Mysterious Affair at Styles online

Mám [už děsně dlouho] rozečtenou knížku, kterou vůbec nemám v knižní podobě.Vždycky, když ji chci číst, musím si ji znovu najít; teda hlavně v případě, když nedám včas do nabíječky Marťasovo PDA.
Dnes jsem zjistila, že to jde víc než tím jedním stálým způsobem který používám:

1. www.gutebnerg.org
2. www.online-literature.com
3. www.1stworldlibrary.org
4. books.google.com

Kromě toho jsem také objevila:
1. WorldCat,což je něco jako světový souborný katalog. Od zadaného originálního názvu knihy jsem se proklikala až k české mutaci a jejímu umístění v Národní knihovně. Víc. info v květnovém vydání Ikara.
2. BookMooch - celosvětová vyměňovačka knih.
3. Google zpřístupnil API díky kterému mohou knihovny prostřednictvím svého katalogu prohledávat také GoogleBooks. Sice to bylo už před rokem, ale to neva. Přijde mi to fakt super.

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi

Krátce poté obdržel doporučený dopis, ve kterém byl požádán o vysvětlení, proč nebyl schopen vyplnit a doručit prohlášení o dopadu projektu na životní prostředí. Po dlouhém vysvětlování mu bylo zpětně vydáno povolení pro realizaci projektu, nicméně aktivisté Greenpeace osobně napadli rozhodnutí u Ústavního soudu, a proto se finální rozhodnutí mělo vztahovat pouze na část nebe. U soudního slyšení se Boha zeptali, proč začal právě zemí. Odpověděl, že chtěl být pouze kreativní.

A poté Bůh řekl: "Budiž světlo."

Ministerští úředníci chtěli okamžitě vědět, odkud bude světlo pocházet a jakým způsobem bude zaručena jeho kontinuální dodávka. Bude zapotřebí zahájit povrchovou těžbu? Co tepelné znečištění? Co karbonové stopy? Bůh jim trpělivě vysvětloval, že světlo bude emitovat obrovská ohnivá koule.

Dostal tedy přechodné povolení - za předpokladu, že v průběhu celého procesu nebude vznikat žádný dým. Úřady rovněž požadovaly vydání stavebního povolení. Z důvodu úspory energie bylo také požadováno, aby ohnivá koule minimálně polovinu času nesvítila. Bůh souhlasil a dohodli se na tom, že když se bude svítit, bude se tomu říkat 'den', a když se svítit nebude, přijde 'noc'. Úředníci odpověděli, že je zajímá ochrana životního prostředí a ne hraní se slovíčky.

Bůh řekl: "Nechť Země rozkvete zelenými rostlinami a sémě života nechť od obzoru k obzoru je zaseto."

Ministerstvo životního prostředí souhlasilo - za předpokladu, že budou použita pouze geneticky nemodifikovaná semena.
A Bůh hovořil dále:

"Nechť z vody vyjdou tvorové, již na zemi i ve vzduchu pohybovati se budou."

Úředníci ho upozornili, že pro takovéto aktivity je nezbytně nutné získat souhlas ministerstva zemědělství, komise pro ochranu lesů a půdy a občanského sdružení Děti Země, které si nárokovalo dědická práva.

A pak už vše šlo hladce - až do doby, kdy Bůh oznámil, že deadline projektu je za šest dní. Úředníci ho upozornili, že projednání žádostí o výjimky a posouzení dopadů na životní prostředí bude trvat minimálně 200 dní. Poté se uskuteční veřejné slyšení, po kterém bude následovat veřejná diskuse, a pak nastane dvanáctiměsíční zkušební lhůta, ve které se k dané záležitosti budou moci vyjádřit občanská sdružení, a potom...

Potom Bůh stvořil peklo.

[Nyx, Nabozenske vtipy]

Krize jazyka

Mám krizi jazyka.
Vysvětlím:
Minulý týden jsem se účastnila knihovnické konference, kde byly téměř všechny příspěvky předneseny v angličtině.
Jelikož byl první den z tlumočnického hlediska ne úplně povedený, sem tam jsem poslouchala originál a dělala si výpisky z prezentací přednášejících. Spoustu poznámek jsem si udělala v angličtině, protože to bylo mnohem jednodušší a hlavně rychlejší, než si to všechno překládat do češtiny a ještě nějak formulovat abych později věděla o čem byla řeč. Říkala jsem si, že to přece můžu udělat později v práci, až budu výpisky zpracovávat.
Jenže ouha, teď zjišťuji, že i když na to čas mám, tak mnohdy nevím jak smysluplné anglické výpisky přeložit do smysluplné češtiny. Vím o co tam jde a co to znamená, ale v češtině pro to nemůžu najít výraz a nebo to prostě nezní.

