Následující text jsem našla mezi svými tzv. "různými" dokumenty. Mám ho uložen nejméně od ledna 2003 a netuším kdo je jeho autorem. Ale přijde mi dobrej :)
Jde o tzv. "univerzální jamáckou teorii dějin umění", se kterou uděláte téměř jakoukoliv zkoušku, uvedeno na příkladu řeckého sochařství.
"Já bych se na to řecké sochařství podíval z trošku širšího aspektu. Dalo by se rozdělit na několik směrů, které se vzájemně následovaly. Každý tento směr by se dal dále rozdělit na několik fází, od rané až po vrcholnou a úpadek. Raná fáze je samozřejmě z velké míry ovlivněna sousedními civilizacemi i předchozím obdobím, však je to na těch prvotních sochách poměrně výrazně vidět. Později se začínají sochy čím dál více odlišovat, až přejdeme k dalšímu období, které má sice mnoho znaků, které jej pojí s předchozí érou, nicméně jich je již dost na to, aby se stalo obdobím samostatným. Ve vrcholné fázi jsou pak tvořena nejdůležitější, dovolím si říct, že dokonce ty nejpodstatnější, díla této epochy řeckého sochařství, jejichž autoři se zapsali, a neváhal bych použít tohoto termínu, zapsali do dějin světového umění a svým způsobem ovlivnili i moderní sochařství. Právě v této době vidíme na sochách typické znaky této éry řeckého sochařství. V úpadkovém období začínají mladí sochaři pohrdat právě těmito určujícími znaky, vliv vrcholné éry už je patrný pouze na úrovni řemeslníků, umělci jsou již dál. Ostatně jsem se o tom mnoho dozvěděl z publikace Úvod do problematiky filozofie řeckého sochařství, kterou jsem právě včera dočetl."
11.8.09
10.8.09
Dovolená v Dolní Moravě
Neděle 2.8.
Po cestě do Dolní Moravy zastávka v Olomouci v Cine Star na Proroctví, protože když si člověk odmyslí Nicolase Cage, tak je to prý dobré.
Fukovi už nevěřím ani recenzi, je to hrozná blbost a jediné co se mi na tom trochu líbí je Nicolas Cage, který brečí až na konci a to jenom malinko.
Noční cestou z Olomouce do DM jsme vedli rozhovor na téma sci-fi a při tom díky bleskům sledovali, jak se stále více blížíme k ohnisku bouřky.
Mimořádně se nám podařilo přijet a vynést věci z auta asi pět minut před spuštěním deště a vyhozením elektriky v celé vesnici. Ještě stále se obdivuji, jak jsem za těchto okolností [sci-fi horor, sami v baráku vedle hřbitova, tma] dokázala jít v noci sama na záchod.
Pondělí 3.8.
Dopoledne řešení pracovních záležitostí.
Odpoledne procházka do Moravanky na oběd, který byl děsně dobrý, ale nemají do čeho zabalit zbytek co jsem si chtěla nechat na večeři.
Odpoledne mi Marťas na terasu vynesl postel a tak jsem mohla vleže sledovat souseda an staví dům. Bylo to super. Taky jsem konečně dočetla autobiografickou knihu Leonarda Cohena. Raději se vrátím k jeho hudbě.
Večer procházka, nikoli po asfaltce, k prostřednímu vleku.
Úterý 4.8.
Výlet. Na Sněžník, ačkoli bylo avizováno že se půjde k vodopádům, protože se Marťas bál, že bych nahoru nechtěla jít, což ovšem byla ze začátku pravda.
To neva, výlet byl super, čekala jsem, že to stoupání bude horší, i když je fakt, že poslední dva kilometry už mě moc nebavily.
Na to, jaká byla nahoře mlha tam bylo dost lidí.
Tady je slon pro ty, kdo nevěří, že jsme tam byli:
Středa 5.8.
Protože kritický, tak odpočinkový den. Kromě toho se počasí nelepší, spíše naopak.
Shrabala jsem posekanou trávu, vytáhla si na terasu křeslo na čtení a taky jsme se dali do grilování naložené krkovičky a brambor. Ty jsme tam dali trochu pozdě, takže jsme krkovičku stejně nakonec jedli s pečivem.
Večer jsme se vydali na procházku podívat se na dům, na který máme výhled přes údolí a děsně nás zajímalo co je zač. Procházku jsme zakončili na páně Žabákově "zahrádce" na parkovišti, kde jsme si dali pivo a děsně dobrou malinovku a probrali situaci internetových vyhledávačů v České republice.
Čtvrtek 6.8.
