Hanebný Pancharti

V pondělí jsme byli s Tajnými kamarády našimi na Hanebných panchartech.
Bylo tam spousta krve, skalpování, střílení, cynismu, humoru, nacistů, vědomostí, skvělých herců a originálních nápadů. A také jeden klobouk, ze kterého jsme s tajnou kamarádkou naší v úletu.

Ten film chci mít doma.

Bienále

Celým jménem
23. mezinárodní bienále grafického designu Brno 2008
GRAFICKÝ DESIGN, ILUSTRACE A PÍSMO V KNIHÁCH, ČASOPISECH, NOVINÁCH A DIGITÁLNÍCH MÉDIÍCH
17/6—19/10/2008

Pražákův palác: výstava mne tedy moc nezaujala, ale zato jsem neplánovaně zakoupila knihu Slavné obrazy: 50 nejvýznamnějších maleb dějin umění, kterou si musím pořádně prohlédnout ještě než půjdu spát, protože pak ji odložím do police k další odborné literatuře kterou neustále po antikvariátech nakupuji, a pak se k ní už nikdy nedostanu.
UMPRUM: Polovinu času zde stráveného jsme s Tajnou kamarádkou naší věnovaly vytváření převratného uměleckého díla v místní výtvarné dílně. Škoda, že nejsou moc vidět ty lennonky a vyskakovací srdíčko, které nám daly tak zabrat.
Většinu té druhé poloviny času jsem strávila prohlížením knihy Studio Najbrt, ve které jsem objevila [pro mne] úchvatný plakát k Cyranovi z Divadla v Celetné.
Dům pánů z Lipé byl významný pouze tím, že jej s námi navštívila i parta holohlavých chlapců vyřvávajících cosi Spartě a Baníku.
Místodržitelský palác obsahuje práce studentů a absolventů ateliéru vizuální komunikace VŠVU Bratislava a ty stojí za vidění, neboť jsou nápadité, vtipné a dokonce i poučné.

Geokočky

V úterý jsme se s Kočkama [já, Tajná kamarádka naše a její sestra Popelka] rozhodly, že nebudeme ve čtvrtek [dneska] sedět doma, ale vyrazíme do města. A abychom nerazily jen tak, že budeme lovit keše. A abychom nelovily jen tak, založily jsme si geokešový účet pod názvem Bratrstvo kočičí pracky. Hm, ty účty máme vlastně tak trochu dva, protože se mi ho na první pokus podařilo založit pod názvem Brarstvo kočičí pracky.
Mno.
Jako výzbroj jsme si opatřily [zapůjčily od Marťase] PDA s prográmkem pro geocachery a mapou a papír s popisem keší a mapou vytištěnou z geocaching.com. Prográmek nám teda moc nepomohl, protože pořád nechtěl chytit signál a když ho chytl, tak ukazoval každou chvíli někam jinam a nebo rovnou vytuhl, ale naštěstí jsme měly ještě obě mapy a Tajnou kamarádku naši, což je kombinace, při které se keš většinou vždycky nějak objeví. Jednou teda tahle kombinace zklamala, ale tam se vypravíme někdy znovu pod rouškou noci [nebudou kolem lidi kteří by se divili co tam furt děláme] a vezmem sebou Hochy od Bobří řeky [Marťas, Tajný kamarád náš a Ondra od Popelky] protože víc očí víc vidí, že.

Hory

PONDĚLÍ: Přemyslov - málo lidí, mlha, sníh, kafe s sebou, ke konci parádní chumelenice
ÚTERÝ: Ramzová - málo lidí, zima, vydřená sjezdovka, led
STŘEDA: Petříkov - málo lidí, trochu led
ČTVRTEK: Přemyslov - málo lidí, mlha, trochu led, kafe s sebou
PÁTEK: Přemyslov - málo lidí, ukrutná mlha, trochu led, kafe s sebou

Geda [prkno] a trošku já [lyže] v Petříkově. Je to z mobilu, takže kvalita veškerá žádná:

