrali tři další keše, což by bylo ještě víc super, kdyby Marťas od té doby nemluvil jako voják.

Sobota 8.8.
Další nevýletový den. Dopoledne jsem posekala kus zahrady, šlo to pěkně blbě, ale už tam aspoň nejsou skoro žádní šneci. Taky jsem si na terasu vynesla křeslo a přečetla notný kus detektivky a již kolem třetí jsme s Marťasem začali grilovat naložené kuře.
Po obědě jsme se odebrali koupat ke králickému rybníku, ale místo toho jsme skončili na králickém koupališti, které je hned vedle fotbalového hřiště, a na kterém právě probíhal fotbalový match.
Protože je Marťas ještě stále znaven z úterního výletu na Sněžník, vůbec se mnou nechtěl jít hledat keše v přilehlém okolí a tak jsem se aspoň konečně dostala na brusle. Jeden by si myslel že ta krásná nová hladká silnice směrem pod Sněžník je rovinka. A ono ne. A ještě víc je to poznat, kdy jede člověk na bruslích zpátky. Já jsem šla radši pěšky.

Neděle 9.8.
Úklidový a odjezdový den jehož vyvrcholením byla večer moje teplota 38,1.
Ráno samo hurá do práce dořešit to, co jsem nezvládla během dovolené :)

Akční víkend

Akční =
cestovatelský - výlet do Prahy
slavnostní - na svatbu
gurmánský - svatební oběd se konal ve francouzské restauraci s francouzským šéfkuchařem [kterému michelina jistě odebrali za děsný web]
nakupovací - koupila jsem si v IKEA napínáky do bot a cosi jménem Skubb [lepší než vyhodit oblečení je přece dokoupit si prostor. Jako s knihama, že jo]
kulturní - předsvatební večer jsme šli s nevěstou do kina a v neděli jsem se vydala na


Při vstupu mi bylo povoleno fotit telefonem:
Ministr zahraničí, předseda vlády a 2. československý prezident jako člen fotbalové SK Slavie a TY boty:

Důležité:

Geoslužebka

Byla jsem na další báječné služební cestě [v Praze] a mám tak plnou hlavu zážitků, že nevím kde začít. Zkusím to chronologicky:

ČTVRTEK
1) Skoro mi ujel autobus. Fakt. Už měl zavřený dveře, ale ještě mě pustil dovnitř. Nikdy jsem nikoho neviděla běžet po České, až včera sebe [respektive viděla bych se, kdybych měla čas se dívat do výloh].
2) Seděla jsem vedle chlápka, co vypadal úplně jako John Locke. Ne tenhle, ten z Lostu.
3) Po příjezdu jsem se okamžitě odebrala do TG Friday's, jelikož mi bylo psáno, že tato restaurace disponuje vanilkovou colou. Sice jen do obyčejné coly lijou vanilkový sirup, ale i tak dobrý.
4) Pak jsem se i s kamarádkou a dočasnou ubytovatelkou Janou odebrala do Village Cinemas [opět] na Indyho.
5) Pak jsme se odebraly na malý nákup do Tesca, kde mají skvělou paní pokladní:
Pokladní: 218 korun
Cizinka která neumí česky: How much is it in Euro?
Pokladní: Euro? ... 8,71
Cizinka jí podává mince
Pokladní: To nebereme.
Cizinka: What?
Pokladní: Mince nebereme [vrtí hlavou].
Cizinka: Why don't you want to take it?
Pokladní: Mince nebereme [tváří se zatvrzele].
Kamarádka Jana: They don't except conis here, only the paper money.
Cizinka podává pokladní papírovou desetieurovku a říká: Such people who don't speak English like you are should not work here!
Pokladní [vrací jí zbytek peněz]: Já vám vůbec nerozumím. Mě je to jedno co říkáte...
Cizinka odchází a my jsme na řadě.
Pokladní načte první věc a u toho pokračuje: ...já nevim co říkala, mě to je jedno, ať si říká co chce. Co mě je po tom co říkala když jí nerozumím.
Zastavuje načítání našich věcí a pokračuje ve stěžování si a nadávání na cizince co ji obtěžujou tím, že si chtějí nakoupit.
Já: Mohla byste prosimvás pokračovat v načítání našeho nákupu? My dost spěcháme.
Pokladní: ...a nejvíc nesnáším lidi co mě popohánějí...
5) Pak jsme se s Janou a jejím přítelem Vladimírem vydali hledat keš umístěnou na autobusovém nádraží a ještě víc pak jsme se vydali hledat keš u smíchovského hřbitova. Po tom Indym to teda nebyla žádná sranda, a ještě k tomu už byla dost tma.

