Velikonoční

Varšava, vánoce, rok 1943. Dva podnapilí mladíci z Hitler Jungend se procházejí ulicemi a náhle uvidí jít Poláka, který je v zadumání mine. Hned k němu přiskočí a křičí na něj "Ty neumíš pořádně pozdravit když jde kolem panská rasa?" a začnou ho mlátit.
Z vedlejšího domu vyjde důstojník wehrmachtu a jat vánoční atmosférou, začne mladíkům domlouvat: "chlapci chlapci, proč děláte takové věci zrovna na Vánoce? Uvědomte si, že i když je to jen Polák, je to přeci jen člověk a má svou důstojnost a hodnotu. Kdoví co z něj jednou může být?"
"Co by z takového untrmench mohlo být prosím Vás" utrhne se jeden z mladíků.
"To nikdy nemůžeš vědět" odpoví důstojník, zvedne oči od chodníku a všimne se, že stojí před kostelem kam proudí davy lidí na půlnoční. "Třeba tu mlátíte příštího papeže".
Mladík se ušklíbne: "jestli z tohohle tady bude papež, tak to já budu hned po něm."

Umřel papež a dostavil se k nebeské bráně. Zaklepal, otevřel mu svatý Petr a povídá: "No co je, co je, co je? Nehoří snad, ne?"
Papež: "Ne, nehoří, ale já bych si přál být vpuštěn, a to tak, že hned."
Petr: "A kdo jste, že si myslíte, že mě vzbudíte v tuhle nekřesťanskou dobu a já vás sem hned, jen tak pustím?"
Papež: "Já jsem papež"
Petr: "Wie heisst: papež? Co to je? To je nějaká ta nová technologie?"
Papež: "COŽE? To nevíte, vy nevzdělanče, že já jsem zástupce Boží na zemí?"
Petr: "Cože jste?"
Papež: "Jsem zástupce Boží na zemi!"
Petr: "Sakra, a mně se nic neřekne...to slyším prvně, že by starej pan někoho pověřil agenturou na zemi...počkejte okamžik, prosím vás, já se půjdu zeptat."
Petr doběhne k Pánu Bohu a říká: "Šéfe, vy jste někomu svěřil agenturu na zemi?"
Bůh: "HE?"
Petr: "No jestli jste někomu řekl, že vás má zastupovat na zemi."
Bůh: "COŽE? Mir sagt man nichts...o tom vážně nic nevím. Jak na to přišli? Nezešíleli tam u ty brány nudou? Já jim vždycky říkal, že by se tam měli s někým střídat."
Petr: "Ale ne...on tam totiž u brány čeká nejakej chlapík, takový divný roucho na sobě má, a klobouk, a ten tvrdí, že je jejich zástupcem na zemi."
Bůh: "To si vážně nepamatuju. Ale moment, támhle jde Ježíš, ten je mladší, možná si to bude pamatovat on...pocem mladej!"
Ježíš: "Co je, tatí?"
Bůh: "Hele, nevzpomeneš si, pověřil jsem já někdy někoho, aby mě zastupoval na zemi?"
Ježíš: "To slyším prvně."
Bůh: "Vidíš, a tady Petr říká, že u brány stojí nějakej pan v prapodivným rouchu, dokonce prej i klobouk má, a ten tvrdí, že je můj zástupce na zemi."
Ježíš: "Matko Boží čenstochovská! Víš co, táto, já se tam půjdu mrknout."
O půl hodiny později se Ježíš vrací a svíjí se smíchy: "Tak pánové, víte, jak jsem před dvěma tisíciletími založil u Galileje ten rybářskej klub, vzpomínáte si? Tak oni existujou dodnes!"