Expedice Maroko IV

16.9. الأربعاء
9:55 - Mc Donald's - Vynalezli jsme s Marťasem několik marockých půjčoven aut a jsme zvědaví, s čím přijde ta část Skupiny A, která chce jet na výlet do pouště. Koupili jsme známky a pohled po Tajný kamarády naše a napsali děsně tajnou zprávu. Málem nám zůstala utajena jejich adresa, ale pak jsem si naštěstí vzpomněla.
10:19 - Johny s Lucií jedou autobusem do Essaouiry, my [já, Marťas, Pow, Vojtěch] si budeme opravdu nejspíš pronajímat auto. Pow jde snídat.
11:06 - Nadlábli jsme se Mekáči [McArabia Tagine] a hurá pro auto. Začínám se bát.
12:20 - Auto - My jsme si opravdu pronajali auto - Hyundai i10 za 350 dirhamů za den a máme to vrátit až v pátek v 11 dopoledne.
13:59 - Máme druhou keš. Při šplhání za jejím hledáním jsem ukopnutým kamenem spadlým na silnici málem způsobila dopravní nehodu.
Hory jsou v mlze, začíná pršet a Pow jí děsně smradlavý sýr.
18:02 - Máme za sebou Aït Ben Haddou: ulovili jsme naši první FTF a byli jsme na prohlídce hotelu pana Brahima který se o keš stará a chodí v crocsech. Pak jsme přebrodili řeku a prolezli si ksar, což je takové hliněné město přilepené k hoře a vypadá to děsně efektně a proto to spousta lidí cpe do svých filmů. Taky jsem v jednom místním hotelu navštívila záchod, který nebyl turecký, ale byl nejspíš strašně hnusný, což ale nevím jistě, protože tam byla tma. Naštěstí.
18:20 - Ateliéry - Mají zavřeno.
20:53 - Zagora - Ještě 93 kiláků do cíle. Jdeme hledat jídlo. Ještě že už je tma.
21:00 - Sedíme v restauraci a už máme objednáno. Marťas a Pow kuře s hranolkama, já a Vojtěch stejk s bramborama. Jsem v hospodě, a nejspíš i na celé ulici, zase jediná žena. Abych nepohoršovala, mám na sobě až ke krku zapnutou mikinu a je mi hrozné vedro. Je tu puštěná televize s nějakým francouzským programem.
21:27 - Objednali jsme si vodu a pan vrchní nám pro ni zašel do vedlejšího krámku. Taky přinesl černé olivy, které jsou strašně slané. Zjistilo se, že program v televizi je marocký, ale až když se na obrazovce objevilo složení fotbalového týmu.
Obdrželi jsme tradiční marocký salát: nakrájená rajčata, cibule, sůl, pepř.
Já jím olivy!
1:19 - M'Hamid, hotel Sahara - Ubytovali jsme se v jediném hotelu kde se ještě svítilo. Potom jsme šli vyzvednout kluky do místního internetového centra, které bylo plné počítačů a puberťáků hrajících hry a koukajících na Youtube [arabskou verzi]. Už jsme obdrželi dvě nabídky na výlet na poušť - výlet na velbloudech v rozmezí dvě hodiny až několik dní. Protože se celou dobu s naháněči se bavil jen Marťas a Vojtěch pořád držkoval, tak jsme mu řekli, že když je to tak v pohodě a usmlouvá a všechno, tak v 9 ráno chceme mít před hotelem domluveného, usmlouvaného a přistaveného velblouda a šli jsme spát. Pow s Vojtěchem odjeli spát do pouště. Místní se nás na ně ptali a hrozně se divili když jsme řekli, že nevíme kde jsou.
To jsem zvědavá, jak to ráno dopadne.

