23.8.07

Šutry

K tomuto postu mě ponoukl Julčin článek o suvenýrech. Původně jsem k němu chtěla následující text napsat jako komentář, ale pak jsem si řekla, že to je vlastně pěkný námět na malý spotík a třeba mi i někdo odpoví na položené otázky.

Nikdy jsem nepochopila proč si lidé jako suvenýry domů vozí kameny. Respektive chápu že to tak někdo má, ale nerozumím tomu. Dívají se na ně někdy? Mají je v jedné velké krabici, nebo různě postrkané po bytě? Jak po letech poznají který kámen jim má co připomínat? Mají na něm cedulku s místem a časem sběru?
Je pravděpodobné, že coby dítě jsem domů nějaké šutry asi tahala taky, ale jediný, který mi uvázl ve vzpomínkách, máme v původní domácnosti dodnes, a to v poličce v kuchyni spolu s miskami, prkýnky a hrnky na kafe. Jde o relativně velký kámen, tak akorát do dlaně, a celý potřený zlatou barvou. Není to totiž ledajaký kámen, ale zlatý valoun z mého prvního skautského tábora; nejspíš šlo o součást táborového pokladu.
Mým tradičním suvenýrem z prázdninových dovolených byly klacky. Každý rok o letních prázdninách jsme jezdili s mámou, tetou a její rodinou na báječnou dovolenou do Ostružné v Jeseníkách, kde jsme s bratránkem a sestřenkou trávili spoustu času vyřezáváním a zdobením klacků. Je jasné, že taková umělecká díla je škoda jen tak pohodit v lese a nevzít je s sebou do Brna. Když si doma nějaký čas pobyly, maminka je nenápadně vyhodila a já si málokdy vzpomněla, že bych někde nějaké vyřezané klacky z Jeseníků měla mít.
A jak to vypadá se mnou a se suvenýry teď? Žádné si nevozím. Nemám je ráda, protože mi všechny připadnou kýčovité, nelíbí se mi a hlavně se zde projevuje moje povaha, neláska k "věcem". "Věci" jsou předměty které se všude povalují, zabírají místo, chytají prach a nemají žádnou pozitivní vlastnost. S tím také ostatně souvisí moje problémy s dárky. Pokud nevím co darovat, přijde mi nejlepší se dotyčného zeptat co by si přál, nebo mu prostě dát peníze. U nás se oba způsoby berou jako nezdvořilost, jenže mně přijdou lepší než darovat "věc" se kterou si obdarovaný neví rady, ale vyhodit ji nemůže, protože "je to přece dárek".
Suvenýry podle mě takové "věci" jsou. Proto si z cest vozím oblečení a prsteny. Než otravovat kamarády a příbuzné výstavkou suvenýrů a říkat jim kde jsem co koupila, je totiž mnohem elegantnější k poznámce kolegyně "to je ale pěkná halenka" jen tak mimochodem dodat "ach děkuji, tu jsem si přivezla z Athén".

6 komentářů:

  1. Vzdycky jsem obdivoval lidi, kteri maji doma 8 ruznych eifelovek. Vsechny stejne hnusne odlite z plastu a v ruznem stavu vyblednuti zlate barvy...

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní24/8/07 21:33

    Tak to už je věc názoru, každému se líbí něco jiného. Halenky dneska koupiš všude stejné, kamení je také všude dost, ale ten okamžik, kdy najdeš na pláži omývané severním mořem kousek jantaru, se ti vybaví vždycky. Těch zahraničních cest jsme my dříve narození tolik neměli,tak se nemusím bát, že drazí pozůstalí budou muset zavolat stěhovací vůz nebo odklízecí četu. Až tu nebudeme, nic jim naše památky neřeknou a klidně s nimi můžou naložit jak se jim zlíbí. Stejně, tak jako Vaše děti, až budou, halenky a jiné oblečení stejně vyhodí to ti garantuji.

    OdpovědětVymazat
  3. S tím, že je oblečení všude stejné, nemohu tak úplně souhlasit. Kupuju si ho právě proto, že je jiné než u nás. Respektive, kupuju si právě to, které je jiné než u nás. Potomci ať s ním naloží jak chtějí, já ho nosím teď teď mi připomíná těch několik dní Athén či jiné konkrétní krajiny :)

    OdpovědětVymazat
  4. Anonymní26/8/07 10:48

    U nás doma jsou kameny v takové velké tlustostěnné sklenici, která vypadá docela esteticky.
    BTW: Jaktože jsi musela vrátit toho Wilda? Copak nemáš v knihovně protekci?

    OdpovědětVymazat
  5. To nemam, naopak bych musela platit pokutu :) Ale me to nevadi, prave proto, ze sama pracuju v knihovne a nemam rada studenty, kteri knihy vraceji pozde a jeste vic nemam rada vyucujici, kteri si mysli, ze kdyz jsou vyucujici, tak pro ne pravdila tak uplne neplati a chteji protekci pres nasi sefku. Mimoto jsem si to pujcila znova :)
    S tou sklenici to je docela dobrej napad. A poznate jeste ktery kamen je odkud, nebo uz to je postupem cau jedno?

    OdpovědětVymazat
  6. Anonymní27/8/07 19:07

    Ehm ... já jsem coby knihovnické dítko měl od dětského oddělení v kartotéce poznámku "NEUPOMÍNAT". Poněkud mě to zdeformovalo, takže už se asi vracet knihy v čas nikdy pořádně nenaučím :(
    Odkud kameny jsou si, až na výjimky nepamatujeme, ale to nevadí.

    OdpovědětVymazat