Zase Akunin...

Zase mám nějaký Akuninovský večer.
Na Albatrosu pořád nikde nic, Státního rady se asi nikdy nedočkáme a o dalších knihách už ani nepřemýšlím. Teda přemýšlím, ale přeorientovala jsem se z češtiny na angličtinu, protože ruštinou vládnu ještě méně. Na rozdíl od ruských fulltextů ty anglické moc dostupné nejsou, ale dají se aspoň koupit a to některé dokonce i u nás.

Jo a taky jsem objevila že svůj web má nejen Статский советник ale i Турецкий гамбит. Jsou sice bez hudby, ale taky dobry.

Jo, ještě potěšující zpráva pro Akunin/Erast Fandorin fans: Azazela si všiml konečně i Hollywood a na rok 2009 je ohlášen film Azazel. Ten měl mít premiéru již letos, ale Milla Jovovich svým těhotenstvím tak trochu znemožnila natáčení. Režírovat bude Paul Verhoeven, který je podepsán například pod Robocopem či Základním instinktem. No to bude fakt něco. Bude Sharon Stone hrát ukrutnou zakladatelku penzionátů [o které si teď nemůžu vzpomenout jak se jmenuje]?

Vánoční

1) Ježíšek mi nadělil opravdu parádní tašku na nojtbuk. Taky mi ale nadělil dvě toaletní vody, čtyři sprchové gely a sůl do koupele. Bojím se, jestli tím nechtěl něco naznačit.
2) Půlnoční...proč tam ti lidi chodí? Ptám se samozřejmě na ty, kteří do kostela jinak nepáchnou. Na Půlnoční cítím, jako bych do toho kostela pro změnu nepatřila já. Naštěstí vždycky jen chvíli. Mám Půlnoční ráda, jen si ji neužívám tak jak bych chtěla, protože chtě nechtě přemýšlím...no...o tom, proč tam ti lidi vlastně chodí. Jsou to ateisti kteří se jdou podívat na divadlo? Jsou to lidi kteří chodili do kostela jako malí s rodiči a teď už se jim tam nechce, ale myslí si, že na Vánoce by tam jít měli? Chodí jen k nám římským katolíkům nebo i jinam? Všechno to jsou spíš řečnické otázky, nečekám na ně odpověď, už proto, že kolik lidí, tolik různých odpovědí. Ale to jestli choděj i jinam než k nám by mě fakt zajímalo. Jestli ne, viděla bych to příští rok na půlnoční třeba v Červeném kostele nebo na Pellicove. IMHO je to jedno a ještě bych mohla přemýšlet nad něčím duchaplnějším.

Manikůra

Dnes [teda spíš včera] jsem si udělala opravdu pěknou francouzskou manikůru...která vydržela do té doby, než jsem přelívala guláš z papiňáku do misky.

Stardust

Včera jsme s Marťasem vyrazili do kina na film, na který jsem se těšila jak na Vánoce už od Bourneova Ultimáta [před kterým jsem viděla poprvé trailer].
Mě se ten film opravdu dost líbil a vůbec nevím co o něm mám napsat.
Hodím sem alespoň nějaká hodnocení a recenze. Stejně už tam všechno je.

csfd.cz
imdb.com
fffilm
Mirka Spáčilová [MF Dnes]
Darina Křivánková [Lidovky] [Ta se ale nepočítá, protože tomu nerozumí a jak víme, neumí dát víc než tři hvězdičky nikomu jinému než Potterovi vězni z Azkabanu]

Židovská hvězda

Když se mi zadaří, nosím na krku židovskou hvězdu. Momentálně žádnou nemám, protože tu poslední jsem ztratila při každoročním společném focení s mou kamarádkou J..
Od té doby obcházím stánky na Květinářské a jiné podobné za účelem koupě nové židovské hvězdy [tu poslední jsem koupila právě tam], ale zatím se mi nezadařilo žádnou ucházející najít. Když už nějakou objevím, vždycky to je jen terezínská a tu já nechci, protože jsem v Terezíně nebyla a nemám s ním nic společného, a tudíž mi podle mě nijak nepřísluší se jí honosit. A kromě toho, Židé to prý neradi vidí a já nechci působit rozpory. Když jsem se po židovské hvězdě ptala naposledy, dopadlo to takhle:
E: "Dobrý den, já sháním židovskou hvězdu."
P: "Máme takovouhle a nebo ještě tuto."
E: "To je buď moc malý nebo moc velký, něco mezi tím byste neměl?"
P: "To ne, ale máme pentagram."
Ale dnes jsem objevila dvě fakt moc krásný v obchodě "Vše za 39,-". Jedna modrá s vyrytým nápisem Love a druhá červená s plastickým čínským znakem a obě dohromady za 59,-.
Jako fakt váhám.

Grey's Anatomy S03E15

Včera se mi stala taková věc...koukala jsem se na Jednotce na Kliniku Grace [u nás známou pod názvem Chirurgové, ve světovém povědomí jako Grey's Anatomy] na 15 díl třetí série, který skončil hrozně, ale fakt hrozně napínavě [zatím snad ze všech dílů nejnapínavěji], že mě teda opravdu moc zajímalo co bude dál.
Jenže...příští tejden Vánoce, že jo, u nás tady ty díly ještě nešly...no prostě prekérní situace.
Já jsem se teda původně chtěla dívat na Královnu Margot, jednak protože mě to zajímalo a druhak protože tam hraje Vincent Perez, který hrál v Indočíně, ale známe to všichni. Když musíš, tak musíš.
Takže, bleskurychle jsem sehnala další díl a s Vincentem Perezem v pozadí na televizi bez zvuku jsem se konečně dozvěděla jak to je dál.
Jenže! 16 díl třetí série končí ještě napínavěji než 15. díl třetí série". Co teď? Je jedna ráno, ale já ten další díl prostě musim vidět! Bleskurychle jsem sehnala ještě další díl a poté při jeho sledování ještě pro jistotu další. Kdyby jako náhodou.
Naštěstí to dopadlo dobře, na konci včerejšího třetího dílu žádný šok ani nic jiného, takže jsem ve dvě mohla jít s klidným srdcem spát.
Dnes to vstávání do práce bylo teda dost obtížné...

Kvíz

28
Je to mizérie, já vím.

E-shop mánie

Před chvílí jsem zjistila, že jedna moje kamarádka asi trpí mánií zakládat svým kamarádům a příbuzným různé internetové obchody. Už vím o třech [zdravotní, kolovej, snouborďáckej], sportovní a váhovej. Začínám uvažovat, že bych si taky nechala nějaký založit.
Třeba...třeba e-shop se skriptama ze stavebnictví a architektury. Tady u nás je o ně docela zájem :)

Hlavně o mně a informatice

Poslední dva dny byly báječné, jenom se dnes ráno cítím, jako kdyby mě někdo praštil kladivem. Už tři hodiny čekám kdy to přejde.

Středa
Depka, Rip & Unzemi se přišli mrknout na velkoformátovou [máme největší televizi] Love Actually. To málem nedopadlo, protože jsme si předtím jako předkrm dali první a posléze i druhý díl IT crowd a skoro to vypadalo že bude celá první série. Taky mi sežrali skoro všechny mandarinky [Unzemi] a nechali půlku třetího popcornu a skoro celou mléčnou čokoládu s karamelovou náplní [Depka], kterou jsme pro změnu sežrala včera [vlastně už dneska] na jeden zátah zase já.
K tomuto bych ještě chtěla poznamenat že jsem zjistila jednu poměrně důležitou věc: vánoční úklid je IMHO nejlépe provést tak, že si člověk tak týden dva před Vánocema pozve na návštěvu partu kamarádů, z nichž jeden má byt jako klícku a ti ostatní už ten byt jako klícku viděli.

Čtvrtek
Sraz v Empire s Janičkou, která stále neslyší na jedno ucho. Dala jsem si hovězí steak, protože se potřebuju zbavit stravenek. Steak byl bez přílohy, protože tam berou naráz stravenky jen dvě.
Poté sraz s W. na Nádru v jedničce a hurá na sraz VšV a spol..
VšV a spol. spadají do kategorie "moje studium", podkategorie "fakulta informatiky MU" a podpodkategorie "grafický design", přičemž VšV je hlavním hybatelem a vyučujícím a "a spol." jsou další postupně přidružení vyučující a bývalí studenti.
Ano, je to tak, já jsem opravdu absolvovala několik předmětů na FI a to dokonce úspěšně. Za poznámku jistě stojí, že na nejzákladnějším předmětu Základy vizuální komunikace [který si zapisují prakticky všichni studenti FI, protože si myslí, že to jsou lehce získané kredity] jsem se potkala nejen s W., ale taky se svým [v té době] dlouholetým kamarádem Marťasem a dokonce jsme spolu na hodinách hráli piškvorky a lodě. Ovšem na rozdíl od většiny ostatních informatiků [včetně Marťase] jsem já pokračovala i v navazujících předmětech Grafický design "I/II/III", "Písmo I /II/III" a posléze i "Typografie I/II/III", protože jsem zjistila, že je mi mezi informatiky dobře a chci tam chodit co nejdéle.

No. Sraz to byl veselý, neboť jsem se tam setkala nejen s VšV a nejnejnejnejnejnejnejnejpéťou [kterému jsem mimochodem dohodila před lety zaměstnání ve kterém stále setrvává, a stále mi odmítá poskytnout zaslouženou provizi], ale taky se dvěma dalšími účastníky báječné akce "Plenér - Manévry Lipnice 2002". Plenér je akce, kterou VšV pořádá každoročně o prázdninách a jde o zhruba týdenní pobyt v přírodě na čerstvém vzduchu, na kterém se účastníci [studenti VšV] učí kreslení, stínování, akvarelování, frotážování, focení a jiným výtvarným činnostem.
Plenér - Manévry Lipnice 2002 zanechal v našich srdcích takovou hlubokou stopu, že jsme se hned nadšeně domluvili na zopakování.
Doufám, že to klapne, páč už se moc těšíme.

Adobe Flash Player/Heroes

Dnes jsem se zúčastnila školení, kde jsem se naučila spoustu zajímavých věcí jako třeba:
nainstalovat FireFox,
otevírat si pomocí pravého talíčtka myši nový panel [naučila jsem ostatní, včetně školitelky, otevírat a zavírat panely kolečkem myši],
zakázat a povolit JavaScript,
nainstalovat AcrobatReader,
používat adblock [přiznávám, že to se mi hodí, protože mě to nakoplo s reklamama zatočit konečně i v práci].
Tímto rozhodně nechci dotyčný kurz nijak shazovat. Naopak si myslím, že jich je potřeba, protože ne každý kdo pracuje v knihovně má doma programátora a tak tyto věci zná. Už jen kvůli vysvětlení problematiky hoaxů bych tam nahnala minimálně polovinu osazenstva naší knihovny [a některé další známé].

