Vím že jsem jediná koho to v České republice zajímá, ale Albatros letos vydá další dvě knihy o Erastu Petroviči Fandorinovi.
V květnu to budou "Zvláštní úkoly" a v září [hurá] "Státní rada". S tím jste se již na mém blogu mohli setkat pod názvem Статский советник [do knihy vkládám velké naděje ohledně překladu titulků, neboť to prozatím uvízlo na mrtvém bodě].
Báječné!

Není myš jako myš

Jsou lidé, kterým vydrží jedna myš léta a léta. Já bohužel mezi ně nepatřím a fluktuace myší v mém vlastnictví nabrala ještě větších obrátek, než mobilní telefony.
Už nevím proč jsem vyměnila myš no.1 za myš no.2; ta se ale bohužel moc neosvědčila, jelikož má hrozně pomalu odezvu. No a protože jsem kdysi u jednoho kamaráda v práci viděla myš bezdrátovou a líbilo se mi jak si s ní člověk pořád nemusí popotahovat šňůru vedoucí do počítače, rozhodla jsem se ji vyzkoušet. Nic jsem nedala na Klegovo varování a...to byla chyba. Zrovna když to člověk nejmíň potřebuje a hlavně mnohem dřív než by to čekal, myši dojdou baterky. V té chvíli mě naštěstí zachránil Marťas a kdesi vyštrachal myš no.4. Myš no.4 je fajn, až na to, že má hrozně krátkou šňůru [je to totiž tzv. notebooková myš] a taky se občas odebere na odpočinek a tak za ni musí chvíli zaskakovat myš no.2. Jo a taky má už trochu "vychozené" levé tlačítko, což Marťase [když náhodou dělá něco na počítači] dost znervózňuje, a tak mi byla objednána myš no.5. A vzhledem k té výše zmíněné fluktuaci, vybrala jsem si zrovna do budoucna myš no.6, protože myš svítící, to u nás ještě nebylo.

Předchůdce Cancu

Pro ty kteří neví co je to Canc s velkým C, tak: v mém případě se vždy jedná o čtverečkovaný, pokud možno tlustý, sešit s tvrdými deskami, které se honosí buď nějakým pěkným barevným obrázkem z původní výroby, nebo je mu vyroben originální přebal. Do Cancu se píší zápisy a postřehy z různých zajímavých akcí [popřípadě z takových, které se tváří že by mohly být zajímavé], divadelních představení, výletů a podobně. Aby bylo na co koukat, je potřeba řešit originálně rozvržení textů, kreslit obrázky, k vytváření nadpisů používat pastelek či jiných zvýrazňovacích prostředků [u mě tedy zrovna frčí gelové propisky], lepit jízdenky, vstupenky, fotografie, popřípadě účty z hospod.
Podle spousty lidí, je potřeba k psaní Cancu hodně trpělivosti. To si nemyslím, podle mě je k tomu víc než trpělivost potřeba umění diplomacie, protože 99% lidí kteří se s Cancem setkají, mají potřebu divit se, ale hlavně si jej prohlížet a číst. Z tohoto důvodu, tam bohužel člověk ne vždy a ne o všech může konkrétně napsat co si myslí.
Pro představu [a pro ty kdo neklikli na předchozí odkazy] zde uvádím příklady, jak by měly vypadat desky, nadpis a zápis akce:
Ale proč to píšu. Včera jsem doma našla starý sešit, jež se dá nazvat předchůdcem Cancu, neboť obsahuje můj první větší zápis z akce.
Výlet se konal 29.7. - 2.8. 1987 a šlo o putování mojí mámy a mě po především Jižních Čechách. Většinu zápisů samozřejmě prováděla máma, ale jak je, především na výše uvedené straně vidno, již tehdy se závratně rozjela má cancová kariéra.
Ukázka předchůdce Cancu [i s mým úplně prvním zápisem v životě]:
[pro zájemce následují strany 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 a 11]

