Expedice Rusko X

ПОНЕДЕЛьНИК 9.7.
0:10 - STP 549 Km
0:50 - Opět jsme projížděli naším oblíbeným krajským městem Медвежьегорск. Venku je šero, takové to, co nemám ráda, protože to znamená, že bude brzo tma. Tady mi to ale nevadí, protože bude zase brzo světlo.
[Линдуши] [Повенец]
Někdy v noci někde v Rusku - Zrovna, když jsem začala usínat, vyhlásila Jája přestávku. Geda s Alec a klukama se šli provětrat a pustili nám do auta komáry. Teď se vrátili a ještě si stěžujou jaký tu je hrozný vzduch a otevřeli okno, takže nejen že tu jsou komáři, ale i zima.
6:00 - Venku už se skoro rozednilo, ale bdí nad námi Fjodor a sem tam i něco pošle na zem. Momentálně se asi blížíme k nějakému městu, protože silnice je skoro jako nová. Předtím se nevyplatilo si opřít nohy koleny o sedadlo přede mnou, protože během asi čtvrt minuty jízdy po děrované silnici byly zase dole. Už se netěším na noční přejezd a chci stavět stan i v dešti.
[Гонгиская]
10:28 - Furt jedeme lesem a furt prší. Už hrozně dlouho jsme nepotkali žádnou benzínku, a tak řidič Standa dolíval nádrž z kanystru a taky se přeskládávala zavazadla, protože levá strana je těžší než pravá. No bodejď, když nalevo sedí šest lidí, a napravo čtyři. Navrhovala bych každému napravo vrazit na klín jednu krosnu a bylo by pro problému.
[Мирный] [Архангелск 650 Km] [Ивaновская]
11:20 - Chceme jít do magazínu, ale Tom se něčím zahákl za Lídinu botu a tak je v autobuse zácpa.
[Остров] [Андреевскaя] [Скоково]
12:35 - Konečně zastávka na benzínce pro benzín, pirožky a kafe. Teď už prý hledáme kde se ubytovat.
12:55 - Пипин бор - Klucí nám vykoupili poslední vodu, tak musíme do dalšího magazínu
18:02 - V Rusku na louce u jezera - Protože jsme jeli nonstop od včerejška osmi večer, máme skoro den náskok, takže jsme to po nákupu nafty, vody a chleba zapíchli a rozbili tábor. Super je, že než před deseti minutami začalo pršet, stihli jsme:
a) postavit stany
b) usušit mokré věci
c) uspořádat si věci z výletu na Solovky
d) umýt se i s vlasama
e) najíst se teplého jídla
f) vypít kafe
S Gedou teď dlíme ve stanu, píšeme zápisky a posloucháme doktory [všichni chlapi kromě Vládi a řidiče], jak se baví o jakýchsi nemocech s legračními cizími názvy.
19:27 - Hrozně, ale opravdu hrozně prší. S Gedou podnikáme různá opatření, aby pršelo jen na stan a nikoli do něj. Zatím drží, ale nevíme, jak dlouho to vydží. Když zrovna nepodnikám opatření, máme audiokaraoke s mp3manem.
22:35 - Přestalo pršet a tak jsme se slezli na náměstí, uvařili další jídlo a protože pořád neprší, tak jsme rozdělali oheň.
22:40 - Stále panuje veselá nálada, Pepíček donesl i zpěvník. Škoda, že tu nikdo nezná píseň Ja děngy prepil v bare.
22:50 - Oni se rohodli, že budou zpívat všechny písně ze zpěvníku aby měli program na zbytek zájezdu.
23:58 - Tom chce furt zpívat Karla. Když jsme mu se Štěpánkem zapěli Trezor, dotčeně řekl, že myslel Kryla.

Expedice Rusko IX

ВОСКРЕСЕНьЕ 8.7.
9:21 - S L&T a Gedou bydlíme u nějaké starší paní, ve dvoupokojovém bytě se splachovacím záchodem. A taky s kamny. Všechno by bylo mnohem lepší a taky sušší, kdyby se na nás včera, v posledních asi dvou nebo třech minutách co jsme běželi sem do bytu, nespustil ultra silný slejvák, protože jsme již předtím při čekání na jak to dopadne díky silnému větru, stačili trochu proschnout.
Co se dalo jsme rozvěsili po bytě, boty jsme vycpali toaletním papírem z Tesca. Paní ubytovatelka nás pohostila výborným chlebem, rybí polívkou [nevím jak chutnala] a čajem. V kuchyni na stole má obrovský stříbrný samovar, ale na čaj pro nás použila menší, modrý, umělohmotný, zvaný rychlovarná konvice. My jsme za to paní nabídli studentskou pečeť a zatímco Lída udržovala konverzaci, já a Geda jsme vycpávaly boty a zbavovaly naše kalhoty stop po bažinách. Během zpáteční cesty jsme totiž uspořádali takovou soutěž, já, s podkluzem a pádem na pravobok do bahna a kaluže [i s krosnou] a Alec, se zapadnutím do bahna po lýtka, se dělíme o 2.-3. místo. Geda s přehledem vyhrála, protože nejen, že zapadla do bažiny, ale nechala tam i botu. Tu se jí vzápětí podařilo vytáhnout, ale tato skutečnost její první místo nijak neohrožuje.
Teď ráno je situace taková, že L&T sedí v kuchyni a snídají a poté se chystají na prohlídku монастыра. Já se modlím, aby mi do našeho odchodu uschnul stále mokrý spacák a Geda dělá že spí, aby mohla zůstat ležet co nejdýl.
Hrozně bych chtěla, aby paní domácí zas pustila televizi, protože včerejší program, spočívající v megaestrádě se zpívajícími desetiletými dvojčaty a armádou děvčat tančících kozáčka, bych rozhodně ještě někdy chtěla vidět.
11:09 - S Gedou jsme se už jakž takž zbrchaly a razíme na obhlídku vesnice směr pošta - klášter - muzeum - hospoda. Sebou si bereme pláštěnky a naše extrašpinavé, ale skoro suché boty a kalhoty. Venku je pod mrakem, ale zatím neprší.
11:32 - Z útočiště se stalo vězení, protože paní domácí někam odešla a my nechceme odejít jen tak bez rozloučení. Oblékla jsem si na sebe svoje skoroaleneúplně suché kalhoty aby byly úplně suché a s Gedou sedíme v obýváku u stolu a máme kreslící a psací kroužek. Při tom se bavíme o tom, jak jsme chodily na základce do kreslení a nebavilo nás to. Gedu už to nebavení asi přešlo, protože maluje klášter a mapu kudy jsme včera šli.
15:21 - Venku zas leje. Moc doufáme, že se narvem na loď, ale nejspíš nás čeká noc na ostrově ve stanu.
17:17 - Loď - Urá, urá, urá. Navlékli jsme sebe do pláštěnek a krosny do igelitu a vyrazili k přístavišti. Byli jsme jedni z prvních bez lístků, takže se nám po parádní tlačenici podařilo dostat se na palubu a zaujmout stejně strategické pozice jako včera při plavbě na ostrov. Přestala jsem si hrát na bohatýra a od Pepíčka si vzala půlku kinedrilu. Chudák Lída, jen sedí na vedlejších schodech a trpí a řeká až to přejde.
17:30 - Nějaký pán si vyfotil Gedu protože není z Ruska.
17:35 - Chlap vzal Gedě její deníček a něco tam píše. Geda je z toho trudomyslná.
17:38 - Chlap napsal Gedě svoji adresu a chce po ní tu její. Geda mu napsala nějakou vymyšlenou i s vymyšleným jménem. Chlap to dal přečíst Tomovi. Tom si to čte nahlas a dost se u toho diví.
17:45 - Chlap se s Gedou chtěl bavit, i když mu pořád říkala "já vám nerozumím" a "ja nepanědaju". Když se ho pokoušela, na naši radu, ignorovat, tak do ní začal strkat. Řekla jsem mu tedy pěkně nahlas česky že mu nerozumíme a ať jde pryč a zabralo to. Jen Tom se diví, že se s ním nechceme kamarádit.
19:02 - Loď už se parádně houpe. Byly jsme se s Gedou mrknout na palubu a je tam moc pěkně. Uspořádaly jsme soutěž "kdo přejde rovně po rovné čáře". Moc nám to nešlo, ale aspoň jsme se notně nasmály a nejspíš i pobavily další cestující.
Ještě zpátky na Solovky, když jsme se po snídani vydaly ven, zamířily jsme, v touze konečně poslat pohledy z Petrohradu, na poštu, jenže na poště byla zrovna polední přestávka. Taky jsme uskutečnily prohlídku kláštera, včetně krátké návštěvy bohoslužby a všech různých výstav, při hledání té jedné, na kterou jsme si koupily lístky. Pak jsme obešly všechny сувениры [asi troje] a zjistily, že v hospodě je plno. Cestou "domů" jsme se stavily na poštu a zjistily, že je neděle a v neděli že pošta не работает ani na Solovkách.
Zpátky na lodi - Chlap se po hodině vrátil a začal se zajímat, kde má vnučku, kterou před asi 50ti minutami někdo někam odvedl. Geda viděla, že ji strčil do dveří s nápisem чай и кофе, tak jen doufáme, že za nimi je opravdu to, co avizuje cedule.
Myslím, že bych měla pokračovat ve studiu ruštiny, protože i ty mizivé zbytky co mám ještě v hlavě, se mi dnes dost hodily.
20:30 - Úspěšně jsme dopluli do Kemu, aniž by se někdo z naší výpravy pozvracel. Standa už na nás čekal, takže jsme hned vyrazili na cestu. Geda má někde zahrabaný batoh s Garrym Potterem, tak jsem jí zapůjčila mp3 s Františkem Nepilem. Všichni kromě nás se dali do jídla, Štěpánek si k tomu zul boty a jal se větrat ponožky. Jsem zvědavá, jestli začne pršet dřív než postavíme stany, nebo až začneme vařit.
20:45 - U Sokola jsme zase potkali Voloďu s konví na mlíko; koukal na fotbalové hřiště, jestli tam někdo není. Už zase koluje Русский размер. Já se tu snad konečně naučím pít slivovici, vodku i pivo. Alec sebou má i rum. Ještě že nikdo nevzal fernet a bechera.
Hurá, zastávka na benzínce.
21:07 - Ze samé radosti, že nejsme na ostrově, jsme si s Gedou namalovaly pusinku Lídinou fialovou rtěnkou.
23:28 - Odbočka na Уроцозево - stejné místo, kudy jsme projížděli v pátek odpoledne, STP už zas jen 639 Km.
Prší. Toto je třetí noční přejezd, a první za který jsem vděčná, protože nemusím vstávat, stavět stan a vycpávat ho igelity a všemi věcmi z auta.
Cca půlnoc - To je zvláštní, že jedeme furt rovně a přesto jsme zabloudili.
[Масельгская] [Ванзозеро]