Mno. Co ale rozhodně musím zaznamenat [a kvůli čemu vlastně píšu], je do očí bijící podobnost toho děsně tajemného znaku z Heroes s logem Adobe Flash Player.

PS: Ještě jsem si vzpomněla, že slečna školitelka používala dost často slovo "doubleclick", čímž mi udělala hroznou radost.

Kalendář 2008

Je začátek prosince a tudíž u nás v práci opět nastal čas distribuce papírových kalendářů na příští rok. Naše sekretářka naznala, že právě já jsem ten nejvhodnější kandidát pro kalendář "Doteky světla - kalendář s katolickým kalendáriem". No ale co kdybych byla třeba členka Církve československé husitské?

Dilema

Dneska je nějaký zvláštní den nebo co? Místo obvyklého programu na nic, mám dneska fakt fušku se rozhodnout, na který z našich čtyř televizních programů se dívat.
No hele:
Jednička: Bylo nás pět 1. díl
Dvojka: Zázračná planeta: Evoluce výchovy
Nova: Černí baroni
Prima: Poirot - Karty na stole

Původně jsem litovala, že nemám s kým jít do hospody, ale když tak koukám co všechno budou dávat, ani mi to moc nevadí. Dnes prostě bude televizní večer.

No a to jsem teď ještě zjistila, že v neděli ve 13:05 budou na Jedničce dávat O princezně která ráčkovala. Taková klasika a já ji zas neuvidim :(


Update 22:15
Jako zatím všechny programy dobrý, až na Krause. Ten mi hrozně, ale fakt hrozně leze na nervy. Je sice možná vtipný, ale víc než vtipný je sebestředný a dost nevychovaný v tom smyslu že nenechá člověka domluvit nejen větu, ale někdy ani slovo. A u některých hostů mi to dost vadí, protože mě nezajímají Krausovy občas dost pitomé otázky, ale jejich odpovědi.

I've changed my mind

The two-language blog doesn't look like as good as I thought.
From now this blog is Czech only and here is the English one.

Přečtěte si taky

Protože mám ve své online RSS čtečce spoustu zdrojů, a některé články se mi líbí natolik, že mám nutkání je šířit mezi další lidi, implementovala jsem před časem do pravého sloupce věc s názvem "Přečtěte si taky".
Ovšem, existuje spousta jiných zdrojů, které ve své RSS čtečce nemám, protože mě prostě nezajímá všechno, co se u nich píše. To potom nastává problém, když se v takovémto mnou neodebíraném zdroji objeví článek, který se mi líbí a přijde mi škoda jej nešířit dál. Tak pro takové jsem založila věc s názvem "Přečtěte si taky II".
To je všechno.

Vystřihovánky

Upozornění pro útlocitné křesťany: tohoto spotu si nevšímejte.
Já to myslím vážně.

Já jsem to sem fakt nechtěla dávat, ale když vidím tu vánoční kolekci, tak prostě nemůžu odolat: www.jesusdressup.com.
My s M. máme nejraději Elvise ze Superstar collection, ale ty ostatní jsou taky dobrý.
A když už jsme u tohoto tématu, tak www.vystrihovanky.cz, vlevo v menu odkaz Figury.

Mrs. Mind the Gap

Nejdůležitější osoba týdne: Emma Clarke

Finanční noviny[!]: Hlasatelka metra vyhozena za vtipy o Američanech a čumilech
Lidovky: Ženu vyhodili kvůli kritice metra
Metro: Voice of Tube sacked for spoofs
MFDnes: Dejte si pozor, hlásila v metru. A pozor si nedala
Miloš Čermák: "Pokud jste žena, usmějte se na chlápka vedle sebe. Pravděpodobně se celé měsíce s nikým nevyspal."
Novinky.cz: Hlasatelka metra přišla o práci za vtipy o pasažérech
The Independent: Please, mind the gap: The people behind Britain's most iconic voices
Thisislondon.co.uk: Meet Miss 'Mind the gap'
Yahoo News: London PA voice fired for slamming Tube
A tak dále...

Přijde mi to o to vtipnější, že jsme se včera cestou pražským metrem s Nejvyšším bavili o své lásce k londýnskému metru. Uvažujeme o služební cestě do Londýna, abychom se mohli celý den vozit sem a tam. N. aktuálně řeší, jak dostat z Londýna domů velkoformátovou mapu tras. O tom, jak byl nadšen mým přívěskem na klíče ani nemluvím. Myslím, že si v Londýně bude muset neco vyřídit opravdu co nejdřív.

PS: Když už jsme u toho metra, nemůžu nevzpomenout to moskevské, které mi přijde skoro stejně složité a taky zajímavé jako to londýnské. A k tomu má moc pěkné stanice [i když některé působí trochu děsivě]. Koukněte na fotky.

Čtyři poznatky ze jedné služební cesty

Po dlouhé době se mi podařilo vyrazit z města na služební cestu.
Je jen kousek po poledni a už mi tento den dal čyři důležité poznatky:
1) Ráno při opravdu brzkém vstávání [hlavně když se musí stihnout autobus nebo vlak] není problém ani tak dostat se z postele, ale včas si uvědomit, že už je opravdu čas vstávat.
2) Koukání na americkou romantickou komedii s Jenniffer Lopez s anglickými titulky je bezva procvičení angličtiny a i mírně pokročilý [umím počítat do dvaceti] rozumí kdo co říká. Bohužel mají v SA ke všem cizím filmům český dabing, takže jsem to měla bez hlavních i vedlejších zvukových efektů.
3) Co se EIZ [elektronických informačních zdrojů] týče, myslím že jsem na špatné straně barikády. Mnohem lepší než se snažit přístup k nějakému EIZ koupit za co nejnižší cenu totiž je, se snažit přístup k nějakému EIZ prodat za co nejvyšší cenu. A co si budem namlouvat, zatím to jsou poskytovatelé EIZ kdo si diktuje podmínky.
4) V Praze mezi Muzeem a Hlavním nádražím JE kavárna s wi-fi, kde se v případě nouze [ovšem ne finanční] dá i najíst.

24.11.2007

Chtěla jsem napsat o tom, jak vesele jsme se měli na včerejším koncertě. Ale jak jsem začala spát spoty dvojjazyčně, nejde mi to ani v té češtině. :(

A teď jsem fakt zvědavá, jak tohle přeložím do angličiny tak, aby tomu bylo rozumět.

Koncert

Dnes se s Marťasem a s Gedou chystáme na koncert.
Geda tam jde proto, že tam jde David, ale spíš jde s náma než s Davidem protože David se tam bude bavit se svými kamarády.
Já tam jdu proto, že tam jde Geda a taky proto, že je to ska koncert a já ska docela můžu.
Marťas tam jde proto, aby působil kulturně a vůbec mu nevadí že jde na koncert hudby, kterou nejen že neposlouchá, ale mám podezření, že k ní má i mírně negativní postoj. To usuzuji podle toho, že když jsem si kdysi před ním ska pustila, zeptal se mě, co je to za hrůzu. Ale Marťas se vlastně ptá co je to za hrůzu ať si pustím cokoliv.
Koncert začíná v 8 večer, David s Gedou a Davidovými kamarády mají v 8 večer sraz na druhém konci města a jdou na jedno, dorazit na místo koncertu by David chtěl tak kolem 10. Já a Marťas máme s Gedou sraz v 9 na Mendlánku, ale Geda už dopředu avizovala, že to asi nestihne a přijede z náma dalším autobusem. Teď se zjistilo, že lístky už se dají koupit jen na místě. Nejsem si jistá, jestli tam o půl 10 ještě nějaké budou.
Jak tohle dopadne...

My own study hour

I have decided to write some spots in Czech and in English, too. The reason is that it's time to do something with my poor English. A few weeks ago I have started reading English book, but I think it's not enough.
I know that my English is not very good now. But this is one of my ways how to improve it. Be patient with me, please. And of course, correct my mistakes, if you would like.

Náhražka

Tom [můj doktor] mi na bolavou čelist předepsal Tramal. Čelist sice furt bolí, ale je mi to jedno a je mi dost veselo. A aspoň už vím jak budu řešit to, že nepiju alkohol a pak jsem střízlivá. Zatímco ostatní do sebe budou v hospodě ládovat piva a panáky, já si objednám svůj oblíbený džus s vodou do půllitru, dám si jeden tramal a hned mezi ostatní opilce zapadnu.

Update 13:35
Změna. Tramal je pěknej shit, už mi vůbec není veselo, naopak mi je dost mizerně. A ještě k tomu je návykový. Z toho mi plyne, že se zas pokorně vrátím k ibalginu a hned jak přijdu domů, namíchám si Bílého rusáka.

20.11.2007

1) Po dlouhé době něco z médií:
Polovina Britů se připojila na cizí wi-fi. Problém je v tom, že u nich to je trestné.
V Izraeli mají košer mobily
Manželka faráře požaduje při rozvodu část jeho kostela
Muži při setkání s blondýnou přestávají myslet
Sestry vydávají další album. Už se těšíme.
2) Za hodinu jdeme stěhovat kuchyň. Máma s K. budou mít novou [hurá] a nám odpadne shánění linky do Dolní Moravy [hurá].
3) W. si koupila vlastní squashovou raketu a tak už jí M. nebude muset půjčovat svoji. Všichni máme radost a my s W. se těšíme na náš další společný squash, protože se při něm vždycky báječně pobavíme.
4) Ještě pořád mě bolí levá čelist. Dnes už naštěstí trochu míň, ale stejně...od středy jsem snědla tolik ibalginů jako za celý svůj předchozí život dohromady a skoro začínám mít křiklavě růžový nádech.
5) Konečně maj v Espoo ještě větší kosu než my tady. Ne že bych jim to přála, ale to že to donedávna bylo naopak, mi přišlo totiž jaksi nepřirozené.

Be a ganxta yeah!

Vždycky když se střetnu s nějakým fakt hustým patnáctiletým gangsta s o dvě čísla větší kšiltovkou s rovným kšiltem nakřivo, musím se hrozně smát. Samozřejmě v duchu; drsným gangsta není radno se smát nahlas, protože by si tak člověk jistě koledoval o nakládačku.
Pokud se gangsta nesmějete a hrozně byste chtěli být jako oni, příkládám návod.

Sháňka

Nemáte někdo soundtrack k filmu Talentovaný pan Ripley? Vlastně by stačila píseň Tu Vuo' Fa L'Americano. V podání Jude Lawa a spol. mi totiž jeden poslech nestačí :)

17.11.2007

Včera se mělo jet na brigádu do Dolní Moravy, ale nikam se nejelo, a tak máme my i rodičové navařenou hromadu jídla [já jsem navrhla, abychom uskutečnili výměnu, abychom celý víkend nejedli pořád jen fazole s kuřecím masem a rodičové zase guláš], ale hlavně máme volno a toho s M. využíváme tak, že ležíme v posteli s našimi drahoušky [Acer TravelMate 8003LMi a Acer TravelMate 2493WLMi] a lenošíme.
Já jsem si při tom lenošení vzpomněla na dvě hry, které jsem kdysi velmi ráda hrávala a pustila jsem se do pátrání. Zatím jsem nic moc nevypátrala, protože mě napadlo si o tom napsat do blogu, ale jakmile dopíšu tento spot, vrhnu se na to a doufám, že si aspoň jednu brzo zahraju.
Jo, kdyby to někoho zajímalo, ta jde o Dynablaster a Atomic.