Absolut večer

Včera jsme s mou kamarádkou_spolužačkou_občasnou spolubydlící_spolupařmenkou_ženou_člověkem se kterým nás spojují velice, ale opravdu velice negativní pocity k jedné nejmenované paní doktorce, pobyly v Absolut baru. Posezení to bylo příjemné, protože v baru bylo téměř prázdno a jukebox hrál hlasitě tak akorát. Dokud jsme měly drobné, pouštěly jsme si hity našich ponocovacích dob, jako The Riddle [Gigi D'Agostino] či Lords of the Board [Guano Apes]. Bohužel jsme těch drobných neměly až tak moc a tak jsme si musely vyposlechnout i například Time of My Life [Hříšný tanec] [W: Tak to je trapné už teda. E: ...kdybych zrovna neměla v puse vodku, řekla bych to samé!]
Zatímco já jsem se rozhodla pro postupné ochutnávání různých druhů absolutek [stihla jsem jen dvě], W. měla protentokrát becherovkový večer a kdyby si jednu nevylila, spořádala by jich alespoň pět. Při placení nás ale čekalo příjemné překvapení, neboť se platilo jen to, co se vypilo, nikoli to, co se vylilo. To znamená, že...do Absolut baru jdem někdy zas :)

Eyes

Taky se vám někdy stává že někde slyšíte kus písně a už se vám usídlí v hlavě napořád a tak po ní začnete pátrat a nemáte klid dokud nezjistíte jak se jmenuje a kdo ji zpívá a hlavně, nedáte si pokoj dokud ji nemáte?
Naštěstí už jsou pryč doby, kdy člověk podle své neumělé angličiny hledal v Bravíčku v hitparádách jestli tam ta "jeho" píseň je, aby našel jak se vůbec správně jmenuje, prázdnou kazetu v kazeťáku stále připravenou, až se rádio smiluje a zahraje zrovna tu píseň, popřípadě s kazeťákem u televize [bez šňůry a mikrofonu], když dávali jednu ze dvou televizních hitparád.
Dnes, v době internetu mi trvalo pouhých deset minut, než jsem zjistila že song po kterém prahnu se jmenuje Eyes, interpetem je kapela Rogue Wave a má tento text.
Poslechněte si ji. Třeba se vám zalíbí.

PS: Já vím, je to fajn to najít hned. Ale popravdě, už to nemá to kouzlo okamžiku, když se po dlouhé době čekání podaří milovanou píseň nahrát a mít ji.
PPS: Kdo má dojem že už to někde slyšel, tak zcela jistě viděl nejméně jeden díl Heroes.

Už je to tady!

1) První spam v komentářích na sebe nechal čekat celkem dlouho [skoro půl roku]. Takže odteď nezbývá, než ke komentáři také opisovat písmennou řadu. No co se dá dělat.
2) Dnes mi přišla zásilka se čtyřmi knihami Borise Akunina. Paráda. Konečně budu zas chvíli číst něco jiného než Agathu.
3) Návštěva II. chirurgické ambulance v USA vyvrátila zánět slepáku, ale na klidu mi to moc nepřidalo. Slepák sice nebyl žádná výhra, ale aspoň jsem věděla co mě bolí. Ta nynější nejistota je děsivá!

Příprava do boje

Jelikož se mi dnes v práci dostalo velké, ale opravdu velké nespravedlnosti, koupila jsem si v obchodě sedmičku metaxy a gelové propisky. Nespravedlností se mi jistě bude dostávat i nadále, ale teď jsem na ně alespoň připravená.
...
Vzhledem k tomu, že mi Marťas hned po příchodu pustil přes kombo Ewu Farnou, tak tu metaxu možná otevřu už teď.
Taky mě přinutil udělat si test komu z LOST jsem podobná. Vyšla mi korejka Sun [Marťasovi Hurley], ale já bych, jak víme, radši test komu jsem podobná z Heroes.

Zachraň roztleskávačku, zachráníš svět

Rozhodla jsem se, že si přestanu hrát na vzdělaného intelektuála který okatě pohrdá seriály ["já se na seriály nedívám, je to ztráta času" "já se na seriály nedívám, jsou to kraviny, radši si něco přečtu"], a dám prostor svým skrytým touhám, budu se na ně dívat a klidně na nich budu i závislá. Nastal prostě čas si přiznat, že jsou jisté seriály které se mi líbí, ráda se na ně dívám, baví mě a chci vědět jak to bude dál. Výše uvedené antiseriálové postoje mi jednak přijdou už spíše jako pózy a snaha zapůsobit na ostatní intelektuály v okolí, a pak, není zas tak velký rozdíl mezi "číst příběh" a "dívat se na příběh". Respektive je v tom samozřejmě rozdíl, ale v obou těchto činnostech jde o to "poslechnout si pohádku" a třást se o osud hlavního hrdiny. Jistě, jsou lidé, kteří raději čtou o teorii relativity nebo akvarijních rybičkách, ale těch není zas tak moc, a být vědec, nebo mít hobby ještě neznamená, že je někdo intelektuál.
Takže k věci: můj poslední objev je americký [když už jsme u toho, taky už kašlu na to, pohrdat vším americkým, protože američani vytvořili spoustu báječných věcí] seriál Heroes. Podle toho co jsem viděla a četla, jde o něco mezi X-Men, Lost, Akta X. Vystupuje tam vícero hlavních postav:

