Přijdou čtyři muži do nebe. Svatý Petr se ptá prvního: "Náboženství?"
"Metodista."
Svatý Petr na to: "V pořádku, pokoj 42. Ale pozor! Kolem osmičky musíš přejít úplně potichu!"
"Další! Náboženství?"
"Hinduista."
"V pořádku, pokoj 15. Ale pozor! Kolem osmičky musíš přejít úplně potichu!"
"Další! Náboženství?"
"Drúz."
"V pořádku, pokoj 107. Ale pozor! Kolem osmičky musíš přejít úplně potichu!"
"Další! Náboženství?"
"Žid."
"V pořádku, pokoj 12. Ale pozor! Kolem osmičky musíš přejít úplně potichu!"
Žid nevydrží: "Chápu oddělené ubytování. Ale proč ty ciráty s osmičkou?"
Svatý Petr ztiší hlas: "Tam jsou katolíci; a myslí si, že tu jsou sami."
[Nyx, Nabozenske vtipy]
10.12.09
7.12.09
Myšlení v zajetých kolejích
Marťas včera nasdílel článek Motivační kocovina, který přišel pro mě ve velmi vhodnou dobu.
V poslední době přemýšlím nad tím, že myšlenkově stále jedu v zajetých kolejích a neumím z nich uhnout. Jde především o používání věcí. Mám zafixováno, že tahle věc se používá k tomuto a tomuto účelu a toto se používá tímto a tímto způsobem a i když mě napadne jak to použít jinak nebo k jinému účelu, něco vzadu v hlavě mi našeptává že to je špatně, protože "tak se to přece nedělá, tohle se používá takhle, musíš to použít v souladu s tím, jak jsi to použila předtím". Myslím, že to souvisí s mou potřebou pořádat věci a škatulkovat je. Tahle věc patří do téhle škatulky, tak přece nemůže být v jiné. Možná proto jsem knihovnice.
Příklad: tagy u článků na blogu.
Já to mám tak, že mám dopředu definované nějaké tagy/škatulky do kterých se snažím napasovat články a když nějaký článek nespadá do žádné škatulky, dělá mi to starost a přemýšlím, kam bych ho, z těch co existují, zařadila.
IT napíše článek a jednoduše ho otaguje takovými tagy, které budou vypovídat o čem článek je. Nedělá si hlavu s tím, že tím tagem bude otagován jen tenhle článek a žádný jiný.
Myslím, že v tomto je veliký rozdíl mezi IT a knihovníky. Z praxe mám dojem, že se knihovníci snaží napasovat uživatele na svoje služby [a ještě jsou naštvaní když to nejde], protože se to tak prostě dělá kdoví jak dlouho a tak to prostě má být. IT napasovávají svoje služby na lidi. Jsem nekorektní, ale myslím, že jde také o rozdíl mezi mužským a ženským myšlením. V knihovnách většinou pracují ženy, IT jsou většinou muži.
Často si v poslední době říkám proč bych měla používat věci jen tak, jak se to dělá a jak je předem stanoveno [i když jsem si to stanovila já], když je můžu používat tak, jak mi to vyhovuje aktuálně. Jediné co mi v tom brání jsem já. Chci se z těch kolejí dostat ven, vidím jak to tam vypadá a líbí se mi to, ale je to tak strašně těžké.
V poslední době přemýšlím nad tím, že myšlenkově stále jedu v zajetých kolejích a neumím z nich uhnout. Jde především o používání věcí. Mám zafixováno, že tahle věc se používá k tomuto a tomuto účelu a toto se používá tímto a tímto způsobem a i když mě napadne jak to použít jinak nebo k jinému účelu, něco vzadu v hlavě mi našeptává že to je špatně, protože "tak se to přece nedělá, tohle se používá takhle, musíš to použít v souladu s tím, jak jsi to použila předtím". Myslím, že to souvisí s mou potřebou pořádat věci a škatulkovat je. Tahle věc patří do téhle škatulky, tak přece nemůže být v jiné. Možná proto jsem knihovnice.
Příklad: tagy u článků na blogu.
Já to mám tak, že mám dopředu definované nějaké tagy/škatulky do kterých se snažím napasovat články a když nějaký článek nespadá do žádné škatulky, dělá mi to starost a přemýšlím, kam bych ho, z těch co existují, zařadila.
IT napíše článek a jednoduše ho otaguje takovými tagy, které budou vypovídat o čem článek je. Nedělá si hlavu s tím, že tím tagem bude otagován jen tenhle článek a žádný jiný.
Myslím, že v tomto je veliký rozdíl mezi IT a knihovníky. Z praxe mám dojem, že se knihovníci snaží napasovat uživatele na svoje služby [a ještě jsou naštvaní když to nejde], protože se to tak prostě dělá kdoví jak dlouho a tak to prostě má být. IT napasovávají svoje služby na lidi. Jsem nekorektní, ale myslím, že jde také o rozdíl mezi mužským a ženským myšlením. V knihovnách většinou pracují ženy, IT jsou většinou muži.
Často si v poslední době říkám proč bych měla používat věci jen tak, jak se to dělá a jak je předem stanoveno [i když jsem si to stanovila já], když je můžu používat tak, jak mi to vyhovuje aktuálně. Jediné co mi v tom brání jsem já. Chci se z těch kolejí dostat ven, vidím jak to tam vypadá a líbí se mi to, ale je to tak strašně těžké.
6.12.09
Adventní kalendář '09
Letos nás nikdo nechce obdarovat čokoládovým adventním kalendářem, tak jsme si obstarali alternativní. Má sice drobný nedostatek, že v těch kostkách nic není, ale zase ho můžeme používat jako počítadlo:
Aby bylo jasno že opravdu jde o adventní kalendář, tak ještě detail s čísly:
Aby bylo jasno že opravdu jde o adventní kalendář, tak ještě detail s čísly:
4.12.09
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)