14.11.2007

Dnes jsme měli pracovní poradu v UK. Mám pracovní porady v UK docela ráda, protože tam potkám lidi z dalších fakultních knihoven a většinou zjistím, že nějaký pitomý a neřešitelný problém není jen u nás, ale i jinde. Ne že bych jim to přála, ale je to znamení, že za to nemůžu já a hlavně, že v tom nejsem sama.
No, ale hlavní událost dne se netýkala práce, nýbrž něčeho úplně jiného. Před pár týdny jsem totiž sebrala odvahu a objednala se k zubařce. Dneska jsem sebrala odvahu která se mi mezitím vrátila a na vyjednanou návštěvu se vydala. Byl objeven malý kaz [což je celkem úspěch na to, jak dluho jsem u zubařky nebyla] a já jsem se rozhodla, že se s ním zbavím zrovna i dotyčného zubu, neboť to je osmička a já svoje osmičky nemám ráda.
Bylo mi tedy aplikováno umrtvení a po čtvrt hodině se paní doktorka chopila nástroje na vytrhávání.
Dost to bolelo.
Dalších deset minut čekání až to začene pořádně působit.
Druhý pokus o trhání.
Aaaaaaaaaaaaauuuuuuuuuuu.
Druhá dávka umrtvovače.
Třetí pokus o trhání.
Aaaaaaaaaaaaauuuuuuuuuuu.
Dalších deset minut čekání až to začene pořádně působit. Paní doktorka a sestra se mě snaží přesvědčit, že to není bolest, ale jen tlak a dostává se mi vysvětlení jak umrtvovač funguje.
Čtvrtý pokus o trhání. Slibuji, že už nebudu řvát ať to bude bolet jak chce.
Aaaaaaaaaaaaauuuuuuuuuuu.
Je mi aplikována třetí dávka umrtvovače a protože v ordinaci zavazím už hodinu, jsem přesunuta na jiné křeslo, aby paní doktorka mezitím mohla ošetřovat další pacienty. Využívám příležitosti a beru si sebou ze své tašky knihu, protože už mě nebaví pořád jen koukat z okna.
Pátý pokus o trhání. Paní doktorka slibuje, že jestli to bude ještě bolet, tak mě s tím pošle na chirurgii.
Aaaaaaaaaaaaauuuuuuuuuuu. Kromě toho, že bolí trhání zubu, mi doktorka tlačí spodní ret na spodní zuby a taky každou chvíli čekám oblíbné vyhození pravé čelisti.
Sestra: Už je skoro venku.
Aaaaaaaaaaaaauuuuuuuuuuu.
Sestra: Ještě kousínek.
Aaaaaaaaaaaaauuuuuuuuuuu.
Sestra: No vida, už ho máme.
Doktorka: Umrtvení přestane působit po dvou až třech hodinách. A na ten druhý kaz vás sestra objedná.
Já v duchu: Kurva jakej druhej kaz, o tom předtím vůbec nebyla řeč.

Anketa o chobotnici

O chobotnici již bylo vypsáno jistě spousta anket, ale Ikaros má jednu moc pěknou.

To, že magvia.cz má stejný look jako blog představitele Hurleyho z Lostu IMHO vůbec není náhoda.

Koktejl

Máma si u příležitosti mé promoce [2005] zakoupila láhev Key rumu a pořád mě nutí to pít. Jak možná víte [a někteří stále neberete na vědomí], alkohol nepatří k věcem ve kterých jsem nalezla velké zalíbení. Co se mě týče, když už není zbytí, raději alespoň v pěkném koktejlovém provedení. A proto jsme si dnes jeden zvaný Co byt dal vyrobili.
Ingredience:
- trocha Key rumu
- dvě trochy jahodového džusu
- dva dílky mandarinky

Franz Ferdinand: The dark of the Matinée

Interpret: Franz Ferdinand
Album: Franz Ferdinand [2004]
Píseň: The dark od the Matinée



Komu se líbí, doporučuji k poslechu celé album, IMHO opravdu dost povedené.

O divadle, knihách a seriálu

1) Včera jsme byli v rámci předplatného u Mrštíků na Fame. Dobrý, ale kdybych si měla vybrat, tak bych šla příště radši po šesté na West Side Story.
A při příchodu k hudební scéně jsem se utvrdila v tom, že Moša je megaloman. Když jsem tam pracovala, patřil k Marštíkům jeden dům, teď už zabírají domy tři. Lidická třes se.
2) Před cca měsícem jsem někde četla poznámku o Stephenu Leacockovi a vzpomněla jsem si, že už jsem od něj dlouho nic nečetla. Vydala jsem se tedy do knihovny a půjčila si 7 jeho knih [megaloman tudíž není, jak vidno, jen Moša]. Bohužel jsem už při čtení první z nich zjistila, že mě to zas tak moc nebaví, a když jsem si šla oddechnout k Pýše a předsudku, dospěla jsem k závěru, že s tímto se Leacock pro mě nedá vůbec srovnat.
No nic, hrdinně jsem se pustila do knihy druhé, ale stejně nevím jak mám celou záležitost řešit. Kniha půjčená z knihovny je pro mě skoro jako rozečtená a víme přece jak to se mnou je.
3) Zjistila jsem, že to s mojí mizernou angličtinou už tak dál nejde a rozhodla se to nějak řešit:
a) Konečně jsem začala číst životopis Agathy Christie v originále, který jsem si přivezla jako suvenýr z poslední návštěvy Londýna. Jsem dost zvědavá, jak dlouho mi to vydrží. Pozitivní je, že spoustu slovíček nepotřebuju vyhledávat ve slovníku, protože mám opravdu dobře zmáknutý český překlad [naposledy při cestování po bývalých Sovětských republikách] a tudíž vím co tam asi tak má být.
b) Podařilo se mi v rekordně krátkém čase [od dočtení knihy uběhly 4 dny] sehnat BBC seriál Pride and Prejudice i s anglickými titulky, a tak se moc moc těším na výuku anglického jazyka s pomocí Colina Firtha.

Týden vědy a techniky

Jak jsem se dozvěděla, koná se příští týden [nejen] v Brně Týden vědy a techniky. Přijde mi to jako celkem zajímavá věc, která se koná na zajímavých místech. Chystám se na přednášku Velká říjnová socialistická revoluce před devadesáti lety nebyla ani velká, ani říjnová a dokonce ani socialistická, protože to je, jak víme, teď moje velké téma a taky proto, abych až budu číst Dějiny Ruska, mohla u této kapitoly frajersky říkat "pche, to já přece vím" popřípadě "ale tak to přece vůbec nebylo!".

Brigáda II

Opět proběhla brigáda v Dolní Moravě.
Tentokrát jsme bydleli v penzionu přímo v DM, a to konkrétně asi tak 100 metrů od fary, což hodnotím, a nejen já, velice kladně. Mezi další výhody penzionu se řadí: nemuset zapínat elektriku, nemuset zapínat vodu ve sklepě kde určitě straší, nemuset zatápět v kamnech a topit, u každé postele lampička. Jo a taky televize, ale bez té se já teda docela obejdu. Někdy.
Minulou brigádu jsem se zdokonalila v hrabání posekané trávy a naučila se obsádrovávat elektrické zásuvky. Tuto brigádu jsem se naučila vycpávat mezery mezi oknem a stěnou polystyrenem a dotěsňovat montážní pěnou. Myslím si, že o sobě mohu prohlásit, že jsem jako fakt dobrá v řezání polystyrenu pilou [popřípadě nožem], a to do takového tvaru, který je právě potřeba, a ještě bez metru či pravítka.
Taky mám poznatek, který by se snad mohl někomu hodit: jakákoliv práce na jakékoliv stavbě se dá použít místo tužidla a laku na vlasy. Pokud není čas, stačí troška montážní pěny. Nejenže účes drží opravdu pevně, ale je to i s ozdobným barevným efektem. Osobně testováno.
Teď už musím jít, protože mám rozečtenou Pýchu a předsudek, a hrozně trnu, jak to mezi Elizabeth a panem Darcym dopadne.

Už jste četli dnešní Reflex? :)

Macbeth poté

S tatínkem budu chodit do divadla častěji, je s ním totiž veselo. Moc jsem se divila, když do ŠvandaCafé přišel více než půl hodiny před představením. Potom jsem se ale vůbec nedivila, když se zjistilo, že někde zapomněl lístky. Naštěstí v divadle pracuje Depka a má mě rád a tak nám nechal vypsat lístky náhradní [a co mi tedy přijde ohromně vtipné, tak při vzájemném představování Depka pronesl "já vás znám", což jsem brala, jako že už mě s tátou kdysi viděl sedět u Švandy. Ale tak to vůbec nebylo, Depka tatínka zná proto, že tatínek šel v pondělí do HaDi na Lulu a přišel pozdě, a tak mu, kdo jiný než Depka, přepisoval lístky na úterý].

A teď k Macbethovi...já jsem to nikdy předtím neviděla a [teď se provalí že jsem nevzdělanec] ani jsem nevěděla o čem to je. To se naštěstí dá z tohoto zpracování [a za pomoci programu] poznat.
Já naprosto postrádám talent pro psaní recenzí a jiných hodnotících výtvorů uměleckých děl, tudíž:
1) Myslím, že by u některých představení prospělo věci, kdyby ještě před začátkem samotného dramatu na jeviště vystoupili herci již v kostýmech a každý by měl v ruce velkou ceduli se jménem své postavy, popřípadě popisem vztahu k té hlavní.
2) Jak jsem již psala, z představení se dalo pochopit o co tam jde, tudíž hodnotím spíše kladně.
3) Lady Macbeth byla vý_bor_ná. Tím nemyslím postavu, nýbrž herečku.
4) A hudba. Nenapadá mě dostatečný superlativ. Prostě skvělá. S tátou kujeme plány, jak se k ní dostat i bez představení.

Toť vše.

Macbeth

Tak vlastně nic.
Táta má dva lístky do HaDi na Macbetha a tak se s ním na to půjdu mrknout. Já jsem to ještě nikdy neviděla a tak se alespoň trochu kulturně vzdělám.
Však Gaia Mesiah se zas někdy ukážou, holky jedny ušatý.

PS: v IE se nějak nezobrazuje obrázek, tak šup do FF

16:59 UPGRADE: tak ve FF uz taky ne. Tak si otevrete aspon odkaz, ktery pod tim je. Skoro uplne dole je obrazek ve velkym.

Gaia Mesiah

Dnes by se mi chtělo jít na koncert.

Gaia Mesiah
Fléda
20:00

Nechcete jít někdo se mnou?