Tento stav mě tak deprimuje, že místo nad výpisky přemýšlím nad něčím úplně jiným. Třeba nad tím, že už jsem na svůj blog nenapsala pořádný spot ani nepamatuju a že v tom tedy rozhodně nejsem sama. A že to bude nejspíš tím, že jsme přeinformováni a přesdělováni informací o sobě přes rychlý a zkratkovitý Twitter a Facebook a psát o sobě na blog nám asi přijde příliš pomalé a zdlouhavé a neaktuální, protože všichni chceme všechno vědět i říct teď hned co nejrychleji a nejzkratkovitěji.

Rozhodla jsem se že můj blog si zaslouží aktualizaci a to nejlépe tím, co mi právě vrtá hlavou.

Kruh se uzavírá.

Expedice Istanbul V

PAZARTESI 11.5.
12:42 - Topkapi - Zanechali jsme věci v pokoji J&A [na rozdíl od nich nemáme zaplacenou poslední noc], odhlásili se z hotelu a odebrali se do paláce. Skoro to vypadalo, že na kase neberou karty a pak nám nejspíš pokladní ještě vynadal. Odpověděli jsme mu česky a byl klid. Je tu děsně lidí, nejvíce turistů. Už vím, že fez ≠ oděv, ale fez = čepice. Čekáme v předlouhé frontě na prohlídku palácové pokladnice s obrovitánským diamantem.
14:12 - Marťas chce pořád odpočívat, oslovuje mne Favoritko a chce abych mu říkala Chaífe.
15:28 - Gülhane park - Děsně nás bolej nožičky. Byli jsme se kouknout v harému. Všude mě strašně štvali turisti. Zlatá Camliça.
16:21 - Někde u městských hradeb - Dojeli jsme sem tramvajkou ve které kousek od nás stálo turecké emo a nyní sedíme v nějakém bistru a čekáme na jídloučko. Marťas si dal kuřecí něco, čemu říká "překvapení šéfkuchaře" a já jehněčí [ostatně jako vždycky].
17:27 - Městské hradby, asi 2 km na východ - Jídlo bylo moc dobré, bylo ho tak akorát a stálo i s vodou 15 YTL, takže bistro poměrem cena/výkon momentálně vede.
Šli jsme kolem Istanbulského slumu. Místní cikáňata znají slovo "money". Trochu jsem se bála o foťáky a GPS a taky o nás. Jdeme hledat keš.
17:53 - Městské hradby - Našel si nás průvodce/čistič bot a když jsme mu po výkladu řekli, že nemáme peníze, naštval se a odešel. Na zdi sedí parta tureckých mladíků a sleduje jak hledám keš.
18:15 - Jeli jsme dolmuşem. No to bylo něco! Zastávka kombinovaná s přechodem pro chodce [takže se nepozná kdo je chodec a kdo čeká na svezení] je na kruhovém objezdu.
Taky jsme se málem ztratili na přestupní stanici Topkapi, ale dobře to dopadlo a již čekáme na tramvaj zpět do Sultanahmet.
21:20 - Hotel, pokoj A&J - Poslední chvíle v teple. Jsme po večeři a zmrzlině a hurá do města.
21:56 - Starbucks - Mají tu otevřeno jen do 11 večer. Ale šli jsme kolem Mekáče, kde mají do 2 ráno; to je tak akorát pro nás. Ve Starbucks mají stolek s namalovanou šachovnicí, ale jen pro parádu, neboť po složitém vyjednávání se zjistilo, že z figurek mají jenom koně. Dali jsme si zákusek a dvě megalatté.
23:20 - Eminönü - Gülhane park kde je keš je přes noc samo zavřený. Ach jo. Šli jsme tedy alespoň na procházku do přístavu. Je odsud pěkný výhled na osvětlené všechno kolem a tak fotíme a fotíme.