Jeli jsme na opravdový výlet. Byli jsme na Suchém vrchu na rozhledně a absolvovali jsme hodinovou prohlídku dělostřelecké tvrze Bouda. Cestou zpátky jsme se najedli v Červené vodě, kde jsme si kromě toho dali točenou zmrzlinu a vyplašili tři ovce při hledání keše podle špatných souřadnic. Potom jsme se vydali do Boříkovic, kde jsme taky hledali keš podle špatných souřadnic a Marťas stoupl do bažiny. Dvakrát. Napřed levou nohou a pak pravou.
Pátek 7.8.
Pátek byl koupací den, a to konkrétně na přehradě Pastviny, kde půjčují šlapadla s klouzačkou, která stojí jen o 20,- na hodinu víc než šlapadla bez klouzačky. Podle nás těch celkem 40,- navíc byla dobrá investice.
Cestou zpátky jsme se opět zastavili v Boříkovicích, tentokrát ovšem vybaveni vytištěnými informacemi a hlavně obrázkem s šipkou, takže jsme nešlápli do žádné bažiny. Stejným způsobem jsme pobrali tři další keše, což by bylo ještě víc super, kdyby Marťas od té doby nemluvil jako voják.
Sobota 8.8.
Další nevýletový den. Dopoledne jsem posekala kus zahrady, šlo to pěkně blbě, ale už tam aspoň nejsou skoro žádní šneci. Taky jsem si na terasu vynesla křeslo a přečetla notný kus detektivky a již kolem třetí jsme s Marťasem začali grilovat naložené kuře.
Po obědě jsme se odebrali koupat ke králickému rybníku, ale místo toho jsme skončili na králickém koupališti, které je hned vedle fotbalového hřiště, a na kterém právě probíhal fotbalový match.
Protože je Marťas ještě stále znaven z úterního výletu na Sněžník, vůbec se mnou nechtěl jít hledat keše v přilehlém okolí a tak jsem se aspoň konečně dostala na brusle. Jeden by si myslel že ta krásná nová hladká silnice směrem pod Sněžník je rovinka. A ono ne. A ještě víc je to poznat, kdy jede člověk na bruslích zpátky. Já jsem šla radši pěšky.
Neděle 9.8.
Úklidový a odjezdový den jehož vyvrcholením byla večer moje teplota 38,1.
Ráno samo hurá do práce dořešit to, co jsem nezvládla během dovolené :)
Po cestě do Dolní Moravy zastávka v Olomouci v Cine Star na Proroctví, protože když si člověk odmyslí Nicolase Cage, tak je to prý dobré.
Fukovi už nevěřím ani recenzi, je to hrozná blbost a jediné co se mi na tom trochu líbí je Nicolas Cage, který brečí až na konci a to jenom malinko.
Noční cestou z Olomouce do DM jsme vedli rozhovor na téma sci-fi a při tom díky bleskům sledovali, jak se stále více blížíme k ohnisku bouřky.
Mimořádně se nám podařilo přijet a vynést věci z auta asi pět minut před spuštěním deště a vyhozením elektriky v celé vesnici. Ještě stále se obdivuji, jak jsem za těchto okolností [sci-fi horor, sami v baráku vedle hřbitova, tma] dokázala jít v noci sama na záchod.
Pondělí 3.8.
Dopoledne řešení pracovních záležitostí.
Odpoledne procházka do Moravanky na oběd, který byl děsně dobrý, ale nemají do čeho zabalit zbytek co jsem si chtěla nechat na večeři.
Odpoledne mi Marťas na terasu vynesl postel a tak jsem mohla vleže sledovat souseda an staví dům. Bylo to super. Taky jsem konečně dočetla autobiografickou knihu Leonarda Cohena. Raději se vrátím k jeho hudbě.
Večer procházka, nikoli po asfaltce, k prostřednímu vleku.
Úterý 4.8.
Výlet. Na Sněžník, ačkoli bylo avizováno že se půjde k vodopádům, protože se Marťas bál, že bych nahoru nechtěla jít, což ovšem byla ze začátku pravda.
To neva, výlet byl super, čekala jsem, že to stoupání bude horší, i když je fakt, že poslední dva kilometry už mě moc nebavily.
Na to, jaká byla nahoře mlha tam bylo dost lidí.
Tady je slon pro ty, kdo nevěří, že jsme tam byli:
Středa 5.8.
Protože kritický, tak odpočinkový den. Kromě toho se počasí nelepší, spíše naopak.
