Už zas mám ZRN [zkurvenou ruskou nemoc]. Můžu si za to ale sama. Podle pravidelného smrkání a pocitu v krku vím, že nikdy nezmizela, jen ve mně dřímala a čekala na vhodnou příležitost se projevit. A ta přišla včera.
Šla jsem totiž odpoledne do kina a večer po kině do hospody. A protože jsem chtěla být krásná, oblékla jsem si pěkné tričínko bez rukávků a pěknou krátkou sukénku.
Chlad udeřil sotva jsem vyšla z domu, ale jednak jsem chtěla být krásná i v chladnu a pak, už jsem neměla čas jít zpět se převléknout. Doufala jsem, že alespoň v kině bude teplo. To bohužel nebylo, protože si zaměstnanci mysleli, že teplo je venku a my co jdeme dovnitř se proto chceme klimatizovat. Vevnitř jsem tedy pak doufala, že se venku něco změní a bude to jako vždycky v létě, kdy vylezu z kina ven a překvapí mě, jak je tam i tak pozdě teplo. Nezměnilo se vůbec nic a zima byla stejná jako předtím.

Ale to vůbec není všechno, zatímco v kině jsem byla s maminkou, do hospody jsem měla jít s kamarádem Libourem.
Konverzace při setkání vypadala asi takto:
E: Čau, kde máš zbytek.
L: Pow psal že za chvíli dorazí. Kde máš ostatní ty?
E: Jaký ostatní?
L: S někým jsi snad byla v kině ne?
E: No jo, s maminkou.
L: A nechce jít maminka do hospody s náma? Že hulím snad našim nepráskne.
Aha!
Odchytli jsme tedy u výlohy s botami maminku v klobouku [M: Jé, Libore, Tebe jsem už dlouho neviděla. L: Dobrý den, já Vás znám vlastně jen z cesty do kostela.], maminka souhlasila, že si s námi dá drink a já jsem vymyslela že půjdeme do kavárny kde pracuje Depka. Depka tam bohužel nebyl, za to tam byla vernisáž a tudíž vevnitř plno a mě nenapadlo nic jiného, než "když je tak příjemný večer, pojďme si sednout na zahrádku".
A je to. ZRN se vrátila.

Ale jinak bylo posezení na zahrádce příjemné, pěkně jsme si s Libourem popovídali o tom jak se oba umíme u pracovních pohovorů pěkně prodat:
Z: Tak co umíte?
E,L: Vlastně nic.
Z: A jak jste na tom s angličtinou?
E,L: Nooo...dost mizerně ....
Libour ovšem mé neznalosti angličtiny nevěří, protože mě kdysi v Římě slyšel na čísi dotaz "Dou you speak english?" odpovědět velice důvěryhodně "A little bit". Důvěryhodně proto, že tuto větu mám tak dokonale zmáknutou, že každý, kdo se mě zeptá a slyší tuto mou odpověď nabude dojmu, že jde jen mou falešnou skromnost.
Asi v deset jsem šla volat Marťasovi, neb je jistě v Praze chudák sám opuštěn a smuten. Zjistilo se, že Marťas teda vůbec není sám a opuštěn, naopak sedí s kýmsi v hospodě a láme do sebe nejen pivo, ale i panáky [u něj dost nezvyklé]. Výčitky svědomí mě tedy nadobro opustily a to až tak, že jsem s Powem pokračovala v tahu do hospody U Babičky, kde jsem si vyslechla názor na křesťanskou mládež, která na setkání v Táboře vykoupila zásoby kondomů, provedla debatu o tom, kdo na křesťankém setkání mládeže dal tolik peněz na Haiti a obdržela od Toma gumový oranžový náramek svobodavolby.cz.

No prostě opravdu pěkný večer. Ovšem to, že jsem si tak pěkně do noci zapařila mi přišlo super jen do té doby, než jsem se ucpaným nosem a bolavou hlavou nemusela ráno vstávat do práce...

PS: Jo a co se filmu týče, byly jsme na Edith Piaf.