Myšlení v zajetých kolejích

Marťas včera nasdílel článek Motivační kocovina, který přišel pro mě ve velmi vhodnou dobu.
V poslední době přemýšlím nad tím, že myšlenkově stále jedu v zajetých kolejích a neumím z nich uhnout. Jde především o používání věcí. Mám zafixováno, že tahle věc se používá k tomuto a tomuto účelu a toto se používá tímto a tímto způsobem a i když mě napadne jak to použít jinak nebo k jinému účelu, něco vzadu v hlavě mi našeptává že to je špatně, protože "tak se to přece nedělá, tohle se používá takhle, musíš to použít v souladu s tím, jak jsi to použila předtím". Myslím, že to souvisí s mou potřebou pořádat věci a škatulkovat je. Tahle věc patří do téhle škatulky, tak přece nemůže být v jiné. Možná proto jsem knihovnice.
Příklad: tagy u článků na blogu.
Já to mám tak, že mám dopředu definované nějaké tagy/škatulky do kterých se snažím napasovat články a když nějaký článek nespadá do žádné škatulky, dělá mi to starost a přemýšlím, kam bych ho, z těch co existují, zařadila.
IT napíše článek a jednoduše ho otaguje takovými tagy, které budou vypovídat o čem článek je. Nedělá si hlavu s tím, že tím tagem bude otagován jen tenhle článek a žádný jiný.

Myslím, že v tomto je veliký rozdíl mezi IT a knihovníky. Z praxe mám dojem, že se knihovníci snaží napasovat uživatele na svoje služby [a ještě jsou naštvaní když to nejde], protože se to tak prostě dělá kdoví jak dlouho a tak to prostě má být. IT napasovávají svoje služby na lidi. Jsem nekorektní, ale myslím, že jde také o rozdíl mezi mužským a ženským myšlením. V knihovnách většinou pracují ženy, IT jsou většinou muži.

Často si v poslední době říkám proč bych měla používat věci jen tak, jak se to dělá a jak je předem stanoveno [i když jsem si to stanovila já], když je můžu používat tak, jak mi to vyhovuje aktuálně. Jediné co mi v tom brání jsem já. Chci se z těch kolejí dostat ven, vidím jak to tam vypadá a líbí se mi to, ale je to tak strašně těžké.

Krize jazyka

Mám krizi jazyka.
Vysvětlím:
Minulý týden jsem se účastnila knihovnické konference, kde byly téměř všechny příspěvky předneseny v angličtině.
Jelikož byl první den z tlumočnického hlediska ne úplně povedený, sem tam jsem poslouchala originál a dělala si výpisky z prezentací přednášejících. Spoustu poznámek jsem si udělala v angličtině, protože to bylo mnohem jednodušší a hlavně rychlejší, než si to všechno překládat do češtiny a ještě nějak formulovat abych později věděla o čem byla řeč. Říkala jsem si, že to přece můžu udělat později v práci, až budu výpisky zpracovávat.
Jenže ouha, teď zjišťuji, že i když na to čas mám, tak mnohdy nevím jak smysluplné anglické výpisky přeložit do smysluplné češtiny. Vím o co tam jde a co to znamená, ale v češtině pro to nemůžu najít výraz a nebo to prostě nezní.

Tento stav mě tak deprimuje, že místo nad výpisky přemýšlím nad něčím úplně jiným. Třeba nad tím, že už jsem na svůj blog nenapsala pořádný spot ani nepamatuju a že v tom tedy rozhodně nejsem sama. A že to bude nejspíš tím, že jsme přeinformováni a přesdělováni informací o sobě přes rychlý a zkratkovitý Twitter a Facebook a psát o sobě na blog nám asi přijde příliš pomalé a zdlouhavé a neaktuální, protože všichni chceme všechno vědět i říct teď hned co nejrychleji a nejzkratkovitěji.

Rozhodla jsem se že můj blog si zaslouží aktualizaci a to nejlépe tím, co mi právě vrtá hlavou.

Kruh se uzavírá.

O televizi a o bance

Program našich televizních stanic bych nazvala přinejmenším nevyváženým. To, že když se omylem koupí něco na co se dá koukat a pro jistotu je to puštěno mezi desátou večer až čtvrtou ráno, aby to náhodou někdo neviděl, je již poměrně známá věc. Jenže místo radosti nastává utrpení, když se tak náhodou někdy sejdou dvě věci naráz.
No dobře, konkrétně:
Nova 22:50 Obchodník se smrtí vs. ČT1 23:00 M*A*S*H.
Hm...chtěla jsem se sem vypsat ze svého pohoršení z toho že M*A*S*Hi byl vyhrazen tak nedůstojný čas, ale stejně bych pravděpodobně u nikoho nenašla pochopení a vlastně můžu být ráda, že se vůbec na programu objevil.

