Soutěžní

1) Najděte pět rozdílů
2) Co tam nepatří?

Wrauu

Haluzově jsem zjistila, že můj kamarád Depka se zná s uživatelem honosícím se nickem Wrauu. Samozřejmě z xchatu.
Já už mám chatovací období naštěstí, či naneštěstí, [myslím, že to je dost relativní] několik let za sebou. Každopádně Wrauu byl první člověk z chatu, kterého jsem poznala osobně, takže je je jasné, že to není jen tak někdo, že. Dokonce jsem před několika dny zjistila, když jsem se pořádně podívala co mám vloženo pod sklem mého psacího stolu, že vlastním jednoho Wrauuova draka na papíře.
Nu, svět je malej a Brno zvlášť. Jsem zvědavá kdy a kde narazím na další mé známé brněnské chataře. Ráda se nechám mile překvapit.

Vánoční avipárty

Proběhla tradiční vánoční avipárty. S holkama a s Brťasem jsme si na závěr dali panáka [jistě poznáte kdo měl co]; to bílé nahoře je mlíko.
Marťas si dal mnohokrát předtím, a tak mi teď doma s vážnou tváří sděluje, že se se mnou bude bavit, až slezu z toho kolotoče.

Politické okénko

Já jsem se tedy tady zatím nijak nechtěla k politice vyjadřovat, a vůči níže zmíněné osobě vlastně nic nemám, respektive můj vztah k ní je neutrální. Ale mě prostě přijde, že Klaus ať je v jakékoli funkci, tak se musí s někým nesnášet a mít s ním rozpory.
Když byl Klaus předsedou vlády, byl to prezident. Teď když je Klaus prezidentem, je to předseda vlády. Co mu proboha ti dobří lidé udělali? Možná má dojem že mu chtějí ukousnout z jeho koláče, nebo že mu berou hračku. No já nevim.

Ty čtyři kafe byla teda pěkná kravina. A pak ještě ta cola na tu kocovinu...ach jo.
No co se dá dělat, aspoň jsem si založila Salámový sešit a dala se do dopisování "e-cancu". Musím teda konstatovat, že mé zápisy nebyly vždy tak vtipné a poutavé jako tím oplývají teď [smajl pro skromnost].

Salámový sešit

Je mě pěkně blbě. Už nechci aby byl večírek.

Marťas furt vyzvídá kde je cukroví. To mi přijde dost vtipné vzhledem k tomu, že není nijak ukryto a nachází se naprosto veřejně tam, kde jsou uloženy všechny ostatní sladkosti které náš byt nabízí.

Update: Marťas pak zmizel v kuchyni-obýváku a asi za deset minut se vrátil s plnou pusou, a tvářil se vítězně. Když jsem se ho ptala co jí, řekl že salám. To jsem mu nevěřila až do dneška do rána, když jsem si šla do ledničky pro jídlo do práce.

Chanuka

Chanuka - svátek světel, je oslavou makabejského vítězství nad helenizovanými Syřany.
V letošním roce se slaví 15.-23.12.
Je to svátek, který nepředepisuje Tóra, ale byl ustanoven rabíny.

Proč, jak a co

Další info:
Židovská obec Děčín - Chanuka
tiferet.cz
olam.cz
O chanuce prakticky
Britské listy

Typický znak knihovníka

1) Brýle [48]
2) Málomluvnost [21]
3) Čte [14]
4) Obezita [9]
5) Plášť [7]

Zdroj: TV Prima, 15.12. 2006, pořad 5 proti 5,

Firemní korespondence

Bezva den update

Byli jsme se s Marťasem mrknout na Borata. Bohužel se nekonala scéna s protižidovskou písní [neboť patří do jiného pořadu, ale to jsme zjistili až potom], ale i tak to bylo veselé.
Ještě lepší ale bylo, že u východu jsme potkali Martina s Jankou a Markétu od Toma, kteří kdysi postupně bydleli v našem bytě, a tak jsme s nimi šli na jedno a vedli řeči o jiných bývalých nájemnících.
Market taky nadnesla že zítra pořádá architektonickou vernisáž a máme přijít, aby tam byl aspoň někdo a něco se tam dělo. Mám ale dojem, že se tam chystá i můj tatínek, a tak jsem navrhla ať mu řekne aby si sebou vzal růžovou fixku a hned bude o zábavu postaráno.

