Černá hora

Oficiální název český: Republika Černá Hora
Oficiální název albánský: Republika Crna Gora
Anglický název: Republic of Montenegro
Hlavní město: Podgorica [168 000 obyvatel][120 000 obyvatel]
Velká města: Nikšić [74706], Pljevlja [39593], Bijelo Polje [55628], Herceg Novi [27593], Berane [38953], Cetinje [20307]
Časové pásmo: SEČ 0
Úřední jazyk: srbština
Písmo: latinka, cyrilice
Měna: 1 euro = 100 centů
Jízda: vpravo

Obyvatelé
Počet obyvatel: 616 000 - 662 000
Hustota obyvatelstva: 45 obyv./km²
Národnostní složení: Černohorci 43% [jiný zdroj uvádí 62%], Srbové 32% [jiný zdroj uvádí 10%], muslimové 8% [jiný zdroj uvádí 14,6%], Bosňané [8%], Albánci 5% [jiný zdroj uvádí 6,6%], Chorvati 1%, ostatní 11%
Průměrný věk muže: 36
Průměrný věk ženy: 35
Gramotnost: 97%
Nezaměstnanost: 23%
Nejpoužívanější jazyky: srbština s ijekavským nářečím
Písmo: v pobřežních oblastech latinka, ve vnitrozemí cyrilice
Náboženská příslušnost: pravoslavní s 70% [jiný zdroj uvádí 65%], římskokatolíci 12% [jiný zdroj uvádí 9%], muslimové 9% [jiný zdroj uvádí 19%], bez vyznání a ostatní 9%

Politika
Vznik samostatného státu: 3.6.2006
Státní zřízení: republika
Členství v mezinárodních organizacích: OSN

Zeměpis
Rozloha: 13 812 km²
Délka hranic: 2246 km
Délka pobřeží: 199 km
Sousedící země: Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Albánie
Nejvyšší hora: Bobotov kuk [2525 m.n.m.]
Nejnižší bod: Jaderské moře [0 m.n.m.]
Nejdelší řeka:
Podnebí: V přímořské části je středozemní podnebí s teplým a suchým létem a mírnou deštivou zimou. Průměrná teplota vzduchu v lednu dosahuje 8°C a v červenci 27°C. Jaro začíná začátkem března, podzim bývá slunný a teplý. Ve vnitrozemí je podnebí mírně kontinentální, v lednu je průměrná teplota -3°C, v červenci 18°C

Ostatní
Přírodní zdroje: hnědé uhlí, rudy neželezných kovů
Průmysl: hutnictví, strojírenská, textilní a chemická výroba
Zemědělství: pěstování obilovin, vinné révy, ovoce, olivy, chov dobytka, rybolov a rybářský průmysl

