31.3.07

Ze Zlína

Vyrazila jsem po dlouhé době k babičce na Valašsko. Sice jsou lidé kteří tvrdí, že Zlín ještě na území Valašska neleží, ale to není pravda, protože Valašsko začíná u Napajedel, a ty jsou 4 kilometry od Otrokovic, a od velké křižovatky v Otrokovících je to na začátek Zlína další aspoň dva kilometry.
No. A protože budou Velikonoce, dala jsem se u babičky do malování vajíček. A že to tedy vůbec není jednoduchá záležitost.
Napřed je potřeba sehnat bílá vajíčka. To taky nemusí být vůbec jednoduchá záležitost, protože vajíčka by měla být co nejčerstvější aby pak dlouho vydržela, protože když jsou namalovaná, je člověku líto je sníst, a uchovává je v lednici co možná nejdéle a chodí se jimi kochat a říkat si jak je ohromně šikovný. Jenže zas není dobré si nechat nákup bílých vajíček až na poslední chvíli, protože stále u nás existuje dost tradicionalistů, kteří taky malují vajíčka [malovat znamená malovat, ne nabarvit a nalepit nálepku se zajícem] a tak se může stát, že už bychom žádná bílá vajíčka nesehnali.
Takže, pokud tedy máme požadovaný druh vajec, v den malování je uvaříme na tvrdo, ale opatrně, aby nám nepopraskala, tak, jak dneska mně. Pokud při vaření vajíčka popraskají, není vše ztraceno, malovat se dají i tak, jen budou po skončení akce barevná i uvnitř. No, kromě vaření vajec si taktéž přichystáme podle návodu barvu která se nám líbí. Na to jsou vhodné velké zavařovačky se širokým hrdlem.
A teď již k jádru akce: zapálíme sporák, na plotýnku dáme rozehřát [ve víčku od aperitivu kterým jsme se posílili] včelí vosk a voskovátko. Voskovátko sestává z kousku dřeva které se drží v ruce jako tužka, s vetknutým hřebíčkem s malou hlavičkou. Na plotýnce rozehříváme samozřejmě pouze hřebíkovou hlavičku, že.
Když již máme oboje rozehřáto, vezmeme do jedné ruky uvařené bílé vajíčko a druhou rukou namáčíme voskovátko do včelího vosku a vytváříme jím na vajíčku rozličné a podivuhodné vzory [květiny, mřížky, srdíčka, jména těch kterým bude vajíčko darováno, bratánek Filip obrázky prasátka].
Poté, co výzdobu vajíčka považujeme za dostatečnou, vložíme jej opatrně do vychladlé barevné lázně a čím tmavší odstín žádáme, tím tam vajíčko necháme déle [občas je třeba lázní opatrně zamíchat, aby na vajíčkách nebyl bledý flek od toho, jak byla celou dobu jedním místem přitisknuta na sklenici].
Když usoudíme, že jsou již všechna vajíčka dostatečně obarvena, vytáhneme je ze sklenice a necháme na nějaké savé tkanině okapat a uschnout. Poté vezmeme malý tupý nožík, a začíná nejotravnější práce z celého zdobení. Seškrabávání včelího vosku. Když jest u všech vajíček dokonáno, potřeme je zlehýnka sádlem aby se krásně leskla a vystavíme na odiv.

30.3.07

Slečna Marplová

Slečna Marplová byla nejoblíbenější postava Agathy Christie.
Nikdy se neprovdala ani nemá děti, a v knihách Agathy Christie jí je něco mezi šedesáti a sto lety. Žije ve vesnici St. Mary Mead, ale sem tam jí její nejbližší příbuzný, synovec Raymond, zaplatí rekreaci v lázních, pobyt v Londýně, či v Karibiku. Raymond je spisovatel a o své tetě si myslí, že neví nic o opravdovém životě.
Slečna Marplová žije sama v malém domku hned vedle fary, plete cosi z bílé načechrané vlny, stará se o svoji zahrádku, ráda pozoruje ptactvo a má jednu služebnou. [která k ní přišla z některého výchovného ústavu pro dívky, protože nezaučené služebné dostávají nižší plat]. Sem tam se stýká se slečnou Hartnellovou, doktorem Haydockem, plukovníkem Melchettem, manželi Bantryovými a samozřejmě s vikářem Leonardem Clementem.
Základní povahový rys slečny Marplové je, že ode všeho a od každého očekává to nejhorší. A bohužel často mívá pravdu.