Expedice Rusko VIII

СУББОТА 7.7.
5:15 - Z vesnice asi nikdo nepřišel, ale je tu hrozná kosa a venku strašně a hlavně pořád leje. Nedaleko od nás hřmí. Hrozně doufáme, že se kvůli nepřízni počasí výlet na Solovky odkládá.
5:30 - S Gedou sedíme ve stanu a čekáme až to přejde. Bohužel to vypadá, že tohle nepřejde nikdy. Tom za nás všechny rozhodl, že se i tak jede. Já ale nechci umřít jen proto, že on chce vidět nějaký klášter. Je tady zima a mrznou mi nožičky. Ach jak by se mi hodila moje elektrická dečka...i se zásuvkou. Geda chce jít ve třičtvrtě na šest něco dělat. Já odmítám vylézt dřív než ve čtvrt na sedm a to jen abych sbalila stan a šla na záchod. I tak doufám, že se zůstane tady.
5:40 - Mám nové informace, Štěpánek mluvil s Jájou a ta řekla, že neví kdy jede další loď, a že bychom měli jet touhle. Když oponovali že je bouřka, prý se trochu divila. Každopádně, já se Štěpánkem odmítáme vylézt dřív, než v těch čtvrt.
7:32 - Fronta na loď - Máme nakázáno nemluvit, a když už, tak jen rusky, abychom dostali levnější lístek. To, že všichni mlčíme, je ale celkem k ničemu, když Vláďa stojí na lavici a všechno fotí ve žluté kšiltovce "Černá hora". Vane tu dost silný vítr, ale aspoň už neprší. Tom nás všechny nadopoval kinedrilem, my sami jsme se nadopovali vodkou a snad to nějak přežijem.
7:55 - Loď - Nějakým zázrakem se nám podařilo dostat se na loď. Napřed jsem se prorvala já a chvíli za mnou Jája, která nám koupila lístky [trik s tím že jsme Rusové nevyšel] a tak už se pak ostatní tolik rvát nemuseli. Lída ulovila v podpalubí místo k sezení, my s Gedou nakonec taky, ale na schodech. Zbytek je kdo ví kde.
8:15 - Byla jsem se podívat na palubě. Je tam tak trochu vítr. Podnikla jsem výpravu i na špici lodi a začínám litovat, že jsem nechala sluneční brýle v autobuse; kdybych je měla, mohla bych se totiž podívat směrem kam jedeme.
Vždycky když jdu kolem záchoda, jsem ráda, že se mi nechce. Moc doufám, že mi to vydrží. Se Štěpánkem jsme si zazpívali píseň proti trudomyslnosti a Boty proti lásce. Kluci nám [mě a Gedě] vyčítají, že nemáme boty na podpatku jako ostatní cestující ženského pohlaví. Chce se nám hrozně spát.
10:29 - Už jsme skoro u Solovek. Venku je furt vítr a tady vevnitř pořád někdo kašle, jako by se právě chystal vyzvracet. Mě už nikdy nebude teplo. Navrhla bych hned po vystoupení z lodi zapadnout do jakékoli hospody a vylézt až před zítřejším odjezdem. Jedou s námi nějací Japonci, kteří ale asi nejsou Japonci, nýbrž Karelové. Ti totiž prý vypadají trochu jako Laponci a Eskymáci.
11:20 - Solovecké ostrovy - První část plánu klapla, už sedíme v hospodě. L&T a Geda mají boršč, já jím катлет с пусом. Myslím, že Japonci co jsou Karelové jsou nakonec asi stejně Japonci, protože si všechno fotí a jeden vytáhl PDA. Jo, a taky nemluví rusky, ale japonsky.
S Alec a Gedou jsme vyrazily na záchod, ale jen Geda měla odvahu vlézt do místní turecké kadibudky.
Teď se jdem mrknout do kláštera.
14:12 - Cesta na ostrov Большая Муксалма, zastávka na čabajku - Ještě tak tři kiláky kalužema a bahnem a jsme tam. A pak zpátky. Radši si dám cigáro.
16:00 - Большая Муксалма - To je ostrov spojený s tím hlavním kamenným mostem - valem. Vede sem cesta - necesta, bažina. Uprostřed té poslední, kousek před mostem, to Lída s Gedou vzdaly a vrátily se na místo, kde jsme obědvali.
Začíná hřmět a prší.
22:44 - Pršet už nikdy nepřestalo, kaluže na cestě se změnily v jezera, jezera na cestě se změnila v ještě větší jezera a kolem byly samé mělčí nebo hlubší bažiny. Pravá noha vydržela suchá asi kilometr cesty nazpět, levá dva kilometry. Když se člověk zaboří do bažiny po lýtka, a sem tam spadne do kaluže, jsou mu i kotníčkové goretexy totiž dost na houby. Pláštěnka byla naprosto nedostačující, impregnace na bundě nepřežila prvních deset minut lijáku.
Já opravdu nechápu, co mě ráno vedlo k tomu, dát si do igelitových pytlů všechno kromě spacáku.
Asi po třech kilometrech zpátky na výchozím ostrově jsme narazily na čekající Lídu s Gedou. Při té příležitosti jsme popili co se dalo a shodli se, že si opravdu radši zaplatíme pobyt pod střechou, než abychom stavěli stany. Zbývalo nám ještě tak pět kilometrů bažiny a deště do vesnice; co nás ale těšilo bylo vědomí, že rozhodně nezatmíme.
Něco před devátou jsme vyčerpaní, ale stále veselí a ochotni si zpívat [tedy hlavně já se Štěpánkem a Pepíčkem, zbytek se už tak vesele netvářil] dorazili do vesnice z druhé strany, než jsme vyšli. V prvním "hotelu" měli plno, ale poslali nás jinam a po cca půl hodině stání v dešti uprostřed vesnice nám Lída s Jájou sehnaly ubytování ve dvou soukromých bytech. Teď jdeme spát, všechno mě hrozně bolí, zbytek dopíšu zítra.