PÁTEK
- Z velkého tria 3B [Bartošek-Brandejs-Brandejsová] jsem bohužel viděla jen dva členy. To mě dost mrzí.
- Vydali jsme se za Rieger's Ghost, což probíhalo tak, že mi bylo řečeno, že máme někde něco najít a to nás dovede k něčemu a tam něco spočítáme a podle toho to najdem. [originál vypadá takto]
NĚCO jsme sice [s pomocí notebooku a kolemjdoucích] našli a našli jsme i to NĚCO, k čemu nás to mělo dovést. Dopídili jsme se i ke správným číslům, ale ta nás posílala někam úplně jinam! A tak jsme pobíhali po Riegrových sadech a hledali kam by nás to tak mohlo posílat opravdu a při tom pobíhání a hledání jsem potkala kluka s holkou, kteří, jak mě míjeli, ke mě tajemně pronesli "světlo pro Venuši". WTF? Když jsem se vrátila na základnu [lavička kde seděli spoluhledači s notebookem], S. navrhl spočítat rovnici a dosadit čísla jinak než jsme činili doposud, což se ukázalo být šťastnou myšlenkou a mohli jsme se vydat k cíli. Při logování jsme zjistili, že se chvíli před námi zapsali kluk s holkou...to asi nebude náhoda.
A že to opravdu není náhoda se zjistilo dnes večer při logování keše na web, neboť dva poslední zápisy zní:
P: Nalezeno po chvilkovém hloubání spolu s Y.. Nejvíce nás pobavil jiný pocetný geocachingový tým, který po parku pobíhal s notasem. Tímto zdravím a doufám, že se podarilo.
Y: Tak jsme se pekne probehli po parku s P. ;-) Postupne jsme ale rozluštili všechny cásti dopisu a kešku našli. Jsem zvedavá, zda skupinka pobíhající s ntbookem po ceste taky nakonec uspela, nebo jestli šli radši nekam na pivko :-)

Trochu křesťanský spot

Tento víkend jsem opět trávila v křesťanském duchu. Kamarádi mi potvrdili [slovem, nikoli činy], že, cituji: "my křesťani jsme úplně stejní šmejdi jako ostatní, akorát se to od nás nečeká" a ještě jsem se dozvěděla, jaký je rozdíl mezi dámou a diplomatem:
Diplomat, když řekne ano, myslí možná. Když řekne možná, myslí ne a když řekne ne, tak to není žádný diplomat.
Dáma, když řekne ne, myslí možná, když řekne možná, myslí ano a když řekne ano, tak to není žádná dáma.
No a ještě něco z Nyxu:

Bez knihy neodejdu

Poslední brigáda budiž mi ponaučením pro to, že knihu mám s sebou nosit opravdu vždy a všude ještě důsledněji, než jsem tak činila doposud.
V pracovním zápalu jsem si totiž napíchla botu i s nohou na hřebík [ano, rezavý, ano, mám tetanovku] a po takové nehodě je už člověk pro práci dost nepoužitelný, nezbývá mu než čekat a bez knihy to je otrava.