	Mohinder [New York, New York, USA] jeho otec byl zavražděn, protože přišel na to, jak najít lidi se zvláštními schopnostmi.
Nathan [New York, New York, USA] umí lítat.	Peter [New York, New York, USA] na sebe bere vlastnosti ostatních výjimečných, pokud jsou na blízku.
Isaac [New York, New York, USA] když je zdrogovanej, tak vidí do budoucnosti.	Simone [New York, New York, USA] asi nic neumí, ale je Isaacova přítelkyně a i to je IMHO dost náročné.
Hiro [Tokyo ,Japonsko] se umí pohybovat v časoprostoru.	D.L. jsem ještě neviděla, tak nevím co má za schopnost, ani kde teď bydlí.
V Niki [Las Vegas, Nevada, USA] se projevuje alterego její mrtvé sestry-dvojčete.	Micah [Las Vegas, Nevada, USA] je děsně chytrej.
Matt [Los Angeles, Kalifornie, USA] slyší co si kdo myslí.	Claire [Oddesa, Texas, USA], okamžitě se jí zahojí jakékoli zranění těla, včetně hlavy otočené o 180 stupňů.

Angličtina nejen pro angličtináře

Ukažte se jak umíte překládat:

Come shall then well bload ?
Then well bload shell when blaight !
Blaight yatchman.


Překlad je v komentářích

Kupec benátský

Ve svém filmovém seznamu si můžu odškrtnout další položku.
Jsem nevzdělanec a ze Shakespeara toho znám velmi málo, a i to málo znám málo. O Kupci benátském jsem věděla, že se tam vyskytuje nějaký žid, a na začátku filmu mi docvaklo, že už jsem někdy slyšela něco o libře masa. No a po skončení filmu mě nepřekvapuje, že se tam vyskytovala: 1) romantická láska, 2) chytrá ženská, 3) ženská převlečená za chlapa, 4) nějaká finta díky které dojde k zásadnímu dějovému zvratu.
I přes to, že nám film [jak říkal Marťas] pouštěla uklízečka, a tak jsme neviděli dost scén které se vyskytovaly na začátcích a koncích cívek, ho stále hodnotím kladněji než Zamilovaného Shakespeara. Tyto dva, podle někoho neporovnatelné, já ale porovnávám protože: 1) key word: Shakespeare, 2) filmy se odehrávají ve stejném století, tudíž mají báječné dobové kostýmy, 3) holky v převleku si byly dost podobné, 4) kluci [hlavní milovníci] si podle mě byli taky dost podobní, to ale možná dělá to sexy strniště.

...jo tak už vím proč si byli podobní. Protože je hrál ten stejný herec.

Jo, Al Pacino je jako chamtivý židovský lichvář ještě ukrutnější než jako ďáblův advokát. Akorát mě toho jeho žida bylo hrozně líto.

Ruština - angličtina - čeština

Obávám se, že s překladem anglických titulků k ruskému filmu do češtiny jsem si ukousla moc velký krajíc.
Z té angličtiny by se to celkem i dalo. Jenže není žádnou výjimkou, že v titulkách je jedna věta a dotyčný člověk jich řekne pět. Zkouška z ruštiny už je daleko a tak mi nezbývá, než luštit podle toho co se zrovna na "plátně" děje a podle výrazu tváře a intonace. Alespoň někdy tedy poznám, jestli má můj překlad překladu ještě s originálem něco společného. No ale stejně, takhle to fakt nejde [a to mám na pomoc ještě titulky v srbštině], ale jak to budu řešit, to teda fakt nevim.
Nejspíš vyhlásím konkurz na překlad z ruštiny do češtiny a nabídnu nějakou peněžitou odměnu, neboť kulturní zážitek asi už dnes nikomu stačit nebude.

