5.6.09

Expedice Istanbul IV

PAZAR 10.5.
11:38 - Trajekt na Üsküdar - Nechali jsme J&A ve starém městě a jedeme na "The best Istanbul view". Podařilo se nám koupit žetonky a nastoupit na [snad] správný trajekt.
12:41 - Üsküdar, kdesi pod Camliça view - Hledáme se na GPS. Jeli jsme správným autobusem a snad podle rady anglicky mluvícího strážníka vystoupili na správné zastávce. Ale co teď?
13:28 - Camliça - Myslím, že jsem byla u stromu s keší a že ji někdo ukrad.
Je vedro a odsud pěkný výhled. Pálí mě ramena.
13:39 - Usalašili jsme se na skalce. Sedí se tu mnohem pohodlněji než v křovinách.
Máme nové přezdívky, které pěkně zapadají do nového názvu Expedice Istanbul: Zübeyda a Öbeÿda v Istanbulu.
14:09 - Zakoupili jsme občerstvení. Cola Turka, po které toužím od prvního shlédnutí reklamy, nebyla.
17:40 - Hotel - Sešli jsme na zastávku autobusu směrem zpátky. V sámošce po cestě jsme zakoupili opalovací krém který pěkně smrdí a Colu Turku, která chutná mnohem líp než Pepsi.
Poté jsme se usalašili na zastávce a asi půl hodiny [a jedno zastavení dolmuşe omylem] nám trvalo, než jsme se dohodli kam se vlastně chceme dostat. Mezitím se s námi také dal do řeči pán, který s námi seděl na lavičce, a kromě toho, že se ptal na Milana Baroše [jako všichni kdo zjistili že nejsme Rusové, ale že jsme z České republiky], se podivoval, kde jsme se v této části města vzali a pak nám popisoval svoje trable se zdravím a tureckými doktory.
Autobusem 14F jsme se nechali odvézt do přístavu Kädiköy. Tam jsem byla nucena navštívit turecké turecké záchody. Fuj. Kdo říká, že jsou mnohem hygieničtější než ty naše, tak na tureckém záchodě pravděpodobně nikdy nebyl.
V listingu k virtuální keši se o Kädiköyi píše, že když máme štěstí, tak můžeme slyšet hudbu z konzervatoře [která, nevím proč, stojí hned vedle mola odkud odjíždějí trajekty]. My jsme to štěstí neměli, neboť právě probíhala předvolební kampaň a několik politických stran mělo rozloženo stánky téměř pod okny konzervatoře.
Z Kädiköy jsme se trajektem odebrali zpátky do Evropy do přístavu Eminönü a odtamtud [za stejný typ žetonů jako platí na trajekt, ale koupené ve Fruit Fast Foodu] tramvají do Sultanahmet. Pěkně nás bolí nožičky.
20:55 - Rozšoupli jsme se na večeři za 33,50 YTL
21:44 - Vyrazili jsme s Jankou a Marťasem na výlet po hlavní ulici směrem k Velkému bazaru. Zakoupila jsem si prsten a poté jsme šli do cukrárny na již dávno vyhlídnutý zákusek. Proběhl menší incident s placením, neboť před zákuskem se skvěl lístek s cenou 4 YTL a naúčtovali nám 5YTL, jelikož k zákusku patřila jiná cena. Nedali jsme se, hlavně Janka, která po neúspěšné domluvě s číšníkem ke kase hodila 4 YTL a pak jsme prchli.
22:59 - Hotel - Po akci v cukrárně jsme se usadili na lavičce v parku u vodotrysku a nahráli si večerní volání muezínů.

1 komentář:

  1. Moc se mi líbí vaše nové přezdívky. Moc jsem se smála! Jana

    OdpovědětSmazat