26.4.2008

Dneska:
1) je to přesně dvaadvacet let co vybuchl Černobyl jak víme.
Odpoledne nám v rádiu kdosi tvrdil že v Černobylu byl a žádná nebezpečná místa tam nejsou. Hm. Asi sebou neměl dozimetr...
Mimochodem tenhle celkem známý web je nejen zaktualizován, ale navíc už i v češtině.
2) jsem [poprvé po deseti letech co o této akci vím], konečně vyrazila na Blahoslava [kódové označení pro každoroční přechod Pálavy].
Sice jsme s Marťasem přijeli pozdě a odjeli brzo a ještě k tomu autem, ale myslím, že by se to mohlo taky počítat.
PS: fotka nepatří k Černobylu ale k Blahoslavovi. Prostě se mi líbila no.
PPS: jo a taky to je dneska 63 let co Sovětská vojska 2. ukrajinského frontu osvobodila Brno a ještě k tomu je Světový den duševního vlastnictví.

Výlet

Včera jsme s našima vyrazili na výlet. Ve Šlapanicích jsme byli nuceni uskutečnit malou přestávku, protože cesta do Prace byla ucpaná masopustním průvodem, ale to neva, alespoň jsme se prošli po náměstí. Na Mohylu míru jsme i tak dorazili ještě za světla. Bylo to fajn.

Ze služební cesty

1) Do Pendolína se nastupuje mnohem lépe než do jiných vlaků, protože se nikdo nikam necpe. Je to pravděpodobně dáno tím, že jde o místenkový vlak.
2) V STK nemají wi-fi! Hostitel Petr se to snaží kompenzovat chlebíčky, dvěma projektory [jeden s dotykovým displayem] a tím, že po členech komise rozesílá flashdisky.
3) Ve Starbucks je narváno před barem i za barem a hrozně dlouho to trvá. Maj tam takovou vychytávku [která v mém případě moc nevyšla] že na kelímek s objednaným nápojem napíšou jméno které člověk nahlásí u kasy a když je kafe hotové, vyřvávají na celou kavárnu "laté moka sebou pro Kláru".

Hory

PONDĚLÍ: Přemyslov - málo lidí, mlha, sníh, kafe s sebou, ke konci parádní chumelenice
ÚTERÝ: Ramzová - málo lidí, zima, vydřená sjezdovka, led
STŘEDA: Petříkov - málo lidí, trochu led
ČTVRTEK: Přemyslov - málo lidí, mlha, trochu led, kafe s sebou
PÁTEK: Přemyslov - málo lidí, ukrutná mlha, trochu led, kafe s sebou

Geda [prkno] a trošku já [lyže] v Petříkově. Je to z mobilu, takže kvalita veškerá žádná:

Brigáda II

Opět proběhla brigáda v Dolní Moravě.
Tentokrát jsme bydleli v penzionu přímo v DM, a to konkrétně asi tak 100 metrů od fary, což hodnotím, a nejen já, velice kladně. Mezi další výhody penzionu se řadí: nemuset zapínat elektriku, nemuset zapínat vodu ve sklepě kde určitě straší, nemuset zatápět v kamnech a topit, u každé postele lampička. Jo a taky televize, ale bez té se já teda docela obejdu. Někdy.
Minulou brigádu jsem se zdokonalila v hrabání posekané trávy a naučila se obsádrovávat elektrické zásuvky. Tuto brigádu jsem se naučila vycpávat mezery mezi oknem a stěnou polystyrenem a dotěsňovat montážní pěnou. Myslím si, že o sobě mohu prohlásit, že jsem jako fakt dobrá v řezání polystyrenu pilou [popřípadě nožem], a to do takového tvaru, který je právě potřeba, a ještě bez metru či pravítka.
Taky mám poznatek, který by se snad mohl někomu hodit: jakákoliv práce na jakékoliv stavbě se dá použít místo tužidla a laku na vlasy. Pokud není čas, stačí troška montážní pěny. Nejenže účes drží opravdu pevně, ale je to i s ozdobným barevným efektem. Osobně testováno.
Teď už musím jít, protože mám rozečtenou Pýchu a předsudek, a hrozně trnu, jak to mezi Elizabeth a panem Darcym dopadne.

