Ramzka a Mrštíci

To, že jsem pondělí až středu strávila na výjezdním zasedání už je možná známo, neboť zásadní zprávy jsem poslala na Twitter.
Kdo Twitter nečet, tak jde o toto:
1) V Jeseníkách byla děsná, ale fakt děsná kosa, mlha a furt pršelo.
2) Na Paprsku byla sněhová chumelenice [a taky jim netekla voda].
3) Po dvou nordicwalkingových túrách mě bolí fakt úplně všechno.
4) Kašlu na Dvacítky, jdu do Startek.

Jo a dneska jsme s Marťasem byli zase jednou "kulturní" a v rámci předplatného jsme se zúčastnili představení Tři mušeketýři u Mrštíků.
Na Twitteru už to visí taky, protože jsem měla opravdu velkou potřebu ze sebe ten dojem dostat co nejdříve.
Jako fakt mám ráda Beatles; dejme tomu stejně jako třeba čokoládovou zmrzlinu.
Miluju tři mušketýry; stejně jako miluju hovězí stejky.
A líbí se mi šedesátá léta; stejně jako si sem tam ráda dám tequilu.
Ale v životě, V ŽIVOTĚ bych si nedala hovězí stejk přelitý čokoládovou zmrzlinou a nezapila bych to tequilou.
Takže asi tak.

PS: to přirovnání mi poradil Marťas, prý to sem mám napsat. Jestli nebudu mít zítra v práci chvíli co dělat, tak sem o Těch Mrštících a Mušketýrech možná ještě něco postnu.

Geoslužebka

Byla jsem na další báječné služební cestě [v Praze] a mám tak plnou hlavu zážitků, že nevím kde začít. Zkusím to chronologicky:

ČTVRTEK
1) Skoro mi ujel autobus. Fakt. Už měl zavřený dveře, ale ještě mě pustil dovnitř. Nikdy jsem nikoho neviděla běžet po České, až včera sebe [respektive viděla bych se, kdybych měla čas se dívat do výloh].
2) Seděla jsem vedle chlápka, co vypadal úplně jako John Locke. Ne tenhle, ten z Lostu.
3) Po příjezdu jsem se okamžitě odebrala do TG Friday's, jelikož mi bylo psáno, že tato restaurace disponuje vanilkovou colou. Sice jen do obyčejné coly lijou vanilkový sirup, ale i tak dobrý.
4) Pak jsem se i s kamarádkou a dočasnou ubytovatelkou Janou odebrala do Village Cinemas [opět] na Indyho.
5) Pak jsme se odebraly na malý nákup do Tesca, kde mají skvělou paní pokladní:
Pokladní: 218 korun
Cizinka která neumí česky: How much is it in Euro?
Pokladní: Euro? ... 8,71
Cizinka jí podává mince
Pokladní: To nebereme.
Cizinka: What?
Pokladní: Mince nebereme [vrtí hlavou].
Cizinka: Why don't you want to take it?
Pokladní: Mince nebereme [tváří se zatvrzele].
Kamarádka Jana: They don't except conis here, only the paper money.
Cizinka podává pokladní papírovou desetieurovku a říká: Such people who don't speak English like you are should not work here!
Pokladní [vrací jí zbytek peněz]: Já vám vůbec nerozumím. Mě je to jedno co říkáte...
Cizinka odchází a my jsme na řadě.
Pokladní načte první věc a u toho pokračuje: ...já nevim co říkala, mě to je jedno, ať si říká co chce. Co mě je po tom co říkala když jí nerozumím.
Zastavuje načítání našich věcí a pokračuje ve stěžování si a nadávání na cizince co ji obtěžujou tím, že si chtějí nakoupit.
Já: Mohla byste prosimvás pokračovat v načítání našeho nákupu? My dost spěcháme.
Pokladní: ...a nejvíc nesnáším lidi co mě popohánějí...
5) Pak jsme se s Janou a jejím přítelem Vladimírem vydali hledat keš umístěnou na autobusovém nádraží a ještě víc pak jsme se vydali hledat keš u smíchovského hřbitova. Po tom Indym to teda nebyla žádná sranda, a ještě k tomu už byla dost tma.

