Skolila mne choroba. Konkrétně viróza a nesmím nikoho vidět ani na nikoho mluvit, nebo bude marod taky. Můžu si za to úplně sama, protože jsem v sobotu podnikla výlet a celý ho absolvovala v tričku s krátkým rukávem, a to i když začalo pršet. Marťas je teď ještě větší chudák než obvykle, protože se o mě musí starat.
Nejhoší to bylo v pondělí, protože to mi bylo tak zle, že se mi nechtělo ani koukat na televizi a dokonce ani číst ani ještě nečteného Poirota.
Teď už je mi dobře, a tak můžu provozovat činnost z nejoblíbenějších: v noci sedět u počítače a mít u toho puštěnou televizi. Je to o to báječnější, že mi Marťas zapůjčil noťas. Akorát toho v telce moc nedávají; za zmínku stojí jen ČT2 - záznam z dnešního pokračování 15. schůze PSP a ČT24 - záznam jednání 6. schůze Senátu, ale to mi jednou za nemoc stačí [a poslanec Jandák bude těžko jen tak překonán], tak jsem si ze svého digitálního archivu vybrala Takovou normální rodinku.
A teď jdu vytvářet digiarchiv cancových zápisů.