Dovolená v Dolní Moravě

Neděle 2.8.
Po cestě do Dolní Moravy zastávka v Olomouci v Cine Star na Proroctví, protože když si člověk odmyslí Nicolase Cage, tak je to prý dobré.
Fukovi už nevěřím ani recenzi, je to hrozná blbost a jediné co se mi na tom trochu líbí je Nicolas Cage, který brečí až na konci a to jenom malinko.
Noční cestou z Olomouce do DM jsme vedli rozhovor na téma sci-fi a při tom díky bleskům sledovali, jak se stále více blížíme k ohnisku bouřky.
Mimořádně se nám podařilo přijet a vynést věci z auta asi pět minut před spuštěním deště a vyhozením elektriky v celé vesnici. Ještě stále se obdivuji, jak jsem za těchto okolností [sci-fi horor, sami v baráku vedle hřbitova, tma] dokázala jít v noci sama na záchod.

Pondělí 3.8.
Dopoledne řešení pracovních záležitostí.
Odpoledne procházka do Moravanky na oběd, který byl děsně dobrý, ale nemají do čeho zabalit zbytek co jsem si chtěla nechat na večeři.
Odpoledne mi Marťas na terasu vynesl postel a tak jsem mohla vleže sledovat souseda an staví dům. Bylo to super. Taky jsem konečně dočetla autobiografickou knihu Leonarda Cohena. Raději se vrátím k jeho hudbě.
Večer procházka, nikoli po asfaltce, k prostřednímu vleku.

Úterý 4.8.
Výlet. Na Sněžník, ačkoli bylo avizováno že se půjde k vodopádům, protože se Marťas bál, že bych nahoru nechtěla jít, což ovšem byla ze začátku pravda.
To neva, výlet byl super, čekala jsem, že to stoupání bude horší, i když je fakt, že poslední dva kilometry už mě moc nebavily.
Na to, jaká byla nahoře mlha tam bylo dost lidí.
Tady je slon pro ty, kdo nevěří, že jsme tam byli:


Středa 5.8.
Protože kritický, tak odpočinkový den. Kromě toho se počasí nelepší, spíše naopak.
Shrabala jsem posekanou trávu, vytáhla si na terasu křeslo na čtení a taky jsme se dali do grilování naložené krkovičky a brambor. Ty jsme tam dali trochu pozdě, takže jsme krkovičku stejně nakonec jedli s pečivem.
Večer jsme se vydali na procházku podívat se na dům, na který máme výhled přes údolí a děsně nás zajímalo co je zač. Procházku jsme zakončili na páně Žabákově "zahrádce" na parkovišti, kde jsme si dali pivo a děsně dobrou malinovku a probrali situaci internetových vyhledávačů v České republice.

Čtvrtek 6.8.
Jeli jsme na opravdový výlet. Byli jsme na Suchém vrchu na rozhledně a absolvovali jsme hodinovou prohlídku dělostřelecké tvrze Bouda. Cestou zpátky jsme se najedli v Červené vodě, kde jsme si kromě toho dali točenou zmrzlinu a vyplašili tři ovce při hledání keše podle špatných souřadnic. Potom jsme se vydali do Boříkovic, kde jsme taky hledali keš podle špatných souřadnic a Marťas stoupl do bažiny. Dvakrát. Napřed levou nohou a pak pravou.

Pátek 7.8.
Pátek byl koupací den, a to konkrétně na přehradě Pastviny, kde půjčují šlapadla s klouzačkou, která stojí jen o 20,- na hodinu víc než šlapadla bez klouzačky. Podle nás těch celkem 40,- navíc byla dobrá investice.
Cestou zpátky jsme se opět zastavili v Boříkovicích, tentokrát ovšem vybaveni vytištěnými informacemi a hlavně obrázkem s šipkou, takže jsme nešlápli do žádné bažiny. Stejným způsobem jsme pobrali tři další keše, což by bylo ještě víc super, kdyby Marťas od té doby nemluvil jako voják.