Koncert

Dnes se s Marťasem a s Gedou chystáme na koncert.
Geda tam jde proto, že tam jde David, ale spíš jde s náma než s Davidem protože David se tam bude bavit se svými kamarády.
Já tam jdu proto, že tam jde Geda a taky proto, že je to ska koncert a já ska docela můžu.
Marťas tam jde proto, aby působil kulturně a vůbec mu nevadí že jde na koncert hudby, kterou nejen že neposlouchá, ale mám podezření, že k ní má i mírně negativní postoj. To usuzuji podle toho, že když jsem si kdysi před ním ska pustila, zeptal se mě, co je to za hrůzu. Ale Marťas se vlastně ptá co je to za hrůzu ať si pustím cokoliv.
Koncert začíná v 8 večer, David s Gedou a Davidovými kamarády mají v 8 večer sraz na druhém konci města a jdou na jedno, dorazit na místo koncertu by David chtěl tak kolem 10. Já a Marťas máme s Gedou sraz v 9 na Mendlánku, ale Geda už dopředu avizovala, že to asi nestihne a přijede z náma dalším autobusem. Teď se zjistilo, že lístky už se dají koupit jen na místě. Nejsem si jistá, jestli tam o půl 10 ještě nějaké budou.
Jak tohle dopadne...

Brigáda v Dolní Moravě

Pátek
Kolem půl sedmé s Gedou odjezd Lennonem do Branné.
První špatná odbočka v domění že už to jsou Hanušovice.
Druhá špatná odbočka v domění že už to jsou Hanušovice.
Příjezd do Branné na faru.
Zapínáme elektriku.
Zapínáme vodu.
Zatápíme v kamnech.
Podruhé zatápíme v kamnech.
V deset večer příjezd M1. a M2. v dodávce.
Jde se spát.

Sobota
Nenávidím vstávat.
M1. a M2. odjíždějí dodávkou do Dolní Moravy.
Za půl hodiny odjíždíme s Gedou Lennonem do Dolní Moravy.
Dokupování zásob v obchodě v Hanušovicích.
Příjezd do Dolní Moravy.
Já a Geda kácíme strom před dveřmi.
Já a Geda se snažíme dostat ze země kořeny toho stromu.
Zasádrovávám díry u elektrických zásuvek.
Jedu do Králík pro benzín do křovinořezu.
S Gedou čistíme dvůr od posekané trávy.
Konečně oběd, M1. byla zima a tak zatopil v kamnech, které předtím musel připojit na komín.
S Gedou opět čistíme dvůr od posekané trávy.
Rozebíráme zarostlou hromadu cihel, aby šla otevřít brána na dvůr.
Jdem se podívat na krávy.
Čistíme zahradu od posekané trávy a přidáváme k tomu břidlicové desky ze staré střechy. U toho se pokoušíme nespadnout do žumpy.
S Gedou odjíždíme Lennonem do Branné.
Zatápíme vyhaslý kotel.
Znovu zatápíme vyhaslý kotel.
Přijíždí M1. a M2. s dodávkou.
S Gedou vaříme večeři.
M1. je nemocný a tváří se schlíple.
Jdeme se s Gedou podívat do nové hospody.
Vracíme se z hospody a jdeme spát.