Knihy ve kterých vystupuje slečna Marplová:
1930 - The Murder at the Vicarage [Vražda na faře]
1932 - The Thirteen Problems [18 oříšků k rozlousknutí]
1942 - The Body in the Library [Mrtvá v knihovně]
1943 - The Moving Finger [Není kouře bez ohýnku]
1950 - A Murder Is Announced [Oznamuje se vražda]
1952 - They Do It with Mirrors [Smysluplná vražda]
1953 - A Pocket Full of Rye [Kapsa plná žita]
1957 - 4:50 from Paddington [Vlak z Paddingtonu]
1960 - The Adventure of the Christmas Pudding [povídky]
1962 - The Mirror Crack'd from Side to Side [Prasklé zrcadlo]
1964 - A Caribbean Mystery [Karibské tajemství]
1965 - At Bertram's Hotel [V hotelu Bertram]
1971 - Nemesis [Nemesis]
1976 - Sleeping Murder [Zapomenutá vražda]
1979 - Miss Marple's Final Cases [povídky]

Slečna Marplová ve filmovém zpracování:
1956 - A Murder Is Announced [Gracie Fields] [USA]
1961 - Murder, She Said [Margaret Rutherford] [UK]
1963 - Murder at the Gallop [Margaret Rutherford] [UK] [film byl natočen podle knihy After the Funeral, kde v roli detektiva vystupuje Hercule Poirot]
1964 - Murder Most Foul [Margaret Rutherford] [UK] [podle knihy Mrs Mc Ginty's Dead, kde v roli detektiva vystupuje Hercule Poirot]
1964 - Murder Ahoy [Margaret Rutherford] [UK] [film není adaptací žádné knihy Agathy Christie]
1980 - The Mirror Crack'd [Angela Lansbury] [UK]
1983 - A Caribbean Mystery [Helen Hayes] [USA]
1985 - Murder with Mirrors [Helen Hayes] [USA/UK]
1984 - The Body in the Library [Joan Hickson] [UK]
1985 - The Moving Finger [Joan Hickson] [UK/USA/AUS]
1985 - A Murder Is Announced [Joan Hickson] [UK/USA/AUS]
1985 - A Pocket Full of Rye [Joan Hickson] [UK/USA/AUS]
1986 - The Murder at the Vicarage [Joan Hickson] [UK]
1987 - Sleeping Murder [Joan Hickson] [UK]
1987 - At Bertram's Hotel [Joan Hickson] [UK]
1987 - Nemesis [Joan Hickson] [UK]
1987 - 4.50 from Paddington [Joan Hickson] [UK]
1989 - A Caribbean Mystery [Joan Hickson] [UK]
1991 - They Do It with Mirrors [Joan Hickson] [UK]
1992 - The Mirror Crack'd [Joan Hickson] [UK]

www.agatha.cz
www.marple.szm.sk
www.imdb.com
www.wikipedia.com

29.3.07

Přečtěte si to dřív než Hollywood

Já vím že už to je stará věc, ale mě se ten nápad i ty plakáty prostě líbí.




Grafický návrh plakátů připravila mediální agentura Leo Burnett Advertising v rámci svých aktivit podpory nekomerčních projektů.

Ocenění:
Louskáček Grand Prix 2004
Stříbrný Lev v Cannes Advertising Festival 2005
Gold at the Art Directors Club of Europe Awards 2005
Hlavní cena v kategorii tištěná reklama na 11. ročníku mezinárodní soutěže Golden Drum ve slovinském Portoroži.

Anglická verze [Read it before Hollywood does]
Článek z Ikara

25.3.07

1) V pátek ráno jsem byla na poslední zdravotní masáži placené pojišťovnou. Bolelo to tak z 90% jako masáž předchozí. I to bylo dost na to, abych se ven belhala a celý den o své bederní páteři věděla, aniž bych se jí nějak dotýkala.
Večer jsem tomu nasadila korunu, když jsem akčně s Marťasem vyrazila na squash. Po dvou letech. Zatímco Marťas se ani pořádně nezapotil [a to je co říct], já se ještě teď nemůžu skoro hýbat, a i jen otočit se v posteli na druhý bok je utrpení. Má to jediný pozitivní dopad, zapomněla jsem na svou bederní páteř.
2) S Tajnými kamarády našimi jsme dopoledne vyrazili do Dietrichsteinského paláce na výstavu hraček. Tajná kamarádka naše si tam vytvořila vlastní větrník, a o mně se zjistilo, že chytrá teda moc nejsem [dvakrát jsem prohrála v piškvorkách], ale zato mám štěstí, neboť jsem všechny porazila v Člověče nezlob se.
3) Zjistilo se, že Marťas si až do dnešního večera myslel, že Angelika a Zvoník od Matky Boží je to stejné. Oboje se totiž odehrává ve Francii, a v obou se vyskytuje ženská a chlap co kulhá.
4) Stále přemýšlím, jaký je podle mě nejhorší film který jsem kdy viděla. Jediné co mě teď napadá je Chocking Hazard, ale myslím že ještě na něco přijdu.
V komentářích očekávám nějaké tipy.

