No to byl zas den [a včerejší večer].Půjčili jsme dodávku a vydali se stěhovat Tajného kamaráda našeho z Jeseníku do Brna.
Napřed jsme neměli dálniční známku a tak jsme jeli do Olomouce po vedlejší silnici vydlážděné kočičími hlavami, pak jsme vyzvedli Tajnou kamarádku naši na jejím privátě nad hospodou kam se pravidleně volá policie, pak nám Tajná kamarádka naše vyprávěla svoje zážitky se světluškama a pohádku o dvou bílých kuličkách, pak jsme zabloudili v Jeseníku a jeli úplně na druhou stranu a pak jsme se přidali k Tajnému kamarádovi našemu a tlupě jeho strašně drsných kamarádů, jejichž drsnost se projevila hlavně když objevili na silnici bezprizorní a bezznačkovou škodovku a dva z nich ji za mohutného přihlížení a poznámkování ostatních [tomu to trvá, já bych to už měl otevřený] otevřeli a zbytek ji pak odtlačil a spustil z kopce na parkoviště. No.
Marťas celou dobu vehementně tvrdil, že ráno vstává o půl osmé [my prý taky] a jde se na výlet na kopec. Vstávalo se v jednu, již o půl třetí jsme měli všechny věci z jednopokojového bydliště Tajného kamaráda našeho přesunuty do auta a ve tři [poté co jsme museli povinně shlédnout obličej Tajné kamaráky naše nasprejovaný na velké dřevotřískové desce a vystavený v místním skateparku] jsme opouštěli Jeseník. Na cestu jsme si pustili rádio, kde zrovna hlásili cosi o dopravní nehodě autobusu u Jindřichova Hradce s 22 zraněnými. Problém je tedy hlavně v tom, že mezi těmi dvaadvaceti zraněnými a odvezenými do nemocnice jsou mimo jiné taky moje máma s Karlem [přítel] a taky teda že jsou každý v jiném městě. Zítra podnikáme tour de české nemocnice.
Soutěž: najděte pět rozdílů v reportáži na stejné téma na ČT a na Nově.
Žádné komentáře:
Okomentovat