No. Dneska jsem se rozhodla něco udělat se svým spořícím účtem.
Jde o to, že z něj můžu posílat peníze jen na jeden konkrétní běžný účet, který jsem zadala při zakládání spořícího účtu. Problém je v tom, že ten zadaný běžný účet jsem jaksi zrušila a žádost o zadání nového běžného účtu mi vrátili z důvodu podpisu neshodného s podpisovým vzorem. Abych pravdu řekla, je to dost v háji; podpisový vzor jsem sice našla, ale nejen že nejsem schopna se podepsat stejně, tak po třetím pokusu se mi po prvním písmenu nedaří pokračovat, protože nevím jaká písmena mají následovat. Jako fakt nevím jak z nich ty prachy dostanu. Chjo.

Jo ještě bych se chtěla pochlubit, že mám nový háro a děsně mi to sluší.

Pocit viny

Já vím že už to bylo mnohokrát řečeno i napsáno. Včera mi to ale bylo potvrzeno osobou stejného vyznání: jedním z pilířů katolické církve je vzbudit v ovečkách pocit viny. Za cokoliv.
A teď: jak se toho zbavit když racionálně si to člověk všechno vysvětlí, ale ten pocit viny pěstovaný už od mala zůstává?

Virtuální bordel

Zajímalo by mě, jestli ještě někomu kromě mě vadí cosi pro co vlastně ani nemám/neznám název. Dostalo by to tagy: informační, bordel, odpad, zbytečnost, virtuální, duplicity.
Jde o to, že já [a miliony lidí kolem] mám na různých serverech, portálech, službách založené účty které nepoužívám [viz. například Brarstvo kočičí pracky :)] a není možno je nějakým jednouchým způsobem zrušit.
Já vím že nikomu a ničemu nepřekáží ale mojí knihovnické škatulkovací pořádkumilovné duši to prostě vadí.

Irina Spalkov

Já se normálně nevyžívám v hledání chyb ve filmech, ale u Indyho mi jedna věc začala mi vrtat hlavou už při koukání v kině:
Plukovník doktor Irina Spalková, Stalinova favoritka, držitelka tří Leninových řádů a Hrdinka socialistické práce, psychická vědkyně, špičková šermířka a čarodějka z Ukrajiny ¹ přece nemohla být "Stalinova favoritka" protože:
1) děj se odehrává v roce 1957 a Stalin umřel v roce 1953,
2) v případě, že byla Stalinova favoritka za jeho života, tak by se tím moc nechlubila v roce 1957, což je rok po Chruščovově projevu, po kterém už Stalina až tak nežrali, a i kdyby,
3) tím, že je/byl Stalinův oblíbenec, se přece nikdo rozumný nechlubí!

¹[FUKA, František. Indiana Jones a království křišťálové lebky [online]. Geronia, c2006 [cit. 2008-05-23]. CZ. Dostupný z WWW: <http://www.cinemamagazine.cz/recenze/18858/indiana-jones-a-kralovstvi-kristalove-lebky>]

Něžný Novgorod

Od koncertu Sto zvířat [nebo spíš Sta zvířat? :)] mi vrtá hlavou, jestli spojení "v něžném Novgorodu" v refrénu

V něžném Novgorodu to tak chodí
jde jen o zvyk, Vaše Blahorodí

je:
a) parafráze/odkaz na Nižnij Novgorod,
b) autoři byli v Novgorodu [neplést Novgorod a Nižnij Novgorod, jde o dvě různá města] a myslí si že to je něžné město,
c) nikdo žádném Novgorodu nikdy nebyl a jen se jim to tak líbilo.

Doporučuji si před poslechem přečíst text, pak je tomu mnohem lépe rozumět


Nevím jestli je Novgorod něžné město, ale v případě cesty tím směrem myslím stojí za zastávku.

Čtení

Já mám rozečtených pět knih, pak jsou tu další alespoň dvě které mám v plánu v blízké době přečíst, dva nepřečtené Reflexy no a teď se chystám do postele a zjišťuju, že nevím co mám číst. No chápete to? Já ne.

