Odpískáno

Dnes, v poslední den možnosti příhlášení se, jsem defintivně odpískala svoje listopadové nadšení pro další studium. Jednak nemám tolik volné dovolné, ale přiznávám, že hlavní důvod je, že se mi prostě nechce.
Všichni, kdo už nestudujou a chodí do práce mi nejspíš dají za pravdu, že člověk zleniví a je rád že je rád, natož aby se ještě něco učil. Velice mě potěšil Depka, když mi na to řekl že to chápe, protože jsem ve ve vzdělávacím procesu strávila skoro dvacet let a tak je jasné, že už se moje studijní možnosti vyčerpaly.
Já vím že už o nic nejde a že dálkově to je jednodušší než prezenčně a..., ale mě_se_prostě_nechce.

PS: Kromě toho jsem se taky dívala na staré testy studijních předpokladů...
Prosimvás, kdo si s tím dáte práci a zjistíte správnou odpověď následujícícho příkladu, napište mi ji do komentářů. Já si prostě myslím, že oni tu správnou odpověď v těch možnostech nemají. Moji teda určitě ne.

Automobilový závodník se při jízdě řídí plánem jízdy, tzv. itinerářem. V něm jsou označeny zatáčky v podobě: "P90 = pravá v úhlu 90 stupňů." Startuje se přímo na sever. Určete směr jízdy automobilu po projetí deseti zatáček podle následujícího itineráře: P45 - L45 - P45 - P45 - L90 - P90 - P90 - L90 - P90 - L45
a) jihovýchod
b) jih
c) severozápad
d) sever
e) západ

88,3

To má ale grády, co je to?
Rádio Hády!

Pamatujete si na rádio Hády?
Já k tomu vlastně nemám moc co napsat, jen jsem si dneska přečetla tento článek a tak jsem si s nostalgií zavzpomínala na rádio, které jsem nemívala puštěné jako kulisu, ale jako hlavní program, a které ve mě za dva roky poslouchání zanechalo větší dojem, než jiná nejmenovaná rádia, která v našem éteru setrvávají už léta a léta.
Marně jsem na netu hledala obrázek s logem, našla jsem jen propisku. Všude se cpe známý komerční nástupce. Ach jo.

Máme s IT klukama nový obíbený seriál:

Protože mám děsnou kocovinu a bolí mě hlava, rozhodla jsem se pro počítačovou terapii, protože jak víme, u počítače se mi vždycky uleví. Stejně jsem sem chtěla uvrhnout dva postřehy.
1) V prvé řadě by mě tedy strašně zajímalo, jak to, že všechny slečny vyskytující se v Tabarinu mají pěknou postavu. Nabízí se totiž dvě možnosti: a) buď je utvářena samovolně jejich nezřízeným denním a nočním životem [šichta v nonstopu či na jiném atraktivním místě - Tabák - šichta v nosntopu... - Tabák ...] nebo b) do klubů jako Tabarin mají povolen vstup pouze slečny které na to postavově mají.
2) V každém sebeVIP tanečním klubu nakonec dojde na Michala Davida.

The Specials

Já mám známého...no to je moc jednoduché...on to je můj spolužák ze střední školy a z vysoké školy, a taky to je pak můj téměř učitel a můj zkoušející u státnic. Vyznačuje se tím, že pořád někam jezdí, jako třeba na Kubu a tak, a přiveze si odtama nějaký úraz. Když jsem ho před asi deseti lety poznala, měl na hlavě číro, nosil řetězy a těžký boty, hlásil se k anarchistům a udělal si u nás na škole druhou maturitu. I přes jeho vzhled ho vzali na vysokou školu, která ovšem nejspíše změnila jeho náhled na svět, protože kožené kalhoty vyměnil za rifle, těžké boty za tenisky, a řetězy za tetování. Teď má udělaný druhý stupeň vysoké školy [PhDr.] a stal se vyznavačem ska, což se odrazilo i v jeho šatníku. Když jsem ho viděla naposledy, měl na sobě proužkované kalhoty, bílou košili a ska klobouk.
A k tomu jsem se chtěla dostat - ska.