Expedice Rusko VII

ПЯТНИЦА 6.7.
5:00 - Kdesi v Rusku v lese kde jsou medvědi - S Gedou jsme se prostřídaly v autobuse na zemi, dokonce se mi jednou i podařilo natáhnout úplně nohy. Jinak už naprosto přesně vím, co si představit pod pojmem "zkroucený jak paragraf".
Řidič Standa se potřebuje taky vyspat, a tak se zastavilo v jakémsi kempu, ze kterého vidím jen silnici a několik dřevěných staveb skládajících se ze střechy a podlahy. V té největší jsme rozbili tábor. Já se Štěpánkem spíme na stole, zbytek leží na lavicích. Je tu opravdu, ale opravdu hodně komárů. Medvěda jsme zatím neviděli a venku prší.
11:05 - Ráno na nás jakási babka ječela, že v tom přístavku nemáme co dělat. Teďka začala dělat šašlik, a tak jsme si dva objednali, abychom jí udělali radost. Jíme naši gulášovou polívku z pytlíku a aktuální téma je "komáři a účinnost našich různých repelentů a Offů proti nim".
S holkama jsme absolvovaly toaletu, aniž nás sežral medvěd.
11:25 - Bábuška nejen, že nám udělala šašlik, ale taky u sebe nechala za 10 rublů nabít baterku do foťáku a prodala nám za dalších 12 protikomárová cigára North Star.
11:39 - Jsme na fakultativním výletě u vodopádů. Je to asi 150 metrů od šašliku a moc se mi tu líbí, protože tu nejsou žádné poházené petflašky a mají tu odpadkové koše. Začíná mi být blbě z North Star, ale nejdou na mě komáři.
11:43 - L&T se nechávají fotograficky dokumentovat, jak na strom vážou křiklavě růžovou mašličku pro štěstí.
12:11 - Čekám u suvenýrů na holky až nakoupí dary. Já už mám zakoupen jeden prsten, ale ještě nevím jak s ním naložím.
12:34 - Zjistilo se, že jsme v Karélii a tak musím uzpůsobit výzdobu. Nemůžu si vynachválit svoji investici do goretexových bot. Jejich vnitřek je to jediné, co ještě nepromoklo.
13:00 - Zastávka na břehu jakéhosi jezera.
13:40 - Proběhla celozájezdová koupel. Zase se cítíme jako lidi.
13:50 - Po desetiminutovém prohledávání po strop zaskládaného zavazadlového prostoru byl Gedou nalezen ztracený štrůdl.
14:10 - S Gedou posloucháme písně S&Š abychom mohly pořádně natrénovat Krkodýla, Kubistický portrét a hlavně Tři tety, aby se v autobuse nepěla pořád jen píseň proti trudomyslnosti.
15:17 - Медвежьегорск - Proběhl meganákup v několika magazinech. Standa si nechal zakoupit kartón Bělomorek, Alec si koupila jednu krabku a Lída si koupila taky jednu krabku a večer bude mě a Gedu nutit to kouřit, aby ušetřila Off. Byli jsme v super obchodě s oblečením a vším možným, kde měli krásné svatební šaty za pouhých 4550 rublů [cca 3670 korun]. Jája zakoupila litr vodky Русский размер, na které je napsáno, co se člověku stane podle toho kolik z ní upije.
Trochu se bojím, že Medvežegorsk je poslední město které jsem kdy viděla.
17:06 - Zastávka na podezřele čisté a zásobené benzínce. Lída a Alec začaly krmit tři místní psy, Geda si jednoho z nich chce vzít domů.
Bolí mě bříško, protože mám z té dírovaté cesty přeházené vnitřnosti. A vzadu není víc místa proto, že bychom spotřebovali tolik zásob, ale protože se setřásly.
18:25 - Právě jsme projeli kolem údržby silnic. To bych tu tedy opravdu nečekala.
18:48 - Z Petrohradu už jsme ujeli 814 kilometrů.
18:55 - 15 kilometrů do Kemu ze kterého odplujeme na Solovky. Spát budeme ještě tady a ráno vyrazíme.
19:36 - Jsme u modrobílé závory a Jája už pět minut vyjednává průjezd. Zevnitř auta to vypadá dost beznadějně.
19:40 - Chyba, v 7:30 jede loď a bere i auta a Standa s náma nechce jet.
19:54 - Chtěli bychom někde rozložit tábor, ale všude kolem jsou bažiny.
20:08 - ...nebo smetiště.
22:36 - Táboříme na fotbalovém hřišti. Máme tu návštěvu z vesnice, kerá chtěla koupit auto. Zatím vyfasoval bonbóny a z auta vylezla Jája s jedním pivem. Teď jsme zvědaví jak to dopadne a čekáme, že se budem stěhovat.
23:36 - Voloďa se ještě pořádně pobavil s Pepíčkem, ale pak na něj kdosi zavolal a tak nás nakonec opustil. Venku prší a je dost světlo, takže se nám, teda hlavně mně, vůbec nechce spát. Vstáváme v půl 6 ráno. Geda si zdobí svůj zápisník mými pastelkami a já to vidím taky tak. Škoda, žen ten Garry Potter zůstal v autě.