Národní knihovna II

Je to opravdu pěkné, že se instituce mého oboru dostala do popředí zájmu. I když nepochybuji, že si spousta našich spoluobčanů myslí něco o tom proč je kolem nějakého baráku takový rozruch a že vlastně neví, na co ho potřebujeme. Nevadí, špatná reklama, taky reklama. Musíme to vidět pozitivně.

Chtěla jsem sem dát další novinové články, které uvízly v síti naší knihovní výstřižkové služby, ale objevila jsem megasoupis přímo na stránkách inkriminované NK.

A to vůbec není všechno, už minulou neděli se chobotnice dostala do Otázek Václava Moravce:
video [začátek 09:26],
textový přepis,
ve čtvrtek uspořádala naše oblíbená televize Nova debatu Pavel Bém feat. Jan Kaplický se skvělou moderátorkou Pavlou Charvátovou [Pavle to opravdu moc slušelo] a tuto neděli se nová NK opět probírala v Otázkách Václava Moravce a tentokrát opravdu důkladně. Bohužel sice bez Béma i Kaplického, ale zato s Ježkem a panem Hodonínem.
1. část debaty - video [začátek 01:00:00], textový přepis
2. část debaty - video [začátek 00:34:50], textový přepis

Jo, a ještě jsem našla tohle.

FireFox themes

Při aktualizaci FireFoxu jsem objevila několik motivů vzhledu, jež některé čtenáře jistě zaujmou:

Národní knihovna

Za poslední tři dny je ve čtyřech celostátních denících celkem 15 článků týkajících se nové stavby Národní knihovny, a to:

16.10.
Chobotnice na Letné nebude, rozhodl Bém [KOTTASOVÁ, Ivana. Chobotnice na Letné nebude, rozhodl Bém. Hospodářské noviny. 16.10.2007, 51, č. 200, s. 1,3.]
S "chobotnicí na Letné magistrát dávno nepočítá [S "chobotnicí na Letné magistrát dávno nepočítá. MF Dnes. 16.10.2007, č. 241, s. A5.]

17.10.
S blobem na Strahov! [KLAPALOVÁ, Martina. S blobem na Strahov!. Lidové noviny. 17.10.2007, 20, č. 242, s. 1.]
Proč Bém otočil a blob už nechce [KLAPALOVÁ, Martina. Proč Bém otočil a blob už nechce. Lidové noviny. 17.10.2007, 20, č. 242, s. 3.]
V knize k výstavě Bém návrh knihovny chválí [KERLES, Marek. V knize k výstavě Bém návrh knihovny chválí. Lidové noviny. 17.10.2007, 20, č. 242, s. 3.]
Premiér potopil chobotnici [MATES, Jan, KUBÁLKOVÁ, Pavla. Premiér potopil chobotnici. MF Dnes. 17.10.2007, č. 242, s. A1, A35.]
To nebyl já, podepsali to za mě [MATES, Jan. To nebyl já, podepsali to za mě. MF Dnes. 17.10.2007, č. 242, s. A3.]

18.10.
Architekti a umělci sepsali petici na podporu Kaplického [Architekti a umělci sepsali petici na podporu Kaplického. Hospodářské noviny. 12.10.2007, 51, č. 202, s. 3.]
Petice na obranu blobu [KLAPALOVÁ. Martina. Petice na obranu blobu. Lidové noviny. 18.10.2007, 20, č. 243, s. 1,4.]
Bude Kaplického chobotnice v Brně [MATES, Jan. Bude Kaplického chobotnice v Brně. MF Dnes. 18.10.2007, č. 243, s. A1.]
Chobotnice jinde? Proč ne [MATES, Jan, ONDROUŠKOVÁ, Pavla. Chobotnice jinde? Proč ne. MF Dnes. 18.10.2007, č. 243, s. A4.]
Brno chce chobotnici [ONDROUŠKOVÁ, Pavla, MATES, Jan. Brno chce chobotnici. MF Dnes. 18.10.2007, č. 243, s. C1.]
Památkář: chobotnici do centra [ONDROUŠKOVÁ, Pavla, MATES, Jan. Památkář: chobotnici do centra. MF Dnes. 18.10.2007, č. 243, s. C2.]
Jehlička: Ministerstvo Ježkovi na blob peníze neslíbilo [Jehlička: Ministerstvo Ježkovi na blob peníze neslíbilo. Právo. 18.10.2007, 17, č. 243, s. 1,5.]
Místo blobu na Letné velký stadión na Strahově [MRAČNO, Jakub. Místo blobu na Letné velký stadión na Strahově. Právo. 18.10.2007, 17, č. 243, s. 5.]

Stále se nemohu rozhodnout, zda mi přijde nynější situace vtipná, nebo k pláči. Ne že by mě nějak překvapovalo co se kolem nové budovy Národní knihovny děje, protože podobné tahanice na vyšší či nižší úrovni, mám dojem, patří již k našemu národnímu koloritu a vlastně by mi přišlo divné, kdyby něco proběhlo hladce.

Pokud někoho z vás toto téma opravdu zajímá, přečtěte si raději tento článek, který místo honby za senzací obsahuje dva relevantní protichůdné názory.

Dneska měl být na ihned.cz online rozhovor s ředitelem NK Vlastimilem Ježkem, ale nějak to nedopadlo. Jako kdybychom se tak trochu vraceli do doby před dvaceti lety nebo co...

Hrozně by mě zajímalo, proč redaktoři MF Dnes do svých článků s oblibou vpisují věty typu "...pětatřicetiletá žena své [pravé] jméno tají, autor článku/redakce jej však zná".
Osobně si myslím, že toto může napsat jen idiot.
Jen tak pro zajímavost, v žádném ze čtyř dalších deníků, které každý den pročítám, jsem se s tímto nesetkala.

Update: dobře, regionální deníky to mají v článcích taky. To ale nic nemění na tom, o těch idiotech.

Konečně IN

Konečně je to tady.
Dostala jsem povolení se zúčastnit semináře Systémy pro zpřístupňování eVŠKP 2007 a následně zasedání komise pro eVŠKP a nemusela jsem si shánět čokoládový notebook, protože mám úplně opravdický vlastní a vypadám tak hrozně profi. Jen kdyby mi tady neobsadili všechny dvě elektrické zásuvky...
Taky je trochu pitomé, že přímo za mnou sedí Nejvyšší, a tak musím blogovat hrozně nenápadně. Ne že by mu vadilo že bloguju, ale bojím se, že by si to chtěl přečíst a možná by mi sem napsal nějaký nevhodný komentář.

Náš Jirka

Brigáda v Dolní Moravě

Pátek
Kolem půl sedmé s Gedou odjezd Lennonem do Branné.
První špatná odbočka v domění že už to jsou Hanušovice.
Druhá špatná odbočka v domění že už to jsou Hanušovice.
Příjezd do Branné na faru.
Zapínáme elektriku.
Zapínáme vodu.
Zatápíme v kamnech.
Podruhé zatápíme v kamnech.
V deset večer příjezd M1. a M2. v dodávce.
Jde se spát.

Sobota
Nenávidím vstávat.
M1. a M2. odjíždějí dodávkou do Dolní Moravy.
Za půl hodiny odjíždíme s Gedou Lennonem do Dolní Moravy.
Dokupování zásob v obchodě v Hanušovicích.
Příjezd do Dolní Moravy.
Já a Geda kácíme strom před dveřmi.
Já a Geda se snažíme dostat ze země kořeny toho stromu.
Zasádrovávám díry u elektrických zásuvek.
Jedu do Králík pro benzín do křovinořezu.
S Gedou čistíme dvůr od posekané trávy.
Konečně oběd, M1. byla zima a tak zatopil v kamnech, které předtím musel připojit na komín.
S Gedou opět čistíme dvůr od posekané trávy.
Rozebíráme zarostlou hromadu cihel, aby šla otevřít brána na dvůr.
Jdem se podívat na krávy.
Čistíme zahradu od posekané trávy a přidáváme k tomu břidlicové desky ze staré střechy. U toho se pokoušíme nespadnout do žumpy.
S Gedou odjíždíme Lennonem do Branné.
Zatápíme vyhaslý kotel.
Znovu zatápíme vyhaslý kotel.
Přijíždí M1. a M2. s dodávkou.
S Gedou vaříme večeři.
M1. je nemocný a tváří se schlíple.
Jdeme se s Gedou podívat do nové hospody.
Vracíme se z hospody a jdeme spát.

Neděle
Nikdo po mě nechce abych vstávala a jela pracovat.
O půl desáté s podezřením vylézám z postele.
Zjišťuju, že M1. je tak nemocný, že se veškeré dnešní akce ruší a jede se domů. Předtím ale musíme zajet s M2. do Dolní Moravy pro věci které je třeba odvézt zpátky.
Protože M2. nemůže řídit, musím řídit dodávku já. Nechci, protože se bojím.
Vyjíždíme z prakoviště a žádné auto nepřišlo k úhoně.
Přijíždíme do Dolní Moravy.
M2. měří a zapisuje a já opět čistím zahradu.
Jedeme hledat infomrace o pánovi, který měl včera přijít zapojit vodoměr.
Ptáme se v infocentru.
M2. zvoní na paní starostku.
M2. volá místostarostovi.
Jedeme zpátky do Branné.
Jíme oběd.
Balíme a nosíme věci do Lennona.
S Gedou odjíždíme směr Brno.
Zastavujeme s Gedou na parkovišti v Jindřichově.
Máme prázdné levé přední kolo.
Voláme M1.
M1. a M2. přijíždí za čtvrt hodiny.
Kamsi volají.
Opět kamsi volají.
Opět kamsi volají.
M1. a Geda berou naši píchlou rezervu a dodávkou odjíždějí do Brna dodávku vrátit a píchlu rezervu nechat spravit.
Já a M1 M2. si bereme pár věcí z auta a jdeme hledat hospodu.
Nádražní hospoda má zavřeno.
Hospoda u Obecného úřadu má otevřeno.
V 15:10 probíhá první objednávka.
Čteme si, povídáme, kreslíme, luštímě křížovku a sudoku, díváme se na televizi.
Ve 21:00 přjíždí M1. s J.
M1. a M2. se vydávájí vyměnit kolo.
Za půl hodiny nás M1. a M2. vyzvedávají.
Vyjíždíme do Brna.
Příjezd do Brna.
Vracíme majiteli dodávky její papíry které jsme omylem zapomněli u mě.
Jedeme s M1. na pohotovost.
Myslí si o něm, že je simulant, ale naštěstí má teplotu.
Vyzvedáváme v lékárně léky.
Zastavujeme před naším domem a neseme domů všechny věci.
Parkuju Lennona.
Jdeme spát...a ráno do práce. Ach jo.

