Vyrazila jsem po dlouhé době k babičce na Valašsko. Sice jsou lidé kteří tvrdí, že Zlín ještě na území Valašska neleží, ale to není pravda, protože Valašsko začíná u Napajedel, a ty jsou 4 kilometry od Otrokovic, a od velké křižovatky v Otrokovících je to na začátek Zlína další aspoň dva kilometry.No. A protože budou Velikonoce, dala jsem se u babičky do malování vajíček. A že to tedy vůbec není jednoduchá záležitost.
Napřed je potřeba sehnat bílá vajíčka. To taky nemusí být vůbec jednoduchá záležitost, protože vajíčka by měla být co nejčerstvější aby pak dlouho vydržela, protože když jsou namalovaná, je člověku líto je sníst, a uchovává je v lednici co možná nejdéle a chodí se jimi kochat a říkat si jak je ohromně šikovný. Jenže zas není dobré si nechat nákup bílých vajíček až na poslední chvíli, protože stále u nás existuje dost tradicionalistů, kteří taky malují vajíčka [malovat znamená malovat, ne nabarvit a nalepit nálepku se zajícem] a tak se může stát, že už bychom žádná bílá vajíčka nesehnali.
Takže, pokud tedy máme požadovaný druh vajec, v den malování je uvaříme na tvrdo, ale opatrně, aby nám nepopraskala, tak, jak dneska mně. Pokud při vaření vajíčka popraskají, není vše ztraceno, malovat se dají i tak, jen budou po skončení akce barevná i uvnitř. No, kromě vaření vajec si taktéž přichystáme podle návodu barvu která se nám líbí. Na to jsou vhodné velké zavařovačky se širokým hrdlem.
A teď již k jádru akce: zapálíme sporák, na plotýnku dáme rozehřát [ve víčku od aperitivu kterým jsme se posílili] včelí vosk a voskovátko. Voskovátko sestává z kousku dřeva které se drží v ruce jako tužka, s vetknutým hřebíčkem s malou hlavičkou. Na plotýnce rozehříváme samozřejmě pouze hřebíkovou hlavičku, že.
Když již máme oboje rozehřáto, vezmeme do jedné ruky uvařené bílé vajíčko a druhou rukou namáčíme voskovátko do včelího vosku a vytváříme jím na vajíčku rozličné a podivuhodné vzory [květiny, mřížky, srdíčka, jména těch kterým bude vajíčko darováno, bratánek Filip obrázky prasátka].
Poté, co výzdobu vajíčka považujeme za dostatečnou, vložíme jej opatrně do vychladlé barevné lázně a čím tmavší odstín žádáme, tím tam vajíčko necháme déle [občas je třeba lázní opatrně zamíchat, aby na vajíčkách nebyl bledý flek od toho, jak byla celou dobu jedním místem přitisknuta na sklenici].
Když usoudíme, že jsou již všechna vajíčka dostatečně obarvena, vytáhneme je ze sklenice a necháme na nějaké savé tkanině okapat a uschnout. Poté vezmeme malý tupý nožík, a začíná nejotravnější práce z celého zdobení. Seškrabávání včelího vosku. Když jest u všech vajíček dokonáno, potřeme je zlehýnka sádlem aby se krásně leskla a vystavíme na odiv.
Slečna Marplová byla nejoblíbenější postava Agathy Christie.
Koupila jsem si tu nejzákladnější dětskou knihu: Děti z Bullerbynu. Tím pádem máme doma troje. Já už jsem samozřejmě kdysi Děti z Bullerbynu vlastnila, ale před několika lety, [při generální rekonstrukci mého pokoje v původní domácnosti] kniha zmizela. Tajná kamarádka naše naštěstí chápala můj žal a to, že nepřítomnost Dětí z Bullerbynu na mě má zhoubný vliv, a obdarovala mě jiným výtiskem koupeným v antikvariátu. 