Neděle
Nikdo po mě nechce abych vstávala a jela pracovat.
O půl desáté s podezřením vylézám z postele.
Zjišťuju, že M1. je tak nemocný, že se veškeré dnešní akce ruší a jede se domů. Předtím ale musíme zajet s M2. do Dolní Moravy pro věci které je třeba odvézt zpátky.
Protože M2. nemůže řídit, musím řídit dodávku já. Nechci, protože se bojím.
Vyjíždíme z prakoviště a žádné auto nepřišlo k úhoně.
Přijíždíme do Dolní Moravy.
M2. měří a zapisuje a já opět čistím zahradu.
Jedeme hledat infomrace o pánovi, který měl včera přijít zapojit vodoměr.
Ptáme se v infocentru.
M2. zvoní na paní starostku.
M2. volá místostarostovi.
Jedeme zpátky do Branné.
Jíme oběd.
Balíme a nosíme věci do Lennona.
S Gedou odjíždíme směr Brno.
Zastavujeme s Gedou na parkovišti v Jindřichově.
Máme prázdné levé přední kolo.
Voláme M1.
M1. a M2. přijíždí za čtvrt hodiny.
Kamsi volají.
Opět kamsi volají.
Opět kamsi volají.
M1. a Geda berou naši píchlou rezervu a dodávkou odjíždějí do Brna dodávku vrátit a píchlu rezervu nechat spravit.
Já a M1 M2. si bereme pár věcí z auta a jdeme hledat hospodu.
Nádražní hospoda má zavřeno.
Hospoda u Obecného úřadu má otevřeno.
V 15:10 probíhá první objednávka.
Čteme si, povídáme, kreslíme, luštímě křížovku a sudoku, díváme se na televizi.
Ve 21:00 přjíždí M1. s J.
M1. a M2. se vydávájí vyměnit kolo.
Za půl hodiny nás M1. a M2. vyzvedávají.
Vyjíždíme do Brna.
Příjezd do Brna.
Vracíme majiteli dodávky její papíry které jsme omylem zapomněli u mě.
Jedeme s M1. na pohotovost.
Myslí si o něm, že je simulant, ale naštěstí má teplotu.
Vyzvedáváme v lékárně léky.
Zastavujeme před naším domem a neseme domů všechny věci.
Parkuju Lennona.
Jdeme spát...a ráno do práce. Ach jo.

Pátek, sobota, neděle

1. Pátek
Jeli jsme ukázat Lennona Tajným kamarádům našim, kteří ovšem dleli doma u Tajné kamarádky naše, a tak ho mohla obdivovat celá rodina [rodiče, sestra, švagr]. Kromě ukázky Lennona jsme se taky přijeli podívat na Malého psychopata, k čemuž nás Tajná kamarádka naše už několik let nutí a mě dokonce v Rusku vyprávěla děj [jak to dopadne mi nesdělila, prý abych byla napnutá]. Malý psychopat se nakonec nekonal, ale zato jsme prožili příjemný, téměř rodiný, večer s debatami o náboženských pokrývkách hlavy, o voskovém Leninovi, o LCD a plazmové televizi, sledováním Četnických humoresek a dalšího programu na jedničce [nejvíc nás všechny oslovily ukázky ze soutěže Miss 1989 ve 13. komnatě Ivany Christové], hrou Sabotéři kterou hráči neustále sabotovali a ptali se kdy už to skončí a hlavně, HLAVNĚ...aplikováním francouzské manikůry na moje nehtíky.

2. Sobota
2.1 Zlín
M. má po několika měsících stále potřebu doháně deficit nenajetých kilometrů, a tak když Tajný kamarád náš nemohl jet na výlet na Lešnou, M. dobrotivě navrhl, že bychom mohli jet třeba do Zlína za babičkou. Takže již ve čtvrt na deset [E: v 9 vyjdeme z domu M: dobře, o půl desáté vás čekáme] jsme vyzvedli M. a K. s předvařeným obědem [včetně zákusku] před domem a vyrazili jsme. Ve Zlíně jsme se zastavili nakoupit jogurty [domníváme se, že je má babička ráda], orchidej [babička prý měla zakázáno ji mít ve svatební kytici, neb je příliš drahá, a my si myslíme, že by z toho mohla mít celoživotní trauma a že je na čase jí to nějak vynahradit] a griotku [aby nemusela návštěvám nabízet jen svěcenou vodu] a krátce navštívit v práci sestřenku a zjistit, jak je na tom se stěhováním na Floridu. Zatím to pokročilo jen tak, že bude mít růžové auto, ale neví jak růžové, protože přes internet se barva vybírá dost špatně.
No...po dovezeném obědě [babička měla ohromnou radost že nemusí nic vařit] jsme jeli ukázat Lennona Zlínu a při té příležitosti se podívat na už šest let nový kostel na Jižňákách. Zrovna byly uvnitř křtiny, tak můžu nabídnout i několik fotek.

2.2 Africana
Druhý sobotní bod: tradiční rodinná večeře, tentokrát v Africaně v domě U kamenné panny, na které jsme se sešli v dosud největším počtu, a to celých deset lidí. Večeře začínala v pět a podle plánu se měla akce rozpustit maximálně po třech hodinách, takže ještě o půl jedenácté si objednávali arabskou kávu a grenu.