Shrabala jsem posekanou trávu, vytáhla si na terasu křeslo na čtení a taky jsme se dali do grilování naložené krkovičky a brambor. Ty jsme tam dali trochu pozdě, takže jsme krkovičku stejně nakonec jedli s pečivem.
Večer jsme se vydali na procházku podívat se na dům, na který máme výhled přes údolí a děsně nás zajímalo co je zač. Procházku jsme zakončili na páně Žabákově "zahrádce" na parkovišti, kde jsme si dali pivo a děsně dobrou malinovku a probrali situaci internetových vyhledávačů v České republice.
Čtvrtek 6.8.
Jeli jsme na opravdový výlet. Byli jsme na Suchém vrchu na rozhledně a absolvovali jsme hodinovou prohlídku dělostřelecké tvrze Bouda. Cestou zpátky jsme se najedli v Červené vodě, kde jsme si kromě toho dali točenou zmrzlinu a vyplašili tři ovce při hledání keše podle špatných souřadnic. Potom jsme se vydali do Boříkovic, kde jsme taky hledali keš podle špatných souřadnic a Marťas stoupl do bažiny. Dvakrát. Napřed levou nohou a pak pravou.
Pátek 7.8.
Pátek byl koupací den, a to konkrétně na přehradě Pastviny, kde půjčují šlapadla s klouzačkou, která stojí jen o 20,- na hodinu víc než šlapadla bez klouzačky. Podle nás těch celkem 40,- navíc byla dobrá investice.
Cestou zpátky jsme se opět zastavili v Boříkovicích, tentokrát ovšem vybaveni vytištěnými informacemi a hlavně obrázkem s šipkou, takže jsme nešlápli do žádné bažiny. Stejným způsobem jsme pobrali tři další keše, což by bylo ještě víc super, kdyby Marťas od té doby nemluvil jako voják.
Sobota 8.8.
Další nevýletový den. Dopoledne jsem posekala kus zahrady, šlo to pěkně blbě, ale už tam aspoň nejsou skoro žádní šneci. Taky jsem si na terasu vynesla křeslo a přečetla notný kus detektivky a již kolem třetí jsme s Marťasem začali grilovat naložené kuře.
Po obědě jsme se odebrali koupat ke králickému rybníku, ale místo toho jsme skončili na králickém koupališti, které je hned vedle fotbalového hřiště, a na kterém právě probíhal fotbalový match.
Protože je Marťas ještě stále znaven z úterního výletu na Sněžník, vůbec se mnou nechtěl jít hledat keše v přilehlém okolí a tak jsem se aspoň konečně dostala na brusle. Jeden by si myslel že ta krásná nová hladká silnice směrem pod Sněžník je rovinka. A ono ne. A ještě víc je to poznat, kdy jede člověk na bruslích zpátky. Já jsem šla radši pěšky.
Neděle 9.8.
Úklidový a odjezdový den jehož vyvrcholením byla večer moje teplota 38,1.
Ráno samo hurá do práce dořešit to, co jsem nezvládla během dovolené :)
28.7.09
Ostuda
Dnes jsem si uvědomila, že jsem snad nikdy vědomě neslyšela celý cyklus Mé vlasti. Myšleno tak, že jsem si ho nikdy nepustila a neznám to.
Minulou neděli v kostele hrál nějaký houslista Novosvětskou. To, to že je to Novosvětská, mi musela říct moje máma.
Myslím, že je to ostuda.
Tak pro začátek klasika nejklasikovatěší [tak dlouhá, že ji YouTube na jednou nepobírá]:
Minulou neděli v kostele hrál nějaký houslista Novosvětskou. To, to že je to Novosvětská, mi musela říct moje máma.
Myslím, že je to ostuda.
Tak pro začátek klasika nejklasikovatěší [tak dlouhá, že ji YouTube na jednou nepobírá]:
25.6.09
Mysterious Affair at Styles online
Mám [už děsně dlouho] rozečtenou knížku, kterou vůbec nemám v knižní podobě.Vždycky, když ji chci číst, musím si ji znovu najít; teda hlavně v případě, když nedám včas do nabíječky Marťasovo PDA.
Dnes jsem zjistila, že to jde víc než tím jedním stálým způsobem který používám:
1. www.gutebnerg.org
2. www.online-literature.com
3. www.1stworldlibrary.org
4. books.google.com
Kromě toho jsem také objevila:
1. WorldCat,což je něco jako světový souborný katalog. Od zadaného originálního názvu knihy jsem se proklikala až k české mutaci a jejímu umístění v Národní knihovně. Víc. info v květnovém vydání Ikara.