Ska je hudební styl, který u nás není nijak moc rozšířený, snad jediná obecně známá česká kapela je Sto zvířat. Známější je u nás spíš reggae, které pochází ze stejného ostrova a ze ska vychází.

Styl ska vznikl na konci 50's na Jamajce pod vlivem americké hudby, a v 60's se díky imigrantům tento styl dostal do Anglie. Prvním pořádným hitem se stala píseň My Boy Lillipop

kterou nejspíš znáte v českém podání z filmu Rebelové popřípadě v o něco starší verzi Yvonne Přenosilové.

Na přelomu 70's a 80's se nad Anglií přehnala druhá velká vlna ska a vznikla spousta kapel které ovšem hrají hlavně jamajské předělávky.
No a do tohoto období patří taky moje oblíbená kapela The Specials, o které se můj londýnsko-slovenský bratranec velice divil že ji neznám. Během pouhého třítýdenního pobytu v Anglii na mě The Specials udělali takový dojem, že jsem dokonce za £5.99 zakoupila album The Best of The Specials a teď ho pořád poslouchám v práci.

Několik oblíbených písní:

a hlavně


Historie ska
Ska na wikipedii
The Specials
Texty The Specials
MP3 The Specials

Tohle jsem sice našla u Powa na blogu, ale přijde mi škoda to neposlat dál.
Pow to nazval hezky česky "písmena z baráků", oficiálně se to jmenuje GeoGreeting. Přijde mi dobrý, že si člověk nejen napíše co chce a hned vidí jak to vypadá, ale pod vygenerovaným odkazem se ukrývá mapa s označenými městy ve kterých jsou všechny budovy-písmena které v textu má. Může se tam nejen znova podívat jak ty baráky vypadají, ale taky, když na ně klikne, otevře se nové okno s celou mapou.
Prostě ideální zábava na odpoledne v práci.
Koho by to zajímalo, tak tady je celá abeceda [latinka, azbuku to neumí] i s číslama.
Opravdu ale nevím jak se mám postavit k tomu, že 84,91% z celkového počtu písmen a čísel je v USA [3,03% vychází na Asii, 3,03% na zbytek Ameriky a 12,12% na Evropu].

Projekt Gutenberg

Gutenberg je americký projekt, který shromažďuje a hlavně zveřejňuje v plném rozsahu literární díla, na která se podle amerického autorského práva již nevztahuje copyright [v USA trvá copyright ještě 95 let po smrti autora; pro srovnání, u nás to je "pouhých" 70 let]. Naprostá většina knih je samozřejmě v angličtině a dalších světových jazycích, ale je zde možno nalézt například i aleutštinu, katalánštinu, sánsrkt, mayštinu a hafo dalších.
V češtině tam toho teda moc není. Zatím nám musí stačit R.U.R. Karla Čapka a Cvičení maličkých ve svatém náboženství křesťansko-katolickém Peregrina Obdržálka.

Projekt Gutenberg - Wikipedie
Web projektu Gutenberg

A když už jsme u toho, tak něco o autorském právu.

The Postal Service

Ach jo. Já nevim že mě se musí vždycky zalíbit něco, co u nás nejde sehnat. Buď mám divný vkus a nebo žiju prostě ve špatné zemi.
Můj poslední objev [díky Velké noční hudbě] jest skupina/projekt honosící se názvem The Postal Service. Její/jeho jediné album, ze kterého jsem měla tu čest slyšet tři písně se jmenuje Give Up, vyšlo v roce 2003 a kritiky ho chválí. To mi stačí k tomu, abych podnikla další internetovou honbu za kulturou.
Na svém webu The Postal Service nabízejí v sekci Download k poslechu dva své singly, třeba se vám taky zalíbí a bude nás na to shánění víc.
...
Time: 2:32 - změna, na musickatalog.cz nabízejí Give Up za 590,- a 452,-. Kromě délky dodací lhůty a data vydání se mi dosud nepodařilo najít jiný rozdíl. No nevim, kouknu někde jinde a přinejhorším rozbiju prasátko. Tak se mi zdá, že absence P2P klienta není zas tak dobrý nápad; mám sice čisté svědomí, ale zato hluboko do kapsy.