PS: Kdo zná mého otce a chce se pobavit: interview

Dneska byl bezva den, protože jsem si stihla přečíst dva Reflexy [se kterými jsem teď trochu ve skluzu, protože furt sedím v práci, v hospodě, v divadle nebo kině a tudíž nemám čas na čtení] a celé dnešní Lihovky. Taky jsem obstarala jeden vánoční dar a hned několik druhů vánočního cukroví. Tím pádem už mám Vánoce prakticky z krku. Úklid hotov, dary téměř nashromážděny a z cukroví zbývá dodělat jeden poslední druh [zato ze čtyř dávek]. Paráda.
No a taky jsem zjistila, že máme o pár ulic dál nový obchoďák.

Finsko

Dnes je den Finska.

Oficiální název český: Finská republika
Oficiální název finský: Suomen Tasavalta
Anglický název: Finland
Hlavní město: Helsinki
Velká města: Helsinki [k roku 2003 559 330 obyv.], Espoo [224 231], Tempere [200 966], Vantaa [184 039], Turku [175 059], Oulu [125 928]
Administrativní dělení: 6 krajů [Jižní Finsko, Západní Finsko, Východní Finsko, Oulu, Laponsko, Ålandy]
Časové pásmo: SEČ +1
Úřední jazyk: finština, švédština
Měna: Euro
Jízda: vpravo

Obyvatelé
Počet obyvatel: 5 219 732
Hustota obyvatelstva: 15 osob na km²
Národnostní složení: Finové 91,3%, 5,4% švédskojazyčných Finů, 0,5% ruskojazyčných Finů, 0,03% Laponců [cca 6500 osob]
Průměrný věk ženy: 39
Průměrný věk muže: 40
Roční přírustek obyvatelstva: 0,18%
Gramotnost: 99%
Nezaměstnanost 8,4%
Nejpoužívanější jazyky: finština, švédština, dále angličtina a ruština
Náboženská příslušnost: luteráni 84,2%, pravoslavní 1,1%, katolíci a jiní 1,2%, bez vyznání 13,2%

Politika
Vznik samostatného státu: 6.12. 1917
Státní zřízení: pluralitní republika s jednokomorovým parlamentem
Členství v mezinárodních organizacích: EU, OSN, CE, OBSE, OECD
Mezinárodní zkratka: FIN
Mezinárodní poznávací zkratka: FIN

Zeměpis
Rozloha: 3338145 km²
Délka hranic: 2628 km
Délka pobřeží: 1126 km
Sousedící země: Švédsko, Norsko, Rusko
Nejvyšší hora: Haltiatunturi [1328 m.n.m]
Nejnižší bod: Baltské moře [0 m.n.m.]
Nejdelší řeka: Kemi [483 km]
Podnebí: vnitrozemské, chladnější než v ostatní Skandinávii a s větším teplotním rozdílem mezi létem a zimou. Na severu je podnebí subpolární; krátké léto a dlouhé zimy s velkým množstvím sněhu
Průměrné teploty:
město [únor] [červenec]
Helsinky [−4,9] [17,2]
Jyväskylä [−8,7] [16,0]
Sodankylä [−12,7] [14,3]

Ostatní
Průmysl: chemický, petrochemický, farmaceutický, textilní, potravinářský, sklářský, výroba elektroniky
Zemědělství: pěstování pšenice, ovsa, ječmene, pícnin, brambor, zeleniny, chov skotu a prasat, sobů, ovcí
Přírodní zdroje: dřevo, rudy barevných kovů, zlato