24.3.07

Děti z Bullerbynu

Koupila jsem si tu nejzákladnější dětskou knihu: Děti z Bullerbynu. Tím pádem máme doma troje. Já už jsem samozřejmě kdysi Děti z Bullerbynu vlastnila, ale před několika lety, [při generální rekonstrukci mého pokoje v původní domácnosti] kniha zmizela. Tajná kamarádka naše naštěstí chápala můj žal a to, že nepřítomnost Dětí z Bullerbynu na mě má zhoubný vliv, a obdarovala mě jiným výtiskem koupeným v antikvariátu.
Pak jsem se přestěhovala do nové domácnosti, kam s Marťasem přibyly další Děti z Bullerbynu. Řeklo by se, že dva výtisky by mi snad mohly stačit; ano, ale jde o to, že tyto dva výtisky jsou z jiného vydání, než které jsem měla doma, takže když jsem ve čtvrtek navštívila antikvariát a měli i ty "moje" [obrázek] Děti z Bullerbynu, jistě chápete, že jsem je tam prostě nemohla nechat. Naštěstí mám ve svých bližních v tomto směru oporu. Marťas řekl, že kdyby byly doma dvoje Děti z Bullerbynu, které ovšem jsou jiného vydání než jaké měl v dětství, taky by koupil to "správné"; a Tajná kamarádka naše mi řekla že, cituji: "Dětí z Bullerbynu není nikdy dost".

23.3.07

Musim vám něco ukázat, protože to se opravdu jen tak nevidí. Nejen že mi už dávno ukradli blog, ale teď i někdo zneužil můj krásný originální nick. A ještě k tomu je to SPARŤAN!

No a ještě takový bonbónek.

22.3.07

Web/blog analytics

19.11.2006 jsem se díky svému Gkonzultantovi seznámila s báječnou věcí, kde se člověk dozví jakou má jeho web/blog návštěvnost, v jakých zemích už byl jeho web/blog otevřen, jakou měli návštěvníci nastavenou klávesnici, kolikátku javu, jaký operační systém, jestli vede IE nebo FireFox [a která verze], jaké vyhledávače mu návštěvníky přivádí a podobně.

Ale nejlepší podle mě je, podívat se na keywords:

top10:
1. it crowd
2. cofee heaven
3. camila karollins
4. espoo
5. chanuka
6. jidášovo evangelium
7. montenegro
8. skloňování příjmení
9. pierce brosnan 007
10. sáňky

a ty které mne opravdu pobavily:
mrkev v zimě
čokoládový notebook
"come shall then well bload"
nemoci kraliku
výpočet transformátoru
pěstování pšenice
dvouplošníky výpočty
blaight yatchman
informace jako neurofyziologicky jev
těžiště letadla typu kachna
skloňování příjmení švec
židé finsko válka
korupce v jindřichově hradci
finský xchat
www.mekdonald
[fwd:[fwd:fw:fwd:fw:co je všechno vidět infrakamerou]]

21.3.07

Veveří na počátku 20. století

Vlna nové zástavby, šířící se z historického jádra města podél nových komunikací. (Veveří a Tivoli.) Roku 1904. Foto Rudolf Sandalo

První dům na zakládaném náměstí Konečného č.1 roku 1901. Foto V. Lehký.