Sobota 8.8.
Další nevýletový den. Dopoledne jsem posekala kus zahrady, šlo to pěkně blbě, ale už tam aspoň nejsou skoro žádní šneci. Taky jsem si na terasu vynesla křeslo a přečetla notný kus detektivky a již kolem třetí jsme s Marťasem začali grilovat naložené kuře.
Po obědě jsme se odebrali koupat ke králickému rybníku, ale místo toho jsme skončili na králickém koupališti, které je hned vedle fotbalového hřiště, a na kterém právě probíhal fotbalový match.
Protože je Marťas ještě stále znaven z úterního výletu na Sněžník, vůbec se mnou nechtěl jít hledat keše v přilehlém okolí a tak jsem se aspoň konečně dostala na brusle. Jeden by si myslel že ta krásná nová hladká silnice směrem pod Sněžník je rovinka. A ono ne. A ještě víc je to poznat, kdy jede člověk na bruslích zpátky. Já jsem šla radši pěšky.

Neděle 9.8.
Úklidový a odjezdový den jehož vyvrcholením byla večer moje teplota 38,1.
Ráno samo hurá do práce dořešit to, co jsem nezvládla během dovolené :)

24.11.2008

Je všeobecně známo, že Židi přece stojí za vším a můžou za všechno a jejich největší a vlastně jedinou starostí je, jak ovládnout celý svět. Ovšem, je taky známo, že v tomto mají konkurenci o které toho zas tolik nevíme [ale o to je nebezpečnější] - Svobodné zednáře. Reflex nedávno vydal takový téměř Svobodno zednářský speciál se třemi obsáhlejšími články:
Spiklenci humanity,
Zednářovo zasvěcení
a rozhovor s netajným Svobodným zednářem.

PS: Jo a vlastně úplně nejhorší jsou Židozednáři. Teda hned po trpaslících, že jo.

Ve středu se chystám znovu mrknout na Casino Royale a poté jít ještě jednou na Quantum of Solace. Třeba v tom teď ještě naleznu i nějaký vyšší smysl.

Dnes jsme se vydali najít čtyři keše. Máme dvě, pro třetí si půjdeme jindy za světla, a pro čtvrtou klidně za tmy, ale s žebříkem.

Zapomněli jsme s Marťasem heslo k domácí wi-fi.

V pátek přišel do knihovny Ježíšek.
Obdrželi jsme nové židle, což je fakt super, protože už se můžu beze strachu opřít o opěradlo, aniž bych se bála, že se propadnu. Dále jsem obdržela nový disk nebo co, což mi bylo dnes neúspěšně instalováno.
No a hlavně! Dostala jsem svůj vlastní noťásek, což je paráda, protože už sebou na služební cesty nebudu muset tahat Rogera. Když už jsme u toho, bylo samozřejmě potřeba vymyslet novému obyvateli kanceláře jméno. Velkým kandidátem byl Barney, ale nakonec byl poražen...wait for it...wait for it...Masonem z Dead Like Me.

A pointa na závěr: když zadáme slovo Mason do anglicko-českého slovníku, objeví se nám Svobodný zednář.

13. 9. 2008

Naše domácnost je pro mne nevyčerpatelným zdrojem zábavy.
Jen co jsme dneska dorazili domů, dala jsem prát první pračku prádla. Pračka se rozhodla stávkovat a vůbec nechce nejen ždímat, ale ani vypouštět vodu. Ucpaným filtrem z našeho starého rezavého bojleru plného vodního kamene to tentokrát není, zato je v koupelně cítit nějaká spálenina.
Situaci ohledně náplně pračky [dvě bundy] jsem vyřešila tak, že jsem je vytáhla ven, vymáchala ve vaně v čisté vodě abych je zbavila prášku a hodila na sušák na prádlo a většinu špinavé vody se mi z bubnu podařilo dostat ven pomocí misky. Jak to ale bude se samotným spotřebičem, to jsem teda sama zvědavá.
Až bych na tuhle situaci skoro použila naše oblíbené úsloví This is fucking unbelievable!, protože naše druhé momentálně oblíbené úsloví I love Dublin [:Aj lov Dabln:] na situaci s pračkou moc nesedí :)