W. měla narozeniny a tak jsme to oslavily předevčírem v Absolutbaru Strawberry coladou a včera v CoffeeHeaven dobrou kávou.
Při tom jsme probraly domácí nešvary našich drahých, předaly si dary - značkový Coffeheaven hrnek a parádní přívěšek na klíče který mi W. přivezla z Londýna [viz obrázek] a za heslo měsíce prohásily "I'm disabled...ten years".

Dnes jsem zase objevila Ameriku [kolikátou už?].
Při vaření dršťkové polívky jsem zjistila, co znamená verš "růžinu jevil vonný vzdech" z Máchova Máje.

Marod II

Google books ani Google pages jsem ještě neviděla a blog jsem taky nijak extra nevylepšila. Sundtrack z Once mi jede už počtvrté dokola, protože nejsem schopna vymyslet co jiného si pustit a naordinovala jsem si den bez televize [jen do půl osmé večer, protože pak začnou televizní orgie: MASH, Poirot, Solaris] a The Frames jsem taky ještě nehledala. Zato jsem konečně dala dohromady na jednu stránku zápisky z Ruska [ale vypadá to hrozně, nevím, jestli tomu nedám taky nějakou blogger podobu], pověsila to prádlo, které jsem v minulém spotu dala prát, uvařila další konvici čaje a kuskus se zeleninou a nějakým bešamelem.

Marod I

Bolí mě hlava a mám ucpaný nos. Rozhodla jsem se, že budu nemocná.
Vzala jsem si dva dny volno a doufám, že to pomůže, protože v sobotu s M. jedeme na Family Weekend s jeho zaměstnavatelem. Ne že by se mi nějak moc chtělo v tomto počasí hrát paintball, ale myslím, že by to mohlo být jinak celkem zábavné.
Konečně taky nastala chvíle, kdy je potřeba opravdu ocenit výměnu stolního počítače za Rogera [noťas]. Kromě krátkých výjimek, jako je snídaně, či dávání prádla do pračky totiž ležím v posteli, piju čaj a vymýšlím, jak vylepšit blog. Zatím jsem na nic nepřišla, tak asi zkusím, jak funguje Google Pages a omrknu znova Google Books a přidám tam k tomu Borisovi nějaké další knihy.
Chtěla jsem si k tomu pustit v televizi něco zábavného, ale dávají jen Chicago Hope a to už mě teď tolik nebaví a tak jsem si pustila sountrack z Once. Je to taková pěkná uklidňující hudba, vypadá to, že se mrknu i po The Frames. Mám podezření, že je jejich hudba hodně slyšet v Grey's Anatomy, ještě si to musím někde ověřit.

Pamatujete si seriál Laura tulení mládě?

Jo - 1
Ne - 8

Laura to teda dost projela. Ale jsem ráda aspoň za ten jeden jo-hlas, potvrzuje mi totiž, že nejsem paranoidní.

The Bourne Ultimatum

Dneska jsme byli v kině.
Marťas na to chtěl někdy jít + W. na to chtěla jít dnes + obdrželi jsme papírek s akcí 1 lístek a jeden k tomu zadarmo, který platil do dneška = šli jsme na Jasona Bournea.
Film to byl pěkný, dokonce jsem i někdy zapomněla že kvůli rýmě nemůžu dýchat, protože se mi zrovna tajil dech z toho, co se to právě na plátně dělo. Celá první polovina byla super, protože se tam nevyskytovala žádná automobilová honička a zbytek filmu byl taky fajn, protože se tam od začátku do konce nevyskytoval žádný sex, který mě ve filmech teda dost nebaví, a to minimálně stejně, jako automobilové honičky.
Hlavním lákadlem pro mě byla stejně Julia Stiles, které IMHO slušely oba účesy, jimž se na plátně honosila. A to i přes to, že ten druhý si kvůli utajení musela udělat sama. Možná bych to samostříhání měla taky zkusit. Ušetřila bych spoustu peněz a myslím že bych nebyla o moc naštvanější, než když přijdu od kadeřnice.
No každopádně u tohoto Bournea váhám mezi **** a *****. Ještě se musím někdy podívat na jedničku, abych zjistila, kde pořád bere peníze a na dvojku, abych zjistila, proč ho honili po té Moskvě.

IT non_support

Naše IT support je pěkně na houby.
Místo abychom měli jednoho IT zaměstnace, který by tady byl každý den 8 hodin, máme dva IT kteří mají každý smlouvu na čtyři hodiny denně. Ale ne že by jeden přišel na ráno a druhý na odpoledne a příští týden naopak. Ne. Někdy tady jsou oba naráz a většinou tady není ani jeden.
A hlavně tady není ani jeden, když je člověk potřebuje.
Celý den a asi desatero nenadálých vypnutí kompu provázené odporným zvukem vycházejícím ze záložního zdroje mi trvalo, než jsem přišla na to, že bych uštřila spoustu ztracených dat přetransformováním trojúhelníku "elektrická zásuvka - záložní zdroj - komp" na přímku "elektrická zásuvka - komp".
Ještě pár takovyých cvičení a mohli by tady jako IT zaměstnat rovnou mě.

Z tisku

Ty články zas tak zajímavé nejsou, ale potřebuju se nějak nakopnout do pracovního dne, takže:

Pro KKK a jiné kretény zásadní zpráva: Tutanchamon nebyl černoch.

V Praze se konal kongres Evropské federace primatologů [teoreticky do jejich bádání spadám taky, neboť jsem si v dětství k různým vtipným i nevtipným nápisům na dveře svého pokoje v touze po soukromí nalepila ceduli na níž stálo "Barbara Š. - primát] o kterém lidovky referují článkem Gorila si vyrobila bačkory.

Hluboký hlas je sexy. Doufám, že to platí i u žen, protože mě sice pěkně bolí v krku, ale myslím, že mluvím takovým pěkným...no, alespoň barytonem. Zatím mě takhle slyšli mluvit Marťas, holky z práce a Depony ale u těch to neplatí.

Všechny tři články jsou z Lihovek, protože ostatní noviny chtějí za přístup platit, nebo je pod heslem.

A ještě zpráva týdne: probíhá týden knihoven. K tomu mě napadá, že jsem se dneska v MFDnes dočetla, že čteme nejvíc ze všech Evropanů. Ale bacha, zatímco v ostatní Evropě přečte jednu knihu za rok průměrně 42% lidí, u nás to je 83%. No jen tak dál.

Na Svatého Václava

Včera jsme měly s holkama z FF zase po dlouhé době sraz. Četnost takovýchto srazů a jejich datum se určuje podle toho, jak často a kdy se naše spolužačka Vendy vydává na cestu do Londýna.
Včerejší sraz byl parádní, protože jsme ho začaly v Moravské galerii na výstavě malíře Kremličky [ten mě teda moc neba] a Hlava medúsy. Ten obraz samotný je teda dost ošklivý, ale našla jsem tam dva úchvatné obrazy s interiéry katedrál:
Pieter II Neefs: Interiér antverpské katedrály [1620]
Barthold van Bassen: Interiér gotického kostela s modloslužbou krále Šalamouna [1590]
a dva moc pěkné obrazy trhu od Petruse van Schnedela.
Pak jsme pokračovaly přes Svoboďák s burčákem a pizzerii na základnu: do Maxima. U Maxima se změnilo jen to, že zrušili jukebox [na který jsme se opravdu těšily a střádaly si drobné] a místo něj pověsili nový terč na šipky [kam jsme ty ušetřené drobné nakonec naházely].
Z Maxima jsme se ještě vydaly na chvíli do Hobita [je to pořád stejné doupě jak před lety], a po cestě domů ještě z5 do Maxima na rozlučkového panáka.
That's all. No point.
To jen abych věděla co jsem ten den dělala, a ostatní aby viděli, že kromě hospod zvládám i kulturu.

Dva Tři dnešní postřehy

1) Zjistila jsem, že mnohem lepší, než přinést si jídlo k počítači, je přinést si počítač k jídlu.
2) Chápete to, že Google nezná seriál "Laura tulení mládě"?
Měnim anktetu, protože se bohužel už dost jasně ukázalo, že vám zima není a hlavně teda proto, že doufám, že nejsem zas jediná kdo si Lauru tulení mládě pamatuje [stejně jako Lišáka Vuka].

Za chvíli jdu do hospody, tak doufám, že tam někdo Lauru znát bude.
A třeba taky přinesu další postřehy. Den přece ještě zdaleka nekončí, že.

1:06 - update:
3) Jít do hrát kulečník se dvěma buz...eee...gayi je fakt zábava.

Je vám taky zima?

Jo - 2
Ne - 6
Co to je? [jsem Kraťa] - 1
Co to je? [nejsem Kraťa] - 1

Doba trvání - 12 dní

PS: Výsledky jsem jen odhadla, uz si to presne nepamatuju.

Codex Gigas

O tomto rukopise toho bylo napsáno už opravdu dost, tak se na něj radši pojďte podívat.

A kdybyste ho chtěli vidět i na vlastní oči, tady si můžete rezervovat místa.

Ježkovy proč jsou všichni tak morální a tak sportovní? Jenom já dávám lidem svoje vypracované otázky, staré písemky a tahám je do hospody.

I am a Rock

Chtěla jsem sem dát odkaz na klip mé oblíbené písně od Simona&Garfunkela
+
W. má na svém blogu nějaké písně s Ronem a Hermijounou
=

libFFFEST

libFFEST
rok 2006
rok 2007

Ach jo.
Náročný víkend si vybral svou daň a tak jsem nějak usnula už o půl šesté odpoledne a teď se mi nebude chtít spát zas až do čtyř do rána a pak zas ráno nebudu moct vstávat.
Ach jo.

Pátek, sobota, neděle

1. Pátek
Jeli jsme ukázat Lennona Tajným kamarádům našim, kteří ovšem dleli doma u Tajné kamarádky naše, a tak ho mohla obdivovat celá rodina [rodiče, sestra, švagr]. Kromě ukázky Lennona jsme se taky přijeli podívat na Malého psychopata, k čemuž nás Tajná kamarádka naše už několik let nutí a mě dokonce v Rusku vyprávěla děj [jak to dopadne mi nesdělila, prý abych byla napnutá]. Malý psychopat se nakonec nekonal, ale zato jsme prožili příjemný, téměř rodiný, večer s debatami o náboženských pokrývkách hlavy, o voskovém Leninovi, o LCD a plazmové televizi, sledováním Četnických humoresek a dalšího programu na jedničce [nejvíc nás všechny oslovily ukázky ze soutěže Miss 1989 ve 13. komnatě Ivany Christové], hrou Sabotéři kterou hráči neustále sabotovali a ptali se kdy už to skončí a hlavně, HLAVNĚ...aplikováním francouzské manikůry na moje nehtíky.