Expedice Rusko VI

ЧЕТВЕРГ 5.7.
0:07 - Po vydatném spánku razíme do bílonočního Petrohradu. Standa to zase bere po obchvatu, tak jsem zvědavá, jestli to stihnem.
0:15 - Nejspíš jsme se zase ztratili, protože jedeme směr Helsinki, nikoli směr Petrohrad.
0:17 - Otáčíme se a plnou parou směr Petěrburg. Nedivím se, že řidič má už teď najeto o dva dny víc kilometrů než jsme na výletě. Když už jsme u toho, zjistilo se, že majitel cestovky sice podal všem zúčastněným [my klienti, průvodkyně, řidič] informace, ale každému jiné. Takže zatímco řidiči a průvodkyni jejich plán moc nevychází, nám [až na Царское Село] ano. Přijde mi to jako ta lepší varianta.
Pepíček se dal před odjezdem do řeči se sousedem Němcem, který tu je na motorce. Možná mu my Češi alespoň v Rusku připadáme jako občané EU.
0:30 - Podařilo se nám dostat na obchvat. Snad tu nebude nikde policejní hlídka, protože pravděpodobně nedodržujeme předepsanou rychlost.
Začíná se stmívat, dost mě to mrzí, protože nemám ráda tmu.
Ztratila jsem svůj pskovský zlatý řetízek. Kdo ví, kam až se touto "poštou" dostane.
0:45 - Stále na okruhu, ale zase jsme se ztratili. No aspoň že jedeme směr město.
0:50 - Jája se běžela kohosi zeptat na cestu. Myslím, že to nestihneme.
0:55 - Jája se opět ptá kolemjdoucích, a to jedeme furt rovně. Co bude až zajedem někam za roh? ...ha, chyba není v nás, na mapě není zakreslená jedna křižovatka.
0:57 - Jája opět vyskakuje s mapou ven, tentokrát se ptá v jakémsi magazinu.
1:10 - Ježkovy, předjely nás dvě rezavé lady. Štěpán chce pět píseň proti trudomyslnosti.
1:15 - Další dotaz na cestu, jedeme správně.
1:16 - Jsme u řeky! A zrovna u Aurory.
1:28 - STIHLI JSME TO. Stojíme u Санкт-Петербург гостиница, máme výhled na dva mosty a zrovna začal ohňostroj. Konečně taky vidím Ermitáž. Všichni mi vysvětlili, že mosty se nezvedají kvůli turistům, ale aby mohly proplout lodě. Otevřené jsou do čtyř do rána.
2:28 - Super. Od Aurory do stanu jen za půl hodiny + zastávka u oblíbeného Mekáče na gamburger. Pepíček se neudržel, a musel si jít koupit mlíko.
9:35 - Podařilo se nám vyrazit s pouhým desetiminutovým zpožděním. Nad celým Petrohradem je roztáhlý Fjodor, beru si svetr a deštník. Jedeme jen k nejbližšímu metru a i tak bloudíme.
10:00 - Zatím bez problémů se nám podařilo dostat se do budovy metra, koupit lístky [které spočívají v kovové minci se znakem metra], nenechat se srazit na jezdících schodech a nastoupit do vlaku, který jede správným směrem - станициа Садовая
11:44 - Ermitáž, 2. patro, č. 237 - Nějakým nedopatřením jsme se sem dostali v jediný den v měsíci, kdy mají иностранци vstup zdarma. V pokladně jsme obdrželi lístek, a na základě lístku jsme jinde obdrželi mapu celého areálu.
Kolem jde zrovna skupina Japonců s průvodkyní, která má na pravé ruce černou plesovou síťovou rukavičku s plyšákem.
Lída s Tomem už prošli celý Petrohrad a zbytek dne mají na Ermitáž, Vláďa je samostatná jednotka, A.+Š.+P. někam zmizeli a my s Gedou máme v 1 odpoledne sraz s Jájou na rudé plyšové sedačce u vchodu a pak půjdeme na projížďku loďkou.
Už jsme prošly Egypt a teď jsme u barokního malířského umění. Moc mi nejde sledovat všechno, a tak buď vím jak se obraz jmenuje a kdo ho namaloval, nebo vím jak vypadá. Je to tu dost pdobné tomu hroznému velkému muzeu ve Vídni. Musím jít dál, ještě nás čeká moderna v nejvyšším patře.
12:17 - Ermitáž, 3. patro, č. 316 - Sedím mezi Gauginama a je mi to úplně jedno, protože jednak se mi moc nelíbí a taky mám hlad a chce se mi hrozně spát. Umění dá člověku opravdu zabrat.
12:22 - Ermitáž, 3. patro, č. 348 - Gaugin byl ještě dobrej, na toho se dá aspoň trochu koukat, ale Mattise je škaredej a obsadil celé tři místnosti. Teď sedím u Picassa. Než jsem sem přišla, myslela jsem si, že se mi impresionismus strašně nelíbí, ale ve srovnání s těma Picassovýma hranatýma lidma je vlastně ještě celkem v pohodě.
12:44 - Ermitáž, fronta na Internet - Hrozně mě bolej nohy a mám namuzeováno tak na dva roky dopředu.
14:23 - KFC - S Gedou a Jájou jsme vyrazily na prohlídku. Venku se nedá moc dýchat, tady je aspoň klimatizace. Zakoupila jsem 4 pohledy pro nejbližší rodinu, ostatní uvidí fotky.
15:04 - Odchytl nás průvodce lodní projížďkou, a tak za deset minut vyrážíme na aquatour de Petěrburg. Super je, že poplujeme kolem Aurory i Petropavlovské pevnosti, a tak budeme šetřit naše ubohé uchozené nožky.
15:15 - Zatím je nás na lodi sedm. Snad to vydrží, protože tak je tu dost místa. Taky doufám, že nezačne pršet, protože Fjodor stále dlí nad celým Petrohradem.
17:05 - Projížďka byla pěkná, i když poněkud větrná. Zašly jsme si na záchod do Ermitáže a jdeme se podívat na barevný pohádkový kostel.
18:50 - Až na Vláďu jsme se všichni šťastně sešli v parku u Admirality. S Gedou jsme si pohladily medvídě.
21:45 - 49 km od Petrohradu - Již jsme opustili Petrohrad a z osmiproudové dálnice se svodidly po obou stranách a bez děr, se stala čtyřproudová silnici s dírama a březovým hájkem uprostřed [napsat poslední větu mi trvalo asi 10 minut].
Cesta metrem z centra proběhla celkem bez problémů, jen Pepíčka zaujalo petrohradské metro natolik, že si ho vyfotil. Naneštěstí se u toho, narozdíl ode mně, nechal chytit ostrahou a musel platit pokutu 100 rublů. Při výstupu z metra na stanici Старая деревня jsme nakoupili pečivo k večeři [až na ten piroh s masem moc dobré] a hurá k autu.
Ještě před definitivním opuštěním STP [Sankt-Petěrburgu] proběhla zastávka v McDonald's. S Gedou jsme zakoupily po dvou gamburgerech, z toho jeden do zásoby, a já jsem si konečně dala moroženoje. Taky jsme udělaly pořádek v lahvích s vodou a pod našimi sedadly, pro případného zájemce o spaní v horizontální poloze.
Chce se mi strašně spát, ale o co, že sotva zamhouřím oko, nastane řidičova povinná přestávka.
Ještě me tak napadlo, že jistě nebude náhoda, že jsme si v místnosti s Picassem obě, nezávsile na sobě, v duchu prozpěvovaly Kubistický portrét od Suchého/Šlitra. Když jsme to posléze zjistily, zanotovaly jsme si spolu v Ermitáži na schodech Koupila má milá krokodýla a Tři tety.

Trochu jsem přejmenovala zápisky z Ruska, a to tak, aby v jednom spotu byl jen jeden den. Už i tak to je dost dlouhé.
Jo, a protože sem tam v rámci zachování atmosféry používám ruské výrazy nebo názvy, tak zde si je můžete přeložit.

