Budou volby

a proto:

1) Všichni občané ČR mají na výběr ze stejných kandidátů.
2) Informace pro občany České republiky o podmínkách hlasování ve volbách do Evropského parlamentu na území České republiky. Konrétně bych zmínila "Po obdržení úřední obálky, popřípadě hlasovacích lístků, vstoupí volič do prostoru určeného k úpravě hlasovacích lístků. V tomto prostoru vloží volič do úřední obálky 1 hlasovací lístek. Na hlasovacím lístku může přitom zakroužkováním pořadového čísla nejvýše u 2 kandidátů uvedených na témže hlasovacím lístku vyznačit, kterému z kandidátů dává přednost. Jiné úpravy hlasovacího lístku nemají na jeho posuzování vliv."
3) Všeobecné info na Wikipedii
4) Kdo neví koho volit, je pro něj jak dělaná Parlamentní kalkulačka
5) Zábavná interaktivní mapa Evropské unie
6) Volby na Twitteru

Expedice Istanbul II

CUMA 8.5.
11:34 - Modrá mešita - Navštívili jsme, s davy dalších turistů, Modrou mešitu. Chtěli po nás, abychom se vyzuli a nechtěli, abychom měly zakryté vlasy. Nastal čas odhalit ramena.
12:07 - Aya Sofya - Sedíme před Císařským čímsi [nemůžu to přečíst]. Marťas čte z průvodce průvodcovským hlasem.
13:08 - Zas tu zpívají muezíni. V Hagia Sofia mají kočku, která se tváří jako modelka a všichni si ji fotí a taky spoustu holubů. Janka stojí ve frontě na záchod. Na to nemám nervy ani žaludek.
14:00 - Restaurace - Byli jsme se podívat v Yerebatan Sarnıcı. Je tam zima, tma, spousta turistů a sloupů. Teď jsme dojedli oběd a dali bychom si zákusek a pak odpočinek v parku.
16:07 - Zahrada před palácem Topkapi - Viděla jsem dvě muslimky, kterým byly vidět jen oči. Zajímalo by mě, jestli patřily k těm dvěma důstojným pánům v kaftanech, kteří šli asi dacet metrů před nimi. Aleš s janou šli na prohlídku Topkapi. My ležíme na trávě v neplaceném úseku a Marťas chrápe.
Nenašli jsme keš.
Marťas navrhl, protože pořád fotíme, abychom Turkům, kteří se ptají na naši národnost, říkali, že jsme Japonci.
16:31 - Našla jsem keš!
19:05 - Restaurace, o které jsme včera řekli, že sem půjdeme - Neprodávají tu pivo ani víno a tak Marťas rozvíjí teorii, že jde o nějakou sektu. Je odsud pěkný výhled na Bospor.
20:51 - Hotel - Sedíme dole u televize a sledujeme tureckou verzi pořadu "Nepodceňuj blondýnky". Koupila jsem pohledy a magnetku a udělala ze sebe debila tím, že jsem se zetala na věc, která byla napsaná na dveřích.
00:00 - Já mám podezření, že tu v telce běží nějaká východo-asijsko-muslimská mutace BBC. Pořád se tam mluví o Indii, Pákistánu, Talibanu a muslimech a taky tam byla reklama na Turkair a Dubaj.
Venku hraje živá hudba.

Vtipy a Sherlock

Velkolepá oslava. Asi čtyřicet novicek symbolicky vstupuje ve svazek manželský s Ježíšem Kristem. Příbuzní, přátelé, známí. Slavnostní mše, pak hostina. Na té se však objevují tři divní muži: pejzy, štramly, kaftany. A bohatě si dopřávají.
Ke konci hostiny, kdy již panuje neformální atmosféra, ti nejzvědavější nevydrží:
"Omluvte nás, vy jste tu jako příbuzní, přátelé - či známí nevěst Kristových?"
Tři muži se nezlobí, naopak ochotně vysvětlí:
"Příbuzní jsme - ale z ženichovy strany."



Zkaženost nového Sherlocka Holmese nebude mít meze
Spousta lidí by raději staré páprdy, já se těším. Doufám, že to nedopadne jak s Normalem, na který jsme nakonec vůbec nešli. Konzervativci na Nyxu mi vyhrožujou Vinnetouem, kterého by mohl hrát Ice-T. Po téměř padesáti letech je už na remake skoro pozdě a konečně by to mělo grády!