Historie
Mluvčí ugrofinského jazyka přišli do Finska nejspíše během doby kamenné, pravděpodobně již mezi prvními mezolitickými osadníky. Příchod halapartnové kultury do jižního Finska okolo roku 3200 př. n. l. se považuje za počátek zemědělství, lov a rybolov ale nadále zůstal důležitou součástí hospodaření, obzvláště v severních a východních částech země.
Doba bronzová (1500 – 500 př. n. l.) a doba železná (500 př. n. l. – 1200 n. l.) byly ve znamení rozsáhlých kontaktů se Skandinávií, severním Ruskem a Pobaltím.
Ve dvanáctém století započala téměř sedmisetletá příslušnost Finska k Švédskému království. Ta bývá spojována s rokem 1154 a údajným příchodem křesťanství spolu se švédským králem Erikem; podle archeologických záznamů ale bylo mnoho finských pohanů křesťany již předtím. Švédština se stala dominantním jazykem administrativy a výuky a finština zůstala jazykem obyčejných lidí, ve které se tiskla náboženská literatura.
V letech 1808-1809 Finsko dobyly armády ruského cara Alexandra I.. Ruský car, vědom si vazeb na Švédsko a odlišnou kulturu, ustanovil Finsko velkovévodstvím v personální unii s carským Ruskem. Aby ruština nahradila švédštinu a také aby se zpřetrhaly citové vazby se Švédskem, carský dvůr a finská vláda začaly prosazovat finštinu. Přidalo se také silné nacionalistické obrozenecké hnutí. Milníkem dalšího vývoje se stalo vydání národního eposu Kalevala. Ten vyšel poprvé roku 1833 jako tzv. Pra-Kalevala (finsky Alku Kalevala). Jeho výsledná podoba pochází z roku 1849. Dalším důležitým výsledkem obrozeneckého hnutí bylo získání rovnoprávnosti finštiny se švédštinou v roce 1892.
Krátce po VŘSR, 6. prosince 1917, vyhlásilo Finsko samostatnost. Bolševické Rusko ji uznalo během měsíce. Rusko-finské vztahy však zkomplikovaly občanské války v Rusku a ve Finsku, expedice finských nacionalistických aktivistů do Karélie a do Aunusu a naopak intervenční jednotky ruských bolševiků vysílané zejména do oblasti Viipuri. Hranice mezi Finskem a Ruskem byla poprvé stvrzena Tartskou dohodou v roce 1920.
Sociální rozdíly mezi vládnoucí a pracující třídou byly ve Finsku větší než v jiných porovnatelných zemích. Do 19. století existovala zřejmá jazyková bariéra, potom se během 19. století ve Finsku vytvořila univerzitně vzdělaná meritokracie, která se cítila být pravou reprezentací národa, protože mluvila stejnou řečí a protože velká část z jejich předků skutečně byla chudými rolníky.
V roce 1918 země prošla krátkou, ale trpkou zkušeností občanské války, která zabarvila domácí politiku na mnoho let. Ve válce proti sobě stáli vzdělaná třída, podporovaná početnou skupinou malých farmářů a císařským Německem, a nemajetní venkované a dělníci z průmyslu, kteří si připadali bez politického vlivu přesto, že od roku 1906 měli všeobecné hlasovací právo.
Během Druhé světové války Finsko dvakrát bojovalo se Sovětským svazem, který jej napadl. Poprvé v Zimní válce v letech 1939 až 1940 a znovu v Pokračovací válce od roku 1941 do roku 1944, tentokrát s podporou nacistického Německa. Na tuto válku navazovala Laponská válka v letech 1944 až 1945, kdy Finsko přinutilo Německo k odchodu ze severního Finska.
Dohody se Sovětským svazem z let 1947 a 1948 obsahovaly závazky a omezení Finska vůči Sovětskému svazu a také další územní ústupky (v porovnání s Moskevskou mírovou dohodou z roku 1940).
Po druhé světové válce se Finsko ocitlo v šedé zóně mezi Západem a Sovětským svazem. „YYA dohoda“ (Finsko-sovětský pakt přátelství, spolupráce a vzájemné pomoci) dávala Sovětskému svazu možnost vlivu na finskou domácí politiku. Mnoho politiků, jako např. prezident Kekkonen (1956 až 1981), využívalo jejich vztahů s Moskvou k řešení vnitrostranických sporů, což mělo za následek, že Sovětský svaz měl ještě větší vliv. Jiní lidé umíněně pracovali, aby čelili komunistům.
Rozpad Sovětského svazu roku 1991 Finsko překvapil a způsobil ekonomickou krizi, ale Finsko mohlo nabrat nový kurz. Roku 1995 tak vstoupilo do Evropské Unie. konfederalismus. [wikipedia]

Kultura
O kultuře jsem toho moc nenašla.
Kalevala
Mika Waltari - [nejen] Egypťan Sinuhet
Tove Janssonová - Mumínci [strojový překlad, chce to upravit]

Dojmy
Ve Finsku bylo nádherně, úžasně, báječně! Byla jsem tam v létě. Sebou jsem měla nabaleno spoustu teplého oblečení proto, abych tam pak chodila v jediných letních šatech. V jezerech je tak čistá voda, že je vidět na dno a při tom se nedá poznat jestli to je metr nebo pět. Když prší, tak během dvou minut na kost. Na začátku července je tam ve dvě ráno venku světlo, jak u nás v devět večer. Všichni mluví anglicky, protože prakticky celý televizní program, kromě zpráv, sestává z amerických filmů a seriálů, které nejsou dabované, pouze otitulkované.
Sedávala jsem v trávě na ostrově Suomenlinna, učila se od Satu houkat pomocí rukou jako sova a při tom poslouchala houkání obrovských trajektů a sledovala je, jak vyplouvají do Stockholmu, Tallinu či Petrohradu...ach Finsko...