2.3 Hode
Již ve čtvrt na dvanáct jsme vyzvedli Tajnou kamarádku naši v Bocase, kde trávila příjemný večer ve společnosti Tajného kamaráda našeho a jiných drsných hiphoperů a odebrali se na hody. Tam jsme zjistili, že je tam hafo lidí, zima a že se nám chce spát, a tak jsme Tajnou kamarádku naši odeslali rozjezdem domů a šli se spánkově připravit na další den náročného víkendu.

3. Neděle
Stalo se něco neuvěřitelného. Přišli jsme na mši ještě před začátkem. 28 minut. Protože nám nedošlo, že začíná až v devět.
Po obědě jsem si zopakovala základy latiny z učebnice pro střední školy a dokonce se mi podařilo přeložit jednu větu z první lekce. Jsem na sebe moc hrdá, protože to bylo z češtiny do latiny a ne naopak [což je pro mě o dost jednodušší]. Potom jsme jeli na "výlet" na Žuráň a zpátky a po cestě domů jsme podnikli další pokus nákupu bot pro M.. Naštěstí se již v druhém obchodě zadařilo, a tak ani tolik nevadilo, že jsem si též jedny odnesla. A taky nové laky na nehty a jeden odlakovač. Po dvou letech v nové domácnosti už bylo na čase.

To byl ale pěkný víkend. Jak jste se měli vy?
[Štěpánek a Lenička nemusí odpovídat]

Pohled od Gedy z tábora

1) V pátek ráno jsem byla na poslední zdravotní masáži placené pojišťovnou. Bolelo to tak z 90% jako masáž předchozí. I to bylo dost na to, abych se ven belhala a celý den o své bederní páteři věděla, aniž bych se jí nějak dotýkala.
Večer jsem tomu nasadila korunu, když jsem akčně s Marťasem vyrazila na squash. Po dvou letech. Zatímco Marťas se ani pořádně nezapotil [a to je co říct], já se ještě teď nemůžu skoro hýbat, a i jen otočit se v posteli na druhý bok je utrpení. Má to jediný pozitivní dopad, zapomněla jsem na svou bederní páteř.
2) S Tajnými kamarády našimi jsme dopoledne vyrazili do Dietrichsteinského paláce na výstavu hraček. Tajná kamarádka naše si tam vytvořila vlastní větrník, a o mně se zjistilo, že chytrá teda moc nejsem [dvakrát jsem prohrála v piškvorkách], ale zato mám štěstí, neboť jsem všechny porazila v Člověče nezlob se.
3) Zjistilo se, že Marťas si až do dnešního večera myslel, že Angelika a Zvoník od Matky Boží je to stejné. Oboje se totiž odehrává ve Francii, a v obou se vyskytuje ženská a chlap co kulhá.
4) Stále přemýšlím, jaký je podle mě nejhorší film který jsem kdy viděla. Jediné co mě teď napadá je Chocking Hazard, ale myslím že ještě na něco přijdu.
V komentářích očekávám nějaké tipy.

Dneska II...

1) ...jsem otevřela ledničku a číhal tam na mě proviant značky Dharma.
Kdo sleduje Lost, jistě ví kolik uhodilo. To bohužel není všechno. Taky se u nás pořád ozývá nějaký tajemný šepot a Marťas furt mluví o Těch Druhých.
Naštěstí to není trvalé, jen co se objeví nějaký nový seriál, budeme na chirurgické ambulanci, někam se plavit na zaoceánském parníku, ... prostě podle toho kde se to bude odehrávat.
2) ...Marťas zničil náš vánoční stromeček! Dokonce si na něj přinesl sekeru kombinovanou s dlátem a pilkou [jo a taky s lopatkou ještě] made in SSSR [kdo neviděl, neuvěří]
3) ... se mi podařilo zjistit, že ruský film Turecký gambit podle románu Borise Akunina nemají ani na Amazon.com. Ale protože jsem v pátrání nepolevila ani po tomto grandiózním neúspěchu, objevila jsem několik jedinců v České republice kteří tento film vlastní a jeden z nich mi poradil jak ho získat. A ještě jedna dobrá zpráva navíc: existují k tomu české titulky. To je paráda, protože u Státního rady jsem stále u desáté minuty, patnácté vteřiny. Teď už mi zbývá jen Azazel. Ten sice na americkém Amazonu mají, ale to se mi zdá moc jednoduché. Myslím, že si pro něj radši pojedu do Ruska.
4) ... jsem se dozvěděla, že Tajná kamarádka naše těsně před odjezdem domů z několikadenního lyžařsko-snouwboardového zájezdu upadla v Aplách do mdlob a tak dlela od soboty v nějaké italské nemocnici. Prý má ale jen otřes mozku a už ji vezou k nám na úrazovku. Přijde mi to dost vtipné vzhledem k tomu, že tam s ní byl jeden kamarád, kterému se před osmi lety stalo téměř to stejné. Akorát to teda nebylo v Alpách, ale na Červenohorském sedle.