Just fucking google it!

Než jsem začala chodit s Marťasem, a taky ještě chvíli během vztahu jsem byla šťastný člověk. A šťastní byli taky všichni okolo mě. Kromě Marťase teda.
Totiž: když jsem něco nevěděla, tak jsem se na to někoho, kdo by to mohl vědět, zeptala. Když někdo nevěděl něco co bych mohla vědět já, tak se mě na to taky zeptal.
Jenže Marťas je děsně chytrej a ví všechno a tak jsem se čím dál častěji ptala právě jeho. To mu samozřejmě po nějaké době logicky začalo vadit. Již tehdy měl předpoklady stát se mým G-konzultantem, protože na jakoukoli moji otázku položenou elektronicky odpovídal www.google.com. No.
Od té doby je šťastný akorát Marťas, protože se ho na nic neptám. Já šťastná rozhodně nejsem, protože všechno co nevím si musím najít sama a taky nejsou šťastní lidi kolem mě, protože jsem na jejich dotazy začala odpovídat taky www.google.com [popřípadě www.wikipedia.cz, www.slovnik.cz, prostě podle toho na co se kdo ptá].
V poslední době to dospělo tak daleko, že mým nejoblíběnejším internetovým akronymem je RTFM [Read The Fucking Manual] a mou momentálně nejoblíběnější stránkou tato [v originále takto].
Myslím že na tom ale něco bude, protože když jsem dneska v UK shodila Aleph na lištu objevilo se tam na ploše toto [obrázek]:

Cafe take away

Jestli koukáte na Ally McBeal a závidíte jak vždycky jde do práce a v ruce drží kelímek s kávou a vy chcete taky chodit do práce a držet přitom v ruce kelímek s kávou, tak mám dobrou zprávu, kterou se nebojím označit za, minimálně, zprávu měsíce: můžete!
Nejen Coffee Heaven ale už i Lavazza se konečně rozhodla že jsme toho hodni, a zavedla u nás službu take away. Great!
V Brně tuto službu nabízí pekařství na Čáře na tramvajové zastávce směrem z centra, café_restaurace v parkovacím domě na rohu Kounicovy a Moraváku [tam je to fajn, protože tam mívají salátová menu s vodou a kávou] a hlavně Café04 na Veveří, což je bezva, protože to mám po cestě do města.

Přiznávám, že jsem závislá na počítači.
Jenže ne tak, jak je to obvyklé u běžné populace, tedy nutnost u kompu sedět pořád a den offline je ztracený den. Ne.
Vysvětlím:
Školení mě tak zmohlo, že jsem se tak tak doplazila do práce a přihlásila se do svého počítače který byl hrozně, ale hrozně pomalý a všechno mu strašně dlouho trvalo. Poslední zbytky energie jeho i mojí jsem využila k resetu a...počítač se zrychlil a mě je rázem lépe, a již mám dostatek energie na to něco dělat.
Ach jo.
Je to dobře nebo bych to měla nějak léčit? Jak? Jde to vůbec?

Školení ALEPH

Toto není post informační, ale post památeční. Protože je to první, a na dlouhou dobu [možná i navždy] poslední zápis do blogu tvořený v UK.
No ale aby tady bylo aspoň něco, tak wo co go: ALEPH školení. Je nás tady celkem pět a jedna školitelka [Katy: "Je vás tady doslova pět a půl, což je dobře..." Alena: "Pět a půl? Tady je někdo těhotnej?"] a já už vím, jak v OPACU najít knihy o chemii, ale ne o polymerech, z let 2000 až 2006, ale ne z roku 2004 a taky nechci knihy od autorky Rovnaníkové: Vyhledávání pomocí CCL [Command Com Language = příkazový jazyk] [WTI=(chemie NOT polymer) AND WYR=(2000 OR 2001 OR 2002 OR 2003 OR 2005 OR 2006) NOT WAU=rovnaníková]
Paráda!

Partička IT...zebo zebo...

Dneska II...