PÁTEK
- Z velkého tria 3B [Bartošek-Brandejs-Brandejsová] jsem bohužel viděla jen dva členy. To mě dost mrzí.
- Vydali jsme se za Rieger's Ghost, což probíhalo tak, že mi bylo řečeno, že máme někde něco najít a to nás dovede k něčemu a tam něco spočítáme a podle toho to najdem. [originál vypadá takto]
NĚCO jsme sice [s pomocí notebooku a kolemjdoucích] našli a našli jsme i to NĚCO, k čemu nás to mělo dovést. Dopídili jsme se i ke správným číslům, ale ta nás posílala někam úplně jinam! A tak jsme pobíhali po Riegrových sadech a hledali kam by nás to tak mohlo posílat opravdu a při tom pobíhání a hledání jsem potkala kluka s holkou, kteří, jak mě míjeli, ke mě tajemně pronesli "světlo pro Venuši". WTF? Když jsem se vrátila na základnu [lavička kde seděli spoluhledači s notebookem], S. navrhl spočítat rovnici a dosadit čísla jinak než jsme činili doposud, což se ukázalo být šťastnou myšlenkou a mohli jsme se vydat k cíli. Při logování jsme zjistili, že se chvíli před námi zapsali kluk s holkou...to asi nebude náhoda.
A že to opravdu není náhoda se zjistilo dnes večer při logování keše na web, neboť dva poslední zápisy zní:
P: Nalezeno po chvilkovém hloubání spolu s Y.. Nejvíce nás pobavil jiný pocetný geocachingový tým, který po parku pobíhal s notasem. Tímto zdravím a doufám, že se podarilo.
Y: Tak jsme se pekne probehli po parku s P. ;-) Postupne jsme ale rozluštili všechny cásti dopisu a kešku našli. Jsem zvedavá, zda skupinka pobíhající s ntbookem po ceste taky nakonec uspela, nebo jestli šli radši nekam na pivko :-)

Ze služební cesty

1) Do Pendolína se nastupuje mnohem lépe než do jiných vlaků, protože se nikdo nikam necpe. Je to pravděpodobně dáno tím, že jde o místenkový vlak.
2) V STK nemají wi-fi! Hostitel Petr se to snaží kompenzovat chlebíčky, dvěma projektory [jeden s dotykovým displayem] a tím, že po členech komise rozesílá flashdisky.
3) Ve Starbucks je narváno před barem i za barem a hrozně dlouho to trvá. Maj tam takovou vychytávku [která v mém případě moc nevyšla] že na kelímek s objednaným nápojem napíšou jméno které člověk nahlásí u kasy a když je kafe hotové, vyřvávají na celou kavárnu "laté moka sebou pro Kláru".

Čtyři poznatky ze jedné služební cesty

Po dlouhé době se mi podařilo vyrazit z města na služební cestu.
Je jen kousek po poledni a už mi tento den dal čyři důležité poznatky:
1) Ráno při opravdu brzkém vstávání [hlavně když se musí stihnout autobus nebo vlak] není problém ani tak dostat se z postele, ale včas si uvědomit, že už je opravdu čas vstávat.
2) Koukání na americkou romantickou komedii s Jenniffer Lopez s anglickými titulky je bezva procvičení angličtiny a i mírně pokročilý [umím počítat do dvaceti] rozumí kdo co říká. Bohužel mají v SA ke všem cizím filmům český dabing, takže jsem to měla bez hlavních i vedlejších zvukových efektů.
3) Co se EIZ [elektronických informačních zdrojů] týče, myslím že jsem na špatné straně barikády. Mnohem lepší než se snažit přístup k nějakému EIZ koupit za co nejnižší cenu totiž je, se snažit přístup k nějakému EIZ prodat za co nejvyšší cenu. A co si budem namlouvat, zatím to jsou poskytovatelé EIZ kdo si diktuje podmínky.
4) V Praze mezi Muzeem a Hlavním nádražím JE kavárna s wi-fi, kde se v případě nouze [ovšem ne finanční] dá i najíst.

Služební cesta - AMU

Včera jsme zase s Honzíkem vyrazili do světa na služební cestu. Tentokrát se jelo jen do Prahy, takže nám na to stačil jeden den. Nechala jsem se ukecat a tradiční trasu U Grandu_D1_Florenc a zpět jsem vyměnila za Brno Hlavní nádraží_Pardubice_Praha nádraží Holešovice a zpět.
Tam jsme jeli vlakem japonskou druhou třídou [Pendolino] a zpátky vlakem japonskou třetí třídou [EC].
No a protože jsme knihovníci třetího tisíciletí, tak by nám cesta rychleji ubíhala, vytáhli jsme PDA [na karty] a noťas [na Simpsonovi] a tvářili se jako business class. Myslím, že nám to šlo.

