ВОСКРЕСЕНьЕ 15.7.4:40 - Máme stále pěkně mokré spacáky.
6:40 - Москва, станициа Черкизовская - Úspěšně se nám povedlo vystoupit z auta, najít stanici metra, koupit pro každého dva lístky, vyměnit roztrženou bankovku [navzdory nízkému IQ paní pokladní, která se nás pořád ptala kolik za ty peníze chceme lístků] a nastoupit všichni do jednoho vagónu. Pepíček ani Štěpánek sebou nemají pistolky a tak jsou to dnes bohatýři nahouby.
6:58 - Ještě tři zastávky a jsme u Kremlu. Jsem zvědavá, co tam budem dělat, když se buď bude otevírat v deset a nebo bude, protože je neděle, pro inostrance zakryto.
8:20 - Мясниская ул. - Skupina A [Geda, já, Pepa, Štěpa, Alec a Jája] bloudí po Moskvě. Máme za sebou Rudé náměstí, čímž tím pádem si to můžem odškrtnout, a dalších jedenáct hodin nám zbývá na flákání se. Myslím, že je dost výhoda být na Rudém náměstí v neděli hned v sedm ráno, protože tam je skoro prázdno a tak je vidět, jak náměstí opravdu vypadá.
Do teď jsme hledali kam jít na kafe a objevili jsme jakýsi, ale otevřený, kiosek a tak popíjíme kafe ve stoje a probíráme kam půjdeme dál. V deset máme sraz na Lenina. Máme štěstí, bo je dnes odkryto.
9:02 - Макдоналдс - Chtěly jsme si s Gedou koupit gamburger, ale ty prodávají až od desíti. Teď prý mají jen snídaňové menu. Jenže v deset máme být na Leninovi.
Á, už to vidím, největší světelná cedule: Мак завтрак до 10:00
10:55 - Fronta na Lenina - Měli jsme štěstí, protože když jsme před pěti minutami dorazili na Rudé náměstí, skupina B stála už cca v polovině fronty a vzala nás k sobě. Tím pádem jsme si ušetřili asi 100 metrů fornty. Jája s Alec Lenina vidět nechtějí a tak nám posbíraly batohy a odebraly se s nimi do parku. Doufáme, že je tam nikdo neokrade. Kluci pomlouvají sochu koně na pomníku Ggenerála Žukova před státním historickým muzeem. No je pravda, že vypadá trochu divně.
11:57 - Tak Křížalu už máme za sebou. Fakt paráda. Šašlik, vanilková cola a Lenin. Už můžu jet domů.
12:35 - Макдоналдс - Mám hroznej hlad a tak jsem podle Marťasovy rady zakoupila hranolky a 2 gambáče [ten druhý je do zásoby] a snědla jsem napřed hranolky a až potom hamburger a jsem docela najezená. Jestli to ale nebude tím, že ty hranolky byly ty největší co tu prodávají.
Teď nás čeká Zmrzlina. To je ten chrám s hrozně barevnou střechou, který vždycky ukazujou v televizi, když se kdekoli v Rusku něco děje. Oficiálně se mu říká chrám Vasila Blaženého.
13:15 - Rudé náměstí, před Zmrzlinou - Byli jsme se podívat v obchoďáku. Jmenuje se ГУМ a je to ten nejznámnější a nejluxusnější obchoďák v Moskvě. S naším turistickým vzhledem jsme tam moc nezapadli. Taky tam je vedro a dusno, tak jsem se šla radši usalašit ven do stínu. Jak tak koukám na vládní palác, mohl by mít Voloďa taky klidně oválnou pracovnu. Přece by neseděl za nějakým řadovým oknem, že.
14:20 - Obětovali jsme sto rublů za vstup do Zmrzliny. Myslím že to stojí za to. Má to i jedno patro a všude spoustu různých místností propojených různými chodbami a průchody. Zhruba tak nějak, ale ve větším měřítku, si představuju knihovnu ze Jména růže
15:05 - Fronta na moskevský Kreml - Za 120 rublů jsme se zbavili tří zavazadel a tak teď Pepíček s Gedou stojí frontu na lístky a já frontu na vstup. Jenže na rozdíl od jejich, moje fronta postupuje dost rychle, a tak musím pořád někoho pouštět dopředu. Alec s Jájou a se Štěpánkem šli trajdat Moskvou, protože 300 rublů za Kreml s velkým K jim přijde jako plýtvání penězi.
15:25 - Vypadá to tu trochu jako na Pražském hradě, ale je tu míň lidí, víc trávy a stromů a žlutější domy. Taky tu je budova, která vypadá z venku, a co je vidět i zevnitř, jako Janáčkovo divadlo. Možná to je Duma, ale není tu nikdo, kdo by nám to řekl.
15:55 - Jsme teprve na druhé výstavě ze šesti a mě hrozně bolej nožičky. Chodím tedy po Kremlu bosky s botama v ruce, ale stejně je mi nejlíp, když sedím.
19:00 - Protože v Kremlu zavírají v 5, měli jsme ještě hafo času a tak jsme šli spočinout do parku a pak se podívat na chrám Krista spasitele, který je zvláštní tím, že vypadá jak všechny staré slavné ruské kostely, ale je dost nový. Dostavěli ho kolem roku 2000.
19:25 - Sedím. Já sedím. Už nikdy nikam nejdu.
Moskevské metro je báječné. Nastupovali jsme ve stanici vyzdobené bojovníky za svobodu. Vypadalo to tam skoro úplně jako u Blanických rytířů, jen místo kopí měli v ruce kalašnikovy nebo nějaké podobné zbraně. Další stanice byla v rokokovo-secesním stylu.
Mám prý zapsat, že do metra jsme vlezli zastávkou Охотный ряд a na metro nastoupili ve stanici Площадь революции. Už asi vím, proč tam byli ti revolucionáři.
Další dvě zastávky byly nedefinovatelného stylu, ale celé obložené mramorem a s ozdobama. Jo, a jak jsme asi tak půl hodiny bloudili podzemím z jedné stanice na druhou, Štěpánek opět přehrál oblíbenou repliku "Koljo nikam neuběgaj" a hned bylo všem líp.
19:50 - станициа Парк победы - S Gedou jsme vyhlásily soutěž "najdi pěkného chlapa nebo zanedbanou ženskou". Moc nám tu nejde, protože obojího je tu nedostatek.
20:07 - Řidič napsal, že čeká na hlavní třídě 400 metrů zpátky. Ušli jsme asi kilometr a auto nikde. Já vím že se to nemá a že je dneska neděle, ale já mám na chodidle tři puchýře a tak i dost vražedné myšlenky.
20:20 - Chtěla jsem napsat, že je super, že nás neokradli, ale vlastně jsme ještě v Moskvě, a tak radši nic. Doufám, že toto není poslední zápis
20:30 - Jo, Jája nás nechala odpočívat a milosrdně se vydala hledat auto. Nakonec se jí to povedlo. Ten debil byl někde úplně jinde než nám psal.
[Чупряково] [Асаково]
22:31 - Všichni kromě mě a Gedy se vykoupali v jakémsi rybníku s molem. My bychom se vykoupaly taky, kdyby hned vedle mola nebyla hospoda [no, spíš stánek] plný chlapů. Teď jedem hledat nocleh. Venku je zase zataženo. Podaří se postavit stany než zmoknem?
Žádné komentáře:
Okomentovat