1) ...jsem otevřela ledničku a číhal tam na mě proviant značky Dharma.
Kdo sleduje Lost, jistě ví kolik uhodilo. To bohužel není všechno. Taky se u nás pořád ozývá nějaký tajemný šepot a Marťas furt mluví o Těch Druhých.
Naštěstí to není trvalé, jen co se objeví nějaký nový seriál, budeme na chirurgické ambulanci, někam se plavit na zaoceánském parníku, ... prostě podle toho kde se to bude odehrávat.
2) ...Marťas zničil náš vánoční stromeček! Dokonce si na něj přinesl sekeru kombinovanou s dlátem a pilkou [jo a taky s lopatkou ještě] made in SSSR [kdo neviděl, neuvěří]
3) ... se mi podařilo zjistit, že ruský film Turecký gambit podle románu Borise Akunina nemají ani na Amazon.com. Ale protože jsem v pátrání nepolevila ani po tomto grandiózním neúspěchu, objevila jsem několik jedinců v České republice kteří tento film vlastní a jeden z nich mi poradil jak ho získat. A ještě jedna dobrá zpráva navíc: existují k tomu české titulky. To je paráda, protože u Státního rady jsem stále u desáté minuty, patnácté vteřiny. Teď už mi zbývá jen Azazel. Ten sice na americkém Amazonu mají, ale to se mi zdá moc jednoduché. Myslím, že si pro něj radši pojedu do Ruska.
4) ... jsem se dozvěděla, že Tajná kamarádka naše těsně před odjezdem domů z několikadenního lyžařsko-snouwboardového zájezdu upadla v Aplách do mdlob a tak dlela od soboty v nějaké italské nemocnici. Prý má ale jen otřes mozku a už ji vezou k nám na úrazovku. Přijde mi to dost vtipné vzhledem k tomu, že tam s ní byl jeden kamarád, kterému se před osmi lety stalo téměř to stejné. Akorát to teda nebylo v Alpách, ale na Červenohorském sedle.

Dneska...

1) ...nám vrátili kočku [Betty]. Prý nemá žádný pojem o hygieně. Protože už nemám žádné boty na přezutí navíc, ubytovali jsme ji na jedné chodbě.
2) ... jsem měla tu čest s Windows Vista. Protože jsem pouhá uživatelka, nikoli IT, je mi jedno kolik zabírají místa, kolik mají děr a chyb a podobně. Líbí se mi, protože pěkně vypadají. Ostatně mám takové tušení, že právě na lidech jako jsem já, postavil Bill Gates svou firemní filosofii.
3) Protože nebyla žádná zima, tak u mě ještě neskončila podzimní únava; bohužel ale už začala ta jarní. To znamená že se mi nechce vůbec nic. Ani jít na oběd. A proto!...jsem si do práce objednala pizzu. Přinesli mi ji až do kanclíku. Když jsem pak šla ven, studenti na mě divně koukali.

Já vím že to už stejně všichni znáte, ale mě to stejně vždycky znova pobaví.