Expedice Rusko V

СРЕДА 4.7.
9:07 - Je tu pěkná kosa, komáři a máme orosené stany. Proto jsme je taky zanechali v kempu na doschnutí. Pán na motorce co bydlí vedle nás, nás neokradl, asi proto, že je Němec a pravděpodobně se bál, že okrademe my jeho. Už vím proč máme mokrý stan, v noci prý pršelo.
Geda si nakreslila adventní kalendář a odškrtává si dny, kdy už bude konečně zase doma. Podle mě, to vypadá spíš trochu jako metr na vojně.
Chtěla jsem si vzít tříčtvrťáky, ale protože mám čerstvě oholené nohy [a toho se musí využít] vyhrála minisukně. Na cestování autobusem je to teda dost debilní oděv. Tříčtvrťáky mám sebou na až bude nejhůř. Oproti včerejšku je taky změna v nepřítomnosti polštářku a v přítomnosti teplých ponožek.
Tom předčítá otevírací dny a hodiny a ceny vstupů.
Bereme to oklikou přes okolí Petrohradu [myšleno okrajovými částmi] a vypadá to tu jako přerostlá Líšeň s béžovýma panelákama. No vlastně i ty paneláky jsou takové trochu rozlehlejší.
9:40 - Ztratili jsme se.
9:56 - Tom s Lídou už začali pět častušky. Ráno prý v kempu hrála ruská hymna.
10:10 - Chvilka poezie, Lída přednáší báseň o Dněpru.
Jsem v šoku. Jedeme po osmiproudové dálnici [+ odstavné pruhy] bez děr a se svodidly po obou stranách.
10:47 - Podařilo se nám objet Petrohrad, což je paráda. Do Petrodvorců to je už jen hodinu. Štěpánek čte Ruský týden.
11:18 - Proběhla zastávka na benzínce. Místo druhé snídaně jsme zakoupili vodovou zmrzlinu Бонпари od Nestlé a já s Gedou po krabičce L&M slim za 19 rublů.
Máme značkový odpaďák z papírového pytlíku od Mekáče.
11:35 - Konečně pořádně vím kam a proč jedeme: do Petrodvorců do Petropavlovska do zahrad Petra Velikého podívat se na fontány.
Všichni, včetně nekuřáků, jsou nadšeni, jak tu jsou levné cigarety.
11:47 - Zjistilo se, že všechny cesty nevedou do Říma, ale do Petrohradu.
11:56 - Snad jsme na správné silnici. Jedeme kolem 20 metrů vysoké skládky.
12:00 - Ježkovy, už zas vidim Petrohrad.
12:05 - Nejenže ho vidím, ale už jsme zase v něm. Dnes asi po čtvrté.
12:34 - Jsme tady. Je tu dost přeautobusováno. Parkujeme asi kilometr od vstupu...ne, jen se otáčíme.
13:27 - I přes naprostý nedostatek informací jsme se dostali do paláce a zakoupili lístky na prohlídku palácových komnat. Já, Tom a Geda už jsme se dostali přes kontrolu, Pepíček se Štěpánkem šli hledat záchod, Lída s Vláďou už se prodrali za náma [a drát se davem v Rusku je něco úplně jiného než drát se davem u nás; je to takové, abych tak řekla, mnohem intenzivnější], Alena čeká venku s lístkama na kuky...ne, všichni se našli, prohlídka začíná.
15:20 - No jako nevim. Vypadá to [palác] jako Vizovice, ale vstupné je 10x dražší. Aspoň že ty kartinky mají za relativně slušný peníz.
Tom oželel Carské selo [nejspíš pod dojmem včerejšího a dnešního průjezdu Petrohradem] a tak všichni zůstáváme tady a v 7 máme sraz u avtobusu. Do Petrohradu to vidím tak na tři hodiny cesty. V lepším případě.
Jsme u moře a máme sebou plavky, ale je nám to úplně na nic, protože:
a) je zima
b) moře je minimálně stejně hnusné jako v kempu na druhé straně Finského zálivu.
15:35 - Sraz v 7 se nám začíná zdát trochu pozdě, naštěstí jsme potkali Jáju se Standou a tak jsme domluvili alternativní sraz v 6. Doufáme, že potkáme i Lídu s Tomem a Vláďu.
Jo, prý je vedle normální pláž, tak uvidíme co s tím koupáním.
16:27 - Dorazili jsme na pláž a k naší velké radosti jsme potkali Lídu s Tomem. Trochu to kazí jen fakt, že Vláďa je neznámo kde, a tak na něj budeme nejspíš v autobuse hodinu čekat. Aspoň se tam najíme.
Lída je zatím jediný odvážlivec, který vlezl do moře. Je tu hrozně mělká voda, ale alespoň je na dně písek, na rozdíl od včerejšího jezera.
17:53 - Já s Hedou už dlíme v autě.
18:49 - Zastávka na značkové benzínce Shell. Zaujaly mně půllitrové plechovky Gin&Tonic, Alec dokonce uvažovala o koupi; Geda se zas zaobírala lahví Krušovic za 100 rublů.
Opět stojíme v zácpě. Kolem projíždějí auta po chodníku, ale tam už začíná být zácpa taky.
18:57 - Popojeli jsme po silnici a jsme rádi, že jsme nejeli po chodníku, protože u přechodu pro chodce je velká fronta aut.
Já už si nikdy nebudu v Brně stěžovat, že stojím v hrozné dopravní zácpě.
19:05 - Štěpánek jde číst pohádky. Urá.
20:44 - My už jsme v kempu, super. Ale nemůžem se přes závoru dostat k našim stanům.
22:27 - O půlnoci razíme do Petrohradu na noční otevírání mostů na Něvě. Plán je následující: Lída + Tom + Vláďa už tam zůstanou, my zbytek se vrátíme, v 9 ráno sbalíme stany a všechny věci a vyrazíme do Petrohradu za nimi. O půl 11 se otevírá Ermitáž, kde se snad všichni šťastně shledáme.
Před odjezdem si dám nejspíš naposledy, ale i chvála Bohu za to, nabít baterku do foťáku. Taky si musím pečlivě rozmyslet svůj zítřejší look. Vidím to na bílé tříčtvrťáčky [jiné nemám] a tyrkysové tričko. Pitomé je, že sebou budu muset táhnout batoh, ale co se dá dělat.
Kromě Vládi šli všichni spát. Já jsem chtěla taky, vytáhla jsem si z autobusu deku abych nemusela rozbalovat spacák, ale:
1) Heda si ji vzala, aby nemusela rozbalovat spacák
2) svůj spacák jsem stejně rozbalila, protože jsem ho chtěla vyvětrat a vysušit. Vyvětraný je, ale poněkud v té trávě navlhnul.
Jdu přestěhovat věci před stan a odpočívat.

Prosimvás, proč furt někde kolem sebe slyším nebo čtu, že, pokud zabije Voldemorta, musí Potter umřít? Přečetl si ještě někdo, kromě mě, pořádně věštbu "ani jeden nemůže žít, pokud ten druhý zůstává naživu"? Je tam snad někde napsáno že když umře jeden, musí umřít i druhý?
Není!