Fotky:
Helsinki by Damni
http://zeme.sopka.cz/fotogalerie_index.php?idZeme=78

Zdroje:
www.bongobongo.cz
www.zemepis.com
zeme.sopka.cz
atlas.netway.cz [tomu bych moc nevěřila, některé údaje se dost rozcházejí s ostatními zdroji, aktuální skutečností a mými skromnými vědomostmi]
www.mzv.cz [relativně aktuální a dost podrobné]

Je potvrzeno, že mne kočka Alžběta nenávidí.
Dnes se mi vyčůrala do boty.
A to jsem se dnes chtěla tvářit jako pracovitý a užitečný zaměstnanec [tzn. nečíst si noviny když se šéfka přijde na kočku podívat]. Ale jak, když jsou mi kladeny takové nástrahy?

Dnes byl báječný den, protože:
1) byli jsme pozváni na oběd a tak jsme nemuseli vařit a hlavně vymejšlet co bysme měli vařit
2) obdržela jsem adventní kalendář!
3) nešli jsme do tanečních. Tak jsem aspoň vyprala všechny čtyři záclony a umyla okna, čímž mám odbytý vánoční úklid. Marťas nám zas na okna a na dveře od balkonu nalepil těsnění, tak snad nám konečně přestanou vát záclony.

Překulturněný týden

Já žiju tak strašně, ale strašně kulturně!
Kromě komedie dell'arte v pondělí, jsem ve středu zvládla báječného Sherlocka Holmese v Huse na provázku, úděsný Parfém včera a dneska [snad] Kumšt.
Sherlock Holmes: milé, veselé představení, potěcha pro duši. Bohužel to byla derniéra.
Parfém: No...jak bych to...knihu jsem nečetla a už tedy ani moc číst nechci. Takhle si totiž můžu myslet, že druhá polovina filmu je pouze filmové ztvárnění děje, který je tak iracionální a IMHO pitomý i v knize. Už od začátku jsem k hlavnímu hrdinovi pociťovala odpor a přála si, ať už ho někdo nějak zabije, protože 1) zabil spoustu pěkných slečen, 2) neměl ani trošku toho, čemu se myslím říká sociální inteligence [kočka!], 3) nebyl podle mě ani moc chytrej [destilace skla][vím, že to není tresné, ale...] 4) byl mi dost nesympatický [vím, že to už vůbec není trestné].
Mě se líbil film, ale lepší by bylo, kdyby v něm byl nějaký jiný příběh.
A ten konec ve stylu absurdního dramatu ve spojitosti s Felliniho Satyriconem...zebo zebo...
Kumšt: Před chvílí jsem zjistila, že jsem tutéž hru už měla tu čest jednou vidět prostřednictvím sklepní scény v Huse a divadla Buranteatr pod názvem Obraz. Ale to neva, stejně už si nepamauju jak to skončí a vidět Mariána Labudu, Milana Kňažka a Milana Lasicu [in alphabetal order] na jevišti a dohromady se jen tak nepoštěstí.

PS: Teď mi při hledání obrázků z Parfému došla jedna nelogická věc která se ve filmu stala. A bacha, nejde o žádného zvukaře v záběru! Kdo to chcete vědět, tak se ptejte v komentářích.

Casino Royale 2006

Když už jsme zas u toho Bonda, teď tak koukám, že v té záplavě bondčlánků jsem vlastně nezmínila nic o tom, jestli, pro mne, Casino Royale ano nebo ne [no jasně že jo!].
Jak jsem už někde psala, dost se mi líbí úvodní píseň, která podle mě odráží atmosféru filmu, respektive Bondův docela tragický osud, především co se Vesper [přimlouvala bych se za změnu jména na Vasper, zní to IMHO líp] týče.
Jak už všichni víme [a někteří to nemohou EONu odpustit] Casino Royale není klasická bondovka a ani se tak nechce tvářit. James Bond tu ještě není TÍM Jamesem Bondem, ale závěrečná scéna dává odpůrcům Casina Royale naději, že příští film už bude všecno tak jak má být, a taky se ukáže jestli tedy Daniel Craig opravdu je nebo není James Bond.
Dost přesně, a lépe než bych to sama uměla napsat, moje pocity vyjadřuje několik prvních komentářů na CSFD.