Brigáda v Dolní Moravě

Pátek
Kolem půl sedmé s Gedou odjezd Lennonem do Branné.
První špatná odbočka v domění že už to jsou Hanušovice.
Druhá špatná odbočka v domění že už to jsou Hanušovice.
Příjezd do Branné na faru.
Zapínáme elektriku.
Zapínáme vodu.
Zatápíme v kamnech.
Podruhé zatápíme v kamnech.
V deset večer příjezd M1. a M2. v dodávce.
Jde se spát.

Sobota
Nenávidím vstávat.
M1. a M2. odjíždějí dodávkou do Dolní Moravy.
Za půl hodiny odjíždíme s Gedou Lennonem do Dolní Moravy.
Dokupování zásob v obchodě v Hanušovicích.
Příjezd do Dolní Moravy.
Já a Geda kácíme strom před dveřmi.
Já a Geda se snažíme dostat ze země kořeny toho stromu.
Zasádrovávám díry u elektrických zásuvek.
Jedu do Králík pro benzín do křovinořezu.
S Gedou čistíme dvůr od posekané trávy.
Konečně oběd, M1. byla zima a tak zatopil v kamnech, které předtím musel připojit na komín.
S Gedou opět čistíme dvůr od posekané trávy.
Rozebíráme zarostlou hromadu cihel, aby šla otevřít brána na dvůr.
Jdem se podívat na krávy.
Čistíme zahradu od posekané trávy a přidáváme k tomu břidlicové desky ze staré střechy. U toho se pokoušíme nespadnout do žumpy.
S Gedou odjíždíme Lennonem do Branné.
Zatápíme vyhaslý kotel.
Znovu zatápíme vyhaslý kotel.
Přijíždí M1. a M2. s dodávkou.
S Gedou vaříme večeři.
M1. je nemocný a tváří se schlíple.
Jdeme se s Gedou podívat do nové hospody.
Vracíme se z hospody a jdeme spát.

Neděle
Nikdo po mě nechce abych vstávala a jela pracovat.
O půl desáté s podezřením vylézám z postele.
Zjišťuju, že M1. je tak nemocný, že se veškeré dnešní akce ruší a jede se domů. Předtím ale musíme zajet s M2. do Dolní Moravy pro věci které je třeba odvézt zpátky.
Protože M2. nemůže řídit, musím řídit dodávku já. Nechci, protože se bojím.
Vyjíždíme z prakoviště a žádné auto nepřišlo k úhoně.
Přijíždíme do Dolní Moravy.
M2. měří a zapisuje a já opět čistím zahradu.
Jedeme hledat infomrace o pánovi, který měl včera přijít zapojit vodoměr.
Ptáme se v infocentru.
M2. zvoní na paní starostku.
M2. volá místostarostovi.
Jedeme zpátky do Branné.
Jíme oběd.
Balíme a nosíme věci do Lennona.
S Gedou odjíždíme směr Brno.
Zastavujeme s Gedou na parkovišti v Jindřichově.
Máme prázdné levé přední kolo.
Voláme M1.
M1. a M2. přijíždí za čtvrt hodiny.
Kamsi volají.
Opět kamsi volají.
Opět kamsi volají.
M1. a Geda berou naši píchlou rezervu a dodávkou odjíždějí do Brna dodávku vrátit a píchlu rezervu nechat spravit.
Já a M1 M2. si bereme pár věcí z auta a jdeme hledat hospodu.
Nádražní hospoda má zavřeno.
Hospoda u Obecného úřadu má otevřeno.
V 15:10 probíhá první objednávka.
Čteme si, povídáme, kreslíme, luštímě křížovku a sudoku, díváme se na televizi.
Ve 21:00 přjíždí M1. s J.
M1. a M2. se vydávájí vyměnit kolo.
Za půl hodiny nás M1. a M2. vyzvedávají.
Vyjíždíme do Brna.
Příjezd do Brna.
Vracíme majiteli dodávky její papíry které jsme omylem zapomněli u mě.
Jedeme s M1. na pohotovost.
Myslí si o něm, že je simulant, ale naštěstí má teplotu.
Vyzvedáváme v lékárně léky.
Zastavujeme před naším domem a neseme domů všechny věci.
Parkuju Lennona.
Jdeme spát...a ráno do práce. Ach jo.