Expedice Rusko IV

ВТОРНИК 3.7.
9:00 - Jája odjela do Novgorodu kvůli registraci. Má naše pasy, tak doufám, že se vrátí. Tom s Lídou jeli obhlížet Novgorod. My ostatní jsme tu zůstali, a protože Fjodor si šel vyhlížet jinou oběť a je krásně, sušíme a větráme spacáky a stany. S Gedou jsme se také oděly do plavek a jen co se z koupelny vrátí Alec se Štěpánkem, naběhneme tam i s čistícími prostředky my.
Jdu obracet Hartlův stan na druhou stranu.
11:20 - Jedem přes řeku Volgu.
S Gedou jsme se krásně vykoupaly i s mýdlem a hlavně i s vlasama.
Jedeme kolem super památníku, co vpadá jak vzlétající letadlo. Registraci nemáme, protože nebydlíme v kempu a tak jsme vyzvedli Lídu s Tomem a na Leningrad!
11:30 - Napsali mi oba rodičové.
Viděli jsme tank. První z mnoha.
Štěpánek přednáší něco o Petrohradu
Opět jedeme po šestiproudové dálnici. Je podezřele rovná. Jak dlouho?
12:06 - Silnice je stále pěkně rovná, takže jsem mohla provést výzdobu cancu. Fjodor už si nás zas našel.
12:07 - Ježkovy osmiproudovka se svodidlama uprostřed. Víc pruhů, víc děr.
12:47 - S Gedou jsme se dnes oblékly do triček na ramínka a krátké sukénky. Taky sebou snad budu mít konečně protisluneční brýle. Pitomé je, že jsem si při koupeli rozřízla o nějakou škebli palec u nohy a svůj kilometr náplasti mám ve spodu vešker bagáže.
13:20 - 40 km to Petrohrad - Jen dvě hodiny cesty a už jsme skoro tam. O tom se nám ani nesnilo.
V Rusku už je zas nebe vysoko a země je placka. Třeba nějaké kopce potkáme na severu.
Musím si nějak vydesinfikovat a zalepit tu nohu. Začínám litovat, že nemám vlastní slivovici. Ještě mě tak napadá, že první benzinka, kterou jsem v Rusku viděla, byl Jukos.
Celou dnešní cestu jsem neviděla jediné auto, které by mělo na SPZ nějaký znak z azbuky, který se nevyskytuje v latince. Třeba to tak mají schválně, aby jim rozuměl i zbytek světa.
K Petrohradu stále vede krásně rovná dálnice [osmiproudová] s velice omezeným počtem děr.
13:50 - Zastávka na benzince před Petrohradem. Mají tu pěkný nesmradlavý záchod s toaletním papírem. Vláďa si koupil mapu Petrohradu a okolí, já s Gedou 2 litry vanilkové coly a Tom smradlavé sušené ryby, které se pokoušel jíst v autobuse a byl kvůli tomu vyhoštěn.
Pepíček mi zapůjčil slivovici na desinfekci řezné rány od škeble a Lída věnovala centimetr náplasti.
14:18 - Jekatěrinské zahrady, Carské selo - Sraz za tři hodiny, snad už pak budem mít registraci.
15:37 - Stále Jekatěrinské zahrady. Ve čtyři máme sraz před vchodem do Carského sela [podle Štěpána carská letní chatička] a možná půjdeme na prohlídku. Dali jsme si rozchod a tak teď s Gedou sedíme v parku na břehu jezera s nohama ve vodě. Super.
16:00 - Zjistilo se, že ve vtornik je zakryto a tak jdeme do parku a na gondolu. Tom se hrozně rozčiluje a pročítá průvodce jestli to tam je napsáno, protože to prý průvodkyně měla vědět.
16:20 - Všichni, kromě Vládi, sedíme s nohama ve vodě na stejném místě, jako jsme před hodinou seděly s Gedou. Geda se Štěpánkem, navzdory zákazu, krmí kačenky. Otevřeli jsme si piva která jsme měli na úplatek,aby nás nechali jít do Carského sela za domácí cenu. Štěpánek nechal pivo plavat ve vodě. Já bych tam to svoje odložila taky, ale chtělo se mi převrátit a vylít do jezírka. Ne že bych ho kačenkám nepřála.
16:40 - Všichni, hlavně Lída a Štěpánek, jsou hrozně veselí. To bude asi z toho povinného piva na sluníčku. Akorát Tom je trudomyslný a furt mluví o velké nespravedlnosti s Jantarovou komnatou.
17:20 - Zjistilo se, že jsme nebyli v Petrohradu [jak jsem si celou dobu myslela], ale v Carském selu [což je součástí města Puškin]. Registraci taky ještě nemáme. Už plánujeme odjezd přes Bělorusko na Ukrajinu.
Na semaforu stojíme vedle Volhy co má na laně náklaďák. Z prava kolem projel někdo v autě po chodníku, aby nemusel stát v koloně; když pak narazil na překážku, zařadit se zpátky do kolony nebyl problém. Asi to tu je běžná praxem, ale Štěpánek s Pepíčkem to označjí za největší zážitek celé expedice.
17:43 - Konečně netrčíme v koloně, a tak jsme otevřeli všechna okna, která jdou.
Přijeli jsme na kruháč o poloměru cca 50 metrů, který se jezdí po čtvrtinách. Protože jsme přejeli náš výjezd, jedeme ho celý dokola, málem byla bouračka a jeden mrtvý chodec.
Vypadá to tu jako v Ostravě-Porubě, jen těch Leninů je tu víc.
18:20 - Už hodinu jedem po jedné ulici. Hledámě číslo 44, a už jsme u 58. Má tam být ubytovna.
Vymyslela jsem, jak vyřeším baterku do foťáku, koupím si novou.
18:36 - Jsme u čísla 44 a Jája obhlíží ubytovnu a domlouvá. Všichni kromě mě ale chtějí jet spát do kempu.
Nová baterka by prý nemusela být nabitá, tak teda nevim jak to dopadne. Geda se asi brzo počůrá a Štěpánek jde číst Ruský týden.
18:38 - Ubytovna není ubytovna, ale ekonomická akademie, a na ekonomické akademii v Rusku se ještě učí, takže jedeme do kempu. Všichni kromě mě [která potřebuje elektrickou zásuvku] jásají. Mně se tady líbí. Alespoň má štěstí, že sedím na straně autobusu kam svítí slunko, takže nemůžu nic fotit a vybíjet si tak baterku rozmazanýma nepovedenýma fotkama z autobusu.
19:09 - Všichni kromě mě viděli Auroru a Ermitáž.
19:29 - Stojíme v dopravní zácpě vedle tradiční anglické hospody, kde mají ve výloze ceduli Krušovice.
To je zajímavé, že tady v centru už člověk na starou Ladu nenarazí. Aspoň tady uvidíme auta, která k nám, tak za dva roky, přijdou na trh.
Vzhledem k tomu, že se suneme rychlostí 10m/minuta, je šance, že tom vzdá zítřejší návštěvu Jantarové komnaty
20:00 - Jeli jsme přes Kimovo náměstí. Jsou tu samé přikázané směry rovně a doprava a my ptřebujeme jet doleva. Nakonec jsme museli zajet někam do dvora autobus otočit.
20:10 - Už jedem správným směrem - na Helsinki a Espoo. Tom konečně pronesl "zazpíváme si?" a všichni spustili Není nutno.
20:48 - Zastávka u OBI a Mekáče
21:02 - Dali jsme si ruský cheesburger. Štěpánek s Pepíčkem si šli vedle do supermarketu koupit moloko. Máme tři hodiny na registraci. Stihneme to?
Přejezd Petěrburgu stál celou jednu nádrž, a tak jdeme tankovat.
21:31 - Bydlíme [dvě noci za 500 rublů] a máme i bumážku [papír o registraci]. Teď prý jedem relaxovat.
23:36 - Obdrželi jsme pěkný rovný plácek hned vedle nějaké staré zbořeniny, která ovšem obsahuje osm nových připojených elektrických zásuvek, tak akorát padnoucích našim nabíječkám na telefony, baterky a foťák. Nedaleko jsou jakési stavby se záchody a sprchami, jež ovšem vypadají dost nechutně. Většina byla pro se jít vykoupat do moře, my jsme se tam šly s Gedou podívat a myslíme, že sprchy ještě všichni rádi vezmem na milost. Při procházce jsem pronesla svoji historicky první ruskou větu směrem k domorodcům na tomto výletě "простите где море". Úspěšně, neboť mi bylo odpovězeno a ukázáno.
Je tu hrozně moc komárů a můj repelent i Gedin Off jsou úplně nanic.

