Expedice Maroko VII

18.9. السبت
6:59 - Letiště - No to byla noc! Dva marodi, tři chrápající a venku hluk. A když jsem se vzbudila a venku bylo ticho, mělo se za čtvrt hodiny vstávat.
Od autobusového nádraží nám jelo Grand taxi za 120MAD a ještě se k nám přidaly dvě turistky, tak nás to vyšlo levněji.
Johny s Lucií tu strávili noc a Pow s Vojtěchem před chvhílí dorazili autobusem.
8:14 - Letadlo Fes -> Brusel - Je tu strašné vedro. Všude. Už to vypadalo, že nám zbude spousta marockých peněz a Libourovi budeme muset nocleh a tágo platit v korunách, ale dobře to dopadlo, Libour skoro všechny peníze utratil za dva kartóny Camelek.
14:03 - Brusel - Mnohem víc se mi tu na letišti líbilo v 11 večer, protože teď je tu děsně moc lidí. Ale zase mají otevřené obchody. Sedíme tam, kde jsme před týdnem s Marťasem spali. Cítím se skoro jako doma.
14:34 - U bruselských keší nemám souřadnice a tak se kluci vydali hledat internet. Ten našli za 13 centů/1 min., naházeli tam €1,60 a nic. Akorát jim na informacích vytiskli formulář, že si mají podat žádost o vrácení peněz.
15:00 - Marťas s Kraťou si nechali zavolat vedoucího.
15:48 - Vedoucí řekl, že s tím nic neudělá, ale teď se zjistilo, že si na nefungující internet stěžují další lidé, tak aparát vytáhl ze zásuvky a dal tam ceduli.
Marťas chce nechat na informacích vyvolat Jiřího Káčerka [který v poslední chvíli zrušil účast].
16:29 - Podstoupila jsem osobní prohlídku, ale to není nic proti Lucii, která právě teď absolvuje prohlídku zavazadla a celník řeší tabák do vodní dýmky. Je to pěkné divadlo, ale bohužel nád odsud vyhazujou. Marťas dělá že je překladatel aby mohl zůstat [a prošlo mu to].
17:17 - Dobře to dopadlo, Lucii pustili bez újmy na zdraví a ještě jsme se měli při čekání na nástup do letadla o čem bavit.

Nejede počítač

Pohled uživatele:
Vypnul se mi počítač. Volám "ajťáka". Po mnoha urgencích přichází, těžce vzdychne, něco si mumlá pod nos, asi 10krát se otáčí na mé židli, kopne do počítače a ten se zapíná. Znovu si těžce povzdychne, stále mumlá a bez pozdravu odchází.
Je to prostě namyšlený blb.

Pohled správce IT:
Zavolali mě k uživateli. Ten idiot si myslí, že jsem tu snad jen kvůli němu. Zjišťuji, že se pořád točil na židli, až se mu na ni namotal kabel ze zásuvky. Tiše nadávám, odmotávám kabel, odkopávám počítač co nejdál pod stůl, aby to zase nenamotal, zapínám ho a on čumí, jako když nadloube volovi.
Je to prostě blb.