Jo, jinak v Éire i Tuaisceart Éireann jsme se měli moc dobře, našli jsme čtyři keše [samozřejmě, že další dvě mrchy, které nám daly zabrat nejvíc, jsme nenašli] a tady jsou fotky.

UP: Ty keše tam jako nejsou zas tak úplně frekventované, nicméně další log u Kevina a kosa po nás jsou Češi, a ne místní. Hustý :)

30.8.2008

Je toho fakt moc, vezmu to stručně:

ČTVRTEK
Šla jsem s kolegy z práce do hospody, pak lovit keše a pak zase do hospody. Podrobnější info podávám jedině osobně na vyžádání a nezaručuju že to ze mě vytáhnete.

PÁTEK
To byl hroznej den, fakt hroznej. Podrobnější info podávám jedině osobně na vyžádání a nezaručuju že to ze mě vytáhnete.
K večeru kolem půl osmé se mi podařilo jakžtakž vylézt z postele, nachystat věci na dnešek a odebrat se do původní domácnosti a tam chystat další věci na dnešek.

SOBOTA
Dneska byla svatba. Ne moje. Do chrámu jsme přijeli pět minut po dvanácté. Ne jako pět minut po svatbě, páč jsme vezli nevěstu, že jo.
Marťas prokázal, že se ke mě opravdu hodí.
Za chvíli jdem do kina a já už se děsně těším. Colin Farrell a spousta krve, to je přesně to, co teď potřebuju.

Geoslužebka

Byla jsem na další báječné služební cestě [v Praze] a mám tak plnou hlavu zážitků, že nevím kde začít. Zkusím to chronologicky:

ČTVRTEK
1) Skoro mi ujel autobus. Fakt. Už měl zavřený dveře, ale ještě mě pustil dovnitř. Nikdy jsem nikoho neviděla běžet po České, až včera sebe [respektive viděla bych se, kdybych měla čas se dívat do výloh].
2) Seděla jsem vedle chlápka, co vypadal úplně jako John Locke. Ne tenhle, ten z Lostu.
3) Po příjezdu jsem se okamžitě odebrala do TG Friday's, jelikož mi bylo psáno, že tato restaurace disponuje vanilkovou colou. Sice jen do obyčejné coly lijou vanilkový sirup, ale i tak dobrý.
4) Pak jsem se i s kamarádkou a dočasnou ubytovatelkou Janou odebrala do Village Cinemas [opět] na Indyho.
5) Pak jsme se odebraly na malý nákup do Tesca, kde mají skvělou paní pokladní:
Pokladní: 218 korun
Cizinka která neumí česky: How much is it in Euro?
Pokladní: Euro? ... 8,71
Cizinka jí podává mince
Pokladní: To nebereme.
Cizinka: What?
Pokladní: Mince nebereme [vrtí hlavou].
Cizinka: Why don't you want to take it?
Pokladní: Mince nebereme [tváří se zatvrzele].
Kamarádka Jana: They don't except conis here, only the paper money.
Cizinka podává pokladní papírovou desetieurovku a říká: Such people who don't speak English like you are should not work here!
Pokladní [vrací jí zbytek peněz]: Já vám vůbec nerozumím. Mě je to jedno co říkáte...
Cizinka odchází a my jsme na řadě.
Pokladní načte první věc a u toho pokračuje: ...já nevim co říkala, mě to je jedno, ať si říká co chce. Co mě je po tom co říkala když jí nerozumím.
Zastavuje načítání našich věcí a pokračuje ve stěžování si a nadávání na cizince co ji obtěžujou tím, že si chtějí nakoupit.
Já: Mohla byste prosimvás pokračovat v načítání našeho nákupu? My dost spěcháme.
Pokladní: ...a nejvíc nesnáším lidi co mě popohánějí...
5) Pak jsme se s Janou a jejím přítelem Vladimírem vydali hledat keš umístěnou na autobusovém nádraží a ještě víc pak jsme se vydali hledat keš u smíchovského hřbitova. Po tom Indym to teda nebyla žádná sranda, a ještě k tomu už byla dost tma.

