ЧЕТВЕРГ 19.7.8:25 - Jedeme do pralesa s nějakým domorodcem. Naše auto stojí na špalcích a stále nemá jedno kolo. To nám ale cestovka připravila pěkný program.
9:40 - Белавеская пушча - Музей природы - Neberou tu dolary ani eura [jak nám bylo řečeno ve městě] a dovnitř asi potřebujeme průvodce. No aspoň jsme viděli v muzeu vycpanýho zubra.
9:53 - My jedeme opravdovým autobusem. Super!
Sice jen do vesnice vyměnit peníze a zpátky k muzej, ale i tak dobrý.
10:10 - Jsme v ještě větším autobuse s nakresleným velikánským Mrazíkem na boku.
10:12 - Vyrážíme do pralesa a máme to i s výkladem v ruštině. Kéž by to okno nebylo tak špinavé a já viděla jak vypadá prales.
11:45 - Já opravdu nevím odkud začít.
Průvodkyni jsme nazvali Valja [podle Ruského týdne]. Je to přesně ten typ jak věkem, tak i vzhledem. Náš drsný zálesácký oděv [goretexy, dlouhé kalhoty, pláštěnka a pod.] je dost nevyužit, protože všude kam se může chodit je asfalt, štěrk, nebo dřevěný chodníček. Tam, kam se chodit nemůže je pěstěný anglický trávník. Absolvovali jsme totiž úchvatnou prohlídku běloruského Disneylandu, tedy spíše DěduškyMorozelandu.
Pro vstup se před vraty muselo hromadně zvolat "Dědečku mrazíčku pusť nás do světa pohádek" a na druhé zvolání nám přišla otevřít sama Sněhurka. Kolem dřevěných soch sedmi trpaslíků nás dovedla k domečku [no spíš to byla taková větší vilka] Dědy Mráze, který hned vyšel ven nás osobně uvítat. Měl na sobě letní oděv, zná Karla Gotta a ptal se nás, jestli taky máme Dědu Mráze. Potom se pokračovalo dál. Byla tam spousta věcí, na které když si člověk sáhne, sedne si do nich, podívá se na ně, zatancuje si okolo nich, projde se po nich, políbí je a pod., tak se mu splní nějaké přání. Rusové a Bělorusové byli hrozně nadšení a dělali všechno co jim Valja řekla. My jsme si sem tam na něco taky šáhli a přáli jsme si dostat se odsud.
Na konci prohlídky, v domečku s výstavkou dětských obrázků a jiných výtvorů pro Dědu Mráze, se zjistilo, že pokud chceme k jezeru [které tam někde je a kam jsme chtěli na procházku], měli jsme jet jiným autobusem, protože tento jede jen do DědoMrázolandu. Valja se nabídla, že k jezeru pojede s náma a ukáže nám zubry.
Bumážku za 5500 rublů po nás nikdo nechtěl, tak máme aspoň pěknou památku.
13:10 - Máme za sebou prohlídku voliér. Chudáci zvířata. Viděli jsme dva zubožené vlky, dva zubožené medvědy, tři koně, dvě laně, několik zubrů a pěkného soba s plyšovýma parohama. Kopytníci se nemají tak hrozně, protože jsou aspoň ve výběhu.
13:59 - Již jsme shlédli i Музей природы. Něco tak...naturálního jsem ještě neviděla. Ta budova obsahuje veškerou faunu a flóru z pralesa, ovšem vycpanou a usušenou. Ale to neva, aspoň vím jak vypadají dva preoucí se rysové, či jak krvelačný výraz umí mít malé liščátko, když zrovna nese v tlamě ulovenou vránu.
17:15 - Po prohlídce Mrazíkolandu, voliér a muzea jsem byli všichni tak vyřízení, že jsme na jezero neměli ani pomyšlení a nechali se odvézt zpět k autu. To už máme spravené a od manželky jednoho z řidičů co nás vezli do pralesa jsme dostali borůvkové knedlíky. Pak nás dovedla k řece [o které jsem si doteď myslela že to je vodní nádrž] na místo s čistější vodou a bez žabinců. Standa nám tu všem povykládal jak to auto spravoval a místní mu pomáhali. Jája říkala, že celou dobu nedělal vůbec nic a všechno spravil nějaký Bělorus. Známe Standu už tři týdny a tak věříme Jáji.
