Konečně se mi podařilo dočíst Obraz Doriana Graye; v MZK mi půjčili jiný výtisk. Když už jednou knihu nakousnu [respektive načtu] nedělá mi dobře ji nedočíst. Přijde mi to jako nedokončená práce.
V životě se mi zatím podařilo záměrně nedočíst jen jednu knihu, Babbitta od Sinclaire Lewise. Bylo to ve druháku na střední škole, měla jsem z toho mít referát, a ta kniha mi přišla tak nudná [minimálně stejně jako autor popsal její ústřední postavu], že jsem to vzdala a radši ji vyměnila za Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do XV. století.
Abych to uvedla na pravou míru Babbitt samozřejmě není jediná kniha kteou jsem nedočetla, naopak, teď z fleku si vzpomenu na dalších alespoň pět:
1) Bible [vždycky skončím u Abraháma]
2) Nový svět [kdyby příchod indiánů do Ameriky záležel na mém čtení, ani nepřejdou Beringovu úžinu]
3) Dějiny Židovského národa [ve čtvrťáku jsem si dala předsevzetí, že to přijde na řadu po maturitě. Před státnicemi jsem to už ani nezkoušela]
4) Nebýt Golema [kterážto již alespoň půl roku visí v mém "reading listu"]
5) Doktor Živago [Jurij už je dávno na Sibiři, ale mě se už do toho prostě nechce. Taky mám trochu bordel v těch postavách, protože si pamatuju jen čtyři - Jurij, Lara, manželka a Komarovský. Možná se mi do toho nechce taky proto, že to je ve slovenčině a tak u toho musím přemýšlet].
Jenže o těchto i o těch ostatních, co už si ani nepamatuju, si ještě pořád myslím, že je někdy dočtu. Ostatně proto mám taky seznam toho co zrovna čtu tady vpravo, abych je měla pořád na očích.
Ale zpátky k tomu Babbittovi, přiznávám, že mě od té doby [a je to deset let] už aspoň dvakrát napadla myšlenka si tu knihu půjčit a dočíst, ale zatím se mi vždycky povedlo ji zapudit, protože smířit se s tím, že tuto knihu nedočtu mě stálo opravdu velké duševní úsilí a tím, že bych ji nakonec přečetla, by to přišlo vniveč...teda to je situace!
Žádné komentáře:
Okomentovat