Prodloužená

Včera byla neděle a to znamená, že máme večer taneční. Tentokrát to ale nebyly obyčejné taneční, ale Prodloužená. Protože jsme tam šli nejen my a spřátelený pár Marta s Kulášem, ale taky Tajný kamarádi naši a tatínek [můj], tak jsem se pro jistotu již od časných odpoledních hodin nalévala portským.
Nakonec to dopadlo nad očekávání dobře. Tajný kamarádi naši i otec přišli všichni včas [oni nechodí nikdy včas] a taky byla paráda, že se akce konala na stadionu na Kounicove a tak jsme nemuseli řešit řidiče a neřidiče a parkování. Martin k tomu poznamenal, že je stejně dost pravděpodobné, že nejbližší místo k zaparkování by stejně asi bylo na parkovišti naproti stavárně [kde parkujeme standardně].
Tatínek téměř nedělal ostudu, protože ve svém saku a černých džínách seděl celou dobu v koutě, pil víno a pozoroval rej tanečníků a tanečnic. Tajný kamarádi naši a Martin taky nedělali ostudu, protože se bavili relativně potichu a tak je nikdo neslyšel. Já jsem taky nedělala ostudu, protože můj plesový oděv byl vyčištěn a toho, že není vyžehlen si snad nikdo nevšiml.
Takže, máme nacvičeno a plesová sezóna je naše!

Poklidný páteční večer

Dnes, vlastně spíše včera jsem měla v plánu poklidný večer u televize, popřípadě u nějaké bondovky.
Plán byl zhacen, myslím že především díky možnosti používání osobního automobilu.
V odpoledních hodinách mi totiž bylo poskytnuto auto za účelem rychlejší přepravy do Slatiny, kde jsem měla udělat náš byt [po dvou měsících bez stálé přítomnosti Zlomeného obratle] obyvatelným. Normálně myslícímu člověku by mělo dojít, že v pátek kolem třetí hodiny odpolední není automobilová doprava směr centrum - kraj Brna opravdu ten nejrychlejší způsob. Půl hodiny mi trval transport jen z křižovatky Moravské náměstí/Kounicova na křižovatku Koliště/Křenová. Cesta se ale vyplatila, protože mě na návštěvě v mém bývalém domově pohostili báječným vepřovým steakem a další dva jsem dostala nádavkem v syrovém stavu a tudíž mi odpadá každotýdenní starost co bude o víkendu k obědu. No, ve Slatině momentálně nepřebýval nikdo kdo by se mnou byl ochoten zajít do hospody a tak se zas najelo na původní plán.
Jenže! mne přepadla myšlénka navštívit [když už mi ta hospoda není přána] na chvilinku [jedno cigárko] Tajnou kamarádku naši. Tam se to trochu zvrtlo, protože Tajná kamarádka naše si pro mne přichystala páteční program: co kdybychom si pustili Co žere Gilberta Grapea? No a ti co mne znají, ví, že nabídce koukat v jakékoli podobě na Johnyho Deppa neodolám [ano, ten člověk napravo je opravdu Leonardo DiCaprio].
Užuž to vypadalo, že po Gilbertu Grapeovi přece jen bude následovat kýžený poklidný večer u televize [doma], ale při cestě domů další myšlénka: co tak zajet do Kamenky navštívit tátu a domluvit se s ním na nedělní prodlouženou? [otec a prodloužená je kapitola sama pro sebe, protože on si jako slušný oblek na ples představuje postarší sako a k tomu zelené kapsáče]. V Kamence se mi podařilo tátovi dovolat, ale zjistilo se, že není přítomen ani doma ani v Duck baru, nýbrž v IBC na 7. Moravském stavařském vinařském podzimu a tím se páteční poklidný večer zvrhl úplně, protože na 7.MSVP byla přítomna osoba kterou jsem cca deset let neviděla a již delší dobu jsem to chtěla změnit.
No a po tomhle náročném maratonu mám ráno jít do práce...

