Expedice Rusko XVIII

ВТОРНИК 17.7.
7:00 - Už hodinu nemůžu spát. Venku svítí sluníčko a v Sokolovně je hrozná zima.
9:50 - To je k neuvěření, že my jsme schopni během deseti minut komplexně sbalit tábor a odjet. Jája viděla jakéhosi člověka co telefonoval u našeho tábora a tak vydala příkaz k okamžitému odjezdu. Ten se nám povedl aniž přijela милиция, ale stejně nás dříve či později odchytí na silnici, protože máme cizí poznávací značku.
Už jsme potkali zase čapí hnízdo a mají tu černobílé krávy.
[Стасева] [Яромiна]
10:20 - Zastávka u rybníka. Podle mě vypadá dost nechutně, ale Štěpán s Alenou jsou ochotni vlézt do čehokoliv, ať je to sebehnusnější, jen když to teče. Možná u nich platí "co je mokré, to je čisté".
10:59 - Mám za sebou nejodpornější koupel svého života. Alec se Štěpou se koupali v místě s pneumatikama a konzervama, Tom a Pepa na místě s pneumatikama a bahnem a Lída, Geda, já a Jája v místě s pneumatikama, bahnem a lekníny. A vedla tam strmá bahnitá cesta lemovaná kopřivami. Teď opět spěcháme, abychom dnes stihli Minsk.
11:52 - Вiтебск - Jsme v nějakém městě, co vypadá jako Ostrava-Poruba. Gedě vypadl čudl z mobilu a řeší to celý autobus.
[Гараны]
12:32 - Поласк - Další Ostrava-Poruba. Doufám v nějaké historické centrum. Přinejhorším vezmu zavděk i klášterem.
13:00 - Dali jsme Jáji dohromady 20 Euro na výměnu, abychom měli na chleba a vodu. Historické centrum [doposud jsme šli jednou ulicí] se zatím skládá z dřevěných domků. Už jsme potkali dva katolické kostely; z obou je muzeum. No, aspoň že ještě vůbec stojí.
13:09 - Ta deli byl ale pěkně debilní nápad. Kam se podívám, tam je flek od čokolády. Tričko jsem trochu vyprala v jakémsi, snad ne posvátném, prameni a svoje bílé tříčtvrťáky taky, ale už jsou stejně asi na odpis. Ještě že už jedem domů. Je hrozné vedro, tak to vyprané aspoň trochu chladí.
Prý budem v Bělorusku až do čtvrtka do večera. Doufám, že to zítra a pozítří ráno nebude takový úprk jako dneska, protože na trávící trakt některých členů expedice to nemělo dobrý vliv.
13:25 - Za 20 Euro jsme dostali 58800 běloruských rublů.
16:23 - Хатынь - Jsme u památníku jakési vesnice vyvražděné ruskými, nebo polskými německými důstojníky [jak to bylo doopravdy]. Je tu efektní betonový hřbitov, betonové nápisy a železná socha hnusného chlapa co drží v rukou mrtvé dítě a má hrozně dlouhé ruce a vypadá trochu jako Frankenstein. A taky tu je rozprostřeno nejmíň 20 betonových zvonic [nejspíš co zvonice, to jeden dům] a každou minutu všechny naráz zazvoní. Působí to dost ponuře, jinak by to bylo celkem pěkné výletní místo...nebýt té historie ovšem. Sedím asi v polovině, ale nevidím důvod to celé obcházet. Radši jdu zpátky hledat vodu k pití.
[Слатавишча]
17:30 - Jedem o běloruské dálnici. Je čtyřproudá + odstavné pruhy a travnatý pás uprostřed. Už nemá svodidla [ale před chvílí ještě měla] a drncá to jak na D1. Zas budem spát někde načerno a nejspíš vynechme Minsk. Trochu mě to mrzí, ale zas budem ráno vyjíždět až 8 místo 6.
Na Rusku i Bělorusku mi přijde dobrý, jak mají na dálnicích autobusové zastávky. U jedné jsme teď potkali i přechod pro chodce.
19:37 - Táboříme u rybníka u dálnice. Je tu hafo domorodců, a tak děláme, že tu máme jen piknik. A+Š+P zas chtějí spát pod širákem, a tak nám Pepíček opět půjčil Sokolovnu. Nejsou tady komáři, ale mouchy. A moc.
20:17 - Nalepila jsem Gedě na tričko křiklavě oranžovou dlohatánskou nálepku 3 + 1 ZDARMA aby vypadala jako miss. Moc jí to sluší, ale musíme ji teď nazývat Hedonie Jasné Slunéčko Krásná. Jdeme hrát Marxeso.
23:00 - Mám rekord v kravách - 42. S Gedou a Pepíčkem jsme si moc pěkně popovídali o letních táborech. Geda se taky pokoušela klukům vyprávět dva horory, ale moc jí to nešlo, protože se vždycky začala smát. Jsme zvědavá, kolik budeme mít ráno času na odjezd. Geda už chce jít spát a nechce si posílat zprávy v morseovce. Zas musim na záchod. Ach jo.
Jo a ještě je fajn, že až na L&T spí všichni daleko, a tak bude jen jedno chrápání.