Kočka IV

Před šéfkou a Hankou [které se o kočku starají ze všech nejvíc] se Alžběta tváří že ví jak a hlavně na co se používá písek v bedně. Teď když jsou obě v nedohlednu, tak se mi pomstila za to jak jsem na ni zavrčela a šla na toaletu úplně někam jinam. No úplně ne, hned vedle bedny s pískem. Dávící reflex se mi jakš takš podařilo zažehnat a teď vehementně větráme, drhnem podlahu savem a rozprašujeme osvěžovač vzduchu Briese borovice. Alžběta je zalezlá v obvyklém úkrytu mezi stolem a zdí a já na ni chodím vrhat škaredé pohledy.

Kočka III

Kočka přes noc sežrala co mohla, akorát prášky na pročištění organismu [kulantně řečeno] pravděpodobně nechala.
Jmenuje se Betty [když mě štve, tak Alžběta] po Betty MacDonaldové [která byla stejně velká opatrovatelka koček jako naše paní vedoucí] a s lidmi se seznamuje tak, že je sekne drápem když k ní natahují ruku. Já jsem se ovšem nenechala, zařvala jsem na ni kočičím způsobem a tak teď Betty trochu trucuje mezi stolem a stěnou.

Bývalí potenciální sourozeneci

V pátek jsem zjistila, že můj bývalý potenciální bratr [táta - přítelkyně, přítelkyně - děti] již několikátým rokem studuje tam, kde já pracuju.
Přijde mi to jako menší paradox, protože už po několik let se sem tam poohlídnu po netu, co se s ním a jeho sestrou vlastně děje; přece jen jsem s nimi strávila pár let života a užila si tak taky něco, co je normálně jedináčkům zapovězeno, totiž sourozeneckých rvaček a podobných náležitostí. Do minulého pátku jsem se dostala maximálně k názvu absolvované střední školy a jejich sportovním aktivitám.
A dnes...jdu si tak u nás po chodbě a proti mě Marek. Njn, vypadá pořád stejně, akorát trochu vyrostl a snad už umí říkat r.

Kočka II

Kočka už je v kanceláři.
Zatím moc nevím jak vypadá; sedí mezi stolem a zdí, a já ji nechávám být, protože ji nechci moc stresovat.

Kočka

Během minulého půl roku se mne šéfka pravidlně každý měsíc ptala, jestli bych chtěla do kanceláře kočku. Pravidelně jsem odpovídala že ano.
Včera měla nadejít kýžená chvíle a knihovna se chystala na lov konkrétní kočky na přilehlé ulici. Moje příprava spočívala v tom, že jsem uklidila v kanceláři a nechala si udělat krásný nový účes abych kočku ohromila.
No jo, ale ráno přijdu do práce a kočka nikde!
Dneska má probíhat další lov, tak doufám že se tentokrát zadaří, přece jsem nevyhodila spoustu peněz jen tak, že.

Postřeh

Jakožto zaměstnanec vysokoškolské knihovny jsem dospěla k závěru, že vysokoškolští studenti jsou ta nejpitomější stvoření pod sluncem.
Kdo nevěří, ať se přijde sám přesvědčit.

Prodloužená

Včera byla neděle a to znamená, že máme večer taneční. Tentokrát to ale nebyly obyčejné taneční, ale Prodloužená. Protože jsme tam šli nejen my a spřátelený pár Marta s Kulášem, ale taky Tajný kamarádi naši a tatínek [můj], tak jsem se pro jistotu již od časných odpoledních hodin nalévala portským.
Nakonec to dopadlo nad očekávání dobře. Tajný kamarádi naši i otec přišli všichni včas [oni nechodí nikdy včas] a taky byla paráda, že se akce konala na stadionu na Kounicove a tak jsme nemuseli řešit řidiče a neřidiče a parkování. Martin k tomu poznamenal, že je stejně dost pravděpodobné, že nejbližší místo k zaparkování by stejně asi bylo na parkovišti naproti stavárně [kde parkujeme standardně].
Tatínek téměř nedělal ostudu, protože ve svém saku a černých džínách seděl celou dobu v koutě, pil víno a pozoroval rej tanečníků a tanečnic. Tajný kamarádi naši a Martin taky nedělali ostudu, protože se bavili relativně potichu a tak je nikdo neslyšel. Já jsem taky nedělala ostudu, protože můj plesový oděv byl vyčištěn a toho, že není vyžehlen si snad nikdo nevšiml.
Takže, máme nacvičeno a plesová sezóna je naše!