Expedice Maroko III

15.9. الثلاثاء
9:11 - Před hotelem - Nakonec se náš plánovaný dvoudenní výlet vodopády - poušť - ateliéry zkrátil na vodopády na jeden den, ale to neva. Ono to nějak dopadne.
10:02 - Zastávka marockém Makru METRO. Nemají žádné! pečivo. Nakoupili jsme mufiny [s meruňkovou marmeládou].
12:56 - Cascades d'Ouzoud - Včera pršelo, a tak není voda blankytně modrá, ale hnědá. Utěšuju se [a ostatní] tím, že fotek s modrou vodou je na internetu hafo.
Zjistila jsem, že náš řidič se jmenuje Azíz.
13:51 - Dolů pod vodopády je to hrozně daleko a zpátky nahoru je to hrozně daleko a ještě k tomu hrozně vysoko. Už jsme skoro nahoře, všichni si šli fotit opice.
14:41 - Zakoupili jsme na oběd celkem 14 chlebových placek a my s Marťasem navíc dvě palačinky opět s meruňkovou marmeládou [kterou si teď Marťas pokapal košili]. Pak nás Azíz vzal do vesnice na tržiště, které, soudě podle sortimentu, bordelu a smradu, evidentně nebylo určeno pro turisty.
14:55 - Azíz nám zastavil na záchod, tak jsme s Evou a Lucií vyrazily do blízkého vymletého koryta na druhé straně silnice.
17:53 - Hotel - Jsme děsně utahaní. Večer máme sraz u Skupiny A v hotelu a bude domluva na zítra.
20:20 - Djemaa el Fna - Dali jsme si s Marťasem odvážně jídlo na trhu, ale napřed jsme si pořádně prohlídli co si objednáváme. Mám koftu [něco jako karbanátek] a kuskus, vypadá to dobře.
21:04 - Hotel Des Amis - Libour je nemocen a spí. Ostatní se šli podívat na modlitby, my sedíme u Krati na pokoji a já si zkouším jeho hábit co si koupil. Děsně mi sluší.
21:32 - Vyrazili jsme s M. na nákup pečiva na snídani a překvapivě jsme nalezli obchod se žádaným sortimentem v asi třetích dveřích od hotelu Skupiny A.
Pořádá se párty: pivo, chipsy a vodárna a hlavně domluva na zítra.
23:03 - Park před Djemaa el Fna - Kraťa s noťasem loví wi-fi signál hotelu Ali. Zítra o půl 9 razíme s M. hledat autopůjčovnu a v 10 máme sraz s Powem, Vojtou, Lucií a Johnym v našem Mekáčovi, kde si řeknem kdo co našel a co dál.
Firefox instaluje aktualizace [vždycky když se to nejmíň hodí].
0:41 - Hotel - M. souhlasil s variantou "pěšky". Už nás vidím, jak ráno vstáváme a balíme a stihnem vyrazit o půl 9.

ssamius.blogspot.com/2009/11/utery-159-vodopady-berberske-trhy.htmlhttp://ssamius.blogspot.com/2009/11/utery-159-vodopady-berberske-trhy.html