1) Brňák je hrdý, že všechny historické památky svého města dokáže oběhnout za tři hodiny a stojí ho to dohromady padesát korun.
2) Brňák ví, že cena desetistupňového piva v běžných restauracích včetně centra nepřesahuje hranici 16 Kč a všechny nápisy jsou jednojazyčné - tudíž česky. Prská, když cena poledního menu přesahuje padesátikorunu.
3) Brňák cizince toleruje, i když je nevyhledává, a protože mu nic nepřinášejí, nijak se před nimi neponižuje ani je neodírá. Nejraději má Araby a Turky z pouličních směnáren.
4) Brňák miluje, že ať už se z centra rozeběhne na jakoukoliv stranu, vběhne do lesa či na pole dříve, než mu dojde dech.
5) Brňák pravidelně chodí na utkání svého oblíbeného fotbalového mužstva, i když už 20 let nedokázalo nic kloudného vyhrát. Když dost mrzne a je led,zajde si solidárně i do Ronda na Kometu.
6) Brňák je hrdý, že mluví normální češtinou. Nic nenatahuje, nic nezasekává. Používá deset slov, která nejsou známá zbytku republiky, která díky tomu pokládá za hantec. Brňák považuje každého, kdo hovoří pouze uměle vytvořeným nesrozumitelným hantecem, za mimozemšťana a idiota.
7) Brňák se těší z toho, že může cestovat na povrchu, protože zná pouze padesátimetrový podchod pod Hlavním nádražím a i ten se dá obejít. Když už zatouží po podzemí plném vody, navštíví nedaleký Moravský Kras, kde nenajde průvan a koleje, ale pramičky a krápníky.
8) Brňák ví, že když v Brně hlásí dopravní špičku, jsou ucpány ulice Milady Horákové, Koliště, Pekařská, Husova, Cejl a výpadovka na Prahu. Samotné centrum je díky své velikosti ucpané pokaždé, když do něj vjedou více jak čtyři auta zásobování.
9) Brňák zná všechny zábavní podniky ve městě jménem a ví přesně, kde leží. Jediný zádrhel tkví v tom, že personál těchto podniků zná jménem také jeho.
10) Brňák se těší na každoročně pořádanou Velkou cenu silničních motocyklů. Sám ovšem stojí za plotem, protože nemá na vstupenku a kysele hledí na fronty před veřejnými domy.
11) Brňák je oprávněně přesvědčen, že se v jeho rodném městě nachází jediné opravdu použitelné výstaviště v České republice. Proto nikam nejezdí a čeká, až mu nové trendy ukáží ostatní na BVV. Sám má ovšem jen povrchní přehled o tom, která akce na veletrhu zrovna probíhá.
12) Brňák trpí panickou hrůzou z jedinců pilotujících auta s vyškovskou poznávací značkou. Toto malé moravské město se dvěma světelnými křižovatkami produkuje řidiče neschopné řešit elementární dopravní situace a způsobující dramatické řetězové havárie i při pojíždění na parkovišti.
13) Brňák celý večer zasvěceně hovoří o skvělé úrovni brněnského vysokého školství, aby se druhý den vztekal až k pláči, že ho nevzali na Karlovu univerzitu.
14) Brňák si pochvaluje možnosti koupání ve svém městě a nikdy neopomene zdůraznit úžasné vyžití u brněnské přehrady, i když ví, že voda v ní dokáže během několika minut zničit kovový trup tamního výletního parníku.
15) Brňák má pocit, že žije ve velmi pěkném městě. Proto na všechna ostatní plive špínu a když se vrací po D1 domů, tváří se, že bohunické paneláky neexistují.
16) Brňák ví, že jeho město se rozhodně nevyznačuje anonymitou. Ať se vyhýbá, komu chce, a jak chce, dříve či později na sebe narazí na České. Je to pozitivní jev, pokud na dotyčného ztratil číslo a negativní v případě, že mu před časem odloudil manželku.

Moudro na tento týden: "Umění žít spočívá v tom, umět se včas rozhodnout, na co se dřív vysrat."

Dneska [ok, včera] jsme s mámou vyrazily na neplánovaný výlet. Poznáte odkud se to koukám?

Jo a taky jsme byli včera [předevčírem] na dvou plesech. O tom už ale psal Marťas, tak si to přečtěte u něj.

"Ó Adonaj, náš národ prošel tolika pogromy a genocidou, což nejsou jejich vyvolený národ?"
"Ale ano!"
"A nechtěj si vyvolit zase někoho jinýho?"

Služební cesta - AMU

Včera jsme zase s Honzíkem vyrazili do světa na služební cestu. Tentokrát se jelo jen do Prahy, takže nám na to stačil jeden den. Nechala jsem se ukecat a tradiční trasu U Grandu_D1_Florenc a zpět jsem vyměnila za Brno Hlavní nádraží_Pardubice_Praha nádraží Holešovice a zpět.
Tam jsme jeli vlakem japonskou druhou třídou [Pendolino] a zpátky vlakem japonskou třetí třídou [EC].
No a protože jsme knihovníci třetího tisíciletí, tak by nám cesta rychleji ubíhala, vytáhli jsme PDA [na karty] a noťas [na Simpsonovi] a tvářili se jako business class. Myslím, že nám to šlo.

PS: Takovýto výhled mají ze třetího patra AMU na Hradčany. Když je pěkně a není to přes mobilní telefon, vypadá to jistě ještě lépe.