Expedice Rusko III

ПОНЕДЕЛьНИК 2.7.
Cca půlnoc - Stále nejsme v kempu, ale v autobuse. Momentálně nás zastavila policejní hlídka. Nedělám si iluze, chce pivo nebo rubly...tak ne, teď zastavili úplně stejný tranzit jako je ten náš, ale s ruskou značkou. Proběhla kontrola osazenstva a jedeme dál.
Za 10 minut - Zastávka u benzínky, kemp asi nebude.
0:40 - Máme noční okružní projížďku Pskovem, protože jaksi nemáme kde spát.
Motto zájezdu: "tam kde ostatní končí, my začínáme".
Pepa pořvává z okna na kolemjedoucí taxíky "zdravstvuj".
NOC, NEVÍM KOLIK, ALE UŽ SVÍTÁ, PODLE HEDY 1:48 - Rozbili jsme tábor kdesi na louce u Pskova u rozestavěných domků. A to rekordní rychlostí, během deseti minut od výstupu z auta už jsme byli všichni uvnitř. Otravuje tu spousta komárů a taky nějaký brouk, nejspíš cvrček.
Trochu se bojím, co bude ráno.
PODLE HEDINÝCH HODINEK KTERÉ SE V NOCI ZASTAVILY JE 6:45, LÍDA TVRDÍ, ŽE JE 7:31 - Každopádně všichni už jsou vzhůru...proč!
8:50 - Už jsme zase ve Pskově. Ráno skoro nepršelo, a tak jsme si s Hedou trochu vyvětraly spacáky. Teď jdem na prohlídku Pskova a první dávky klášterů. Prý mi místo šátku přes hlavu a ramena bude stačit mikina s kapucí.
9:03 - Utekla nám paní průvodkyně.
9:10 - Tak to, co jsme v noci mysleli že je křižovatka kde každý jezdí jak chce, je ve skutečnosti kruhový objezd.
9:15 - Máme poštu i dva formuláře na registraci. Potřebujeme jich deset, ale naštěstí mají na poště kopírku. Doufám, že bude funkční.
10:03 - Už hodinu jsme ve Pskově a již jsme našli oficiální směnárnu. Prý tu jsou nějaké kláštery, ale já se teda nejvíc těším na Lenina. Natrefili jsme na paní se zlatýma zubama a známýma v Česku a ta nás prý dovede na místo, kde si můžeme vyměnit peníze, protože tady mají zavřeno, protože je dneska pondělí.
10:45 - S Hedou jsme ještě v autě provedly výměnu tenisek za sandály a žabky. Naštěstí, protože venku je dost hic. Zítra berem tříčtvrťáky a trička na ramínka. Teď čekáme v bance na výměnu peněz.
Přestup na ruský čas +2 hod.
14:00 - Chrám Nejsvětější trojice v kremlu ve Pskově - Máme za sebou pořádně vyzdobený chrám. Razíme k Mirožskému klášteru.
15:04 - Mirožský klášter - Skupina A [L&T + Vláďa + průvodkyně Jája] šla na prohlídku. Skupina B [já + Alec + Štěpánek + Pepíček] jsme šli k řece. Zatímco mě stačilo osvěžení končetin, ostatní to vzali zgruntu mýdlem a ještě chtějí prát. Štěpán pere košili tak, že ji namydlil, oblékl a plave naznak motýlka.
Mám vytýčené dva gastronomické cíle: vanilkovou colu a šašlik.
16:11 - Vyjeli jsme z Pskovské oblasti a jedem směr Новгород. Po dálnici. S nostalgií vzpomínám na D1. Pro budoucí generace: tahle ruská dálnice rovná se naše silnice třetí třídy.
16:20 - Stále nás pronásleduje Fjodor.
Fjodor je dešťový mrak, který se nás ujal už na ruských hranicích, bdí nad námi a občas, když si myslí, že nám dochází voda nebo potřebujeme umýt, tak na nás zaprší.
Při jídle mi spadl polštářek do paštiky a teď jsem zjistila, že vzadu od něčeho navlhnul. Ach jo.
Jo, a v Pskově jsem při procházce, zatímco jsme s Alkou a Hedou čekaly až velcí vymění v bance peníze, našla zlatý řetízek na ruku. Já bych si teda takovej nekoupila, ale nalezenému koni na zuby nehleď. A možná se ještě bude hodit.
A že je to dálnice se pozná podle toho, že jména měst na odbočkách jsou v azbuce i latince.
16:50 - Asi jsme sjeli z dálnice, má to jen tu středovou přerušovanou čáru.
17:13 - Mám trochu obavy o naše pneumatiky. Momentálně jedeme v protisměru, protože je tam o něco málo děr míň.
Proti jedou dva náklaďáky, musíme zpátky napravo.
Jeli jsme kolem letícího čápa, který měl v zobáku žábu.
17:36 - Zastávka na benzince. Heda je odvážná a šla na záchod. Já jsem si tam jen umyla ruce a chce se mi zvracet ještě teď.
Štěpán šel taky odvážně na záchod, ale ruce si umýval [k údivu místních a našemu obdivu jeho důvtipu] v kaluži. Mýdlem.
17:50 - Zrovna jsme projeli vesnicí Медведь.
18:00 - Rovná silnice, respektive bez děr. Skoro. Jsem v šoku. Asi se blížíme k nějakému městu. Mám pro to název Potěmkinova silnice.
18:05 - Шимцк - 48 km to Novgorod. A jedem po šestiproudové silnici.
18:35 - Novgorod - Vidíme obchod. Chceme chleba.
19:00 - Podnikli jsme nájezd a máme dva chleby, okurky a papriku, čtyři jogurty, čtyři pirohy a moroženoje.
A litr kvasu z cisterny u silnice. Vanilková cola byla, jak na potvoru, vyprodaná.
19:08 - Piroh s masem je teda pěkně hnusná věc.
20:37 - Ach jo. Nemám jak nabít baterku do foťáku. Novgorod je moc pěkný, teda kolem řeky. Možná budem spát už tady a do Petrohradu pojedeme zítra.
20:58 - Bloudíme a venku prší. Štěpán nám aspoň čte pohádku Dva Ivanové.
21:30 - Zjistilo se, že mrak Fjodor s námi není od Ruských hranic, ale od té doby, co na sraz k odjezdu přijel Štepánek.
Heda je trudomyslná, protože tu nemá signál, tak jsme jí se Štěpánekm zazpívali píseň proti trudomyslnosti. Lída a Jája se daly do vyplňování registrací v azbuce. Jsme v kempu, je tu spousta aut a ani jeden stan.
21:59 - V kempu se chystala ruská diskotéka a tak jsme přejeli kousek dál k pláži...á, couváme. Asi budem mít taky diskošku.
Tak ne, jedeme jinam, ale zas tu je nějaký auto. Kašlem na to a zůstáváme.
23:53 - Máme postavený tábor aniž zapršelo. Hurá. Je tu komárů jak sviňa, repelent moc nepomáhá.
Vařili jsme polívku a jakési těstoviny a až na tu připáleninu se mi docela povedlo to umýt bez vody jen pomocí toaletního papíru.
S Hedou máme půlnoční foto s bleskem i bez.
Štěpánek čte Ruský týden.
Kolem půlnoci - Sotva jsme všichni ulehli a žigul se rozhodl že pojede pryč.

Expedice Rusko II

ВОСКРЕСЕНьЕ 1.7.
6:58 - Já jsem opravdu vstala v 5 ráno a dala si svoji poslední teplou sprchu v životě. I s vlasama. Paráda.
Teď jsme na cestě k litevským hranicím. Já si zdobím canc kolážemi z vlajky a mapy, Heda si vystřihuje z Avonkatalogu. V noci pršelo, ale to bohužel ty polské kretény vedle v jejich řevu nijak neovlivnilo.
7:33 - Polsko-litevská hranice - Lída nechtěla abychom vybírali pasy, prý si je máme nechat, kdyby se celníci chtěli projít autobusem.
Už chtějí techničák a jistě bude průser - ne...Poláci nás pustili; snad neuvízneme v meziprostoru.
7:38 - Projeli jsme bývalé vnější hranice Sovětského svazu.
8:10 - Paní průvodkyně s řidičem mají již zaplacen poplatek za užívání silnic v Litvě a vyměněné peníze na pokuty. Já jsem převlečena do oblečku pro návštěvu památek a Geda si natírá nohy niveou.
8:51 - Zavrhli jsme návštěvu Vilniusu, neb tam prý, kromě kamene nebo kachličky pro štěstí, nic není a jedem do Kaunasu. Tam je muzeum čertů, ale my tam stejně nepůjdem, protože nemáme litevské peníze.
Mají tady hrozně nízké nebe jako ve Finsku, a stejně černě strakaté krávy a spoustu čápů jako v Polsku; nikde žádný pořádný kopec jako v Holandsku a rostlinstvo a stromstvo vypadá jako u nás.
9:44 - Kaunas - Zúčastnili jsme se mše. Katolické. Asi naposledy v životě. Alena se Štepánem se trhli a my sebou máme průvodkyni s knižním průvodcem.
11:23 - Aktuální téma v autobuse: různé druhy krav v různých oblastech Evropy.
V Kaunasu nás zastihl déšť, ale na tuhle situaci jsme byli naštěstí připraveni děštníky.
13:48 - Ukmerge - Prý jedem hrozně pomalu, a tak dnes asi budem spát v Lotyšsku. Žene se na nás bouřka.
15:22 - Litevsko-lotyšská hranice - Z Litvy jsme venku. Co na to Lotyši? Nachystali si pro nás frontu. Agent Svirkovics je první pořádný pohraničník, který provedl prohlídku osazenstva autobusu.
15:40 - Daugavpils - paní průvodkyně nám řekla něco o historii Lotyšska, ale jednak mluví dost potichu a taky sedí na druhé straně autobusu [jedem kolem kriminálu - atrakce, všichni se diví že tam jsou lidi], což sice není až tak daleko, ale i tak mi musí všechno opakovat. Jeneže tady mají tak pitomou silnici, že co jsem slyšela a zapsala stejně nepůjde přečíst.
Jedeme kolem historické šaliny co má ještě vzadu žebřík na střechu.
16:07 - Rozhodli jsme se, že zkusíme ještě dnes dojet před Pskov. Venku stejně leje.
17:03 - Rézekne - Nic se neděje, jen abych věděla kudy jsme jeli, až budu vytvářet mapu.
Mají tady opravdu bolšoje kruhové objezdy. Do jednoho lotyšského by se vlezly tři až čtyři naše. Ještě by mě zajímalo, proč tady v Pobaltí a na severu Polska nepoužívají omítku a mají domy z bílých cihel, když ty červené jsou mnohem hezčí.
17:36 - Blížíme se k Rusku a tak jsme využili lesní cesty k návštěvě toalety ještě před Ruskou hranicí, protože počítáme, že to tam bude nadlouho. Jsem zvědavá, co po nás budou chtít všechno vědět.
17:47 - Po pětikilometrové frontě kamionů, kolem které jsme projeli, jsme přistáli cca 200 metrů od celnice. Jdu na cigáro. A asi ne na jedno.
18:00 - Těch 200 metrů naštěstí není vyplněno frontou aut, takže opouštíme Lotyšsko a teď začíná jít do tuhého.
18:03 - Aha, takže to byl teprve první level a teď jsme na druhém levelu lotyšské strany. Rusko je opravdu mocný a silný stát, protože ač jsme stále v Lotyšsku, už se mi přihlásil ruský mobilní operátor.
18:11 - Druhý level lotyšů máme za sebou [i s kontrolou osazenstva autobusu a dotazů kam a proč jedeme]. Paní průvodkyně jde číst pohádku Ilja Muromec a ještě někdo.
18:43 - Všichni se smířili s tím, že tu tak tři-čtyři hodinky pobudem, jen Tom se co čtvrt hodiny ptá, jestli se to vpředu nepohnulo.
Štěpán čte z Čurily Plenkoviče. Aspoň si dozdobím zápisky gelovými propiskami.
18:50 - Tom převzal čtecí štafetu. Nikdy jsem neslyšela někoho předčítat tak dramaticky
19:10 - Popojeli jsme o pět metrů. Čtecí štafeta pokračuje.
19:29 - Další dva metry.
19:47 - První level máme snad za sebou. Řidič co s tojí před námi se čílí.
19:48 - Tak změna, couváme za čílícího se řidiče.
19:53 - Jsme moc velcí a tak čekáme až přejedou menší auta.
20:02 - Máme registrační karty. Už kolem nás projely dva kamiony.
20:06 - Ženská v budce na nás mávla že můžeme jet. První level máme za sebou.
20:08 - Jsme ve druhém levelu. Vypnout motor. Zdravotny kontrol. Technicky kontrol.
20:21 - My jdem na kontrol taky. Ven.
21:21 - Už jsme u třetího levelu. Čekáme a nevíme na co. Zatím nás to stálo nějaká piva a asi sto rublů.
21:35 - Průser s pojištěním. Já sem vám to řikala...aspoň jsme se najedli a já se tak zbavila těch pletýnek a tavených sýrů co jsem táhla ještě z Brna.
Chtějí nám dát vízum jen do 14.7.
21:41 - Dobře to dopadlo, hurá do kempu...tak ne, čtvrtý level.
21:43 - Juchů, jedem!
21:45 - Tak zas nic - pátý level. Taky byl ještě další poplatek za ježdění po silnicích 2600 rublů.
Já nechápu, že se furt všichni podivují co po nás chtějí za papíry a peníze a jak dlouho celý ten přechod trvá. Jsou přece v Rusku.
V pátém levelu chtějí techničák a peníze.
21:52 - Přijde mi to divné, nevidím před sebou žádný další level. Ježkovy, my jsme v Rusku!