2. Sobota
2.1 Zlín
M. má po několika měsících stále potřebu doháně deficit nenajetých kilometrů, a tak když Tajný kamarád náš nemohl jet na výlet na Lešnou, M. dobrotivě navrhl, že bychom mohli jet třeba do Zlína za babičkou. Takže již ve čtvrt na deset [E: v 9 vyjdeme z domu M: dobře, o půl desáté vás čekáme] jsme vyzvedli M. a K. s předvařeným obědem [včetně zákusku] před domem a vyrazili jsme. Ve Zlíně jsme se zastavili nakoupit jogurty [domníváme se, že je má babička ráda], orchidej [babička prý měla zakázáno ji mít ve svatební kytici, neb je příliš drahá, a my si myslíme, že by z toho mohla mít celoživotní trauma a že je na čase jí to nějak vynahradit] a griotku [aby nemusela návštěvám nabízet jen svěcenou vodu] a krátce navštívit v práci sestřenku a zjistit, jak je na tom se stěhováním na Floridu. Zatím to pokročilo jen tak, že bude mít růžové auto, ale neví jak růžové, protože přes internet se barva vybírá dost špatně.
No...po dovezeném obědě [babička měla ohromnou radost že nemusí nic vařit] jsme jeli ukázat Lennona Zlínu a při té příležitosti se podívat na už šest let nový kostel na Jižňákách. Zrovna byly uvnitř křtiny, tak můžu nabídnout i několik fotek.

2.2 Africana
Druhý sobotní bod: tradiční rodinná večeře, tentokrát v Africaně v domě U kamenné panny, na které jsme se sešli v dosud největším počtu, a to celých deset lidí. Večeře začínala v pět a podle plánu se měla akce rozpustit maximálně po třech hodinách, takže ještě o půl jedenácté si objednávali arabskou kávu a grenu.

2.3 Hode
Již ve čtvrt na dvanáct jsme vyzvedli Tajnou kamarádku naši v Bocase, kde trávila příjemný večer ve společnosti Tajného kamaráda našeho a jiných drsných hiphoperů a odebrali se na hody. Tam jsme zjistili, že je tam hafo lidí, zima a že se nám chce spát, a tak jsme Tajnou kamarádku naši odeslali rozjezdem domů a šli se spánkově připravit na další den náročného víkendu.

3. Neděle
Stalo se něco neuvěřitelného. Přišli jsme na mši ještě před začátkem. 28 minut. Protože nám nedošlo, že začíná až v devět.
Po obědě jsem si zopakovala základy latiny z učebnice pro střední školy a dokonce se mi podařilo přeložit jednu větu z první lekce. Jsem na sebe moc hrdá, protože to bylo z češtiny do latiny a ne naopak [což je pro mě o dost jednodušší]. Potom jsme jeli na "výlet" na Žuráň a zpátky a po cestě domů jsme podnikli další pokus nákupu bot pro M.. Naštěstí se již v druhém obchodě zadařilo, a tak ani tolik nevadilo, že jsem si též jedny odnesla. A taky nové laky na nehty a jeden odlakovač. Po dvou letech v nové domácnosti už bylo na čase.

To byl ale pěkný víkend. Jak jste se měli vy?
[Štěpánek a Lenička nemusí odpovídat]

Bad region

Jak jsem se tu již jednou zmiňovala, přivezla jsem si z Ruska DVD ruské DVD s ruským filmem. Film je sice v ruském jazyce a bez titulků, ale to mne zas tak netrápí, protože knižní předlohu jsem četla dvakrát. Mnohem větší problém je, že zatímco naše republika spadá do DVD regionu 2 [alespoň v něčem se řadíme k Západní Evropě], ruská DVD patří do regionu 5, což znamená, že v našich přehrávačích nejdou přehrát.

Nevíte někdo jak udělat, abych viděla film z DVD z cizího regionu?

Je mi zima, zima, zima zlá

Máte taky doma takovou kosu jako my? M. sice minulý týden zapálil kotel, ale v neděli ho zase vypnul, protože "koncem týdne má přijít babí léto" a do té doby to prý nějak vydržíme.
Hm.
Takže si teď každé odpoledne vařím polívky ze sáčku co mi zbyly ještě z Expedice do SSSR, a večer teplé kakao, protože to mě aspoň trochu zahřeje. Taky bych mohla začít chodit na odpolední vycházky ven do tepla místo sezení doma v zimě. Jo a ještě mám naštěstí svoji elektronickou dečku.
Jestli jsem se neměla dočasně přestěhovat do původní domácnosti. V mém rohovém pokoji je sice v zimě zima, ale v těch ostatních je celkem fajn a úplně nejlepší je tamní správná paneláková koupelna, která obsahje funkční přímotop a člověk se tam může sprchovat horkou voou jak dlouho chce.

Odpoledne s Lennonem

To byl ale pěkný výlet. V bodech:

Příjezd na parkoviště, změna řidičů, za volantem nyní sedím já.
Popojíždění po parkovišti a zjištění, že to je na nic a že je lepší vyjet do města.
Vyjíždíme směr Olympia, konkrétně Marks&Spencer [ujistit se, že v brněnském M&S také prodávají potraviny].
M. říká že slyší nějaký divný zvuk.
Kdosi na nás troubí, zastávka na semaforu.
Kontrola auta.
Máme prázdnou pneumatiku [a já za to tentokrát nemůžu], zjišťujeme, kde je nejbližší benzinka.
Opatrná cesta na benzinku.
Napouštíme pneumatiku.
Pneumatika má i po dvou minutách napouštění stále stejný tvar.
M. vytahuje hever a rezervu a mění pneumatiku, takže máme tři kola 17" a jedno kolo 16".
Vyrážíme dál a jedeme do XP pro nějaký papír.
Čekám na M. až se dovybavuje s panem K..
Stále čekám.
Vytahuji knihu a čtu si.
Vypínám motor.
M. s panem K. se přesunuli ke dveřím, aby to vypadalo že už pojedeme.
Čtu si.
Vyrážíme směr Olympia.
Na druhý pokus parkuji méně nakřivo na narvaném parkovišti u Olympie.
M&C: hurá, mají potraviny, byť méně zásobené než na Chodově.
Bohužel mají i náš oblíbený kbelík plný mléčně čokoládových bonbonů.
M. chce v akci koupit tři M&S polívky v plechovce, ale nakonec zůstává jen u kbelíku s čokoládou.
Jdeme pryč. Naneštěstí pro M. je na dohled C&A kam se nutně pořebuju podívat.
I přes můj výslovný zákaz si kupuju jeden zajímavý svršek. Ve výběru byl ještě jeden pěkný svetr, ale naštěstí mi moc neslušel.
Vycházíme z C&A a M. chce jít do Hervis sport, protože už několik let potřebuje nové boty.
Jdeme ho Hervis sport.
Ukazuju M. pěkné černé boty a M. se líbí i přes to, že to nejsou ty s háčkem, ale ty s proužkama.
Zkouší si je.
Jsou mu malé.
Zkouší si větší číslo.
Jsou mu malé.
Lepší nemají, odcházíme.
Vidím boty, které se mi líbí.
Zkouším si je a sednou mi.
Kupuju boty a přemýšlím, kdy bude další výplata.
Jedeme domů. M. mi tentokrát nevyčítá že místo šetření utrácím peníze za oblečení, protože ještě víc ho žere, že si šel koupit boty a domů si jedny nové vezu já.

To byl teda den. Mně je ho hrozně líto, tak snad ocení aspoň to :)

Za chvíli vyrážím učit se jezdit v Lennonovi. Dopuju se kofeinem ve formě Coca-coly [bohužel ne-vanilkové] a doufám, že to neskonší fiaskem. Za volanem jsem pořádně neseděla od února, tak mi držte tlapky.

Who are you, Moss, Roy or Jen?

who are you, Moss, Roy or Jen? THE IT CROWD
created with QuizFarm.com

You scored as Jen, you are Jen. you don't know anything about computers and you only got the job because you lied on your CV. you are the only female in the I.T department and you lie A LOT. you are terrible to be around when "Aunt Irma" comes to visit. Jen 50% Moss 30% Roy 20%

Zas tak hrozné to se mnou IMHO není.
Pošlu ten test našim dvěma IT a konečně se ukáže, jak to teda vlastně je.

To je ale nespravedlnost! Ti Rusové maj všechno. Napřed vanilkovou colu a teď už i Starbucks!
Ach jo.
A mně se divíte, že se tam chci vrátit.

Hurá, hurá, hurá a ještě třikrát sláva!

AKUNIN, Boris. Zvláštní úkoly. Zuzana Soukupová. 1. vyd. Praha : Albatros, 2007. 320 s. ISBN 80-00-01655-9.

Hned pozítří letím nakupovat [zítra musim do kavárny].
Ježkovy já se těšim jak na druhý Vánoce!

Jo, a teď ještě to co jsem chtěla napsat původně...

Chystáme se s M. na Hvězdný prach, kdo chce jít s námi?

Neverwhere

Kdysi za mých chatovacích dob jsem se s jedním uživatelem bavila o knihách. Nebyl rozhodně jediný s kým jsem se na toto téma bavila, ale byl první, kdo mi doporučil jednu ze dvou knih, které bych si [pokud by to bylo maximální povolené množství] vzala na pustý ostrov.

Neil Gaiman: Neverwhere

Kdo Neverwhere [v češtině Nikdykde] neznáte a rádi čtete, přetěte si to. Myslím, že v lepším případě budete nadšeni, v horším případě alespoň připustíte, že se to dobře čte.

Neverwhere je původně britský šestidílný seriál, který podle Gaimanova scénáře natočila v roce 1996 stanice BBC a až poté podle něj napsal Neil Gaiman knihu. Ještě že tak, protože toto opravdu JE jeden z příběhů, jejichž děj, postavy a prostředí stojí za to si při čtení vytvořit sám. Na druhou stranu pak je dost nebezpečné se podívat na televizní zpracování, protože je dost velká šance, že bude člověk zklamán. Já tu možnost vidět televizní zpracování měla a nevyužila, protože i těch pár záběrů [ještě k tomu mizerné kvality] ve mě zanechalo dost rozporuplné pocity.

Nikdykde_Wikipedia.cz
Neverwhere_Wikipedia.com

Při brouzdání jsem objevila, že zatímco tady v Brně máme Tmou, v Praze mají jednu noc v roce Spodní Prahu [Spodní Praha očima jednoho obchodníka] [Fotky ze Spodní Prahy]

Neil Gaiman_wikipedia.cz
Neil Gaiman_wikipedia.com
neilgaiman.com

PS: Kdo Neverwhere znáte, jistě uznáte, že toto je fotka která se do příběhu opravdu hodí :)

Zrada. Veselá vačice vypadá úplně jinak!
Dřív to byla milá barevná hospůdka plná lidí, knih a cigaretového dýmu s vačičími ťapkami na stropě a zdech. Teď to je červeno-smetanově bílá hospůdka bez knih a s klimatizací. A taky se skrouhnutým jídelním lístkem.
Jako ta klimoška je fajn věc, a kdyby to byla jakákoliv jiná nová hospoda, řekla bych "jé, to je fakt pěkná hospoda, sem budu chodit". Takhle řeknu "tohle už není ta pěkná milá Vačice, škoda".