PS: Takovýto výhled mají ze třetího patra AMU na Hradčany. Když je pěkně a není to přes mobilní telefon, vypadá to jistě ještě lépe.

Výjezdní zasedání

Minulé tři dny jsem trávila v Jeseníkách kde je krásně, i když je škaredé počasí. Krásně tam bylo i teď a to i přes to, že do předmětu akce by se napsalo "výjezdní zasedání". Jediné co bych vyměnila byl večerní filmový program: místo avizovaného Kill Bill 1,2 byl spuštěn Román pro ženy. Všem divačkám kromě mě se to líbilo, já se naopak začínám ztotožňovat s Marťasem, který nevidí opodstatnění existence tohoto filmu v tomto světě [samozřejmě že je potřeba i českých romatických komedií, ale proč s blbými hrdinkami s mizerným dabingem které se ve třiadvaceti chovají jako ve čtrnácti]. Musím si někde najít co k tomu napsala Darina Křivánková [jediný film který od ní získal 5 hvězdiček byl Harry Potter a vězeň z Azkabanu, nic jiného se nehonosí víc než hvězdičkami třemi].
No ale jinak bylo na služební cestě báječně. Všude spousta knihovnic [20] a knihovníků [4 - ti se na Román pro ženy nedívali - dopíjeli bečku]. Mám hafo fotek z [in alphabetical order] okolí, Ostružné, Petříkova, Ramzové.
Check it.

NDR

V minulých dnech jsem se spoustou [23] knihovnic a několika [3] knihovníky podnikla studijní cestu do Drážďan, Chotěbuze, Míšně, Budyšína a Liberce. Mám spoustu fotek na kterých je vidět, že knihovny teda vůbec nejsou zastaralé instituce.
Celý výlet by byl ještě lepší kdybychom pořád někam nepřijížděli moc brzo nebo moc pozdě [zpátky do Brna] a kdyby knihovnice, ve snaze pustit nám na cestu tématický film o liberecké vědecké knihovně, nerozbily panu řidiči video.

Ostrava II

V Ostravě je fajn. Tedy mě se tam líbí a je mi tam dobře. Možná to bude proto, že tam nemusím bydlet, ale všichni ostravaci co znám jsou patrioti, tak snad ne.
S Honzíkem z chemické fakulty jsme šli večer usednout do pondělně prázdné Stodolní, ale nám vůbec nevadilo že je prázdná, protože jsme na sebe, při vymýšlení koncepce celounverzitní směrnice o diplomových pracech, nemuseli řvát. Kdo tuto ulici dlouho/nikdy nenavštívil, tak vězte, že je za přispění EU krásně opravená, vůbec nevypadá jako Bratislavská plná hospod a taky si ovšem myslím, že v Ostravě teď po opravě bude více IN do Stodolní nechodit, protože "je to pro turisty" a hlavně "už to není co to bývalo".
Ad deštník: pršelo a nikde jsem ho nenechala.

PS: V úterý jsem si kvůli prohlídce knihovny Ostravské univerzity nechala ujet vlak a musela jet o dvě hodiny později, ale to vůbec nevadí, protože jsem navštívila antikvariát a tam se hned na začátku pultu skvěly Divoké labutě které nikdy nikde nemají [pouze Mahenova knihovna jich má ve skladu asi pět výtisků úplně na nic a nejlépe by udělala, kdyby je rozhodila do antikvariátů a udělala tak radost několika lidem kteří je marně shánějí, a taky Majce, která v tom skladu pracuje a nemá kam dávat nové knihy].

Ostrava

Zítra se chystám na dvoudenní služební cestu do Ostravy. Jednak se teda trochu bojím že zaspím, a druhak stále váhám zda s sebou vzít čí nevzít deštník. Pokud ho nevezmu, je jisto, že bude stále pršet. Pokud ho vezmu, pravděpodobně pršet nebude a ještě ho někde zapomenu. No a další problém je zavazadlo. Vzít batoh který sebou budu muset všude tahat [hodí se vůbec jít s batohem na Stodolní?], ale vleze se do něj spousta užitečných věcí, nebo vzít menší tašku která se tváří že je pouhé příruční zavazadlo/kabelka, ale vnitřní objem nic moc? No jsem sama trochu zvědavá jak to vyřeším. Prozatím jdu podnikat přípravy ohledně obsahu mp3 a čtiva.