22.9.06

Albánie

Oficiální název český: Republika Albánie
Oficiální název albánský: Republika e Shqipërise
Anglický název: Albania
Hlavní město: Tiranë [Tirana] [244 000 obyvatel]
Velká města: Durrës [82 700], Elbasan [80 700], Shkodër [79 900], Vlorë [71 700]
Časové pásmo: GTM + 1 h
Úřední jazyk: albánština
Měna: 1 lek [Lk] = 100 quintarů
Jízda: vpravo

Obyvatelé
Počet obyvatel: 3 581 655
Hustota obyvatelstva: 125 obyyv./km2
Národnostní složení: Albánci 95 %, Řekové 3 %, ostatní 2%
Věková struktura: 0-14 r. 29,53 %, 15-64 r. 63,48 %, nad 65 r. 6,99 %
Průměrný nejvyšší věk ženy: 80,02 let
Průměrný nejvyšší věk muže: 74,37 let
Přírůstek obyvatelstva: 0,52%
Gramotnost: 86,5%
Nezaměstnanost 30%
Nejpoužívanější jazyky: albánština, řečtina
Náboženská příslušnost: muslimové 70 %, ortodoxní Řekové 20 %, katolíci 10 %

Politika
Vznik samostatného státu: 28. listopadu 1912
Státní zřízení: pluralitní republika s jednokomorovým parlamentem
Členství v mezinárodních organizacích: OSN, UNESCO, WHO
Mezinárodní zkratka: ALB
Mezinárodní poznávací zkratka: AL

Zeměpis
Rozloha: 28 748 km2
Délka hranic: 720 km
Délka pobřeží: 362 km
Sousedící země: Černá hora, Srbsko, Makedonie [151 km], Řecko [282 km]
Nejvyšší hora: Maja e Korabit [2753 m.n.m.]
Nejnižší bod: Jaderské moře [0 m.n.m.]
Nejdelší řeka: Trini [281 km]
Podnebí: středomořské, teplé, suché, odlišnost mezi pobřežím s mírnou zimou a vnitrozemím, kde v horských oblastech je v zimě sníh a mráz

Ostatní
Přírodní zdroje: chrom, měď, nikl, ropa, zemní plyn, hnědé uhlí
Průmysl: výroba oděvů a obuvi, chemický
Zemědělství: pěstování obilovin (kukuřice, pšenice, rýže),oliv, zeleniny, tabáku, vinné révy a brambor, chov ovcí, skotu a koz

Historie
Několik antických spisovatelů podalo zprávu o předřeckém obyvatelstvu Balkánu. Tito lidé se nazývali Pelasgové a jejich hlavním městem byla Dodona. Město bylo dlouhou dobu centrem říše Epirus, jednoho z nejvlivnějších království antiky. V Dodoně se nacházela nejstarší věštírna antiky, asi o 2500 let starší než Delfská věštírna, a proto byla poutním místem Řeků.
Antické obyvatelstvo charakterizuje originální architektura. Ilyrové se objevují kolem roku 1000 př. n. l. jako lidé mluvící indoevropským jazykem. Ilyrská kultura byla ovlivněna řeckou. V Albánii byly také řecké kolonie. Země byla poté dobyta Byzantskou říší až v roce 1478 skončila v moci Osmanské říše.
Po První balkánské válce vyhlásila Albánie 28. listopadu 1912 nezávislost na Osmanské říši. Do roku 1939, kdy byla země okupovaná Itálií, vládl král Zog I. Po druhé světové válce v listopadu 1944 se k moci dostala komunistická strana pod vedením Envera Hodžy. Mezi lety a 1990 měla Albánie jeden z nejtvrdších režimů v Evropě.
Do roku 1990, pět let po smrti Hodžy, byl v Albánii velmi izolacionistický komunistický režim. V letech 1990 až 1992 byla ukončena komunistická vláda a zřízena pluralitní demokracie. Transformace se ukázala být obtížnou, protože se vlády musí vypořádávat s vysokou nezaměstnaností, korupcí, zničenou infrastrukturou, velkou sítí organizovaného zločinu s napojením na vládní úředníky a rotříštěnou politickou opozicí.

Kultura
Díky svému geografickému umístění byla albánská kultura vystavena vlivům kultur sousedních, zejména řecké, římské, byzantské, turecké. Přesto všechno je zcela svébytná a homogenní. Velký vliv na rozvoj literatury a jazyka měly původně pouze ústní heroické bajky a legendy vznikající jako důsledek otomanské nadvlády. První písemné památky se datují do druhé poloviny 16. století. V 19. století pak proběhlo ilegální kulturní obrození spojené s rozvojem spisovných forem jazyka a literatury.
Albánština má dva základní dialekty - ghegský, kterým se mluví na severu [dnes pokládán za oficiální spisovnou verzi albánštiny] a toskský, kterým se mluví na jihu [byl pokládán za oficiální spisovnou verzi do konce 2. světové války]. Přes společný základ jsou oba dialekty dosti odlišné, mluvčí si však většinou navzájem rozumí. Svým původem patří albánština k jazykům indo-evropským a je jejich jediným živým a moderním zástupcem.
Malířské a sochařské umění a architektura byly ovlivněny od ranného středověku uměním byzantským. Od 15. století je patrný velký vliv Itálie. Typická byla tvorba ikon a práce se dřevem - řezbářství.

Dojmy
Mě se v Albánii moc líbilo. Ale to pravděpodobně z toho důvodu, že jsem se mohla ještě to odpoledne vrátit zpátky za hranice. Ve Skadaru jsme narazili na jediné knihkupectví [ovšem s pány prodavači ovládající angličtinu, francouzštinu a základy české novodobé historie] kde nám byla prodána mapa Albánie a 1 pohled za cca 4 eura.
Jídlo: v restauraci na břehu Skadarského jezera se nám podařilo rozluštit několik málo názvů jídel a tak jsme si objednali [jídlo bylo moc dobré] a opět bylo možno platit v eurech [cena byla stejně vysoká jako bychom platili místní měnou], byť turistický ruch do Albánie ještě nedorazil.
Doprava: 80% staré mercedesy, cesty téměř bez značení a hlavně bez ukazatelů, takže mapa byla opravdu potřeba
Náboženství: v každé vesnici byla mešita a kostel. S Hedou jsme v našich minisukních a tričkách s ramínky měly trochu obavu, ale alespoň ve Skadaru a okolí si z toho nikdo nic nedělal, místní byli oblečeni [a byly oblečeny] podobně jako my. Zajímavé je, že v takto nábožensky složené Albánii nikdy nebyl žádný konflikt na základě víry.
Jo a podle zprávy Světové banky je Albánie jedna ze dvou zemí [ta druhá je Litva] střední a východní Evropy které jsou na tom s korupcí hůř než Česká republika.

Zdroje:
www.sweb.cz/albanie/index.htm
atlas.netway.cz/evropa/albanie.htm
www.bedekr.cz/staty/Evropa/Albanie
www.bongobongo.cz/svet/albanie.asp
cs.wikipedia.org/wiki/Albánie

1 komentář:

  1. Tak jsem poměrně neskoro zjistil, proč v Albánii tolik ví o okupaci Československa v '68 - Albáni totiž na její protest vystoupila z Varšavské smlouvy.
    Jinak náboženský konflikt v Albánii nebyl asi proto, že za Hodžovy vlády (1944-85/90) bylo po vzoru Čínské lidové republiky zakázáno náboženství.

    OdpovědětSmazat