CUMARTESI 9.5.11:15 - Istanbulské vlakové nádraží - Byli jsme se podívat v muzeu Orient-Expresu. Při odchodu z hotelu nás odchytila recepční a chtěla po nás zaplatit. Byla blonďatá, mnohem drsnější a lépe jazykově vybavená než ti dva chlápci co se tam střídali doposud.
11:45 - Loď na vyhlídkovou plavbu po Bosporu - To jsem zvědavá, jak tohle dopadne.
11:57 - Náš naháněč se na loď nalákal několik dalších párů a hned první z nich na "international company", protože na lodi jsou prý 4 Rusové. On je Belgičan, ona pochází z Vizovic a nabídla nám slivovici.
12:14 - Zapomněla jsem doma GPS. Poptala jsem se celé výletní posádky a nikdo taky nemá.
12:50 - To neva, pod most jsme stejně nedojeli. Jsou tu s námi na lodi čtyři Američani. Ještě nikdy nebyli v Asii a tak se moc těší.
14:34 - Sedíme v téměř přístavní restauraci. Došly nám peníze. Úplně.
15:50 - Cestou ze Spice bazaru do Velkého bazaru Marťasovi ukradli pas a peněženku.
16:00 - Marťas volá na konzulát kvůli pasu a dorazil za námi mladý policista v uniformě. Srocují se tu prodavači a zajímá je co se děje.
16:40 - To snad neni pravda. Policajt nás vyvedl z Bazarové čtvrti ven na nábřeží kde už stála policejní dodávka a jiný policajt vrátil Marťasovi jeho peněženku s kreditkami i pas.
17:55 - Prošly jsme s Jankou tureckým křestem: tureckými veřejnými záchody. Tureckými nikoli formou mísy, ale místem a osazenstvem. Velmi se mi hodil můj silný hlas i ostré lokty.
Mrkli jsme se do Nové mešity, prošli Velkým bazarem a nyní sedíme někde u tramvajové zastávky Beyazıt. My s Marťasem nemáme ani liru, ale jsme všichni šťastní, že máme všichni pas.
19:16 - Hotel - Potkali jsme v cukrárně Jitku z Vizovic s Belgičanem. Když jsem mu řekla co se Marťasovi stalo, hned si zkontroloval batoh. Mám pěkně opálená záda. To bude noc.
Asi si koupím tašku.
20:46 - Vyrazila jsem s A&J na večeři do restaurace, Marťas dneska zůstal doma.
0:37 - Sedím na balkóně a píšu. Náš balkón je tak akorát široký pro tu opěrátkovou stoličku co máme v pokoji.
Na Marťase události třetího kritického dne těžce dopadly, takže mi dalo velikou práci ho dostat zase do normálu. Ve 23:00 nicméně prohlásil, že na něj venku čeká jeden pán a začal se oblékat. Oblékla jsem se tedy také a vyrazili jsme za oním pánem, který se vyznačuje tím, že je hned za rohem a sebou má malý vozíček s mini grilem, na kterém připravuje strašně dobrá turecká masitá jídla. Po nákupu těchto jídel jsme vyrazili na procházku, ale zastavili se hned za dalším rohem u prodavače koberci a taškami, kteréžto jsou velmi barevné a pěkné. Prodavač mi moc chtěl prodat tašku, ale já jsem se mu snažila vysvětlit, že si to potřebuju rozmyslet a podívat se na ni na denním světle. On na to říkal "you broken my heart...for you tonight for 35" a "the bag is your destiny". Odvětila jsem, že jetliže je ta taška můj osud, tak se mi o ní bude v noci zdát a zítra si pro ni přijdu. Opět bylo "broken heart" a "you're kind to me, for you tonight for 30" a že zítra už to třeba tak nebude a zase bude stát 40.
Marťas se pořád smál a říkal mi, že pěkně smlouvám. Já nesmlouvám [všichni víme že to neumím], já si to jen potřebuju rozmyslet!
Poštu u Hagia Sophia, o které všichni říkají že tam je, jsme nenašli, tak jsme si aspoň koupili nový džus a děsně dobré čkoládové cookies.
Žádné komentáře:
Okomentovat