ПОНЕДЕЛьНИК 16.7.11:40 - Skoro jsme vyrazili včas [v 11]. Jedeme směr Smolensk, kde máme utratit všechny rubly. Doufám, že Smolensk neví, že je naš poslední ruská štace a ne = aktuální zpráva - prý projíždíme bojištěm u Borodina, 1812 - konec aktuální zprávy = nenasadí podle toho ceny.
Jinak v noci začalo pršet asi tak tři minuty potom, co jsme zapnuly stan s tím, že jdeme spát. Ráno bylo všechno suché, a dokonce jsme před odjezdem stihly vysušit i stanovou podlážku. Dnes podnikneme pokus o překročení běloruských hranic, tak doufám, že na nás Lukašenko nesešle hromy a blesky a hlavně déšť. S Gedou jsme si, z radosti nad slunečným dnem, zazpívaly několik náboženských písní a Pepíčk slíbil, že jen co dočte knihu, zapěje si s námi oblíbenou píseň Pampelišky.
Raduji se, protože jsem se probudila s neucpaným nosem.
12:07 - Blížíme se k městu Гагарин a zas si nás našel Fjodor. Jeho šeď se na modrém nebeském podkladu moc pěkně vyjímá.
12:10 - Ježkovy, řeklo se, že Smolensk je u Moskvy, tak proč vidím ceduli "СМОЛЕНСК 241"? [opět jsme přejeli řeku Moskvu] No aspoň už jsme ve Смоленской области.
Dneska nebudu na řidiče Standu moc nadávat, protože mi dal k sobě nabít telefon. Ale ten pakl dvanácti půllitrových poděbradek teda mohl nechat doma.
13:10 - Čtu Noc zpovědníka, a tak jsem v autobuse nastolila debatu "kolik andělů se vejde na špičku jehly". Dokonce se zapojil i ateista Štěpánek. Téma se polsléze stočilo na stáří andělů, a Štěpánek vznesl myšlénku, že anděl je starý, až začne trpět inkontinencí. Geda zas tvrdí, že všichni andělé jsou ti malí, tlustí, barokní. Já jsem kontrovala jinochem Gabrielem s mečem, ale umlčeli mě, že archanděl je jiná šarže a je to, jakobych docenta oslovila doktore.
Pepíček začal číst z Ruských bylin. My s Gedou chceme babu Jagu a Kostěje, ale na naše přání vůbec není brán ohled, i když nám to slíbili už v Polsku.
13:35 - Pepíček se uvolil, že nám tedy toho Kostěje nesmrtelného z Krásy nesmírně přečte. Akce je ale ohrožena, protože Geda to nemůže najít.
14:50 - Já chci jen napsat, že jsme projeli obcí Каменка.
15:12 - Смоленск - Tak už jsme tady. Ještě tak objevit nějaký pořádný magazín, kde bychom mohli utratit všechny naše peníze. Zjistilo se totiž, že i přes velké přátelství obou zemí, v Bělorusku neplatí ruské rubly, ale běloruské rubly.
17:53 - Zpráva zájezdu: Tom ukázal komický převlek s popí čepici, a tak my, kteří jsme byli přítomni, už nikdy nebudeme trudomyslní.
Po prohlídce kostela [jak jinak, doufám, že na tomto zájezu byla poslední] jsme nakoupili jídlo, my s Gedou po třech krabkách cigaret, půllitrové vanilkové coly [větší neměli], Geda troje kalhotky a já jedno tričko. Zbylo nám 20 rublů a 39 kopějek a za cca 50 kilometrů nás čeká Bělorusko.
Jedeme přes Dněpr. Tom to zopakoval asi čtyřikrát, prý proto, abych se mohla pořádně kochat.
18:00 - Aktuální téma: co si dáme na jídlo v první hospodě po překročení českých hranic. Štěpánek s Pepíčkem a Alec nenakupovali hadry, ale navštívili místí verzi fast foodu s ruskými jídly, které říkají MekNastěnka. S Gedou ještě plánujeme, jak z normální coly udělat vanilkovou a taky řešíme, jak před Marťasem a Davidem ospravedlníme, že jim vezeme trička s McLenin's a Party is over.
19:23 - Красное - Už ale opravdu poslední možnost k útratě posledních rublů. Pepíček mně a Gedě zakoupil moroženoje a já jsem Marťasovi k tomu tričku koupila čtyři velké fialové čokoládové bonbóny.
19:32 - Příjezd na rusko-běloruskou hranici. Ztratila jsem Gedinu rybičku. Mění se směny, už to začalo. Jdeme kouřit.
20:06 - Rodina G. vede debatu, kdo půjde doma první do vany a předhánějí se, kdo tam bude nejdýl. Tom už prý nechce být v Rusku. Chce smažený sýr s hranolkama a tatarkou a kočku. Jája s řidičem už přešli z jednoho baráku do druhého.
20:29 - Jedeme na druhý level.
20:33 - Změna, žádný druhý level neexistuje, jsme v Bělorusku.
Doufám, že to naše vízum budou chtít vidět aspoň při výjezdu, když už nás stálo tolik peněz. Geda si u příležitosti vstupu do nově země vzala čisté kalhoty. Jája posílá Русский размер.
19:51 - Měníme čas na běloruský.
20:04 - Zajeli jsme kamsi po polňačce a řeší se, zda postavit stany, nebo jet dál. Je to tu celkem pěkně ukryté, ale je tu taky dost vysoká tráva, která nejspíš někomu patří a mohl by z toho být průšvih. To byle byl i tak, protože tady se, stejně jako v Rusku, nesmí tábořit mimo kempy. Dost pitomé je, že kempy tady nejspíš ani žádné nejsou. Jo, a je tu zas hafo komárů.
20:54 - Štěpánek o mě říká, že jsem mučavka královská. To prý je nějaká hrozná kyselina. Pepíček nám půjčil sokolovnu [stan 3x3 metry + předsíňka] a tak se s Gedou teď máme moc dobře. Jája nechce jít za náma, že prý by se nevyspala.
23:35 [Podle Gediných hodinek půl dvanácté a tři bublinky] - Dali jsme si několik partií krav a přezpívali starší českou hudební produkci a jdeme spát. Jája s náma pořád nechce spát v Sokolovně, protože prý se s Gedou pořád bavíme, a rozložila si spacák zvenku hned vedle stěny stanu. Určitě si tím moc pomohla. Geda ještě teď přeorganizovává celý stan, takže neležíme přes brázdy polní cesty, ale v nich. Takže teď ležíme každá u jedné stěny stanu a mezi námi jsou krosny a Geda mě nutí posílat si zprávy v morseovce, a to tak, že dělá tůtutů tututů tutůtu tutututů tutů.
Ach jo, kdyby člověk aspoň ležel v brázdě, nebo naní, ale proč musím mít pravou stranu těla nahoře a levou dole? Stejně se ale máme asi pořád líp než Jája, Alec, Štěpoš a Pepa, kteří spí pod širákem.
23:50 - Teda ale chrápající atak ze tří stran, to mě ta sokolovna vyšla dost draho.
Žádné komentáře:
Okomentovat