Tajbele a její démon

Včera, vlastně oficiálně předevčírem mě Depka vzal k nim do dívadla na hru uváděnou v rámci Dnů židovské kultury v Brně - Tajbele a její démon. Mám ráda židovské věci a taky židovské knihy a hry, protože se v nich projevuje smysl pro humor, který mi je velice blízký a moc mě baví. Tragikomedie Tajbele do toho spadá a tak bych ji doporučila všem antiantisemitům i ostatním.
Myslím, že půjdu ještě jednou.

Poklidný páteční večer

Dnes, vlastně spíše včera jsem měla v plánu poklidný večer u televize, popřípadě u nějaké bondovky.
Plán byl zhacen, myslím že především díky možnosti používání osobního automobilu.
V odpoledních hodinách mi totiž bylo poskytnuto auto za účelem rychlejší přepravy do Slatiny, kde jsem měla udělat náš byt [po dvou měsících bez stálé přítomnosti Zlomeného obratle] obyvatelným. Normálně myslícímu člověku by mělo dojít, že v pátek kolem třetí hodiny odpolední není automobilová doprava směr centrum - kraj Brna opravdu ten nejrychlejší způsob. Půl hodiny mi trval transport jen z křižovatky Moravské náměstí/Kounicova na křižovatku Koliště/Křenová. Cesta se ale vyplatila, protože mě na návštěvě v mém bývalém domově pohostili báječným vepřovým steakem a další dva jsem dostala nádavkem v syrovém stavu a tudíž mi odpadá každotýdenní starost co bude o víkendu k obědu. No, ve Slatině momentálně nepřebýval nikdo kdo by se mnou byl ochoten zajít do hospody a tak se zas najelo na původní plán.
Jenže! mne přepadla myšlénka navštívit [když už mi ta hospoda není přána] na chvilinku [jedno cigárko] Tajnou kamarádku naši. Tam se to trochu zvrtlo, protože Tajná kamarádka naše si pro mne přichystala páteční program: co kdybychom si pustili Co žere Gilberta Grapea? No a ti co mne znají, ví, že nabídce koukat v jakékoli podobě na Johnyho Deppa neodolám [ano, ten člověk napravo je opravdu Leonardo DiCaprio].
Užuž to vypadalo, že po Gilbertu Grapeovi přece jen bude následovat kýžený poklidný večer u televize [doma], ale při cestě domů další myšlénka: co tak zajet do Kamenky navštívit tátu a domluvit se s ním na nedělní prodlouženou? [otec a prodloužená je kapitola sama pro sebe, protože on si jako slušný oblek na ples představuje postarší sako a k tomu zelené kapsáče]. V Kamence se mi podařilo tátovi dovolat, ale zjistilo se, že není přítomen ani doma ani v Duck baru, nýbrž v IBC na 7. Moravském stavařském vinařském podzimu a tím se páteční poklidný večer zvrhl úplně, protože na 7.MSVP byla přítomna osoba kterou jsem cca deset let neviděla a již delší dobu jsem to chtěla změnit.
No a po tomhle náročném maratonu mám ráno jít do práce...

Postřehy ze zasedání komise pro eVŠKP

1) Nutnost pořídit si na další zasedání alespoň čokoládovou maketu notebooku z Globusu.
2) Nejvýhodnější médium na dlouhodobé uchovávání VŠKP je papír.