Expedice Maroko VI

18.9. جمعة
7:29 - Za chvíli máme vstávat a volat do autopůjčovny jestli už mají otevřeno. Bolí mě úplně všechno a k tomu ještě v krku z otevřeného okna a klímy.
9:30 - Kluci odjeli vlakem v 9 [snad], my jdeme vrátit auto a snad pojedeme vlakem v 11. Pořád mě všechno bolí.
11:08 - Vlak - Seděli jsme v kupé se třemi marokánci, ale jeden utekl někam kde je víc místa. Jsem zvědavá, jestli ho průvodčí vrátí zpátky jako holky na cestě do Marrákeše. Proti mě sedí pán, který si čte Le Journal a má sluneční brýle a na nich nasazené dioptrické brýle. Občas hrozně nahlas posmrkne.
13:40 - Blížíme se k Casablance. Půjdu se kouknout, jestli nenastoupí Pow s Vojtěchem, i když mám tušení, že spíš ne. V krku mě škrábě čím dál víc a taky se pořád moc nemůžu hýbat, protože včera velbloud.
Přistoupila k nám marocká slečna. Pořád po sobě koukáme a vytáhla si noťas. Má klávesnici s latinkou, tak by mě zajímalo, jak na ní píše.
Napsal Kraťa, že bydlí v medině. Tuším, že my opět skončíme ve Ville Nouvelle, protože sprcha a vlakové nádraží/odvoz na letiště autobusem blízko.
14:20 - Casa Voyageurs - Zápis jen abych věděla, jak dlouho trvá cesta z Marrákeše sem a pak odsud do Fesu. Kluky jsem nikde neviděla, ale třeba jedou třetí třídou.
Vysvětlivky: vlak nejede přímo přes Casablancu. Casablance nejbližší vlaková zastávka je právě Casa Voyageurs.
14:56 - Mezi Casablancou a Rabatem - Již podruhé během tohoto výletu vidím moře; to neva že z vlaku a z dálky. Taky jsem viděla megavěž casablanské mešity - z cca 20ti kilometrů.
Žádný z našich spolucestujících se zatím nehotoví že by chtěl vystupovat.
15:30 - V kupé je Marťas a čtyři ženy! Slečna která přistoupila jako poslední má křiklavě růžové tričko [s dlouhým rukávem samozřejmě] a k tomu jí ladí stejně křiklavě růžový šátek. Strašně bych si ji chtěla vyfotit.
Paní, která sedí vedle mě mluví trochu anglicky a nejspíš umí více německy, neboť se nás ptala jestli my také. Kromě toho ji zajímalo jestli nejsme američané a vypadala potěšeně, když zjistila že jsme z Evropy.
17:41 - Meknes - Poslední muslimka vystoupila, rychle jídlo než si k nám zas někdo přisedne.
19:01 - Fes - Jsme u brány Bab Mahrouk jak psal Kraťa, ale oni pro nás přišli k úplně jiné bráně, u které je autobusové nádraží Bab Mahrouk...a, vidím autobusové nádraží kousek od nás.
19:53 - Fes, Bab Boujeloud - Dobře to dopadlo. Kraťa si za bakšiš 3MAD pronajal průvodce, našel nás a dovedl nás tam kde budeme spát. Není to hotel, je to pronajatý dvoupokoj v čímsi domě. Jsme v "hospodě", přinesli jídlo, dopíšu to později.
20:45 - Dostala jsem děsně velkou porci kuskusu s jedním kouskem masa.
Pow s Vojtěchem a Johny s Lucií jsou nezvěstní.
Platíme a jdeme nakupovat.
21:50 - Nechala jsem se zatáhnout do smlouvání o nákup djellaby. Původní cena 250MAD, konečná cena 110MAD. Smlouvala celá rodina [otec, matka, syn] a nabídli mi i boty, ale ty už jsem si po úspěšně provedeném obchodě dovolila odmítnout.
Obešli jsme si blok a usedli v restauraci hned naproti té, kde jsme večeřeli. Máme objednané zákusky a marocký čaj. Trochu se bojíme, že obdržíme dvě špinavé sklenice plné mátových listů zalitých horkou vodou.
22:00 - A je to tady: jsou to dvě špinavé sklenice plné mátových listů zalité horkou vodou, navíc je ještě velká spousta cukru.

Expedice Maroko V

17.9. الخميس
8:40 - Hotel - Hoteliér nám nabídl kávu nebo čaj. M'Hamid je taková marocká Nejdedále.
9:08 - Před hotelem - Kluci už přijeli. Poslala jsem na ně naháněče na velbloudy...Vojta i s naháněčem si přisedli k našemu stolu.
9:28 - Slyším velblouda. Máme domluvený výlet za 500 na 2 a půl hoďky. To jsem zvědavá, co to bude zač.
9:40 - Vojtěch odjel s naháněčem naším autem neznámo kam. Doufáme, že za něj nebude chtít výkupné. Jsme prakticky u Alžírských hranic a chodí tu spousta chlápků v maskáčích...no nejsou to úplně maskáče, vypadají dost jako vojáci.
10:09 - Pow si koupil megašátek na turban a teď si ho neumí zavázat. Kluci se chystají na výpravu za prodejcem který mu to ukáže a Vojtěch s Marťasem to budou točit na video.
11:11 - Poušť, přestávka na fotografování - Můj velbloud se jmenuje Hadži Halef Omar, Marťasův Jawa 350. Je tu hic a slunko, naštěstí fouká vítr.
12:44 - Odjíždíme z M'Hamid, je hic jak prase.
15:25 - Střední Atlas, nějaký průsmyk, pauza na fotografování panoramatu - Je tu hic. Potkali jsme pokažený autobus. Stál v zatáčce.
54 km do Ouarzazate [u kterého jsou ateliéry].
16:57 - Ateliéry - Viděli jsme jednu velkou halu s pár věcma z pár filmů a teď jsme v Jeruzalémě z Království nebeského. Je to všecko šméčko. Jdu se podívat na kostel a mešitu vedle sebe.
18:05 - Kromě hradu a prakticky vlastně všeho z Království nebeského jsme viděli i atrapu Mekky, respektive toho velikánského černého kamene, na který se musí každý muslim jít aspoň jednou za život podívat a zkusit se ho dotknout. Atrapa je z něčeho podobného dřevotřísce a už opadává. Zeptala jsem se průvodce který film se tu natáčel a když pochopil na co se ptám, řekl mi francouzský název. Ten jsem ovšem nepochopila já.
Dochází nám peníze i benzín. Jedeme rovnou do Marrákeše.
21:40 - Půl hodiny to vypadalo, že jsem ztratila doklady s kreditkou, řidičákem a papírem z půjčovny aut. Našla jsem je, když Vojtěcha zastavili policajti za překročení povolené rychlosti. Mám trochu ambivalentní pocity. Marťas navrhuje ukrást radar a ujet.
22:17 - Hotel Farouk - V našem a mnoha dalších pokojích bydlí parta marokánců [asi], kteří mluví jen francouzsky. Při včerejším odjezdu jsme v pokoji zapomněli roztrojku a teď jsme se po ní ptali. Vzbudili jsme nebývalý rozruch a všichni nám hrozně chtěli pomáhat, nicméně roztrojka je fuč. Zeptáme se toho černo-dlouho-vousatého recepčního.
23:20 - Marocká jídelna bez turistů - Objednali jsme si tajin za 25!. Jdu to fotit.
23:37 - Tajin mají moc dobrý, ale taky moc mastný. Tak polovina by mi stačila. Marťas plánuje, jak budeme tajin dělat u nás na balkóně. Obdrželi jsme láhev vody, ale ještě předtím jsem na vyžádání dostala sklenku vody z kohoutku. Napůl jsme ji s Marťasem vypili, chutnala mnohem líp než balená voda.
Zase jsem široko daleko jediná holčička a opět tu mají místo ubrousků nastříhaný papaír. Marťas by si dal nějaký zákusek.