Expedice Maroko II

14.9. الاثنين
9:00 - Protéká nám záchod. Tak, že nejde spláchnout. Marťas nechce vstávat, je onavenej. To bude den.
10:45 - Zahrady Majorelle - Jsem za debila, keš a kluci jsou v jiných zahradách. Ach jo.
11:41 - Sedíme v zahradách Majorelle v café a pijeme "Refresher", což je jakýsi nápoj z dužiny vymačkaných pomerančů a čehosi dalšího.
13:25 - Zahrady Menara - Byli jsme se podívat v marockém supermarketu, vyměnili další peníze a svezli jsme se tágem k Jardin Menara. Jsou tu olivy a velbloudi.
14:03 - Všechno se proti mě spiklo. U keše stojí chlap a nejspíš číhá kdo si tam pro ni přijde.
15:45 - Saadské hrobky - Nechali jsme se natáhnout taxikářem. Mezi půl třetí a třetí jsme měli sraz s Evou a G. před branou do paláce El Badi, ale holky nejspíš dorazily někdy jindy někam jinam. Vydali jsme se k hrobkám a cestou narazili na většinu Skupiny A, která se k nám přidala a pak jsme se hromadně ztratili v medině.
Jak vidno, zase jsme se našli. Marťas předčítá z průvodce a všichni ho musí poslouchat.
17:52 - Hotel Farouk - V druhém paláci bylo taky zavřeno. Je přece Ramadán.
V 7 máme všichni sraz v Chesterfield pubu. G. se chce jít najíst do Mekáče, my ostatní si dáme něco na náměstí! Čeká mě sprcha.
18:45 - McDonald's - Vedle nás sedí muslimka s tácem jídla a nejspíš čeká až zařve muezín...aha. Buď muezín řval a neslyšeli jsme ho a nebo na to kašle, protože už jí.
19:41 - Chesterfield pub - Proto jsem jela do Afriky abych si mohla jít posedět do evropské hospody.
21:54 - Keš v Cafe de France byl tak trochu debakl, ale to neva. Sedíme na terase jakési restaurace a hrozně tu fouká vítr. Kraťa a G. si objednali pizzu. Mám děsnej hlad.
Na náměstí se točí nějaký film s chlapem co polyká oheň.
0:29 - Vyměnili jsme peníze a nechali se zatáhnout na tržiště. Výhodně jsem zakoupila brčálově zelené cosi, do čeho ani nevím, jestli se vlezu. Ale to neva, hlavní je, že jsem to usmlouvala z 260 na 80 dirhamů. Vojta s Marťasem si mezitím dali na náměstí jídlo a vypadá to, že jsou raději, že tak úplně neví co jí.
1:22 - Hotel - Venku prší!
Podívali jsme se ke Skupině A na terasu a do jednoho pokoje [pro toho pro 5 lidí] a pak jsme se odebrali do hotelu. Holky šly rovnou a nejspíš pěšky, my s M. jsme ještě na náměstí koupili vodu, pátrali po pečivu na snídani [marně] a jeli tágem. Smlouvání s taxikářem když venku prší je úplně jiný pocit než když neprší.
Ačkoli venku prší, tady je furt vedro.

ssamius.blogspot.com/2009/11/pondeli-149-prohlidka-marakese.html

Expedice Maroko I

Místo pobytu: Maroko
Účastníci:
Skupina A - odlet 10.9. Pow, Kraťa, Milan, Pavel, Libour, Veru, Johny, Lucka, Vojta
Skupina B - odelt 12.9. já, Marťas, G, Eva,
Mimořádný stav: Ramadán

12.9. السبت
18:23 - Letiště Bratislava - Je mi pěkně blbě. Jediné co mě trochu těší je, že v tom nejsem sama, ale mám spolutrpitelku G.
22:28 - Letiště Brusel - Marťas mě ukecává ať zůstanem tady a jedeme na výlet do Antverp a do Brugg. Mají tu pitomá sedátka s opěrkama. V letadle s námi letěli řvoucí teenageři, doufáme, že už tu zůstanou. M. si chtěl koupit belgické pivo, ale mají tu jen Stellu a ještě cosi, co si může koupit i u nás.
Jdu luštit křížovku, snad to zabere aspoň deset minut.
23:42 - M. nadává na Kraťu který nám tenhle let s přestupem zařídil. Jdu si lehnout na zem. Už teď se mi ten co jsem si vzala sebou megašátek hodí.