SALİ 12.5.
1:04 - McDonald's - Jsme tu maskovaně pro jablečnou taštičku a na záchod. Marťas kuje plány jak obelstít taxikáře a nechat se svézt na letiště za co nejnižší cenu.Máme 116,35 YTL.
Zjistili jsme, že o půlnoci přestává jezdit městská hromadná doprava a taky utichá veškerý noční život. Krámky zavírají, restaurace taky a hlavně už na nás netroubí tolik taxíků. Tím se trochu komplikuje Marťasův plán cesty na letiště. Začínám mít strach, že nám uletí letadlo.
1:55 - Akbıyık Cd. - Čekáme před krámkem vedle hotelu a čekáme na A&J. Končeně víme, kdy zavírá obchůdek naproti hotelu. Kdybychom si toho všimli, tak bychom to dokonce viděli na vlastní oči. Taxíky už na nás vůbec nechtějí troubit.
3:30 - Letiště Sabiha Gökçen - Cesta a hlavně odchyt taxikáře proběhli překvapivě hladce. Hned u Hagia Sophia nám sám od sebe zastavil taxikář, vyhodil spolujezdce a souhlasil, že za kilo nás vezme na letiště. Paráda.
A&J zas mají místa u okna a my zas ne. Svět [a SkyEurope] je nespravedlivý.
4:20 - Letadlo - Naše sedadla nejdou sklápět, protože sedíme před nouzovým východem. Marťas trpí. Ani jedna letuška není blondýna; SkyEurope prý upadají. Já myslím, že upadají spíš těmi zastavenými letadly a přesuny a rušením letů.
8:59 - Brno - Kdyby si tatínek nenastavil budík podle zimního času, tak jsme mohli být v práci už na 8.

Expedice Istanbul IV

PAZAR 10.5.
11:38 - Trajekt na Üsküdar - Nechali jsme J&A ve starém městě a jedeme na "The best Istanbul view". Podařilo se nám koupit žetonky a nastoupit na [snad] správný trajekt.
12:41 - Üsküdar, kdesi pod Camliça view - Hledáme se na GPS. Jeli jsme správným autobusem a snad podle rady anglicky mluvícího strážníka vystoupili na správné zastávce. Ale co teď?
13:28 - Camliça - Myslím, že jsem byla u stromu s keší a že ji někdo ukrad.
Je vedro a odsud pěkný výhled. Pálí mě ramena.
13:39 - Usalašili jsme se na skalce. Sedí se tu mnohem pohodlněji než v křovinách.
Máme nové přezdívky, které pěkně zapadají do nového názvu Expedice Istanbul: Zübeyda a Öbeÿda v Istanbulu.
14:09 - Zakoupili jsme občerstvení. Cola Turka, po které toužím od prvního shlédnutí reklamy, nebyla.
17:40 - Hotel - Sešli jsme na zastávku autobusu směrem zpátky. V sámošce po cestě jsme zakoupili opalovací krém který pěkně smrdí a Colu Turku, která chutná mnohem líp než Pepsi.
Poté jsme se usalašili na zastávce a asi půl hodiny [a jedno zastavení dolmuşe omylem] nám trvalo, než jsme se dohodli kam se vlastně chceme dostat. Mezitím se s námi také dal do řeči pán, který s námi seděl na lavičce, a kromě toho, že se ptal na Milana Baroše [jako všichni kdo zjistili že nejsme Rusové, ale že jsme z České republiky], se podivoval, kde jsme se v této části města vzali a pak nám popisoval svoje trable se zdravím a tureckými doktory.
Autobusem 14F jsme se nechali odvézt do přístavu Kädiköy. Tam jsem byla nucena navštívit turecké turecké záchody. Fuj. Kdo říká, že jsou mnohem hygieničtější než ty naše, tak na tureckém záchodě pravděpodobně nikdy nebyl.
V listingu k virtuální keši se o Kädiköyi píše, že když máme štěstí, tak můžeme slyšet hudbu z konzervatoře [která, nevím proč, stojí hned vedle mola odkud odjíždějí trajekty]. My jsme to štěstí neměli, neboť právě probíhala předvolební kampaň a několik politických stran mělo rozloženo stánky téměř pod okny konzervatoře.
Z Kädiköy jsme se trajektem odebrali zpátky do Evropy do přístavu Eminönü a odtamtud [za stejný typ žetonů jako platí na trajekt, ale koupené ve Fruit Fast Foodu] tramvají do Sultanahmet. Pěkně nás bolí nožičky.
20:55 - Rozšoupli jsme se na večeři za 33,50 YTL
21:44 - Vyrazili jsme s Jankou a Marťasem na výlet po hlavní ulici směrem k Velkému bazaru. Zakoupila jsem si prsten a poté jsme šli do cukrárny na již dávno vyhlídnutý zákusek. Proběhl menší incident s placením, neboť před zákuskem se skvěl lístek s cenou 4 YTL a naúčtovali nám 5YTL, jelikož k zákusku patřila jiná cena. Nedali jsme se, hlavně Janka, která po neúspěšné domluvě s číšníkem ke kase hodila 4 YTL a pak jsme prchli.
22:59 - Hotel - Po akci v cukrárně jsme se usadili na lavičce v parku u vodotrysku a nahráli si večerní volání muezínů.