www.espoo.cz

Kromě toho, že jsem vyměnila absolutku za indiány a změnila barvy na stránkách podle aktuální situace na blogu, jsem taky vyhodila některé nepotřebné a staré věci z nejpravějšího indiána a dala tam něco jiného.
Jsou tam odkazy chci vidět a chci číst pod kterými se skrývají stránky s názvy kulturních elementů jež mám v plánu dříve či později shlédnout či přečíst.
V prvé řadě je to tam tak veřejně samozřejmě proto, aby všichni viděli jak jsem ohromně kulturní a mám rozhled, a pak taky z toho důvodu, abych se na ty stránky mohla pořád koukat a jednou za čas s radostným uspokojením některý řádek uzavřít do tagu strike [přeškrtnuto] = splněno.

Trust

Včera jsem [o5] dočetla Harryho Pottera a prince dvojí krve a myslím, že bych svůj konzervativní černý gumový náramek z velkovýroby s nápisem TRUST ME, měla vyměnit za bavlněný vlastnoručeně dělaný náramek s nápisem I TRUST SEVERUS SNAPE

Kdo se ztotožňuje s mým světonázorem, tak zde je fanweb Severuse Snapea [i když si nejsem jistá kolik fanoušků by "Sevie" měl, nebýt Alana Rickmana] a zde návod na výrobu náramku.

Jo a ještě jsem našla jednu z nejnegtivnějších recenzí co jsem kdy četla.

Další Poirot

Hurá hurá hurá.
Čekají na nás další dva nové díly.
Hurá hurá hurá

Phlés

Šli jsme s Marťasem do společnosti, a taky ukázat novou kabelku pro panenky.
Všichni normální lidi nechtějí jezdit na zábavy autem, protože by nesměli pít [alkohol]. Já chci jezdit na zábavy autem, abych pít [alkohol] nemusela. To bohužel nikdo nechápe, neboť jsme národ alkoholiků. Ani můj drahý, a tak jsme jeli MHD.
Mám v sobě alespoň půl litru vína [bílého, Ryzlink rýnský a Müller Thürgau] a kvůli nějakým kreténům co to vyřvávali na celý rozjezd, se do pondělka nebudu moci zbavit písně "pooooo kalíííííškuuuuu, po kalíííííšku".

Ponožky

Dneska mám teda den.
Zatímco normálním lidem se při praní do bílého prádla propašuje jedna červená ponožka, mně se do červeného prádla propašovala jedna bílá ponožka.
No jenže pak jsem dala prát bílé prádlo a při věšení jsem objevila pro změnu modrou ponožku.
No ale zvádly to holky celkem bez úhony, takže to nebudu muset všechno opakovat, abych měla do párů dvě stejné.

Nákupy

Dneska jsme s mámou vyrazily na nákup bot.
Věc se má totiž takhle. Máma má sice vycházky, takže může každý den pobývat až čtyři hodiny venku, ale má jen jedny boty a ty jsou na tkaničky, což je, vzhledem k zlomenému obratli a korzetu, dost velký problém. Takže ven zas tak moc nechodí, protože v botách s rozvázanýma tkaničkama se většinou chodí dost špatně.
Bylo tedy rozhodnuto, že se koupí boty nové, bez tkaniček, jen na nazouvání.
A dnes nastala ta správná chvíle, protože mámu navštívila sestřenka a tak jí mohla doma zavázat tkaničky aby mohla máma jít na nákup a já jsem přislíbila, že půjdu do obchodu s ní a tam budu tkaničky rozvazovat a zavazovat jak bude potřeba.
Výprava se dá nakonec klasifikovat jako úspěšná, neboť v šestém obchodě jsme narazily na boty, které byly vhodné.
Taky jsem tam narazila na krásnou minikabelku, kterou jsem ihned zakoupila, jelikož zítra jdeme na bál.
Máma mi řekla, že to je moc pěkná kabelka, tak akorát na kapesník a parfém.
Marťas a Depka, nezávisle na sobě když jsem jim kabelku ukázala, dostali záchvat smíchu a řekli, že to je kabelka pro panenky.
Já si stojím za parfémem a kapesníkem a už nikdy jim nic neukážu, protože tomu nerozumí!

Prestižní povolání

Podle U.S. News patří knihovník/knihovnice mezi 25 nejprestižnějších povolání roku 2007. Nebo spíš mezi ty, kteří "mají budoucnost". A vůbec nevadí, že áčko máme jen z kvality života.