13.9. الأحد
0:04 - Marťas se ke mě přidal a pod hlavou má batoh s foťákem. Na Kraťu už nenadává, jen říká, že chce domů a že nemá rád nepohodlí a taky nám natočil budík. Kdybychom náhodou usnuli.
4:30 - Cca v 1 Marťase napadlo vytáhnout spacáky, protože zem je hrozně studená. Ve 2:20 přijeli uklízeči a ve 4:30 nás vzbudil zřízenec že máme vstávat. Je tu už hafo lidí.
5:14 - Prošli jsme odbavením, na rozdíl od jiných bez problémů. Konečně káva!
8:34 - Letiště Fes-Saïss - Už jsem se stihla napít vody z kohoutku. Sedíme v autobuse a čekáme, až se řidič vykecá s francouzskými turisty. Moc doufáme, že opravdu jede na vlakové nádraží jak na naši otázku s úsměvem přikyvoval.
Všichni máme žízeň a hlad.
8:51 - Druhý řidič pořád někam odchází s penězma a před chvílí odešli oba! A nechali nastartovaný autobus.
9:01 - Eva se odvážně zeptala kdy bude autobus odjíždět a dozvěděla se, že čeká na letadlo ze Sevilly, takže tak za 30 minut.
10:11 - Fes - S ostatními turisty jsme vystoupili u vlakového nádraží a zakoupili jsme si lístky do Marrákeše, 1. třídou. Zakoupili jsme také vodu a já cigarety a vydali se do ústraní se najíst, napít a zakouřit si. Na rozdíl od španělských turistů, kteří pijou a kouří rovnou před obchodem tak, aby na ně měla plná čekárna maročanů výhled.
10:45 - Vlak - Kupé super [má i klímu], jediná nevýhoda jsou dva cizí spolucestující. Slečna se na nás tváří nevraživě, jako kdybychom za to mohli. Kraťa psal, že kolem 6 by mohli být v Marrákeši a až najdou bydlení, pošlou nám souřadnice.
12:24 - 1) Spolucestující vystoupili, protože jedou do Tangeru.
2) Dveře, které jsou hned vedle záchodu, jsou pořád otevřené. Jako i za jízdy. Jít na záchod je tak větší dobrodružství než obvykle.
3) Na WC jsem překvapila vojáka marocké královské armády. Má se zavírat, prase.
16:07 - Spalo se nám moc dobře, dokud si k nám nepřisedli dva Marokánci. Eva se šla protáhnout na chodbu a za rohem u otevřených dveří narazila na Francouze s Američankou an tajně požívají jídlo a nápoj, protože "to prý nejde vydržet". Tak se tam pak obě holky vydaly za nimi se zásobou müsli tyčinek.
19:02 - Hotel Farouk - Jsem překvapená, že v prvním hotelu který jsme hledali [a jeden z nejbližších vlakovému nádraží] měli místo. Obdrželi jsme dva pokoje po třech postelích. Je tu hrozné vedro, ale aspoň tu máme větrák.
Na vlakovém nádraží mají KFC a Mc'Donalda. Jsme unešeni.
19:39 - Tady teče teplá voda!
Skupina A bydlí na náměstí [Djemaa el Fna], Liboura bolí koleno, chtějí abychom přišli za nimi [cca 3 km].
Marťas chce jít někam na večeři.
Mě je to jedno.
21:27 - Svezli jsme se drožkou k té velké věži co je děsně známá a začíná na K [věž od mešity Koutoubia].
Byli jsme na večeři v hotelu Ali [kde jsme chtěli původně spát, ale prý tam mají štěnice] a teď sedíme v jakémsi hotelu kde prodávají pivo a tak je tu plno turistů.
23:19 - Hotel Farouk - Našli jsme obchody s jídlem a vodou.

ssamius.blogspot.com/2009/11/nedele-139-hrdinny-sestup.html

Po návratu

1) Mám děsnou rýmu a ucpaný nos, takže nic necítím, a z letadla zahlušené obě uši, takže nic neslyším. Ideální kombinace pro návštěvu Maroka.
2) Na to, že jsem se naposledy sprchovala v tom zavšiveném hotelu Sahara v M'Hamid, ze mě teče překvapivě málo špinavá voda.
3) Djellaba je ideální oděv na doma.
4) Ačkoliv jsem na velbloudovi seděla před necelými třemi dny, už se můžu celkem dobře hýbat a ani to už moc nebolí.
5) Marťas tvrdí, že mám prasečí chřipku. Já myslím že mám oslí nebo velbloudí chřipku.
6) Táhla jsem sebou relativně dost zbytečného oblečení.
7) Nicméně soutěž o nejzbytečnější věc kterou jsem si sebou vzala s přehledem vyhrávají: sluneční brýle.

Hanebný Pancharti

V pondělí jsme byli s Tajnými kamarády našimi na Hanebných panchartech.
Bylo tam spousta krve, skalpování, střílení, cynismu, humoru, nacistů, vědomostí, skvělých herců a originálních nápadů. A také jeden klobouk, ze kterého jsme s tajnou kamarádkou naší v úletu.

Ten film chci mít doma.

