Dneska jsme nešli do tanečních. Už od včerejška mě totiž bolí hlava a není mi moc dobře. Jitka si myslí že to je tou vodkou co mě včera nalíval Rosťa u nich na návštěvě, Martin si myslí, že to je tím, jak si celý večer hrál s Magdinými [dítě] hračkami které vydávají všelijaké zvuky.
Taky se už začínám těšit, až mě přejde bondmánie.
Ta se totiž projevuje tak, že:
1) svůj blog zahlcuju různými texty a obrázky týkající se Jamese Bonda, pro které už vznikla dokonce zváštní rubrika. To co je vidět vůbec není všechno, ještě jich mám několik v záloze a dává mi dost zabrat to sem všechno nenaházet rovnou,
2) jako zvonění na telefonu mám poslední bondsong. Naštěstí se mi opravdu líbí, ale zas pořád netrpělivě čekám až mi někdo zavolá a pak nechávám telefon zvonit co nejdéle, takže si ostatní myslí že se mi nejde dovolat,
3) jsem ochotna se s kýmkoliv bavit na téma poslední Bondovka a vlastně se prakticky s nikým o ničem jiném nebavím
4) nutím Martina se se mnou dívat doma na bondovky alespoň s Brosnanem když ty staré odmítá,
5) kromě posledního bondsongu jsem teď ochotna poslouchat pouze ostatní bondsongy.
Musím konstatovat, že mi to teda všechno dost otravuje život [pravděpodobně tedy nejen mně] a dost doufám, že se mi v nejbližší době podaří jít do kina na něco jiného než znovu na Casino Roayle a tím se vrhnu na jiné téma. V plánu je Borat a taky Malá miss Sunshine, o které jsem snad ješně nečetla škaredé slovo.
Vlastně existuje jedna dost zásadní oblast, kam se u mě ještě Bond nedostal, a to jsou knihy. Takže mohu unikat do Světa podle Garpa a uvažuju zas o nějakých dalších Irvingovkách. Taky jsem si půjčila Hovory s T.G. Masarykem [hlavně abych působila intelektuálním a vzdělaným dojmem]a jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží než je bez jediné přečtené stránky vrátím.