2. BookMooch - celosvětová vyměňovačka knih.
3. Google zpřístupnil API díky kterému mohou knihovny prostřednictvím svého katalogu prohledávat také GoogleBooks. Sice to bylo už před rokem, ale to neva. Přijde mi to fakt super.
Dnes jsem zjistila, že to jde víc než tím jedním stálým způsobem který používám:
1. www.gutebnerg.org
2. www.online-literature.com
3. www.1stworldlibrary.org
4. books.google.com
Kromě toho jsem také objevila:
1. WorldCat,což je něco jako světový souborný katalog. Od zadaného originálního názvu knihy jsem se proklikala až k české mutaci a jejímu umístění v Národní knihovně. Víc. info v květnovém vydání Ikara.
2. BookMooch - celosvětová vyměňovačka knih.
3. Google zpřístupnil API díky kterému mohou knihovny prostřednictvím svého katalogu prohledávat také GoogleBooks. Sice to bylo už před rokem, ale to neva. Přijde mi to fakt super.
23.6.09
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi
Krátce poté obdržel doporučený dopis, ve kterém byl požádán o vysvětlení, proč nebyl schopen vyplnit a doručit prohlášení o dopadu projektu na životní prostředí. Po dlouhém vysvětlování mu bylo zpětně vydáno povolení pro realizaci projektu, nicméně aktivisté Greenpeace osobně napadli rozhodnutí u Ústavního soudu, a proto se finální rozhodnutí mělo vztahovat pouze na část nebe. U soudního slyšení se Boha zeptali, proč začal právě zemí. Odpověděl, že chtěl být pouze kreativní.
A poté Bůh řekl: "Budiž světlo."
Ministerští úředníci chtěli okamžitě vědět, odkud bude světlo pocházet a jakým způsobem bude zaručena jeho kontinuální dodávka. Bude zapotřebí zahájit povrchovou těžbu? Co tepelné znečištění? Co karbonové stopy? Bůh jim trpělivě vysvětloval, že světlo bude emitovat obrovská ohnivá koule.
Dostal tedy přechodné povolení - za předpokladu, že v průběhu celého procesu nebude vznikat žádný dým. Úřady rovněž požadovaly vydání stavebního povolení. Z důvodu úspory energie bylo také požadováno, aby ohnivá koule minimálně polovinu času nesvítila. Bůh souhlasil a dohodli se na tom, že když se bude svítit, bude se tomu říkat 'den', a když se svítit nebude, přijde 'noc'. Úředníci odpověděli, že je zajímá ochrana životního prostředí a ne hraní se slovíčky.
Bůh řekl: "Nechť Země rozkvete zelenými rostlinami a sémě života nechť od obzoru k obzoru je zaseto."
Ministerstvo životního prostředí souhlasilo - za předpokladu, že budou použita pouze geneticky nemodifikovaná semena.
A Bůh hovořil dále:
"Nechť z vody vyjdou tvorové, již na zemi i ve vzduchu pohybovati se budou."
Úředníci ho upozornili, že pro takovéto aktivity je nezbytně nutné získat souhlas ministerstva zemědělství, komise pro ochranu lesů a půdy a občanského sdružení Děti Země, které si nárokovalo dědická práva.
A pak už vše šlo hladce - až do doby, kdy Bůh oznámil, že deadline projektu je za šest dní. Úředníci ho upozornili, že projednání žádostí o výjimky a posouzení dopadů na životní prostředí bude trvat minimálně 200 dní. Poté se uskuteční veřejné slyšení, po kterém bude následovat veřejná diskuse, a pak nastane dvanáctiměsíční zkušební lhůta, ve které se k dané záležitosti budou moci vyjádřit občanská sdružení, a potom...
Potom Bůh stvořil peklo.
[Nyx, Nabozenske vtipy]
A poté Bůh řekl: "Budiž světlo."
Ministerští úředníci chtěli okamžitě vědět, odkud bude světlo pocházet a jakým způsobem bude zaručena jeho kontinuální dodávka. Bude zapotřebí zahájit povrchovou těžbu? Co tepelné znečištění? Co karbonové stopy? Bůh jim trpělivě vysvětloval, že světlo bude emitovat obrovská ohnivá koule.
Dostal tedy přechodné povolení - za předpokladu, že v průběhu celého procesu nebude vznikat žádný dým. Úřady rovněž požadovaly vydání stavebního povolení. Z důvodu úspory energie bylo také požadováno, aby ohnivá koule minimálně polovinu času nesvítila. Bůh souhlasil a dohodli se na tom, že když se bude svítit, bude se tomu říkat 'den', a když se svítit nebude, přijde 'noc'. Úředníci odpověděli, že je zajímá ochrana životního prostředí a ne hraní se slovíčky.