Už jsme si vzpomněla i na nějaké, podle mě, dobré klipy.

Depeche Mode - Enjoy The Silence
Uploaded by eatthemich.

PS: No chápu že Robbieho Rock DJ se každému líbit nemusí, ale má to nápad, ne? Kromě toho, když vidíte něco v televizi po tři týdny pětkrát denně, tak to na vás jistě taky zanechá stopy.

Hity mého mládí

Poohlédla jsem se po Youtube po hitech svého mládí a neměla jsem to dělat, protože jsem si zkazila iluze. Respektive časem zastřené vzpomínky.
Je jich samozřejmě o dost víc, a tak sem dávám takový vzorek:




Culture Bear: Mr. Vain

Škoda, že na Youtube není píseň písní Is it love od již zmíněných Twenty4seven, protože to byl TEDA FAKT HIT!

Chtěla jsem sobě i váženým čtenářům spravit oko a dát sem i nějaký pěkný klip, a zrovna mě, jak na potvoru, žádný nenapadá. Ale tipy může psát do komentářů.

Kalhoty

Jsou ženy, které si musí neustále kupovat nové klobouky [moje máma], kabelky, či boty [Carrie Bradshaw - "Pane Bože! Víte co to je?!? Lodičky s páskem od Manolo Blahnika! Já myslela že opravdu neexistujou"]. Zjistila jsem, že já si zas chci pořád kupovat nové a nové kalhoty.
Dnes jsem si pořídila další dva kousky. Jenže když jsem si je přinesla domů, tak se mi nevlezly do skříně. To mě ponouklo k tomu, si sbírku přepočítat, a to mě zas ponouklo k tomu kalhoty protřídit a povyhazovat. Jenže, to si je při tom člověk všechny postupně na sebe obleče a u toho si říká: "no černé kalhoty se hodí mít vždycky" "ta díra se zašije, vždyť to jsou moje oblíbené" "paráda, zas se do nich vlezu". Takže stav kalhot samozřejmě zůstal nezměněn, pouze jsem vydala opatření do zítřka na neurčito, a to tak, že jsem uvalila embargo na obchody s oblečením, hlavně na ty, jež mají slevy. Jen se trochu bojím, že jakmile přijde výplata a do obchodů oranžové Rejoice Nettle, tak to neurčito zas tak dlouhé nebude. V obchodě totiž slíbili, že do čtrnácti dnů budou objednávat nové zboží.

Статский советник

To je fakt zajímavé, jak jdou někdy zdánlivě neřešitelné věci snadno a rychle.
Jsou to necelé čtyři dny, co jsem se dozvěděla o existenci filmu podle knihy mého oblíbeného spisovatele.
Smířila jsem se s tím, že to je jedna z věcí, které bych ráda viděla, ale nikdy se mi to nepoštěstí, neboť jde o ruský film, o kterém na západ od Dněpru nejspíš nikdo neví, a na torrentech je tudíž nesehnatelný.
A světe div se, i přes tyto nástrahy už ho mám celý stažený na serveru a u sebe v počítači anglické titulky, které čekají na překlad.

Laphroaig

Poprvé [a taky nejspíš naposledy] v životě jsem ochutnala pravou desetiletou skotskou singlovku.

Vystřižené scény z IT Crowd [se španělskými titulky]

Video je zrušeno a já nevím co v něm bylo.
Tady* někdo píše, že druhá série by se měla v Británii vysílat zítra, ovšem Channel4 má v programu něco úplně jiného. Například Celebrity z BigBrothera, Přátele, nebo Ošklivku Betty**.

* Další diskuse k IT Crowd.
** Tady si můžeme vytvořit vlastní nebo cizí obrázek - takhle například podle někoho vypadá Roy z IT Crowd [přitom ve skutečnosti vypadá takto].
Zkoušela jsem se vyobrazit a už chápu, proč ukázané celebrity vypadají úplně jinak než vypadají.