Expedice Istanbul III

CUMARTESI 9.5.
11:15 - Istanbulské vlakové nádraží - Byli jsme se podívat v muzeu Orient-Expresu. Při odchodu z hotelu nás odchytila recepční a chtěla po nás zaplatit. Byla blonďatá, mnohem drsnější a lépe jazykově vybavená než ti dva chlápci co se tam střídali doposud.
11:45 - Loď na vyhlídkovou plavbu po Bosporu - To jsem zvědavá, jak tohle dopadne.
11:57 - Náš naháněč se na loď nalákal několik dalších párů a hned první z nich na "international company", protože na lodi jsou prý 4 Rusové. On je Belgičan, ona pochází z Vizovic a nabídla nám slivovici.
12:14 - Zapomněla jsem doma GPS. Poptala jsem se celé výletní posádky a nikdo taky nemá.
12:50 - To neva, pod most jsme stejně nedojeli. Jsou tu s námi na lodi čtyři Američani. Ještě nikdy nebyli v Asii a tak se moc těší.
14:34 - Sedíme v téměř přístavní restauraci. Došly nám peníze. Úplně.
15:50 - Cestou ze Spice bazaru do Velkého bazaru Marťasovi ukradli pas a peněženku.
16:00 - Marťas volá na konzulát kvůli pasu a dorazil za námi mladý policista v uniformě. Srocují se tu prodavači a zajímá je co se děje.
16:40 - To snad neni pravda. Policajt nás vyvedl z Bazarové čtvrti ven na nábřeží kde už stála policejní dodávka a jiný policajt vrátil Marťasovi jeho peněženku s kreditkami i pas.
17:55 - Prošly jsme s Jankou tureckým křestem: tureckými veřejnými záchody. Tureckými nikoli formou mísy, ale místem a osazenstvem. Velmi se mi hodil můj silný hlas i ostré lokty.
Mrkli jsme se do Nové mešity, prošli Velkým bazarem a nyní sedíme někde u tramvajové zastávky Beyazıt. My s Marťasem nemáme ani liru, ale jsme všichni šťastní, že máme všichni pas.
19:16 - Hotel - Potkali jsme v cukrárně Jitku z Vizovic s Belgičanem. Když jsem mu řekla co se Marťasovi stalo, hned si zkontroloval batoh. Mám pěkně opálená záda. To bude noc.
Asi si koupím tašku.
20:46 - Vyrazila jsem s A&J na večeři do restaurace, Marťas dneska zůstal doma.
0:37 - Sedím na balkóně a píšu. Náš balkón je tak akorát široký pro tu opěrátkovou stoličku co máme v pokoji.
Na Marťase události třetího kritického dne těžce dopadly, takže mi dalo velikou práci ho dostat zase do normálu. Ve 23:00 nicméně prohlásil, že na něj venku čeká jeden pán a začal se oblékat. Oblékla jsem se tedy také a vyrazili jsme za oním pánem, který se vyznačuje tím, že je hned za rohem a sebou má malý vozíček s mini grilem, na kterém připravuje strašně dobrá turecká masitá jídla. Po nákupu těchto jídel jsme vyrazili na procházku, ale zastavili se hned za dalším rohem u prodavače koberci a taškami, kteréžto jsou velmi barevné a pěkné. Prodavač mi moc chtěl prodat tašku, ale já jsem se mu snažila vysvětlit, že si to potřebuju rozmyslet a podívat se na ni na denním světle. On na to říkal "you broken my heart...for you tonight for 35" a "the bag is your destiny". Odvětila jsem, že jetliže je ta taška můj osud, tak se mi o ní bude v noci zdát a zítra si pro ni přijdu. Opět bylo "broken heart" a "you're kind to me, for you tonight for 30" a že zítra už to třeba tak nebude a zase bude stát 40.
Marťas se pořád smál a říkal mi, že pěkně smlouvám. Já nesmlouvám [všichni víme že to neumím], já si to jen potřebuju rozmyslet!
Poštu u Hagia Sophia, o které všichni říkají že tam je, jsme nenašli, tak jsme si aspoň koupili nový džus a děsně dobré čkoládové cookies.