Ještě pořád jedeme do Ruska. Doufám že to vydrží, protože už jsme skoro všechno zaplatili a v pátek máme vyrazit. Půjčila jsem si Marťasovu krosnu, protože je větší než ta moje, ale i tak mám obavy, že zas budu mít nejvíc zavazadel ze všech účastníků zájezdu. U okna v ložnici mám jednu velkou a několik menších hromad kam snáším všechno potřebné. Je báječné, že je ještě několik dnů do odjezdu a mě prakticky chybí jen jedna věc. Bohužel ta jedna věc je zrovna sešit na canc. To je asi další výdobytek západní kultury: neprodávat v papírnictvích čtverečkované sešity s tvrdými deskami, velikosti A5, s hodně listy a pěkným obalem. Před sedmi lety jsem takovýto marně sháněla v Londýně a koukám že se to šíří na východ. Ještě že jedeme směr Moskva, třeba tam ještě nějaké pozůstatky čtverečkovaných A5 sešitů s tvrdými deskami a hodně listy budou. Jen se bojím, aby se nenaplnila má noční můra, kdy se mi zdálo, že jsme vyjeli a já neměla kam zapisovat veselé zážitky. Ještě teď mě mrazí v zádech když si na ten sen vzpomenu.
No ale dál.
V pátek jsem za velké peníze, byť se studentskou slevou [cizí], zakoupila jako dar jednu knihu. Bohužel jsem, za asi dvě hodiny, zjistila, že dotyčný oslavenec již touto knihou disponuje. To byla trochu čára přes rozpočet [vlastně doslova] a tak jsem dnes podnikla pokus knihu vrátit a dostat zpět peníze a ne jinou knihu. Když už jsme u těch nočních můr, tak o tomto se mi zdálo zase dneska: řekla jsem si [ve snu] že to stihnu vrátit ještě před tím než půjdu do práce a pak jsem musela volat vedoucí že přijdu pozdě a proč. Pan vedoucí v knihkupectví byl Ženíšek [opravdu nevím proč to byl zrovna Ženíšek když ten sídlí v Alfapasáži, ale já jsem knihu koupila ve Vaňkovce], ale jako Ženíšek vůbec nevypadal. Byl to takový mix mezi Kakaduem [ne papouškem, ale Papouškem z BiGy a jedním vyučujícím na fakultě informatiky MU]. A ještě k tomu mi za vrácenou knihu nabídl jen půlku toho, co stála.
Ze snu zpátky k reálu...naštěstí mi hrál osud do karet, a to tak, že přišlo objednané zboží od Avonu. Tímto jsem totiž uzpůsobila svůj zevnějšek tak, abych vypadala alespoň trochu jako dáma, a dámě se odmítá mnohem hůře než "nějaké holce", takže po důkladném uvážení a prohlídce knihy mi byly všechny peníze vráceny.
Nakonec se musím ještě pochválit, že i přes cestu pěšmo z Vaňkovky až na Čáru [na nádraží nešel proud] se mi z nich podařilo utratit jen asi tak čtvrtinu, a z toho byla největší položka za půllitr báječné ledové tříště mango/maracuja/ještě něco...což mi za nucenou cestu městem v takovém vedru přijde jako ucházející odměna.