Expedice Rusko I

Rozhodla jsem se svých zápisků udělat takový menší seriál vydávaný podle toho, jak budu mít čas na přepisování.

ПЯТНИЦА 29.6.
21:37 - Stále jsme na parkovišti před Stavební fakultou, odkud byl stanoven čas odjezdu, a to na 20:00. Hodinu a půl se řešilo, že se nevlezem do přiděleného vozidla a chceme jiné. To co tu stojí totiž není autobus [ani avizovaný Mercedes-Benz Sprinter], ale osobní auto pro deset lidí. Již se začalo s konzumací piva, aby bylo více místa na krosny a jiná potřebná zavazadla.

СУББОТА 30.6.
1:00 - Český Těšín, hranice - měli jsme báječnou zastávku na beznínce v Těšíně, hned vedle komunitního centra s metalovým koncertem. Nejspíš pozornost od cestovní kanceláře.
5:45 - Zastávka kdesi v Polsku - Začala jsem s výzdobou zápisníku aby to konečně nějak vypadalo. Spala jsem na zemi a bylo dosti veselé se tam nějak vmáčknout. Ač jsem teď úžasně štíhlá, dělá mi obracení se z boku na bok, či z břicha na záda v prostoru širokém asi 30 centimetrů, přece jen trochu problémy. A taky mám celý oděv posetý žmolky z mé nové červené deky.
9:52 - S Hedou máme novou hru: obírání si navzájem červených žmolků z deky. Nechtějí nás pustit na záchod. Řidič už může jet jen necelou hodinu a tak razíme do nějakého národního parku, kde budeme i spát.
10:30 - Objevila jsem skvělé místo kam umístit mp3 přehrávač. Popelník ve stěně pod oknem. Mám hlad, ale nevím, jestli snesu další řízek.
12:40 - Zastávka pod mostem. Alec podotkla, že vždycky věděla, že pod nějakým skončí. Je tady spousta krav a kravinců. Přestala jsem obírat černé tepláky od červených žmolků a vyměnila je za zelené bezžmolkové kalhoty. Heda se po mně opičí a píše si cestovní deník. Pořád tvrdí, že tam píše jen samé kecy, ale to já sem taky a tak mě to moc neuklidňuje. Vláďa si zas představuje, že si naše zápisky všichni okopírujou a on že to vydá knižně.
Heda sebou vzala na dlouhé chvíle v autobuse časopisy Katka a Žena a život a taky aktuální nabídku Avonu i se vzorkem krému proti vráskám. Hned ráno jsme si ho aplikovaly na obličej a dobře jsme udělaly, protože teď pěkně pálí sluníčko.
Jo a jsme prý v Bobrovském národním parku.
13:01 - Podle Vládi bych měla napsat, že stojíme u řeky Nerew. To není ale tak podstatné jako to, že Alec tam málem spadla a teď to vypadá že Pepíček taky, protože už pět minut na něj čekáme.
15:48 - Již jsme se ubytovali v kempu [u města Augustów]. Je báječný, protože: a) do země se dají dobře zapíchnout stanové kolíky [na rozdíl od jakéhokoli kempu u Vltavy], b)jsou tu splachovací záchody, sprcha a teplá voda.
16:13 - Teď jsme na výletě k Wigierski park narodowy a máme rozchod do sedmi. Nevím co do té doby budem dělat.
16:56 - Štěpánek s Pepíčkem, Tom a Vláďa akčně vlazli do jezera a pořád po nás chtějí abychom se šli koupat taky. Mě teda ta sprcha přijde mnohem lákavější.
17:11 - Jdem dál kolem jezera sbírat veselé zážitky, abych si prý měla co zapisovat.
20:00 - Máme sejšn se čtením pohádky Mořský car a Jelena přemoudrá. Obdrželi jsme nějaké okopírované mapy a obrázky klášterů. Aspoň si budu mít čím zdobit canc.
21:30 - S Hedou ležíme ve stanu, úplně osprchované a máme se hrozně dobře. Až teda na tu diskotéku od vedle. Naštěstí máme zásobu ucpávek do uší. Čelovku používáme jako lustr, ale vzhledem k diskotéce a tomu jak se pořád kýve jde vlastně spíš o stroboskop.
Heda našla ve spacáku teplé ponožky.

Musím ocenit televizi Prima, že u příležitostni našeho návratu zařadila do programu Ustinovského Poirota. Škoda jen, že s ním začali už minulý týden.
Taky je fajn, že nás v Rusku nikdo nezabil a ani neokradl, což byla věc, se kterou jsem prakticky počítala [myslím to okradení] a tak teď mám spoustu věcí, se kterými jsem při balení již loučila.
Přivezla jsem sebou tedy zpátky spoustu věcí a také některé navíc, jako jsou ruské конфеты [bonbóny], několik pohledů i s adresou a průvodním slovem, které jsem jaksi nezvládla poslat, protože za celou dobu jsem nenarazila na otevřenou poštu kde by mi prodali známky, krásné tričko s obrázkem soudruha Lenina a nápisem McLenin's vpředu a pěticípou rudou hvězdou v plamenech s nápisem Party is over vzadu, tři litry vanilkové coly a hlavně, hlavně s filmem Azazel. Bez jakýchkoli titulků ovšem. Každopádně můžu směle říct, že především díky posledním dvěma artefaktům, je mise splaněna.

Konecne mame za sebou tu hroznou obrovitanskou Ermitaz, a to vcetne Egypta, gobelinu, serosvitu, impresionismu i kubismu. Vubec nevim co se mam napsat, protoze jsem stresovana omezenym casovym limitem. Kazdopadne se za chvili s Tajnou kamaradkou nasi [ktere se tady musi rikat Geda] jdeme projet po Petrohrade na lodce, protoze pesky by to teda byla pekna fuska. A potom pujdem bud na pelmene a nebo do Mekace na gamburger, protoze to je tady ted nase oblibena strava.
Dasvidanja.