Pátek, sobota, neděle

1. Pátek
Jeli jsme ukázat Lennona Tajným kamarádům našim, kteří ovšem dleli doma u Tajné kamarádky naše, a tak ho mohla obdivovat celá rodina [rodiče, sestra, švagr]. Kromě ukázky Lennona jsme se taky přijeli podívat na Malého psychopata, k čemuž nás Tajná kamarádka naše už několik let nutí a mě dokonce v Rusku vyprávěla děj [jak to dopadne mi nesdělila, prý abych byla napnutá]. Malý psychopat se nakonec nekonal, ale zato jsme prožili příjemný, téměř rodiný, večer s debatami o náboženských pokrývkách hlavy, o voskovém Leninovi, o LCD a plazmové televizi, sledováním Četnických humoresek a dalšího programu na jedničce [nejvíc nás všechny oslovily ukázky ze soutěže Miss 1989 ve 13. komnatě Ivany Christové], hrou Sabotéři kterou hráči neustále sabotovali a ptali se kdy už to skončí a hlavně, HLAVNĚ...aplikováním francouzské manikůry na moje nehtíky.

2. Sobota
2.1 Zlín
M. má po několika měsících stále potřebu doháně deficit nenajetých kilometrů, a tak když Tajný kamarád náš nemohl jet na výlet na Lešnou, M. dobrotivě navrhl, že bychom mohli jet třeba do Zlína za babičkou. Takže již ve čtvrt na deset [E: v 9 vyjdeme z domu M: dobře, o půl desáté vás čekáme] jsme vyzvedli M. a K. s předvařeným obědem [včetně zákusku] před domem a vyrazili jsme. Ve Zlíně jsme se zastavili nakoupit jogurty [domníváme se, že je má babička ráda], orchidej [babička prý měla zakázáno ji mít ve svatební kytici, neb je příliš drahá, a my si myslíme, že by z toho mohla mít celoživotní trauma a že je na čase jí to nějak vynahradit] a griotku [aby nemusela návštěvám nabízet jen svěcenou vodu] a krátce navštívit v práci sestřenku a zjistit, jak je na tom se stěhováním na Floridu. Zatím to pokročilo jen tak, že bude mít růžové auto, ale neví jak růžové, protože přes internet se barva vybírá dost špatně.
No...po dovezeném obědě [babička měla ohromnou radost že nemusí nic vařit] jsme jeli ukázat Lennona Zlínu a při té příležitosti se podívat na už šest let nový kostel na Jižňákách. Zrovna byly uvnitř křtiny, tak můžu nabídnout i několik fotek.

2.2 Africana
Druhý sobotní bod: tradiční rodinná večeře, tentokrát v Africaně v domě U kamenné panny, na které jsme se sešli v dosud největším počtu, a to celých deset lidí. Večeře začínala v pět a podle plánu se měla akce rozpustit maximálně po třech hodinách, takže ještě o půl jedenácté si objednávali arabskou kávu a grenu.

2.3 Hode
Již ve čtvrt na dvanáct jsme vyzvedli Tajnou kamarádku naši v Bocase, kde trávila příjemný večer ve společnosti Tajného kamaráda našeho a jiných drsných hiphoperů a odebrali se na hody. Tam jsme zjistili, že je tam hafo lidí, zima a že se nám chce spát, a tak jsme Tajnou kamarádku naši odeslali rozjezdem domů a šli se spánkově připravit na další den náročného víkendu.