Bůh řekl: "Nechť Země rozkvete zelenými rostlinami a sémě života nechť od obzoru k obzoru je zaseto."
Ministerstvo životního prostředí souhlasilo - za předpokladu, že budou použita pouze geneticky nemodifikovaná semena.
A Bůh hovořil dále:
"Nechť z vody vyjdou tvorové, již na zemi i ve vzduchu pohybovati se budou."
Úředníci ho upozornili, že pro takovéto aktivity je nezbytně nutné získat souhlas ministerstva zemědělství, komise pro ochranu lesů a půdy a občanského sdružení Děti Země, které si nárokovalo dědická práva.
A pak už vše šlo hladce - až do doby, kdy Bůh oznámil, že deadline projektu je za šest dní. Úředníci ho upozornili, že projednání žádostí o výjimky a posouzení dopadů na životní prostředí bude trvat minimálně 200 dní. Poté se uskuteční veřejné slyšení, po kterém bude následovat veřejná diskuse, a pak nastane dvanáctiměsíční zkušební lhůta, ve které se k dané záležitosti budou moci vyjádřit občanská sdružení, a potom...
Potom Bůh stvořil peklo.
[Nyx, Nabozenske vtipy]
19.6.09
Krize jazyka
Mám krizi jazyka.
Vysvětlím:
Minulý týden jsem se účastnila knihovnické konference, kde byly téměř všechny příspěvky předneseny v angličtině.
Jelikož byl první den z tlumočnického hlediska ne úplně povedený, sem tam jsem poslouchala originál a dělala si výpisky z prezentací přednášejících. Spoustu poznámek jsem si udělala v angličtině, protože to bylo mnohem jednodušší a hlavně rychlejší, než si to všechno překládat do češtiny a ještě nějak formulovat abych později věděla o čem byla řeč. Říkala jsem si, že to přece můžu udělat později v práci, až budu výpisky zpracovávat.
Jenže ouha, teď zjišťuji, že i když na to čas mám, tak mnohdy nevím jak smysluplné anglické výpisky přeložit do smysluplné češtiny. Vím o co tam jde a co to znamená, ale v češtině pro to nemůžu najít výraz a nebo to prostě nezní.
Tento stav mě tak deprimuje, že místo nad výpisky přemýšlím nad něčím úplně jiným. Třeba nad tím, že už jsem na svůj blog nenapsala pořádný spot ani nepamatuju a že v tom tedy rozhodně nejsem sama. A že to bude nejspíš tím, že jsme přeinformováni a přesdělováni informací o sobě přes rychlý a zkratkovitý Twitter a Facebook a psát o sobě na blog nám asi přijde příliš pomalé a zdlouhavé a neaktuální, protože všichni chceme všechno vědět i říct teď hned co nejrychleji a nejzkratkovitěji.
Rozhodla jsem se že můj blog si zaslouží aktualizaci a to nejlépe tím, co mi právě vrtá hlavou.
Kruh se uzavírá.
Vysvětlím:
Minulý týden jsem se účastnila knihovnické konference, kde byly téměř všechny příspěvky předneseny v angličtině.
Jelikož byl první den z tlumočnického hlediska ne úplně povedený, sem tam jsem poslouchala originál a dělala si výpisky z prezentací přednášejících. Spoustu poznámek jsem si udělala v angličtině, protože to bylo mnohem jednodušší a hlavně rychlejší, než si to všechno překládat do češtiny a ještě nějak formulovat abych později věděla o čem byla řeč. Říkala jsem si, že to přece můžu udělat později v práci, až budu výpisky zpracovávat.
Jenže ouha, teď zjišťuji, že i když na to čas mám, tak mnohdy nevím jak smysluplné anglické výpisky přeložit do smysluplné češtiny. Vím o co tam jde a co to znamená, ale v češtině pro to nemůžu najít výraz a nebo to prostě nezní.
Tento stav mě tak deprimuje, že místo nad výpisky přemýšlím nad něčím úplně jiným. Třeba nad tím, že už jsem na svůj blog nenapsala pořádný spot ani nepamatuju a že v tom tedy rozhodně nejsem sama. A že to bude nejspíš tím, že jsme přeinformováni a přesdělováni informací o sobě přes rychlý a zkratkovitý Twitter a Facebook a psát o sobě na blog nám asi přijde příliš pomalé a zdlouhavé a neaktuální, protože všichni chceme všechno vědět i říct teď hned co nejrychleji a nejzkratkovitěji.
