Liber viaticus Jana ze Středy

Když jsem se v knihovnictví vzdělávala již pátým rokem, měla jsem hotové téměř všechny povinné i polopovinné předměty. Toto období je takové poněkud ošemetné, protože jím student musí nějak prokličkovat tak, aby co nejlépe využil výhod jenž mu nabízí, a co nejvíce eliminoval nevýhody.
Výhoda je, že člověk má konečně pokoj od předmětů které musí absolvovat i když ho vůbec nebaví a nezajímají, a může se věnovat tomu po čem jeho vzdělánídychtivá duše touží. Nevýhoda je, že musí nějakým způsobem sehnat předepsaný počet kreditů [článek č. 6], které se bohužel neválí ani v Domku ani u Maxima či Čápa.

Já a moje milá studijní souputnice Jana jsme se dlouhou dobu pokoušely kredity sehnat právě na výše jmenovaných místech, ale protože to nevedlo k žádanému výsledku, poohlédly jsme se po zajímavých ústavech a jejich nabídce předmětů, a posléze se společně přihlásily do předmětu Karel IV. a výtvarné umění.
První hodinu jsme si nadšeně zapisovaly všechno co jsme se dozvěděly a lebedily si jaký to je báječný a přínosný předmět.
Druhou hodinu jsme se dozvěděly, že tam nemají co dělat lidé kteří nejsou studenty dějin umění [my obě] a kteří neabsolvovali úspěšně soubornou zkoušku [článek č. 20] [my obě].
Třetí hodinu jsme se dozvěděly, že z pozdního příchodu neomlouvá ani smrt na jazyku a když už se stane, tak je lépe na hodinu vůbec nejít.
Čtvrtá hodina mi převelice zvedla sebevědomí, protože jsem jako jediná věděla správnou odpověď na jednu z otázek paní profesorky.
A pátou hodinu...pátou hodinu jsme jakožto nestudentky dějin umění dostaly zvláštní úkol pro zápočet, který se paní profesorce zdál směšně jednoduchý, kdežto pro mě osobně to byla nejtěžší seminární práce za celé studium - Liber viaticus na pět stran, s poznámkovým aparátem a citacemi.
Protože jsme ani jedna neměly tušení co to ten Liber viaticus je a Janka podle názvu vydedukovala, že to bude nějaký cestopis, a má kamaráda v MZK který nám to půjčí, stále jsme nepropadaly zoufalství. To přišlo až později, když se ukázalo, že cestopis to teda opravdu není, nýbrž jde o cestovní breviář biskupa Jana ze Středy a je to rukopis, takže ten tedy v MZK opravdu neseženeme i kdybychom měly od vedoucího Kubíčka na postupovou zkoušku v prvním ročníku jedničku s hvězdičkou.

Sepsat ten zatracený pětistránkový traktát pro mě byl [kromě latiny] ten nejnáročnější zápočet, který jsem kdy musela splnit. Na druhou stranu musím říct, že lepší přípravku na pozdější psaní diplomky jsem si nemohla přát.
Liber viaticus se má totiž tak: zmínky o něm se vyskytují v relativně velkém množství literatury, ale všichni píšou o tom, že Liber viaticus existuje a je to výtečné, pozoruhodné a významné dílo a pak se podrobně věnují nějakým úplně jiným existujícím, výtečným, pozoruhodnýma významným dílům.
Ale já taková nebudu, a těm, kdo dočetli až sem a chtějí o Liber viatiku něco vědět, podám podrobnější informace [a taky teda vzhledem k tomu, že mi ta seminárka dala opravdu DOST práce a zabrala opravdu DOST času a tak mi přijde opravdu škoda se tím nepochlubit].

O Liber viatiku Jana ze Středy
Zde si můžete Liber viaticus prohlédnout od první do poslední stránky