The Heroes Personality Test

Konečně je to tady!
You scored 54 Idealism, 33 Nonconformity, 4 Nerdiness
Congratulations, you're Matt Parkman! You're a great person: caring, hard-working, and honest. You might not have the best of luck, but you do your best in all areas of life. Your kind and responsible nature is rare, and you should be proud of it.
Your best quality: Heart
Your worst quality: You may take more abuse than you deserve

PS: Zapomnela jsem dodat, ze test mam samozrejme od Depky...:)

20.3.07

Sháním tyto filmy:

Я шагаю по Москве [Chodím po Moskvě] [RU] [1963]
Lost in Siberia [Ztracený na Sibiři] [SSSR/GB] [1991]
Утомлённые солнцем [Unaveni sluncem] [RU/FR] [1994]
Кавказский пленник [Kavkazský zajatec] [RU] [1996]
Сибирский цирюльник [Lazebník sibiřský] [FR/RUS/IT/ČR] [1998]
Est - Ouest [Východ - Západ] [FR/BLG/RU/E] [1999]
Доктор Живаго [Doktor Živago] [RU] [2006]

No a taky samozřejmě Azazela [RU] [2002], že...
Dneska jsem podstoupila svoji čtvrtou zdravotní masáž.
Přišla jiná sestra, bolelo to jak blázen, nutí mě cvičit, a řekla, že to mám od stresu a že to může být i několik let staré.
A je. Já vím kdo/co za to může. Kánská a ta zatracená latina!

[pak se člověk má divit, že už se mu vlastně ani nechce dál studovat]

18.3.07

8.D

Dnes [dokud nejdu spát, je pořád dnes] se po dvanácti letech uskutečnil sraz naší třídy ze základní školy.

Bilance
Přítomno: 13 z cca 25 [Bára, Ilona, Irena, Iva, Jana, Jana, Katka, Lukáš, Markéta, Martina, Miloš, Ondra, Radim]
Vdané/ženatí: 5 [Irena, Jana, Lukáš, Martina, Miloš]
Se závazky: 4 [Ilona, Irena, Jana, Lukáš]
Těhotné: 1 [Martina]
Rozvedení: 1 [neřeknu]
Podpantofláci co musí domů nebo bude zle: 1 [Ondra Figura!!!]
Provalení voliči ČSSD: 1 [opět Figec, ale jen proto, že vedoucím kandidátky byl Jiří Ides]
Postřehy: Konečně se neoslovujeme příjmením, ale křestními jmény
Zpráva dne: Doupovec dělá bachaře v Bohunicích

16.3.07

Liber viaticus Jana ze Středy

Když jsem se v knihovnictví vzdělávala již pátým rokem, měla jsem hotové téměř všechny povinné i polopovinné předměty. Toto období je takové poněkud ošemetné, protože jím student musí nějak prokličkovat tak, aby co nejlépe využil výhod jenž mu nabízí, a co nejvíce eliminoval nevýhody.
Výhoda je, že člověk má konečně pokoj od předmětů které musí absolvovat i když ho vůbec nebaví a nezajímají, a může se věnovat tomu po čem jeho vzdělánídychtivá duše touží. Nevýhoda je, že musí nějakým způsobem sehnat předepsaný počet kreditů [článek č. 6], které se bohužel neválí ani v Domku ani u Maxima či Čápa.

Já a moje milá studijní souputnice Jana jsme se dlouhou dobu pokoušely kredity sehnat právě na výše jmenovaných místech, ale protože to nevedlo k žádanému výsledku, poohlédly jsme se po zajímavých ústavech a jejich nabídce předmětů, a posléze se společně přihlásily do předmětu Karel IV. a výtvarné umění.
První hodinu jsme si nadšeně zapisovaly všechno co jsme se dozvěděly a lebedily si jaký to je báječný a přínosný předmět.
Druhou hodinu jsme se dozvěděly, že tam nemají co dělat lidé kteří nejsou studenty dějin umění [my obě] a kteří neabsolvovali úspěšně soubornou zkoušku [článek č. 20] [my obě].
Třetí hodinu jsme se dozvěděly, že z pozdního příchodu neomlouvá ani smrt na jazyku a když už se stane, tak je lépe na hodinu vůbec nejít.
Čtvrtá hodina mi převelice zvedla sebevědomí, protože jsem jako jediná věděla správnou odpověď na jednu z otázek paní profesorky.
A pátou hodinu...pátou hodinu jsme jakožto nestudentky dějin umění dostaly zvláštní úkol pro zápočet, který se paní profesorce zdál směšně jednoduchý, kdežto pro mě osobně to byla nejtěžší seminární práce za celé studium - Liber viaticus na pět stran, s poznámkovým aparátem a citacemi.
Protože jsme ani jedna neměly tušení co to ten Liber viaticus je a Janka podle názvu vydedukovala, že to bude nějaký cestopis, a má kamaráda v MZK který nám to půjčí, stále jsme nepropadaly zoufalství. To přišlo až později, když se ukázalo, že cestopis to teda opravdu není, nýbrž jde o cestovní breviář biskupa Jana ze Středy a je to rukopis, takže ten tedy v MZK opravdu neseženeme i kdybychom měly od vedoucího Kubíčka na postupovou zkoušku v prvním ročníku jedničku s hvězdičkou.