Nový Poirot

Tuto a příští neděli máme, my všichni milovníci Suchetovského Pirota, svátek, protože budou mít na Primě českou premiéru další dva Poirotovské filmy: Rodinné sídlo [totéž, co v knižním vydání Po pohřbu] a Karty na stole. Zatím jsem nikde nenarazila na pozdější televizní program, ale doufejme, že se k těmto brzy přidá stejně stará Záhada modrého vlaku a loňský Čas přílivu.
Na Hru na vraždu a Smrt staré posluhovačky si ale pravděpodobně ještě nějaký čas budeme muset počkat :(

Boris Akunin

Kdysi jsem četla v lihovkách recenzi na jednu knihu. Jmenovala se Případ Azazel a napsal ji jakýsi Boris Akunin.
Ta receze se mi líbila, respektive líbilo se mi, co v ní bylo napsáno o oné knize. A jelikož jsem tu recenzi četla cestou do MZK [ještě teď si to pamatuju, bylo to cestou ze zastávky Nerudova do knihovny], hned jsem si ji vynalezla v knihovním katalogu a objednala. MZK má bohužel ve zvyku nové knihy, včetně beletrie, půjčovat pouze prezenčně [prezenčně od slova prezence, jako přítomně, tzn. jen v knihovně, ne domů]. Knihu jsem tudíž prohlédla a to bylo tak všechno co jsem s ní mohla udělat, jelikož číst si beletrii v knihovně, nikoli doma v posteli, mi přijde zvrhlé. Recenzi, knihu i autora jsem tedy odsunula v hlavě někam dozadu a schovala toto téma na příhodnější chvíli než je období psaní diplomky. Ta nastala před rokem, kdy jsem na čas pracovala v Mahenově knihovně a tím se mi naskytla výhoda beztrestně, tedy bezpoplatkově, si rezervovat různé knihy, kterých se mi zachce.

Zatím jsem četla pouhá tři díla zmíněného spisovatele, ale již od přečtení prvního z nich [shodou okolností to byl právě Případ Azazel] se Agatha musí o první místo v mém spisovatelském žebříčku dělit s Borisem Akuninem. Stále však marně obcházím antikvariáty a ještě k tomu pravidelně slýchávám odpověď "Akunin? To jsem ještě nelyšel/a" "To mi nic neříká" a podobně [malým svátkem pro mne byla návštěva jednoho antikvariátu v Ostravě, kde mne slečna po vyslovení spisovatelova jména sama od sebe dovedla k detektivní literatuře].

No, vyhledem k tomu, že mne stále nikdo nechce Akuninovými knihami obdarovat, dospěla jsem dnes k rozhodnutí, že je na čase si udělat radost a z nejbližší výplaty všechna čtyři Fandorinova dobrodružství, která u nás vyšly, zakoupit.

Při pátrání jsem objevila pár zajímavých věcí. Bohužel jsou v cizích řečech, nejvíc tedy v ruštině:
Boris Akunin - Wikipedia EN
www.akunin.ru - IMHO velice pěkná stránka, škoda jen, že je jen v ruštině. Obsahuje plné texty všech knih o Erastu Petroviči Fandorinovi
Oficiální web E. P. Fandorina

Podle knih o Erastu P. Fandorinovi byly dokonce natočeny již tři filmy [a já moc doufám, že se mi je podaří někdy nějak sehnat]:
Azazel
Turecký gambit [hlavní ženskou postavu zde hraje Olga Krasko, kterou známe z Četnických humoresek, coby Klaudii, dceru vrchního strážmistra Arazíma]
Статский советник/State councillor, který má parádní ruské stránky a kde jednu z hlavních postav hraje dost známý ruský režisér Nikita Michalkov [z filmografie např. Lazebník sibiřský] [trailer 480px_12,4 MB, 640px_54,6 MB]

Do nového roku 2007 jsem radikálně změnila design svých stránek. To znamená, že jsem vyměnila vobrázky a změnila barvu pozadí, fontu a odkazů.
Jo a taky jsem se rozhodla, že je konečně na čase si zapisovat co jsem všechno přečetla. Bohužel, vzhledem k mé pořádkumilovnosti, začínám ode dneška, takže seznamu unikly takové skvosty jako Betty McDonaldová: Co život dal a vzal, Václav Havel: Prosím stručně, Gustave Flaubert: Paní Bovaryová nebo Karel May: Pouští a prérií. Naštěstí jsem se dala opět do čtení J.K.Rowlingové: Harry Potter a princ dvojí krve, takže alespoň to tam budu moci zapsat s klidným svědomím.

Kdo nenávidí silvestra, přihlaste se. Za rok ho můžem spolu neokázale ignorovat.
Ještě se musím pochlubit, za celý den se mi podařilo nevypít ani kapku alkoholu. Skvělé! :)