Dočíst či nedočíst

Konečně se mi podařilo dočíst Obraz Doriana Graye; v MZK mi půjčili jiný výtisk. Když už jednou knihu nakousnu [respektive načtu] nedělá mi dobře ji nedočíst. Přijde mi to jako nedokončená práce.
V životě se mi zatím podařilo záměrně nedočíst jen jednu knihu, Babbitta od Sinclaire Lewise. Bylo to ve druháku na střední škole, měla jsem z toho mít referát, a ta kniha mi přišla tak nudná [minimálně stejně jako autor popsal její ústřední postavu], že jsem to vzdala a radši ji vyměnila za Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do XV. století.

Abych to uvedla na pravou míru Babbitt samozřejmě není jediná kniha kteou jsem nedočetla, naopak, teď z fleku si vzpomenu na dalších alespoň pět:
1) Bible [vždycky skončím u Abraháma]
2) Nový svět [kdyby příchod indiánů do Ameriky záležel na mém čtení, ani nepřejdou Beringovu úžinu]
3) Dějiny Židovského národa [ve čtvrťáku jsem si dala předsevzetí, že to přijde na řadu po maturitě. Před státnicemi jsem to už ani nezkoušela]
4) Nebýt Golema [kterážto již alespoň půl roku visí v mém "reading listu"]
5) Doktor Živago [Jurij už je dávno na Sibiři, ale mě se už do toho prostě nechce. Taky mám trochu bordel v těch postavách, protože si pamatuju jen čtyři - Jurij, Lara, manželka a Komarovský. Možná se mi do toho nechce taky proto, že to je ve slovenčině a tak u toho musím přemýšlet].

Jenže o těchto i o těch ostatních, co už si ani nepamatuju, si ještě pořád myslím, že je někdy dočtu. Ostatně proto mám taky seznam toho co zrovna čtu tady vpravo, abych je měla pořád na očích.
Ale zpátky k tomu Babbittovi, přiznávám, že mě od té doby [a je to deset let] už aspoň dvakrát napadla myšlenka si tu knihu půjčit a dočíst, ale zatím se mi vždycky povedlo ji zapudit, protože smířit se s tím, že tuto knihu nedočtu mě stálo opravdu velké duševní úsilí a tím, že bych ji nakonec přečetla, by to přišlo vniveč...teda to je situace!

Toto mě dnes pobavilo:
[is.muni.cz]

Ach jo.
Já jsem dnes byla u kadeřnice, aby mi z vlasů vytvořila nějaký bohulibý i mnělibý účes. Chtěla jsem nějaké pěkné mikádo, protože mi podle mě sluší. Kadeřnice mi řekla, že mi mikádo nesluší a že mi udělá takový účes jaký mi ukázala na jakémsi obrázku z časopisu.
Hm, tady ustřihla, tam prostříhala a já teď vypadám jak Jágr před deseti lety a Marťas se mě ptal, jestli mi může řikat Dolejš.
Ach jo.

Teď jsem si po velmi velmi velmi velmi dlouhé době dala chleba se sádlem a s česnekem.
To je lahoda!

Už zas mám ZRN [zkurvenou ruskou nemoc]. Můžu si za to ale sama. Podle pravidelného smrkání a pocitu v krku vím, že nikdy nezmizela, jen ve mně dřímala a čekala na vhodnou příležitost se projevit. A ta přišla včera.
Šla jsem totiž odpoledne do kina a večer po kině do hospody. A protože jsem chtěla být krásná, oblékla jsem si pěkné tričínko bez rukávků a pěknou krátkou sukénku.
Chlad udeřil sotva jsem vyšla z domu, ale jednak jsem chtěla být krásná i v chladnu a pak, už jsem neměla čas jít zpět se převléknout. Doufala jsem, že alespoň v kině bude teplo. To bohužel nebylo, protože si zaměstnanci mysleli, že teplo je venku a my co jdeme dovnitř se proto chceme klimatizovat. Vevnitř jsem tedy pak doufala, že se venku něco změní a bude to jako vždycky v létě, kdy vylezu z kina ven a překvapí mě, jak je tam i tak pozdě teplo. Nezměnilo se vůbec nic a zima byla stejná jako předtím.

Ale to vůbec není všechno, zatímco v kině jsem byla s maminkou, do hospody jsem měla jít s kamarádem Libourem.
Konverzace při setkání vypadala asi takto:
E: Čau, kde máš zbytek.
L: Pow psal že za chvíli dorazí. Kde máš ostatní ty?
E: Jaký ostatní?
L: S někým jsi snad byla v kině ne?
E: No jo, s maminkou.
L: A nechce jít maminka do hospody s náma? Že hulím snad našim nepráskne.
Aha!
Odchytli jsme tedy u výlohy s botami maminku v klobouku [M: Jé, Libore, Tebe jsem už dlouho neviděla. L: Dobrý den, já Vás znám vlastně jen z cesty do kostela.], maminka souhlasila, že si s námi dá drink a já jsem vymyslela že půjdeme do kavárny kde pracuje Depka. Depka tam bohužel nebyl, za to tam byla vernisáž a tudíž vevnitř plno a mě nenapadlo nic jiného, než "když je tak příjemný večer, pojďme si sednout na zahrádku".
A je to. ZRN se vrátila.

Ale jinak bylo posezení na zahrádce příjemné, pěkně jsme si s Libourem popovídali o tom jak se oba umíme u pracovních pohovorů pěkně prodat:
Z: Tak co umíte?
E,L: Vlastně nic.
Z: A jak jste na tom s angličtinou?
E,L: Nooo...dost mizerně ....
Libour ovšem mé neznalosti angličtiny nevěří, protože mě kdysi v Římě slyšel na čísi dotaz "Dou you speak english?" odpovědět velice důvěryhodně "A little bit". Důvěryhodně proto, že tuto větu mám tak dokonale zmáknutou, že každý, kdo se mě zeptá a slyší tuto mou odpověď nabude dojmu, že jde jen mou falešnou skromnost.
Asi v deset jsem šla volat Marťasovi, neb je jistě v Praze chudák sám opuštěn a smuten. Zjistilo se, že Marťas teda vůbec není sám a opuštěn, naopak sedí s kýmsi v hospodě a láme do sebe nejen pivo, ale i panáky [u něj dost nezvyklé]. Výčitky svědomí mě tedy nadobro opustily a to až tak, že jsem s Powem pokračovala v tahu do hospody U Babičky, kde jsem si vyslechla názor na křesťanskou mládež, která na setkání v Táboře vykoupila zásoby kondomů, provedla debatu o tom, kdo na křesťankém setkání mládeže dal tolik peněz na Haiti a obdržela od Toma gumový oranžový náramek svobodavolby.cz.

No prostě opravdu pěkný večer. Ovšem to, že jsem si tak pěkně do noci zapařila mi přišlo super jen do té doby, než jsem se ucpaným nosem a bolavou hlavou nemusela ráno vstávat do práce...

PS: Jo a co se filmu týče, byly jsme na Edith Piaf.

Expedice Rusko XXI

ПЯТНИЦА 20.7.
10:09 - Odjezd byl včera stanoven na deset, takže jsme v normě. Ale nechápu, proč jsme vstávali ve třičtvrtě na osm. V noci nepršelo, což je paráda a dnes od rána paří slunko a je hic. Tak jsme aspoň dosušili stany ze včerejška a pořádně se vycachtali v řece [ve které bylo spousta nezmarů]
10:41 - Hurá, Štěpánek čte Karelsé pohádky.
12:09 - Lublin - O tom jsem tolik četla od Singera, teď už ale vypadá dost jinak než v jeho knížkách. Zas je nad námi Fjodor.
14:27 - Hrajem opět s klukama slovní fotbal a kdo neví, ten dostane jednu až dvě rány pistolkou.
15:12 - Na včerejších hranicích došlo k mýlce. Platilo se jen 20 zlotých na osobu místo 2000, a to už se dá snést.
Proběhla přestávka na benzínce s kohoutkem se studenou vodou. Taky všichni zjistili, že už jsme vlastně hrozně blízko hranic [cca 250 km] a tak prý se jede k nám na smažák.
17:52 - Krakow - Stojíme v koloně a je tu hrozné vedro. Nemám ráda Polsko.
20:10 - Brno 230 km. Napsala mi maminka, a Geda se Štěpánkem jsou dotčeni, že jim maminka nenapsala ani jednou.
20:39 - 10 km do Polsko-Českých hranic. Tom furt mluví jen o smažáku s hranolkama a tatarkou.
21:04 - Zastávka na benzínce před hranicemi. Provedli jsme dva sřelecké souboje a la Rusko 19. století. Já vs. Štěpánek a Geda vs. Pepíček. Já a Geda jsme mrtvé a já to mám dokonce oficiálně potvrzeno lékařem.
Rozhodlo se, že se jede rovnou do Brna.
21:11 - Příjezd na hranici.
21:17 - Odjezd. Nuda.
Zábavné bylo jen to, že Jája celníkům odpovídala rusky.
21:25 - Česká hranice - žádná kontrola.
21:31 - Český Těšín - Nechtějí nám zastavit na naší oblíbené benzínce s diskotékou.
21:32 - Změna, jedeme na ni a všichni se moc těšíme.
22:17 - Sedíme v hospodě v Těšíně a všichni se moc těšíme na jídlo, které uvaří někdo jiný. Lída s Jájou mají pořád polského operátora a tak nemůžou nikomu volat. Jája po nás chce písemné vyjádření k ní jako k průvodkyni a ke Standovi jako k řidiči. Vzhledem k tomu, s čím se oba museli, jak ze strany cestovky, tak i ohledně nepředvídatelných nástrah celé cesty, vyrovnávat, dostali ode mne hodnocení pouze kladné.

СУББОТА 21.7.
2:18 - Vidíme Brno, ale s Gedou se strachujeme o život, protože řidič Standa na dálnici dost kličkuje.
3:36 - Už jsme doma, ale ještě je potřeba zapsat, že nás za celou dobu expedice nikdo neznásilnil, nezabil a hlavně neokradl!

Šutry

K tomuto postu mě ponoukl Julčin článek o suvenýrech. Původně jsem k němu chtěla následující text napsat jako komentář, ale pak jsem si řekla, že to je vlastně pěkný námět na malý spotík a třeba mi i někdo odpoví na položené otázky.