3. Neděle
Stalo se něco neuvěřitelného. Přišli jsme na mši ještě před začátkem. 28 minut. Protože nám nedošlo, že začíná až v devět.
Po obědě jsem si zopakovala základy latiny z učebnice pro střední školy a dokonce se mi podařilo přeložit jednu větu z první lekce. Jsem na sebe moc hrdá, protože to bylo z češtiny do latiny a ne naopak [což je pro mě o dost jednodušší]. Potom jsme jeli na "výlet" na Žuráň a zpátky a po cestě domů jsme podnikli další pokus nákupu bot pro M.. Naštěstí se již v druhém obchodě zadařilo, a tak ani tolik nevadilo, že jsem si též jedny odnesla. A taky nové laky na nehty a jeden odlakovač. Po dvou letech v nové domácnosti už bylo na čase.

To byl ale pěkný víkend. Jak jste se měli vy?
[Štěpánek a Lenička nemusí odpovídat]

Jsme na návštěvě u mojí ženy W. v Praze. Co hodnotíme já i Marťas opravdu velice pozitivně, je množství nezabezpečených wi-fi sítí v okolí jejich bydliště. Díky tomu si můžeme zpříjemňovat zdejší pobyt našimi novými oblíbenými písněmi a psát o tom do blogu.
Dopoledne jsme vyrazili na výlet do Svatého Jana pod Skalou, kde se v devátém století zdržoval náš první český poustevník svatý Ivan. Taky jsme si prošli místní naučnou stezku, ze které nás tedy nejvíc nadchla stará železnice i se zaparkovanýma vozíkama [co vypadají skoro úplně jak vozíky z Indiana Jonese a chrámu zkázy] na vytěžený kámen. Po obědě jsme se vydali podívat se jak vypadá naživo Karlštějn [hrad], jenže ten není z vesnice Karlštejn ale vůbec vidět. Ani kousek.
Dnes máme ještě v plánu kafe v nově otevřeném Coffee Heaven vedle Kotvy a 300: Bitva u Thermopyl. Kafe bude nejspíš dobrý jako vždycky, ale na film jsem teda zvědavá.