Expedice Istanbul I

Po vzoru Expedice SSSR vydávám zápisky z dalšího výletu.
Místo pobytu: Istanbul
Účastníci: Jana, Aleš, Marťas, já

ÇARŞAMBA 6.5.
21:50 - Bratislava - Čekáme na letisku. Aleš už snědl druhý řízek a Jana nastrkala všechny mastičky a kosmetiku [a že toho má opravdu požehnaně, je lékárnice] do igelitového sáčku.
23:04 - Už jsme měli startovat. Asi nemohli najít letadlo. Sotva jsme vytáhli Krávy, přijel pro nás autobus. Aleš sedí u okýnka [nespravedlnost], my zase u nouzového východu.

PERŞEMBE 7.5.
2:17 - Sabiha Gökcen International Airport - Přistáli jsme dobře. Nechtějí nás pustit z letadla kvůli prasečí chřipce a máme nahlásit vysokou horečku. Marťas se pořád bojí, že naše rezervace v hotelu neplatí.
2:48 - Češi na rozdíl od Slováků...[v autobuse zhasli, dopíšu to jindy]
5:10 - Hotel Zeugma - Takže: Češi si, na rozdíl od Slováků, nemusí na letišti kupovat turecké vízum.
Autobusem a pěšky jsme dorazili na přístaviště odkud vyráží lodě a trajekty do Evropy a tam kam chceme. Nejbližší loď ovšem jede [dle informace nejistého stánkaře] za dvě a půl hodiny. Pokoušeli jsme se najít autobus, ale moc jsme nepochopili místní systém a tak nám to moc nešlo a taky nás začali otravovat toulaví psi, a tak jsme se rozhodli jet taxíkem. S pomocí Jany a jejího slovníku jsme usmlouvali cenu z 45 YTL [tureckých lir] na 40 YTL. Nevadí, učení dělá mistry.
To ale není všechno. Napřed byly zavřené oba mosty vedoucí do čtvrti s naším hotelem, což naštěstí netrvalo dlouho, jenže poté co mosty otevřeli a náš taxikář [ze kterého podle mě hrozně táhl alkohol a taky jel celou dobu po středové čáře oddělující jednotlivé jízdní pruhy] jeden z nich přejel, se ztratil. Po několika nahodile projetých uličkách a dvou zastaveních aby se zeptal na cestu, jsme raději vystoupili s tím, že si to raději najdeme sami. Marťas nastartoval GPS, já jsem vytáhla mapy a do toho začali z blízkých mešit vyřvávat muezíni. Marťas je mi moc vděčný, že jsem mu sebou vzala ucpávky do uší.
Po jednom špatném nasměrování jsme našli správnou ulici a hotel. Marťas říkal, že "víme o vás a máme pro vás rezervovaný pokoj" byla nejkrásnější věta jakou v životě slyšel.
10:33 - Podařilo se nám vstát na snídani. Aleše a Janu pustil recepční nahoru za námi [neměli zaplacenou tuto noc a bloumali nočním Istanbulem], tak to byla paráda. Teď šli spát. Prý už všechno viděli, a tak už můžou letět domů.
Rozpis muezínů: 5:00 - 13:00 - 18:00 - 20:00 - 23:00.
14:21 - J&A evidentně avizovaná hodinka spánku nestačila. Píšeme vzkaz a jdem na procházku.
15:48 - Těsně před odchodem se ti dva probudili a přišli nás vyzvednout. Aleš s Marťasem před Modrou mešitou "výhodně" zakoupili dvě muslimské čapky [z jedné za 15 YTL to Aleš usmlouval na dvě za 10 YTL proto, aby pak prodavači dal 10€]. Teď sedíme v bistru a čekáme na jídlo.
17:04 - Prošli jsme kolem Hagia Sofia a Gülhane parkem a opět sedíme. Tentokrát na zahrádce u Bosporu a koukáme na Asii.
19:05 - Hotel - Při koupi melounu se opět potvrdilo, že neumím smlouvat. Hrozně mě bolí hlava. O půl jdeme na večeři.
21:48 - Večeřeli jsme v restauraci ve 4. patře nějakého hotelu. Kluci měli maso, Janka baklavu a já talíř se sezónním ovocem. Chlapci si pak v obchůdku zakoupili každý po třech pivech a nyní sedíme na lavičce na pobřeží. Zrovna začali vyřvávat muezíni. Potřebuju lepidlo.
23:29 - Hotel - Šli jsme kolem pouličního stánku, kde jsem zakoupila cosi jako KFC Twister, ale bez majonézy, s čerstvou zeleninou i masem a pálivým kořením. Marťas sedí na balkóně a mudruje o dovolné a zájezdech.
Vyšli jsme zakoupit lepidlo.
23:29 - Marťas je fascinován obchůdkem naproti a chce zjistit v kolik zavírají. Pravděpodobně pozorováním. Až to zjistí, tak se na to půjde zeptat, protože otázky se přece pokládají, až když znáš odpověď.