10. 9. 2009

V sobotu odpoledne letíme na dovolenou.
Do Maroka.
Ne na pláž, do vnitrozemí.
S Ryanair [pro ty co je zajímá jestli ne náhodou se SkyEurope].

Dnes jsem chytla cestovní horečku a Marťas se mi směje. Jenže hned v neděli večer ho ten smích přejde až se bude plahočit Marrákeší s krosnou na zádech a tři holky se ho budou ptát proč nezarezervoval hotel.

Plán je následující:
Sobota - odlet z Bratislavy do Bruselu.
Neděle - odlet z Bruselu do Fesu, z Fesu vlakem do Marrákeše. Nejlépe první třídou.
Pondělí - Chodíme po Marrákeši, snažíme se neztratit se v medině a vyzvednout první ze 34 marockých keší.
Úterý/středa - výlet k Cascades d'Ouzoud a Aït Benhaddou, kde se natáčel Lawrence z Arábie a Černý jestřáb sestřelen. Tam na nás čekají další dvě keše.
No a pak se uvidí. Každopádně doufám, že se do pátku do večera dostaneme do Fesu, páč nám tam v sobotu letí letadlo.

Let's read!

Nedávno jsem se na webu Guerilla Readers proklikala až ke
knižně-knihovnicky tématickým plakátkům. Gorily by jistě měly radost, neboť jsem z nich na větvi :)

Koncept

Následující text jsem našla mezi svými tzv. "různými" dokumenty. Mám ho uložen nejméně od ledna 2003 a netuším kdo je jeho autorem. Ale přijde mi dobrej :)

Jde o tzv. "univerzální jamáckou teorii dějin umění", se kterou uděláte téměř jakoukoliv zkoušku, uvedeno na příkladu řeckého sochařství.

"Já bych se na to řecké sochařství podíval z trošku širšího aspektu. Dalo by se rozdělit na několik směrů, které se vzájemně následovaly. Každý tento směr by se dal dále rozdělit na několik fází, od rané až po vrcholnou a úpadek. Raná fáze je samozřejmě z velké míry ovlivněna sousedními civilizacemi i předchozím obdobím, však je to na těch prvotních sochách poměrně výrazně vidět. Později se začínají sochy čím dál více odlišovat, až přejdeme k dalšímu období, které má sice mnoho znaků, které jej pojí s předchozí érou, nicméně jich je již dost na to, aby se stalo obdobím samostatným. Ve vrcholné fázi jsou pak tvořena nejdůležitější, dovolím si říct, že dokonce ty nejpodstatnější, díla této epochy řeckého sochařství, jejichž autoři se zapsali, a neváhal bych použít tohoto termínu, zapsali do dějin světového umění a svým způsobem ovlivnili i moderní sochařství. Právě v této době vidíme na sochách typické znaky této éry řeckého sochařství. V úpadkovém období začínají mladí sochaři pohrdat právě těmito určujícími znaky, vliv vrcholné éry už je patrný pouze na úrovni řemeslníků, umělci jsou již dál. Ostatně jsem se o tom mnoho dozvěděl z publikace Úvod do problematiky filozofie řeckého sochařství, kterou jsem právě včera dočetl."

Dovolená v Dolní Moravě

Neděle 2.8.
Po cestě do Dolní Moravy zastávka v Olomouci v Cine Star na Proroctví, protože když si člověk odmyslí Nicolase Cage, tak je to prý dobré.
Fukovi už nevěřím ani recenzi, je to hrozná blbost a jediné co se mi na tom trochu líbí je Nicolas Cage, který brečí až na konci a to jenom malinko.
Noční cestou z Olomouce do DM jsme vedli rozhovor na téma sci-fi a při tom díky bleskům sledovali, jak se stále více blížíme k ohnisku bouřky.
Mimořádně se nám podařilo přijet a vynést věci z auta asi pět minut před spuštěním deště a vyhozením elektriky v celé vesnici. Ještě stále se obdivuji, jak jsem za těchto okolností [sci-fi horor, sami v baráku vedle hřbitova, tma] dokázala jít v noci sama na záchod.