Židovská hvězda

Když se mi zadaří, nosím na krku židovskou hvězdu. Momentálně žádnou nemám, protože tu poslední jsem ztratila při každoročním společném focení s mou kamarádkou J..
Od té doby obcházím stánky na Květinářské a jiné podobné za účelem koupě nové židovské hvězdy [tu poslední jsem koupila právě tam], ale zatím se mi nezadařilo žádnou ucházející najít. Když už nějakou objevím, vždycky to je jen terezínská a tu já nechci, protože jsem v Terezíně nebyla a nemám s ním nic společného, a tudíž mi podle mě nijak nepřísluší se jí honosit. A kromě toho, Židé to prý neradi vidí a já nechci působit rozpory. Když jsem se po židovské hvězdě ptala naposledy, dopadlo to takhle:
E: "Dobrý den, já sháním židovskou hvězdu."
P: "Máme takovouhle a nebo ještě tuto."
E: "To je buď moc malý nebo moc velký, něco mezi tím byste neměl?"
P: "To ne, ale máme pentagram."
Ale dnes jsem objevila dvě fakt moc krásný v obchodě "Vše za 39,-". Jedna modrá s vyrytým nápisem Love a druhá červená s plastickým čínským znakem a obě dohromady za 59,-.
Jako fakt váhám.

Kalendář 2008

Je začátek prosince a tudíž u nás v práci opět nastal čas distribuce papírových kalendářů na příští rok. Naše sekretářka naznala, že právě já jsem ten nejvhodnější kandidát pro kalendář "Doteky světla - kalendář s katolickým kalendáriem". No ale co kdybych byla třeba členka Církve československé husitské?

Hrozně by mě zajímalo, proč redaktoři MF Dnes do svých článků s oblibou vpisují věty typu "...pětatřicetiletá žena své [pravé] jméno tají, autor článku/redakce jej však zná".
Osobně si myslím, že toto může napsat jen idiot.
Jen tak pro zajímavost, v žádném ze čtyř dalších deníků, které každý den pročítám, jsem se s tímto nesetkala.

Update: dobře, regionální deníky to mají v článcích taky. To ale nic nemění na tom, o těch idiotech.

Bad region

Jak jsem se tu již jednou zmiňovala, přivezla jsem si z Ruska DVD ruské DVD s ruským filmem. Film je sice v ruském jazyce a bez titulků, ale to mne zas tak netrápí, protože knižní předlohu jsem četla dvakrát. Mnohem větší problém je, že zatímco naše republika spadá do DVD regionu 2 [alespoň v něčem se řadíme k Západní Evropě], ruská DVD patří do regionu 5, což znamená, že v našich přehrávačích nejdou přehrát.

Nevíte někdo jak udělat, abych viděla film z DVD z cizího regionu?

Vanilková Cola

Slíbila jsem Marťasovi, že napíšu spot o vanilkové cole...prý když o ní pořád mluvím.
Takže:
1) vanilková cola vypadá jako normální cola, voní vanilkovou příchutí a je sladší než nevanilková cola;
2) vanilková cola je ve Státech k dostání v restauracích už od 50's, přičemž vanilkovou příchuť do coly dodávaly samotné restaurace. Do široké distribuce v USA se dostala 15. května 2002 a časem se rozšířila do některých dalších zemí;
3) s vanilkovou colou se český spotřebitel seznámil nejspíš v roce 1994 při shlédnutí filmu Pulp Fiction, ve scéně kde si ji Vincent objednává v Mazaném králíčkovi:
BUDDY: Hi I'm Buddy, what can I get'cha?
VINCENT: I'll have the Douglas Sirk steak.
BUDDY: How d'ya want it, burnt to a crisp, or bloody as hell?
VINCENT: Bloody as hell. And to drink, a vanilla coke.
4) o vanilkové cole existuje spousta webových stránek. Na většině z nich píšou to co tady, ale najdou se i výjimky:
www.bebo.com/Profile.jsp?MemberId=4141000485,
www.bandt.com.au/news/15/0c011c15.asp, nebo
http://www.fcnp.com/arts__entertainment/dowd_on_drinks_coke_goes_back_to_the_future_20070607.html.
Dokonce je i jedna česká: napoje.gastronews.cz/vanilkova-coca-cola. Jo a taky jsem zjistila, že s tímto spotem nejsem zas tak originální jak by jeden čekal;
5) v tomto oslavném příspěvku bych jistě neměla vynechat citát kterým Coca-cola vanilkovou colu uvedla na trh: "Vanilla Coke was touted as the greatest innovation since Diet Coke in 1983";
6) já osobně jsem se s vanilkovou colou setkala v těchto zemích: Ukrajina, Rusko, Bělorusko.

A teď proč je u tohoto spotu label "problém": PROČ NENÍ VANILKOVÁ COLA V DISTRIBUCI I U NÁS?!

update: vanilková cola

Zítra se vdává jedna moje bývalá nejlepší kamarádka.
Mám jít na svatbu když mi ani neposlala oznámení, pravděpodobně tam bude někdo, komu bych nejradši dala po tlamě a jediné co mě tam táhne, je vidět Kecku s dredama?
No jako fakt nevim.

Chyťte zloděje!

Nekdo mi ukradl můj blog.