Tajný kamarádi naši

Já a Marťas máme dva kamarády, kteří se jmenují Tajný kamarádi naši. Někdy, když nás něčím štvou, tak jim říkáme Tajný kreténi naši. Ale my je máme rádi, protože je s nima veselo.
Dneska jsme je vzali na výlet z Obřan kolem řeky do Bílovic a zpátky. Marťas neustále vymýšlel nějaké fakutlativní výlety za 10, 20 a 30 korun, jako třeba vylézt na kopec ke skále, vlézt do zchátralého domu, či lovit židli z řeky. Tajná kamarádka naše na konci poznamenala, že je divné, že se zatím nic neposralo, čímž odkazovala na naši společnou dovolenou v Černé hoře. Naštěstí nám to vydželo až domů, i když jen tak tak...

Jeseník - Jindřichův Hradec

No to byl zas den [a včerejší večer].
Půjčili jsme dodávku a vydali se stěhovat Tajného kamaráda našeho z Jeseníku do Brna.
Napřed jsme neměli dálniční známku a tak jsme jeli do Olomouce po vedlejší silnici vydlážděné kočičími hlavami, pak jsme vyzvedli Tajnou kamarádku naši na jejím privátě nad hospodou kam se pravidleně volá policie, pak nám Tajná kamarádka naše vyprávěla svoje zážitky se světluškama a pohádku o dvou bílých kuličkách, pak jsme zabloudili v Jeseníku a jeli úplně na druhou stranu a pak jsme se přidali k Tajnému kamarádovi našemu a tlupě jeho strašně drsných kamarádů, jejichž drsnost se projevila hlavně když objevili na silnici bezprizorní a bezznačkovou škodovku a dva z nich ji za mohutného přihlížení a poznámkování ostatních [tomu to trvá, já bych to už měl otevřený] otevřeli a zbytek ji pak odtlačil a spustil z kopce na parkoviště. No.
Marťas celou dobu vehementně tvrdil, že ráno vstává o půl osmé [my prý taky] a jde se na výlet na kopec. Vstávalo se v jednu, již o půl třetí jsme měli všechny věci z jednopokojového bydliště Tajného kamaráda našeho přesunuty do auta a ve tři [poté co jsme museli povinně shlédnout obličej Tajné kamaráky naše nasprejovaný na velké dřevotřískové desce a vystavený v místním skateparku] jsme opouštěli Jeseník. Na cestu jsme si pustili rádio, kde zrovna hlásili cosi o dopravní nehodě autobusu u Jindřichova Hradce s 22 zraněnými. Problém je tedy hlavně v tom, že mezi těmi dvaadvaceti zraněnými a odvezenými do nemocnice jsou mimo jiné taky moje máma s Karlem [přítel] a taky teda že jsou každý v jiném městě. Zítra podnikáme tour de české nemocnice.

Soutěž: najděte pět rozdílů v reportáži na stejné téma na ČT a na Nově.

Montenegro

Naši dovolenou vystihuje dosti přesně přeřeknutí Tajné kamarádky naše "mami to bys neuhodla co se nám sralo".
Napřed veverky na auto, pak kluk na pláži, a nakonec auto úplně. A to nám ho ještě předtím poslintala kráva.
Původně jsem si myslela že zlatý hřeb dovolené bude výlet do Albánie, ale v knize osudu bylo psáno, že to bude využití odtahové služby trasa Vídeň - Brno.