Úterní večer

Je ze mě slaměná vdova.
Protože se mi chtělo nebýt doma, domluvila jsem se s Depkou že půjdem na kafe [to je terminus technikus který znamená on kofola a já čaj a cigáro]. Původní plán byl posedět, cca 20 minut mezi jeho dvěma zaměstnáními, v Alfě a pak každý po svých.
Skutečnost je taková, že jsme prakticky celý jeho volný čas strávili v prvním zaměstnání [Husa na provázku] a cestou do zaměstnání druhého [HaDivadlo]. Tudíž si v Alfě objednal kofolu pro to, aby si ji odnesl dolů a šel uvádět lidi. Mě se ale ještě po svých moc nechtělo a jsem si v praxi zakoušela to, o čem jsme se nedávno s Marťasem bavili jako o divné věci. Tj. být dobrovolně sám v hospodě. Mě to tam docela bavilo, protože jsem měla co číst a jsem ráda mezi lidmi. Ještě radši bych si někdy vyzkoušela jaké to je sedět v kavárně s wifi s noťasem, ale k tomu mi chybí právě ten noťas.
Depka už nikdy nepřišel a protože nemám žádné kamarády, tak jsem napsala, jestli se nechce stavit, tátovi, a celkem mě překvapila pozitivní odpověď. Takže, místo za hodinu doma a pustit nějakého Bonda mám v sobě pět čajů a jeden nakládaný hermelín.
A taky po letech setkání s jednou slečnou, se kterou jsme kdysi lítaly po Jeseníkách a stavěly si v lese domy z větví.
Prostě fajn večer.