Sepsat ten zatracený pětistránkový traktát pro mě byl [kromě latiny] ten nejnáročnější zápočet, který jsem kdy musela splnit. Na druhou stranu musím říct, že lepší přípravku na pozdější psaní diplomky jsem si nemohla přát.
Liber viaticus se má totiž tak: zmínky o něm se vyskytují v relativně velkém množství literatury, ale všichni píšou o tom, že Liber viaticus existuje a je to výtečné, pozoruhodné a významné dílo a pak se podrobně věnují nějakým úplně jiným existujícím, výtečným, pozoruhodnýma významným dílům.
Ale já taková nebudu, a těm, kdo dočetli až sem a chtějí o Liber viatiku něco vědět, podám podrobnější informace [a taky teda vzhledem k tomu, že mi ta seminárka dala opravdu DOST práce a zabrala opravdu DOST času a tak mi přijde opravdu škoda se tím nepochlubit].

O Liber viatiku Jana ze Středy
Zde si můžete Liber viaticus prohlédnout od první do poslední stránky

14.3.07

LOL [Lot of Laugh]

Hned z rána mě pobavily tři věci:
1) cedule před Pomalým barem s nápisem "Březen do baru vlezem"
2) prozatímní výsledky ankety na lidovkách.cz ohledně prezidentského kandidáta ČSSD:
ČSSD hledá kandidáta na prezidenta. Který z navrhovaných by vám vyhovoval nejvíc?
Marie Benešová (201)
Petra Buzková (175)
Vladimír Špidla (508)
ať hledají dál (5407)

3) při hledání webu Pomalého baru [není, něco málo, ale výstižno lze přečíst zde] jsem narazila na La Toile Fatal - anketu o nejlepší WC 2006

Jo a ještě něco, bohužel ne už tak veselého: trochu děsivě na mě působí snahy o společnou evropskou učebnici dějin. Nebýt Němců, fakt nevím co bychom u nás v Evropě řešili...

9.3.07

Expedice Ykínesej II

Být v Branné je super. Fakt.
V přízemí je kuchyň s parádním velkým dřevěným stolem u kterého se báječně sedí [teda podle toho jakou má člověk židli], pije kafe a kouká ven z okna na Jeseníky. Taky se u něho dobře čte, kreslí, píše a hraje různé hry, jako je Carcassone [nikdy nechybí místo na další a další kartičky] nebo Bang! [kolem stolu se v pohodě usadí všech 7 hráčů a mohou mít před sebou modrých karet kolik chtějí].
Letos sebou máme spoustu zábavných her: Carcassonne, Bang!, Krávy, Pizzu a Citadelu. Mysleli jsme totiž, že by se mohly hodit. Bohužel nás manželé Zámošovi naučili hazardní verzi žolíka [a nutí nás hrát o peníze] a tak se na ostatní hry dostává velmi zřídka. Ale dneska mám šťastný den, jeden srdcový fleš a jsem 18 kaček v plusu...takže už vlastně víte, proč se ráno nemůžem dostat na svah...protože prostě sedíme u stolu.

5.3.07

Expedice Ykínesej

Vyjeli jsme s Marťasem na hory...no na hory...do Jeseníků. Jsou malé, ale naše a my je máme rádi. Sněhu tady teda moc není; možná jsme si místo lyží měli vzít radši kola...na druhou stranu jsou zas báječně prázdné sjezdovky, a hlavně teda žádná fronta na lanovku na Ramzové.
Taky se chystáme vyrazit na Červenohorské sedlo a na Praděd, ale když tak nad tím přemýšlím, mám obavy jestli se letos ještě vůbec na ty lyže dostaneme, bo na Ramzové rychle a jistě ubývá sníh, a vzhledem k tomu, že na svah vyrážíme kolem druhé odpoledne jinam prostě nepřijedem včas na to, abychom si stihli i jen koupit permanentku [místo pobytu: Branná, doba cesty na Ramzovou: 10 min, doba cesty na Sedlo: 45 min, cesta na Praděd: daleko jak prase].
No, každopádně, když nám nevyjde to lyžování, tak můžu alespoň sedět na faře s vodárnou a noťasem, a blogovat o tom, jak se mám dobře i bez sněhu.