Pondělí 3.8.
Dopoledne řešení pracovních záležitostí.
Odpoledne procházka do Moravanky na oběd, který byl děsně dobrý, ale nemají do čeho zabalit zbytek co jsem si chtěla nechat na večeři.
Odpoledne mi Marťas na terasu vynesl postel a tak jsem mohla vleže sledovat souseda an staví dům. Bylo to super. Taky jsem konečně dočetla autobiografickou knihu Leonarda Cohena. Raději se vrátím k jeho hudbě.
Večer procházka, nikoli po asfaltce, k prostřednímu vleku.

Úterý 4.8.
Výlet. Na Sněžník, ačkoli bylo avizováno že se půjde k vodopádům, protože se Marťas bál, že bych nahoru nechtěla jít, což ovšem byla ze začátku pravda.
To neva, výlet byl super, čekala jsem, že to stoupání bude horší, i když je fakt, že poslední dva kilometry už mě moc nebavily.
Na to, jaká byla nahoře mlha tam bylo dost lidí.
Tady je slon pro ty, kdo nevěří, že jsme tam byli:


Středa 5.8.
Protože kritický, tak odpočinkový den. Kromě toho se počasí nelepší, spíše naopak.
Shrabala jsem posekanou trávu, vytáhla si na terasu křeslo na čtení a taky jsme se dali do grilování naložené krkovičky a brambor. Ty jsme tam dali trochu pozdě, takže jsme krkovičku stejně nakonec jedli s pečivem.
Večer jsme se vydali na procházku podívat se na dům, na který máme výhled přes údolí a děsně nás zajímalo co je zač. Procházku jsme zakončili na páně Žabákově "zahrádce" na parkovišti, kde jsme si dali pivo a děsně dobrou malinovku a probrali situaci internetových vyhledávačů v České republice.

Čtvrtek 6.8.
Jeli jsme na opravdový výlet. Byli jsme na Suchém vrchu na rozhledně a absolvovali jsme hodinovou prohlídku dělostřelecké tvrze Bouda. Cestou zpátky jsme se najedli v Červené vodě, kde jsme si kromě toho dali točenou zmrzlinu a vyplašili tři ovce při hledání keše podle špatných souřadnic. Potom jsme se vydali do Boříkovic, kde jsme taky hledali keš podle špatných souřadnic a Marťas stoupl do bažiny. Dvakrát. Napřed levou nohou a pak pravou.

Pátek 7.8.
Pátek byl koupací den, a to konkrétně na přehradě Pastviny, kde půjčují šlapadla s klouzačkou, která stojí jen o 20,- na hodinu víc než šlapadla bez klouzačky. Podle nás těch celkem 40,- navíc byla dobrá investice.
Cestou zpátky jsme se opět zastavili v Boříkovicích, tentokrát ovšem vybaveni vytištěnými informacemi a hlavně obrázkem s šipkou, takže jsme nešlápli do žádné bažiny. Stejným způsobem jsme pobrali tři další keše, což by bylo ještě víc super, kdyby Marťas od té doby nemluvil jako voják.

Sobota 8.8.
Další nevýletový den. Dopoledne jsem posekala kus zahrady, šlo to pěkně blbě, ale už tam aspoň nejsou skoro žádní šneci. Taky jsem si na terasu vynesla křeslo a přečetla notný kus detektivky a již kolem třetí jsme s Marťasem začali grilovat naložené kuře.
Po obědě jsme se odebrali koupat ke králickému rybníku, ale místo toho jsme skončili na králickém koupališti, které je hned vedle fotbalového hřiště, a na kterém právě probíhal fotbalový match.
Protože je Marťas ještě stále znaven z úterního výletu na Sněžník, vůbec se mnou nechtěl jít hledat keše v přilehlém okolí a tak jsem se aspoň konečně dostala na brusle. Jeden by si myslel že ta krásná nová hladká silnice směrem pod Sněžník je rovinka. A ono ne. A ještě víc je to poznat, kdy jede člověk na bruslích zpátky. Já jsem šla radši pěšky.

Neděle 9.8.
Úklidový a odjezdový den jehož vyvrcholením byla večer moje teplota 38,1.
Ráno samo hurá do práce dořešit to, co jsem nezvládla během dovolené :)