I když se mnou mnozí nesouhlasí
Film *****
Titulní píseň *****
Úvodní titulková sekvence *****

Recenze
filmpub
lidovky
idnes
fffilm

Pravý Bond

Ne Connery, Lanzeby, Moore, Dalton či Brosnan nebo dokonce Craig.
Toto je pravý James Bond!

Jedna kočka nestačí...

...jenže u nás nestačí ani dvě. Před cca deseti minutami jsme z budovy E obdrželi další kotě.

Pitomej den

Dneska byl pitomej den.
1) Nemůžu mluvit vůbec konkrétně, ale jeden člověk v práci se moc plete do věcí do kterých by se měl plést jen trochu. Jestli to tak půjde dál, tak se ze mě a z kolegy, který se mnou na případu pracuje, brzo stanou alkoholici s úplně černejma prohulenejma plícema.
2) Betty zjistila, že za dveřma je Svět a chce se tam podívat; takže při příchodu a odchodu si člověk musí počínat nanejvýš obezřetně aby ven neproklouzla ani kočka.
Dřív Betty svou pozornost zaměřovala jen na okno; teď si ale všimla i těch dveří a mňuká na ně tak vehementně, že studenti na to chodí upozorňovat službu.
3) Obdrželi jsme s Marťasem očkování proti chřipce a já už nevěřím doktorům ani slovo. Respektive ani sousloví "to nebolí". Marťase sice přímo očkování nebolelo, ale hned po tom to začalo rukou, pak noha, pak oko a nakonec krk.
4) Zase jsem místo "1/4 litru kyselého mléka v šest večer a pak už nic" sežrala lentilky, a po cestě z nákupu v 11 večer bagetu Gurmán.
5) Už nikde nemají adventní kalendáře a my doma nemáme ani jeden. A už je skoro šestýho! Super by bylo, kdyby se nám nějaký podařilo sehnat třeba za týden. To bychom během jednoho dne mohli sníst 12 čokoládek!
6) Neviděla jsem ani jednoho čerta s Mikulášem.

Ach_jo

Kočičí informační centrum

Kalendář

V práci jsme všichni obdrželi kalendář. Na výběr bylo: Svět hor, Rok plný sladkostí, Koně, 55 turistických nej, Auta. Jenže k čemu mi je papírový kalendář, když už používám dva elektronické [Google Calendar a Active Desktop Calendar]?

Commedia dell'arte v HaDi

Včera jsme šli s Marťasem do divadla.
Přijde mi zajímavé, jak na jednu věc můžou mít dva lidi tak rozdílné názory. Řeč je o včerejším představení Commedia dell´arte aneb konec šejků v Čechách. Zatímco já a téměř celý sál se celkem dobře bavil [Pantalón: "Kam jdeš?". Kolombína: "Na trh s varany". Pantalón: "Kde jsou?". Kolombína: "Šli napřed". Pantalón "Proč máš na hlavě tu leteckou kuklu?". Kolombína: "Úlet!"], Marťas doma spřádá plány jak zastavit HaDivadlu dotace :). No. Každopádně bylo milé konečně zase jednou vidět Pavla Lišku hrát naživo, a k tomu Marka Daniela, jehož herecký projev čeká na remake Mrazíka, aby si mohl střihnot babu Jagu.

Adventní věnec

Já jsem jako chtěla mít doma normální zelený adventní věnec z jehličnanových větví a s ozdobama. Jenže to bych celé čtyři neděle musela poslouchat, že to má nedostatečná protipožární opatření a začne to hořet. Marťasovi totiž loňský hořící věnec [zlatý hřeb Štědrého dne] nepřišel vůbec tak vtipný jako mně. No co, aspoň se nějak zužitkuje to hafo svíček co máme doma.