Rozhodla jsem se že můj blog si zaslouží aktualizaci a to nejlépe tím, co mi právě vrtá hlavou.
Kruh se uzavírá.
7.6.09
Expedice Istanbul V
PAZARTESI 11.5.12:42 - Topkapi - Zanechali jsme věci v pokoji J&A [na rozdíl od nich nemáme zaplacenou poslední noc], odhlásili se z hotelu a odebrali se do paláce. Skoro to vypadalo, že na kase neberou karty a pak nám nejspíš pokladní ještě vynadal. Odpověděli jsme mu česky a byl klid. Je tu děsně lidí, nejvíce turistů. Už vím, že fez ≠ oděv, ale fez = čepice. Čekáme v předlouhé frontě na prohlídku palácové pokladnice s obrovitánským diamantem.
14:12 - Marťas chce pořád odpočívat, oslovuje mne Favoritko a chce abych mu říkala Chaífe.
15:28 - Gülhane park - Děsně nás bolej nožičky. Byli jsme se kouknout v harému. Všude mě strašně štvali turisti. Zlatá Camliça.
16:21 - Někde u městských hradeb - Dojeli jsme sem tramvajkou ve které kousek od nás stálo turecké emo a nyní sedíme v nějakém bistru a čekáme na jídloučko. Marťas si dal kuřecí něco, čemu říká "překvapení šéfkuchaře" a já jehněčí [ostatně jako vždycky].
17:27 - Městské hradby, asi 2 km na východ - Jídlo bylo moc dobré, bylo ho tak akorát a stálo i s vodou 15 YTL, takže bistro poměrem cena/výkon momentálně vede.
Šli jsme kolem Istanbulského slumu. Místní cikáňata znají slovo "money". Trochu jsem se bála o foťáky a GPS a taky o nás. Jdeme hledat keš.
17:53 - Městské hradby - Našel si nás průvodce/čistič bot a když jsme mu po výkladu řekli, že nemáme peníze, naštval se a odešel. Na zdi sedí parta tureckých mladíků a sleduje jak hledám keš.
18:15 - Jeli jsme dolmuşem. No to bylo něco! Zastávka kombinovaná s přechodem pro chodce [takže se nepozná kdo je chodec a kdo čeká na svezení] je na kruhovém objezdu.
Taky jsme se málem ztratili na přestupní stanici Topkapi, ale dobře to dopadlo a již čekáme na tramvaj zpět do Sultanahmet.
21:20 - Hotel, pokoj A&J - Poslední chvíle v teple. Jsme po večeři a zmrzlině a hurá do města.
21:56 - Starbucks - Mají tu otevřeno jen do 11 večer. Ale šli jsme kolem Mekáče, kde mají do 2 ráno; to je tak akorát pro nás. Ve Starbucks mají stolek s namalovanou šachovnicí, ale jen pro parádu, neboť po složitém vyjednávání se zjistilo, že z figurek mají jenom koně. Dali jsme si zákusek a dvě megalatté.
23:20 - Eminönü - Gülhane park kde je keš je přes noc samo zavřený. Ach jo. Šli jsme tedy alespoň na procházku do přístavu. Je odsud pěkný výhled na osvětlené všechno kolem a tak fotíme a fotíme.
SALİ 12.5.
1:04 - McDonald's - Jsme tu maskovaně pro jablečnou taštičku a na záchod. Marťas kuje plány jak obelstít taxikáře a nechat se svézt na letiště za co nejnižší cenu.Máme 116,35 YTL.
Zjistili jsme, že o půlnoci přestává jezdit městská hromadná doprava a taky utichá veškerý noční život. Krámky zavírají, restaurace taky a hlavně už na nás netroubí tolik taxíků. Tím se trochu komplikuje Marťasův plán cesty na letiště. Začínám mít strach, že nám uletí letadlo.
1:55 - Akbıyık Cd. - Čekáme před krámkem vedle hotelu a čekáme na A&J. Končeně víme, kdy zavírá obchůdek naproti hotelu. Kdybychom si toho všimli, tak bychom to dokonce viděli na vlastní oči. Taxíky už na nás vůbec nechtějí troubit.
3:30 - Letiště Sabiha Gökçen - Cesta a hlavně odchyt taxikáře proběhli překvapivě hladce. Hned u Hagia Sophia nám sám od sebe zastavil taxikář, vyhodil spolujezdce a souhlasil, že za kilo nás vezme na letiště. Paráda.
A&J zas mají místa u okna a my zas ne. Svět [a SkyEurope] je nespravedlivý.