18:01 - Proběhla velká družba se spřátelenými domorodci. Dostali jsme běloruské národní jídlo, které spočívá z malých bramboráčků bez majoránky a česneku, ale s tou jejich výbornou tučnou smetanou. Za to jsme jim předali šest piv, jedny kakaová diska, be-be sušenky a pomačkané ruské bonbóny. A za to jsme zase obdrželi dvoulitrovku zavařených okurek.
Vyrážíme na hranice. Zlomíme časový rekord z tšch lotyšsko-ruských?
18:43 - Příjezd k hranici.
18:45 - Ježkovy, my se otáčíme a jedeme zpátky.
19:05 - S Gedou jsme cestou Brestem udělily několik bodů v mužské sekci.
19:11 - Příjezd na druhou hranici. Řidič Standa se diví, že po něm chtějí techničák.
19:16 - Dostali jsme první печатку a máme za sebou první level. Přijíždíme do fronty a tak jdeme s holkama na cigáro.
19:38 - Už vidím pohraniční budku s pohraničníky. Chodí tu několik důchodkyň pochybného vzezření, které se nám snaží prodat něco k jídlu, popřípadě žebrají. Řekli jsme jim, že nic nemáme a že jedeme domů. Taky tu chodí chlápek s kávovarem [ne s termoskou, s kávovarem], ale protože nic nemáme protože jedeme domů, museli jsme ho nechat jít dál. Bělorus ve froně vedle nás šudlí novinama boční sklo auta. Třeba si myslí, že s čistým autem ho spíš pustí do EU.
19:45 - Proběhla první kontrola pasů a my s Gedou jsme dotčeny, protože jen po nás dvou chlap pas vůbec nechtěl.
19:48 - První level je za námi. Přijíždíme k ještě lepší frontě než byla ta předtím.
20:00 - No nic, jdeme se s Gedou podívat k duty free shopu.
20:05 - Podle Gedy má duty free shop otevřeno jen 23,30 - 24,00. Já myslím, že má pořád zavřeno, protože vevnitř není žádné zboží. Přesunuli nás do vedlejší řady pro autobusy, kde nikdo nestojí.
20:18 - Pustili ven psa. Kluci jdou číst Byliny.
20:43 - Jedeme pod střechu hned za běloruský autobus plný malých holčiček.
21:06 - Řidič Standa furt lítá sem a tam a vždycky nese nějaký nový papír nebo peníze na poplatek.
21:12 - Zrovna když jsem šla na záchod, začala kontrola osob podle pasů a výběr bumážek z lotyšsko-ruských hranic.
21:28 - Autobus s běloruskými holčičkami popojel a my též. Opět kontrola techničáku a ostatních papírů. Rozsvítili světla, aby na nás lépe viděli. Aspoň že jsme pod střechou kdyby začalo pršet.
21:36 - Máme zaplatit 2000 zlotých/osoba za to, že vjíždíme do EU. To je zhruba tolik, kolik byla cena zájezdu. Peníze po nás nechtějí Bělorusové, ale Poláci, což mě dost udivuje. Tom furt dokola opakuje že to nechápe a ptá se proč.
21:44 - Už přišel chlap a ptal se, kolik máme vodky a cigaret.
21:51 - Vrátili nám pasy a zas žádný razítko!
21:59 - Řidič Standa je prostě debil, protože není schopen zvednout zadek a vytáhnout VŠECHNY papíry k autu, a tak se po hodině zjistilo, že má papír, díky kterému snad nebudeme muset platit ty peníze.
22:01 - Druhý a třetí level jsou za námi. Stojíme na červenou na semaforu na čtvrtý level.
21:07 - Přechod na středoevropský čas. Příjezd na 4. level - Polská strana. Jak vidím tu polštinu, radši bych se vrátila do Běloruska. Je tu zákaz kouření. Škoda.
21:24 - Hustý, Standa ty prachy za nás fakt zaplatil, ale z peněz na benzín, tak nevím jestli dojedem. Opouštímě polskou stranu hranice.
21:57 - Polsko je plné nástrah. Čekáme před závorami až přejede nákladní vlak. Jede asi 20km/h a už tu čekáme víc než polovinu času stráveného v téhle zemi.
22:49 - Spíme pod mostem.
Žádné komentáře:
Okomentovat