Ze Zlína

Vyrazila jsem po dlouhé době k babičce na Valašsko. Sice jsou lidé kteří tvrdí, že Zlín ještě na území Valašska neleží, ale to není pravda, protože Valašsko začíná u Napajedel, a ty jsou 4 kilometry od Otrokovic, a od velké křižovatky v Otrokovících je to na začátek Zlína další aspoň dva kilometry.
No. A protože budou Velikonoce, dala jsem se u babičky do malování vajíček. A že to tedy vůbec není jednoduchá záležitost.
Napřed je potřeba sehnat bílá vajíčka. To taky nemusí být vůbec jednoduchá záležitost, protože vajíčka by měla být co nejčerstvější aby pak dlouho vydržela, protože když jsou namalovaná, je člověku líto je sníst, a uchovává je v lednici co možná nejdéle a chodí se jimi kochat a říkat si jak je ohromně šikovný. Jenže zas není dobré si nechat nákup bílých vajíček až na poslední chvíli, protože stále u nás existuje dost tradicionalistů, kteří taky malují vajíčka [malovat znamená malovat, ne nabarvit a nalepit nálepku se zajícem] a tak se může stát, že už bychom žádná bílá vajíčka nesehnali.
Takže, pokud tedy máme požadovaný druh vajec, v den malování je uvaříme na tvrdo, ale opatrně, aby nám nepopraskala, tak, jak dneska mně. Pokud při vaření vajíčka popraskají, není vše ztraceno, malovat se dají i tak, jen budou po skončení akce barevná i uvnitř. No, kromě vaření vajec si taktéž přichystáme podle návodu barvu která se nám líbí. Na to jsou vhodné velké zavařovačky se širokým hrdlem.
A teď již k jádru akce: zapálíme sporák, na plotýnku dáme rozehřát [ve víčku od aperitivu kterým jsme se posílili] včelí vosk a voskovátko. Voskovátko sestává z kousku dřeva které se drží v ruce jako tužka, s vetknutým hřebíčkem s malou hlavičkou. Na plotýnce rozehříváme samozřejmě pouze hřebíkovou hlavičku, že.
Když již máme oboje rozehřáto, vezmeme do jedné ruky uvařené bílé vajíčko a druhou rukou namáčíme voskovátko do včelího vosku a vytváříme jím na vajíčku rozličné a podivuhodné vzory [květiny, mřížky, srdíčka, jména těch kterým bude vajíčko darováno, bratánek Filip obrázky prasátka].
Poté, co výzdobu vajíčka považujeme za dostatečnou, vložíme jej opatrně do vychladlé barevné lázně a čím tmavší odstín žádáme, tím tam vajíčko necháme déle [občas je třeba lázní opatrně zamíchat, aby na vajíčkách nebyl bledý flek od toho, jak byla celou dobu jedním místem přitisknuta na sklenici].
Když usoudíme, že jsou již všechna vajíčka dostatečně obarvena, vytáhneme je ze sklenice a necháme na nějaké savé tkanině okapat a uschnout. Poté vezmeme malý tupý nožík, a začíná nejotravnější práce z celého zdobení. Seškrabávání včelího vosku. Když jest u všech vajíček dokonáno, potřeme je zlehýnka sádlem aby se krásně leskla a vystavíme na odiv.

Expedice Ykínesej II

Být v Branné je super. Fakt.
V přízemí je kuchyň s parádním velkým dřevěným stolem u kterého se báječně sedí [teda podle toho jakou má člověk židli], pije kafe a kouká ven z okna na Jeseníky. Taky se u něho dobře čte, kreslí, píše a hraje různé hry, jako je Carcassone [nikdy nechybí místo na další a další kartičky] nebo Bang! [kolem stolu se v pohodě usadí všech 7 hráčů a mohou mít před sebou modrých karet kolik chtějí].
Letos sebou máme spoustu zábavných her: Carcassonne, Bang!, Krávy, Pizzu a Citadelu. Mysleli jsme totiž, že by se mohly hodit. Bohužel nás manželé Zámošovi naučili hazardní verzi žolíka [a nutí nás hrát o peníze] a tak se na ostatní hry dostává velmi zřídka. Ale dneska mám šťastný den, jeden srdcový fleš a jsem 18 kaček v plusu...takže už vlastně víte, proč se ráno nemůžem dostat na svah...protože prostě sedíme u stolu.

Expedice Ykínesej

Vyjeli jsme s Marťasem na hory...no na hory...do Jeseníků. Jsou malé, ale naše a my je máme rádi. Sněhu tady teda moc není; možná jsme si místo lyží měli vzít radši kola...na druhou stranu jsou zas báječně prázdné sjezdovky, a hlavně teda žádná fronta na lanovku na Ramzové.
Taky se chystáme vyrazit na Červenohorské sedlo a na Praděd, ale když tak nad tím přemýšlím, mám obavy jestli se letos ještě vůbec na ty lyže dostaneme, bo na Ramzové rychle a jistě ubývá sníh, a vzhledem k tomu, že na svah vyrážíme kolem druhé odpoledne jinam prostě nepřijedem včas na to, abychom si stihli i jen koupit permanentku [místo pobytu: Branná, doba cesty na Ramzovou: 10 min, doba cesty na Sedlo: 45 min, cesta na Praděd: daleko jak prase].
No, každopádně, když nám nevyjde to lyžování, tak můžu alespoň sedět na faře s vodárnou a noťasem, a blogovat o tom, jak se mám dobře i bez sněhu.