4:20 - Letadlo - Naše sedadla nejdou sklápět, protože sedíme před nouzovým východem. Marťas trpí. Ani jedna letuška není blondýna; SkyEurope prý upadají. Já myslím, že upadají spíš těmi zastavenými letadly a přesuny a rušením letů.
8:59 - Brno - Kdyby si tatínek nenastavil budík podle zimního času, tak jsme mohli být v práci už na 8.
5.6.09
Expedice Istanbul IV
PAZAR 10.5.11:38 - Trajekt na Üsküdar - Nechali jsme J&A ve starém městě a jedeme na "The best Istanbul view". Podařilo se nám koupit žetonky a nastoupit na [snad] správný trajekt.
12:41 - Üsküdar, kdesi pod Camliça view - Hledáme se na GPS. Jeli jsme správným autobusem a snad podle rady anglicky mluvícího strážníka vystoupili na správné zastávce. Ale co teď?
13:28 - Camliça - Myslím, že jsem byla u stromu s keší a že ji někdo ukrad.
Je vedro a odsud pěkný výhled. Pálí mě ramena.
13:39 - Usalašili jsme se na skalce. Sedí se tu mnohem pohodlněji než v křovinách.
Máme nové přezdívky, které pěkně zapadají do nového názvu Expedice Istanbul: Zübeyda a Öbeÿda v Istanbulu.
14:09 - Zakoupili jsme občerstvení. Cola Turka, po které toužím od prvního shlédnutí reklamy, nebyla.
17:40 - Hotel - Sešli jsme na zastávku autobusu směrem zpátky. V sámošce po cestě jsme zakoupili opalovací krém který pěkně smrdí a Colu Turku, která chutná mnohem líp než Pepsi.
Poté jsme se usalašili na zastávce a asi půl hodiny [a jedno zastavení dolmuşe omylem] nám trvalo, než jsme se dohodli kam se vlastně chceme dostat. Mezitím se s námi také dal do řeči pán, který s námi seděl na lavičce, a kromě toho, že se ptal na Milana Baroše [jako všichni kdo zjistili že nejsme Rusové, ale že jsme z České republiky], se podivoval, kde jsme se v této části města vzali a pak nám popisoval svoje trable se zdravím a tureckými doktory.
Autobusem 14F jsme se nechali odvézt do přístavu Kädiköy. Tam jsem byla nucena navštívit turecké turecké záchody. Fuj. Kdo říká, že jsou mnohem hygieničtější než ty naše, tak na tureckém záchodě pravděpodobně nikdy nebyl.
V listingu k virtuální keši se o Kädiköyi píše, že když máme štěstí, tak můžeme slyšet hudbu z konzervatoře [která, nevím proč, stojí hned vedle mola odkud odjíždějí trajekty]. My jsme to štěstí neměli, neboť právě probíhala předvolební kampaň a několik politických stran mělo rozloženo stánky téměř pod okny konzervatoře.
Z Kädiköy jsme se trajektem odebrali zpátky do Evropy do přístavu Eminönü a odtamtud [za stejný typ žetonů jako platí na trajekt, ale koupené ve Fruit Fast Foodu] tramvají do Sultanahmet. Pěkně nás bolí nožičky.
20:55 - Rozšoupli jsme se na večeři za 33,50 YTL
21:44 - Vyrazili jsme s Jankou a Marťasem na výlet po hlavní ulici směrem k Velkému bazaru. Zakoupila jsem si prsten a poté jsme šli do cukrárny na již dávno vyhlídnutý zákusek. Proběhl menší incident s placením, neboť před zákuskem se skvěl lístek s cenou 4 YTL a naúčtovali nám 5YTL, jelikož k zákusku patřila jiná cena. Nedali jsme se, hlavně Janka, která po neúspěšné domluvě s číšníkem ke kase hodila 4 YTL a pak jsme prchli.
22:59 - Hotel - Po akci v cukrárně jsme se usadili na lavičce v parku u vodotrysku a nahráli si večerní volání muezínů.
3.6.09
Expedice Istanbul III
CUMARTESI 9.5.11:15 - Istanbulské vlakové nádraží - Byli jsme se podívat v muzeu Orient-Expresu. Při odchodu z hotelu nás odchytila recepční a chtěla po nás zaplatit. Byla blonďatá, mnohem drsnější a lépe jazykově vybavená než ti dva chlápci co se tam střídali doposud.
11:45 - Loď na vyhlídkovou plavbu po Bosporu - To jsem zvědavá, jak tohle dopadne.