Expedice Maroko IV

16.9. الأربعاء
9:55 - Mc Donald's - Vynalezli jsme s Marťasem několik marockých půjčoven aut a jsme zvědaví, s čím přijde ta část Skupiny A, která chce jet na výlet do pouště. Koupili jsme známky a pohled po Tajný kamarády naše a napsali děsně tajnou zprávu. Málem nám zůstala utajena jejich adresa, ale pak jsem si naštěstí vzpomněla.
10:19 - Johny s Lucií jedou autobusem do Essaouiry, my [já, Marťas, Pow, Vojtěch] si budeme opravdu nejspíš pronajímat auto. Pow jde snídat.
11:06 - Nadlábli jsme se Mekáči [McArabia Tagine] a hurá pro auto. Začínám se bát.
12:20 - Auto - My jsme si opravdu pronajali auto - Hyundai i10 za 350 dirhamů za den a máme to vrátit až v pátek v 11 dopoledne.
13:59 - Máme druhou keš. Při šplhání za jejím hledáním jsem ukopnutým kamenem spadlým na silnici málem způsobila dopravní nehodu.
Hory jsou v mlze, začíná pršet a Pow jí děsně smradlavý sýr.
18:02 - Máme za sebou Aït Ben Haddou: ulovili jsme naši první FTF a byli jsme na prohlídce hotelu pana Brahima který se o keš stará a chodí v crocsech. Pak jsme přebrodili řeku a prolezli si ksar, což je takové hliněné město přilepené k hoře a vypadá to děsně efektně a proto to spousta lidí cpe do svých filmů. Taky jsem v jednom místním hotelu navštívila záchod, který nebyl turecký, ale byl nejspíš strašně hnusný, což ale nevím jistě, protože tam byla tma. Naštěstí.
18:20 - Ateliéry - Mají zavřeno.
20:53 - Zagora - Ještě 93 kiláků do cíle. Jdeme hledat jídlo. Ještě že už je tma.
21:00 - Sedíme v restauraci a už máme objednáno. Marťas a Pow kuře s hranolkama, já a Vojtěch stejk s bramborama. Jsem v hospodě, a nejspíš i na celé ulici, zase jediná žena. Abych nepohoršovala, mám na sobě až ke krku zapnutou mikinu a je mi hrozné vedro. Je tu puštěná televize s nějakým francouzským programem.
21:27 - Objednali jsme si vodu a pan vrchní nám pro ni zašel do vedlejšího krámku. Taky přinesl černé olivy, které jsou strašně slané. Zjistilo se, že program v televizi je marocký, ale až když se na obrazovce objevilo složení fotbalového týmu.
Obdrželi jsme tradiční marocký salát: nakrájená rajčata, cibule, sůl, pepř.
Já jím olivy!
1:19 - M'Hamid, hotel Sahara - Ubytovali jsme se v jediném hotelu kde se ještě svítilo. Potom jsme šli vyzvednout kluky do místního internetového centra, které bylo plné počítačů a puberťáků hrajících hry a koukajících na Youtube [arabskou verzi]. Už jsme obdrželi dvě nabídky na výlet na poušť - výlet na velbloudech v rozmezí dvě hodiny až několik dní. Protože se celou dobu s naháněči se bavil jen Marťas a Vojtěch pořád držkoval, tak jsme mu řekli, že když je to tak v pohodě a usmlouvá a všechno, tak v 9 ráno chceme mít před hotelem domluveného, usmlouvaného a přistaveného velblouda a šli jsme spát. Pow s Vojtěchem odjeli spát do pouště. Místní se nás na ně ptali a hrozně se divili když jsme řekli, že nevíme kde jsou.
To jsem zvědavá, jak to ráno dopadne.