PÁTEK
- Z velkého tria 3B [Bartošek-Brandejs-Brandejsová] jsem bohužel viděla jen dva členy. To mě dost mrzí.
- Vydali jsme se za Rieger's Ghost, což probíhalo tak, že mi bylo řečeno, že máme někde něco najít a to nás dovede k něčemu a tam něco spočítáme a podle toho to najdem. [originál vypadá takto]
NĚCO jsme sice [s pomocí notebooku a kolemjdoucích] našli a našli jsme i to NĚCO, k čemu nás to mělo dovést. Dopídili jsme se i ke správným číslům, ale ta nás posílala někam úplně jinam! A tak jsme pobíhali po Riegrových sadech a hledali kam by nás to tak mohlo posílat opravdu a při tom pobíhání a hledání jsem potkala kluka s holkou, kteří, jak mě míjeli, ke mě tajemně pronesli "světlo pro Venuši". WTF? Když jsem se vrátila na základnu [lavička kde seděli spoluhledači s notebookem], S. navrhl spočítat rovnici a dosadit čísla jinak než jsme činili doposud, což se ukázalo být šťastnou myšlenkou a mohli jsme se vydat k cíli. Při logování jsme zjistili, že se chvíli před námi zapsali kluk s holkou...to asi nebude náhoda.
A že to opravdu není náhoda se zjistilo dnes večer při logování keše na web, neboť dva poslední zápisy zní:
P: Nalezeno po chvilkovém hloubání spolu s Y.. Nejvíce nás pobavil jiný pocetný geocachingový tým, který po parku pobíhal s notasem. Tímto zdravím a doufám, že se podarilo.
Y: Tak jsme se pekne probehli po parku s P. ;-) Postupne jsme ale rozluštili všechny cásti dopisu a kešku našli. Jsem zvedavá, zda skupinka pobíhající s ntbookem po ceste taky nakonec uspela, nebo jestli šli radši nekam na pivko :-)

Geokočky

V úterý jsme se s Kočkama [já, Tajná kamarádka naše a její sestra Popelka] rozhodly, že nebudeme ve čtvrtek [dneska] sedět doma, ale vyrazíme do města. A abychom nerazily jen tak, že budeme lovit keše. A abychom nelovily jen tak, založily jsme si geokešový účet pod názvem Bratrstvo kočičí pracky. Hm, ty účty máme vlastně tak trochu dva, protože se mi ho na první pokus podařilo založit pod názvem Brarstvo kočičí pracky.
Mno.
Jako výzbroj jsme si opatřily [zapůjčily od Marťase] PDA s prográmkem pro geocachery a mapou a papír s popisem keší a mapou vytištěnou z geocaching.com. Prográmek nám teda moc nepomohl, protože pořád nechtěl chytit signál a když ho chytl, tak ukazoval každou chvíli někam jinam a nebo rovnou vytuhl, ale naštěstí jsme měly ještě obě mapy a Tajnou kamarádku naši, což je kombinace, při které se keš většinou vždycky nějak objeví. Jednou teda tahle kombinace zklamala, ale tam se vypravíme někdy znovu pod rouškou noci [nebudou kolem lidi kteří by se divili co tam furt děláme] a vezmem sebou Hochy od Bobří řeky [Marťas, Tajný kamarád náš a Ondra od Popelky] protože víc očí víc vidí, že.