11:57 - Náš naháněč se na loď nalákal několik dalších párů a hned první z nich na "international company", protože na lodi jsou prý 4 Rusové. On je Belgičan, ona pochází z Vizovic a nabídla nám slivovici.
12:14 - Zapomněla jsem doma GPS. Poptala jsem se celé výletní posádky a nikdo taky nemá.
12:50 - To neva, pod most jsme stejně nedojeli. Jsou tu s námi na lodi čtyři Američani. Ještě nikdy nebyli v Asii a tak se moc těší.
14:34 - Sedíme v téměř přístavní restauraci. Došly nám peníze. Úplně.
15:50 - Cestou ze Spice bazaru do Velkého bazaru Marťasovi ukradli pas a peněženku.
16:00 - Marťas volá na konzulát kvůli pasu a dorazil za námi mladý policista v uniformě. Srocují se tu prodavači a zajímá je co se děje.
16:40 - To snad neni pravda. Policajt nás vyvedl z Bazarové čtvrti ven na nábřeží kde už stála policejní dodávka a jiný policajt vrátil Marťasovi jeho peněženku s kreditkami i pas.
17:55 - Prošly jsme s Jankou tureckým křestem: tureckými veřejnými záchody. Tureckými nikoli formou mísy, ale místem a osazenstvem. Velmi se mi hodil můj silný hlas i ostré lokty.
Mrkli jsme se do Nové mešity, prošli Velkým bazarem a nyní sedíme někde u tramvajové zastávky Beyazıt. My s Marťasem nemáme ani liru, ale jsme všichni šťastní, že máme všichni pas.
19:16 - Hotel - Potkali jsme v cukrárně Jitku z Vizovic s Belgičanem. Když jsem mu řekla co se Marťasovi stalo, hned si zkontroloval batoh. Mám pěkně opálená záda. To bude noc.
Asi si koupím tašku.
20:46 - Vyrazila jsem s A&J na večeři do restaurace, Marťas dneska zůstal doma.
0:37 - Sedím na balkóně a píšu. Náš balkón je tak akorát široký pro tu opěrátkovou stoličku co máme v pokoji.
Na Marťase události třetího kritického dne těžce dopadly, takže mi dalo velikou práci ho dostat zase do normálu. Ve 23:00 nicméně prohlásil, že na něj venku čeká jeden pán a začal se oblékat. Oblékla jsem se tedy také a vyrazili jsme za oním pánem, který se vyznačuje tím, že je hned za rohem a sebou má malý vozíček s mini grilem, na kterém připravuje strašně dobrá turecká masitá jídla. Po nákupu těchto jídel jsme vyrazili na procházku, ale zastavili se hned za dalším rohem u prodavače koberci a taškami, kteréžto jsou velmi barevné a pěkné. Prodavač mi moc chtěl prodat tašku, ale já jsem se mu snažila vysvětlit, že si to potřebuju rozmyslet a podívat se na ni na denním světle. On na to říkal "you broken my heart...for you tonight for 35" a "the bag is your destiny". Odvětila jsem, že jetliže je ta taška můj osud, tak se mi o ní bude v noci zdát a zítra si pro ni přijdu. Opět bylo "broken heart" a "you're kind to me, for you tonight for 30" a že zítra už to třeba tak nebude a zase bude stát 40.
Marťas se pořád smál a říkal mi, že pěkně smlouvám. Já nesmlouvám [všichni víme že to neumím], já si to jen potřebuju rozmyslet!
Poštu u Hagia Sophia, o které všichni říkají že tam je, jsme nenašli, tak jsme si aspoň koupili nový džus a děsně dobré čkoládové cookies.
29.5.09
Budou volby
a proto:1) Všichni občané ČR mají na výběr ze stejných kandidátů.
2) Informace pro občany České republiky o podmínkách hlasování ve volbách do Evropského parlamentu na území České republiky. Konrétně bych zmínila "Po obdržení úřední obálky, popřípadě hlasovacích lístků, vstoupí volič do prostoru určeného k úpravě hlasovacích lístků. V tomto prostoru vloží volič do úřední obálky 1 hlasovací lístek. Na hlasovacím lístku může přitom zakroužkováním pořadového čísla nejvýše u 2 kandidátů uvedených na témže hlasovacím lístku vyznačit, kterému z kandidátů dává přednost. Jiné úpravy hlasovacího lístku nemají na jeho posuzování vliv."
3) Všeobecné info na Wikipedii
4) Kdo neví koho volit, je pro něj jak dělaná Parlamentní kalkulačka
5) Zábavná interaktivní mapa Evropské unie
6) Volby na Twitteru
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)