Nikdy jsem nepochopila proč si lidé jako suvenýry domů vozí kameny. Respektive chápu že to tak někdo má, ale nerozumím tomu. Dívají se na ně někdy? Mají je v jedné velké krabici, nebo různě postrkané po bytě? Jak po letech poznají který kámen jim má co připomínat? Mají na něm cedulku s místem a časem sběru?
Je pravděpodobné, že coby dítě jsem domů nějaké šutry asi tahala taky, ale jediný, který mi uvázl ve vzpomínkách, máme v původní domácnosti dodnes, a to v poličce v kuchyni spolu s miskami, prkýnky a hrnky na kafe. Jde o relativně velký kámen, tak akorát do dlaně, a celý potřený zlatou barvou. Není to totiž ledajaký kámen, ale zlatý valoun z mého prvního skautského tábora; nejspíš šlo o součást táborového pokladu.
Mým tradičním suvenýrem z prázdninových dovolených byly klacky. Každý rok o letních prázdninách jsme jezdili s mámou, tetou a její rodinou na báječnou dovolenou do Ostružné v Jeseníkách, kde jsme s bratránkem a sestřenkou trávili spoustu času vyřezáváním a zdobením klacků. Je jasné, že taková umělecká díla je škoda jen tak pohodit v lese a nevzít je s sebou do Brna. Když si doma nějaký čas pobyly, maminka je nenápadně vyhodila a já si málokdy vzpomněla, že bych někde nějaké vyřezané klacky z Jeseníků měla mít.
A jak to vypadá se mnou a se suvenýry teď? Žádné si nevozím. Nemám je ráda, protože mi všechny připadnou kýčovité, nelíbí se mi a hlavně se zde projevuje moje povaha, neláska k "věcem". "Věci" jsou předměty které se všude povalují, zabírají místo, chytají prach a nemají žádnou pozitivní vlastnost. S tím také ostatně souvisí moje problémy s dárky. Pokud nevím co darovat, přijde mi nejlepší se dotyčného zeptat co by si přál, nebo mu prostě dát peníze. U nás se oba způsoby berou jako nezdvořilost, jenže mně přijdou lepší než darovat "věc" se kterou si obdarovaný neví rady, ale vyhodit ji nemůže, protože "je to přece dárek".
Suvenýry podle mě takové "věci" jsou. Proto si z cest vozím oblečení a prsteny. Než otravovat kamarády a příbuzné výstavkou suvenýrů a říkat jim kde jsem co koupila, je totiž mnohem elegantnější k poznámce kolegyně "to je ale pěkná halenka" jen tak mimochodem dodat "ach děkuji, tu jsem si přivezla z Athén".

Věrka Serďuška má další písně i s klipama. Je na nich vidět, že Věrka umí nejen střeštěnosti a la Lasha Tumbai z Eurovize, ale i úplně jiné hudební žánry :)





Nevím co je to za styl, ale IMHO rozhodně stojí za zhlédnutí i za poslech


Tango


Marylin Monroe

V pátek 24.8. ve 21:30 bude na Channel4 odvysílán první díl druhé série IT Crowd.

A aby nám nebylo líto že to uvidíme až za dlouho, tady je jedna neseriálová starší scénka.

Expedice Rusko XX

ЧЕТВЕРГ 19.7.
8:25 - Jedeme do pralesa s nějakým domorodcem. Naše auto stojí na špalcích a stále nemá jedno kolo. To nám ale cestovka připravila pěkný program.
9:40 - Белавеская пушча - Музей природы - Neberou tu dolary ani eura [jak nám bylo řečeno ve městě] a dovnitř asi potřebujeme průvodce. No aspoň jsme viděli v muzeu vycpanýho zubra.
9:53 - My jedeme opravdovým autobusem. Super!
Sice jen do vesnice vyměnit peníze a zpátky k muzej, ale i tak dobrý.
10:10 - Jsme v ještě větším autobuse s nakresleným velikánským Mrazíkem na boku.
10:12 - Vyrážíme do pralesa a máme to i s výkladem v ruštině. Kéž by to okno nebylo tak špinavé a já viděla jak vypadá prales.
11:45 - Já opravdu nevím odkud začít.
Průvodkyni jsme nazvali Valja [podle Ruského týdne]. Je to přesně ten typ jak věkem, tak i vzhledem. Náš drsný zálesácký oděv [goretexy, dlouhé kalhoty, pláštěnka a pod.] je dost nevyužit, protože všude kam se může chodit je asfalt, štěrk, nebo dřevěný chodníček. Tam, kam se chodit nemůže je pěstěný anglický trávník. Absolvovali jsme totiž úchvatnou prohlídku běloruského Disneylandu, tedy spíše DěduškyMorozelandu.
Pro vstup se před vraty muselo hromadně zvolat "Dědečku mrazíčku pusť nás do světa pohádek" a na druhé zvolání nám přišla otevřít sama Sněhurka. Kolem dřevěných soch sedmi trpaslíků nás dovedla k domečku [no spíš to byla taková větší vilka] Dědy Mráze, který hned vyšel ven nás osobně uvítat. Měl na sobě letní oděv, zná Karla Gotta a ptal se nás, jestli taky máme Dědu Mráze. Potom se pokračovalo dál. Byla tam spousta věcí, na které když si člověk sáhne, sedne si do nich, podívá se na ně, zatancuje si okolo nich, projde se po nich, políbí je a pod., tak se mu splní nějaké přání. Rusové a Bělorusové byli hrozně nadšení a dělali všechno co jim Valja řekla. My jsme si sem tam na něco taky šáhli a přáli jsme si dostat se odsud.
Na konci prohlídky, v domečku s výstavkou dětských obrázků a jiných výtvorů pro Dědu Mráze, se zjistilo, že pokud chceme k jezeru [které tam někde je a kam jsme chtěli na procházku], měli jsme jet jiným autobusem, protože tento jede jen do DědoMrázolandu. Valja se nabídla, že k jezeru pojede s náma a ukáže nám zubry.
Bumážku za 5500 rublů po nás nikdo nechtěl, tak máme aspoň pěknou památku.
13:10 - Máme za sebou prohlídku voliér. Chudáci zvířata. Viděli jsme dva zubožené vlky, dva zubožené medvědy, tři koně, dvě laně, několik zubrů a pěkného soba s plyšovýma parohama. Kopytníci se nemají tak hrozně, protože jsou aspoň ve výběhu.
13:59 - Již jsme shlédli i Музей природы. Něco tak...naturálního jsem ještě neviděla. Ta budova obsahuje veškerou faunu a flóru z pralesa, ovšem vycpanou a usušenou. Ale to neva, aspoň vím jak vypadají dva preoucí se rysové, či jak krvelačný výraz umí mít malé liščátko, když zrovna nese v tlamě ulovenou vránu.
17:15 - Po prohlídce Mrazíkolandu, voliér a muzea jsem byli všichni tak vyřízení, že jsme na jezero neměli ani pomyšlení a nechali se odvézt zpět k autu. To už máme spravené a od manželky jednoho z řidičů co nás vezli do pralesa jsme dostali borůvkové knedlíky. Pak nás dovedla k řece [o které jsem si doteď myslela že to je vodní nádrž] na místo s čistější vodou a bez žabinců. Standa nám tu všem povykládal jak to auto spravoval a místní mu pomáhali. Jája říkala, že celou dobu nedělal vůbec nic a všechno spravil nějaký Bělorus. Známe Standu už tři týdny a tak věříme Jáji.
18:01 - Proběhla velká družba se spřátelenými domorodci. Dostali jsme běloruské národní jídlo, které spočívá z malých bramboráčků bez majoránky a česneku, ale s tou jejich výbornou tučnou smetanou. Za to jsme jim předali šest piv, jedny kakaová diska, be-be sušenky a pomačkané ruské bonbóny. A za to jsme zase obdrželi dvoulitrovku zavařených okurek.
Vyrážíme na hranice. Zlomíme časový rekord z tšch lotyšsko-ruských?
18:43 - Příjezd k hranici.
18:45 - Ježkovy, my se otáčíme a jedeme zpátky.
19:05 - S Gedou jsme cestou Brestem udělily několik bodů v mužské sekci.
19:11 - Příjezd na druhou hranici. Řidič Standa se diví, že po něm chtějí techničák.
19:16 - Dostali jsme první печатку a máme za sebou první level. Přijíždíme do fronty a tak jdeme s holkama na cigáro.
19:38 - Už vidím pohraniční budku s pohraničníky. Chodí tu několik důchodkyň pochybného vzezření, které se nám snaží prodat něco k jídlu, popřípadě žebrají. Řekli jsme jim, že nic nemáme a že jedeme domů. Taky tu chodí chlápek s kávovarem [ne s termoskou, s kávovarem], ale protože nic nemáme protože jedeme domů, museli jsme ho nechat jít dál. Bělorus ve froně vedle nás šudlí novinama boční sklo auta. Třeba si myslí, že s čistým autem ho spíš pustí do EU.
19:45 - Proběhla první kontrola pasů a my s Gedou jsme dotčeny, protože jen po nás dvou chlap pas vůbec nechtěl.
19:48 - První level je za námi. Přijíždíme k ještě lepší frontě než byla ta předtím.
20:00 - No nic, jdeme se s Gedou podívat k duty free shopu.
20:05 - Podle Gedy má duty free shop otevřeno jen 23,30 - 24,00. Já myslím, že má pořád zavřeno, protože vevnitř není žádné zboží. Přesunuli nás do vedlejší řady pro autobusy, kde nikdo nestojí.
20:18 - Pustili ven psa. Kluci jdou číst Byliny.
20:43 - Jedeme pod střechu hned za běloruský autobus plný malých holčiček.
21:06 - Řidič Standa furt lítá sem a tam a vždycky nese nějaký nový papír nebo peníze na poplatek.
21:12 - Zrovna když jsem šla na záchod, začala kontrola osob podle pasů a výběr bumážek z lotyšsko-ruských hranic.
21:28 - Autobus s běloruskými holčičkami popojel a my též. Opět kontrola techničáku a ostatních papírů. Rozsvítili světla, aby na nás lépe viděli. Aspoň že jsme pod střechou kdyby začalo pršet.
21:36 - Máme zaplatit 2000 zlotých/osoba za to, že vjíždíme do EU. To je zhruba tolik, kolik byla cena zájezdu. Peníze po nás nechtějí Bělorusové, ale Poláci, což mě dost udivuje. Tom furt dokola opakuje že to nechápe a ptá se proč.
21:44 - Už přišel chlap a ptal se, kolik máme vodky a cigaret.
21:51 - Vrátili nám pasy a zas žádný razítko!
21:59 - Řidič Standa je prostě debil, protože není schopen zvednout zadek a vytáhnout VŠECHNY papíry k autu, a tak se po hodině zjistilo, že má papír, díky kterému snad nebudeme muset platit ty peníze.
22:01 - Druhý a třetí level jsou za námi. Stojíme na červenou na semaforu na čtvrtý level.
21:07 - Přechod na středoevropský čas. Příjezd na 4. level - Polská strana. Jak vidím tu polštinu, radši bych se vrátila do Běloruska. Je tu zákaz kouření. Škoda.
21:24 - Hustý, Standa ty prachy za nás fakt zaplatil, ale z peněz na benzín, tak nevím jestli dojedem. Opouštímě polskou stranu hranice.
21:57 - Polsko je plné nástrah. Čekáme před závorami až přejede nákladní vlak. Jede asi 20km/h a už tu čekáme víc než polovinu času stráveného v téhle zemi.
22:49 - Spíme pod mostem.