Cesta tam - oslava - a zase zpátky

Dnes proběhla oslava u příležitosti babiččiných narozenin. Vzhledem k loňskému modelu konanému v domě strýce Vlka s objednaným cukrovím a kančím gulášem jsem se těšila na parádní akci, které mělo předcházet posezení se sestřenkou světoběžnicí.
Jenže:
1) Sestřenka světoběžnice mi oznámila že posezení se ruší, neboť včera letí služebně do Egypta [přízvisko světoběžnice není pro nic za nic. Mezi předminulým a minulým setkáním stihla pobývat v Británii, na Kubě a v Austrálii, mezi minulým a budoucím setkáním si na konto připočítá minimálně Spojené státy a Egypt]. To neva, aspoň jsem se mohla koukat na Vraždy v Midsomeru, Ally a číst si Paní Bovaryovou.
2) Místo čtyř babiččiných ratolestí se zúčastnila jedna [chyběl: zlomený obratel, nachlazení/chřipka, inventura v práci].
3) Místo sedmi babiččiných vnoučat se dostavily čtyři [chyběl: Londýn, Egypt, spánek po pánské jízdě], z toho jedno celou dobu leželo v obýváku na gauči, poslouchalo hudbu a přálo si, aby už mohlo jet domů.

Na co si ovšem nemůžu stěžovat je jízda do Zlína a zpět. Ani v jednom směru jsem se netáhla za žádným kamionem [nemumím předjíždět, je to po mě stresová situace] a zatímco v protisměru jsem potkávala spoustu aut, v mém směru téměř žádná.
Dnešní cesta do Brna byla ovšem ozvláštěna o přítomnost otce v autě [to byla kdysi opravdu DOST stresová situace] ze Slavkova do Tvarožné, přičemž ani jedna obec nebyla v původním plánu. Totiž, tento víkend se konala opět připomínka bitvy u Slavkova. A: z předchozího telefonického hovoru s tatínkem o koupi zimních bot vysvitlo, že jsem ve Zlíně a zrovna se chystám na cestu do Brna; neuběhlo ani deset kilometrů a proběhl telefonát, díky kterému se zjistilo, že otec je nyní ve Slavkově a chce odtamtud pryč a já ho tam mám vyzvednout. Ne na kraji města. Ne na benzínce. U zámku. [= střed cizího města = další stresová situace].
Budiž, po dvou navigacích jsme se úspěšně setkali, naložili otce do auta a zjistilo se, že naším [otcovým] cílem není Brno, ale výše zmíněná Tvarožná. Jelo se tedy do Tvarožené. Tam se zjistilo, že otec neví kam tam chceme jet, protože včera když tam byl, byla přece tma [teď tedy byla taky tma]. Nicméně po pohé jedné kratší zajížďce se jsme trefili správný barák a otec vyskočil z auta se slovy "počkej tady". Já jsem moc nechápala proč mám čekat, když tam jsou přece lidi za kterými jsem ho vezla akteří ho autem vezmou domů. Ovšem po deseti deseti minutách [kdy jsem se v autoatlase Evropy snažila najít jak se z Tvarožné dostanu do Brna] a po jednom telefonátu [1: "tak co?" 2: "už už jdu, vydrž ještě vteřinku" 1: "na co tady čekám" 2: "no kdyby něco"] vyjel otec ven sám v cizím [ne jeho] autě, zablikal a řekl že už jede domů, já mám jet za ním protože ví kudy do Brna a vyrazil úplně opačným směrem než se Brno nachází. V další vesnici zastavil uprostřed největší křižovatky, zhasl světla a přišel mi oznámit, že asi špatně odbočil a tudy cesta do Brna nevede. Na moje upozornění že nechal auto stát vprostřed křižovatky se bránil že on stojí na vedlejší silnici, a obvinil mě, že já stojím na hlavní a to je teprv přestupek [to byla pravda, ale já jsem stála u kraje a blikala jsem do všech stran].
Při další špatném odbočení [které maskoval tím, že se se mnou chce rozloučit, protože už pak každý jedem někam jinam] jsem mu řekla, že už se těším až spolu zas někdy někam pojedem. A když výlet my dva, tak každý ve vlastním autě, protože tak je to totiž mnohem veselejší!

Forwarding II

Je to dva týdny co jsem se tady čílila nad ne_it_kulturním forwardingem a už je to tu zas. A od toho stejného člověka.
Žeru zábavné emaily, jejichž zábavný obsah se skrývá v mejlu který je přílohou mejlu, který je přílohou mejlu [to že je to stejné dvakrát za sebou není chyba, respektive ne moje] který mi přišel.
Zebo zebo...