Historie
Území Černé Hory bylo osídleno v ranných dobách po přelomu letopočtu Ilyry, ti však byli po stěhování národů vytlačeni Slovany na jih, do dnešní Albánie. V 10. století tu existovalo knížectví Zeta a jeho vláda trvala dalších několik století, než je v patnáctém dobyli Turci. Část obyvatel Zety se s tím nesmířila, uprchla do nepřístupných horských oblastí, kde založila samotný stát Černá Hora, nezávislý na Osmanské říši.
Až do roku 1852 tu vládli pravoslavní metropolité, po tomto roce se země stala světským knížectvím; roku 1910 pak již královstvím. Na rozdíl od ostatních balkánských zemí, které podlehly islamizaci, Černá Hora žádnými většími změnami v náboženském složení neprošla. Účastnila se rovněž i první světové války, na straně Srbska (Dohody).
Od roku 1918 se stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců; při reformě Jugoslávie byla dokonce načas zrušena; spojena s Hercegovinou a Kosovem v Zetskou bánovinu, tento stav vydržel až do druhé světové války.
Opět ji vedení země obnovilo již jako součást socialistické federace roku 1946. Hlavní město se přesunulo z dvacetitisícového Cetinje do Podgorici, která byla na počest vůdce země a partyzánského bojovníka Tita přejmenováno na Titograd (toto jméno metropoli vydrželo až do roku 1992). Zároveň došlo v velkolepé přestavbě města v duchu socialismu.
Jako ta chudší z zemí federace dostávala Černá Hora mnoho investičních prostředků od těch bohatších; to však skončilo s koncem 80. let a rozpadem SFRJ. Černá Hora se však od Bělehradu na rozdíl od ostatních neodtrhla a zůstala mu věrná, nezapletla se do války. Díky spojenectvím s Miloševićovým Srbskem však ale musela nést jeho břemena, jako například embarga či ekonomické krize, což ještě snížilo již tak nízkou životní úroveň.
Během 90. let tak začala postupně vzrůstat nespokojenost se severním sousedem; roku 2003 získala Černá Hora ještě více autonomie vytvořením státního společenství Srbsko a Černá Hora. Dne 21. května 2006 v zemi proběhlo referendum o dalším setrvávání v unii se Srbskem, ve kterém se 55,4 % voličů vyslovilo pro samostatnost země. 3. června 2006 ve 20:34 hod. parlament Černé Hory na svém mimořádném zasedání ratifikoval výsledky referenda a přijal Usnesení o vyhlášení nezávislosti Republiky Černá Hora a Deklaraci nezávislé Republiky Černá Hora.

Kultura
První nalezené umělecké předměty pocházejí z neolitu – mladší doby kamenné, jedná se však o ojedinělé exempláře hliněných a kamenných nádob, ozdobné keramiky a pracovních nástrojů .
V pozdní době bronzové oblast obsadili Ilyrové. S pozůstatky této grandinské kultury se lze i v současnosti setkat. Na základě archeologických nálezů pocházející z této doby lze usuzovat, že Ilyrové dovedně ovládali výrobu zpracování keramiky i kovu, uměleckou dovednost a cit pro zdobení situl – kovové nádoby, soch, tepaných bronzových plechů a keramiky.
Když se začali Ilyrové a jejich kmeny usazovat na pobřeží a ostrovech, navázali vzápětí obchodní spojení s Řeky. V blízkosti Dalmácie vedla známá jantarová stezka a to byl i další důvod k tomu, aby zde Řekové od 6. století př.n.l. zakládali své kolonie. Jantar sloužil nejenom jako platidlo, ale jako šperk a pro svoji vzácnost byl používán i při magii. Řecký vliv lze pozorovat při výstavbě mnoha sídlišť. Místní obyvatelé přebírali jednotlivé prvky helémské kultury a zdokonalovali stavitelství, sochařství, náboženství a práva. Z řecké kultury se jim podařilo osvojit jen to nejlepší, aby vzápětí dosahovali vyšších výsledků než samotní učitelé.
Řekům nakonec pomohl zdolat hrdá Ilyrská města Řím, který později získal celé pobřeží pod svoji kontrolu. Římská nadvláda znamenala pro celý Jadran nebývalý rozkvět. Budovala se infrastruktura měst, komunikace, které lépe zpřístupnily jednotlivé osady, opevnění a stavby paláců, chrámů, amfiteátrů a městských bran. Z kulturními památkami z této doby se lze seznámit na mnoha archeologických nalezištích nebo s celými zachovalými stavebními komplexy. Římské panství se pro přímoří stalo obdobím úžasného kulturního rozmachu.
Po Diokleciánově smrti mnohá přímořská města ztratila své výsadní postavení. Kultura a umění však získalo nový řád, kterému napomohlo šíření křesťanství. V období stěhování národů docházelo k nájezdům různých kočujících kmenů a dílčím válkám, které ničily města a jejich památky. Do oblasti začaly z východu pronikat slovanské kmeny, které společně s Avary se pokusili dobít i hlavní město Byzance Konstantinopol. Utrpěli však zdrcující porážku, na základě které se Slované vymanili z Avarské nadvlády.
S byzantskou kulturou se postupně začaly prolínat předrománské prvky z křesťanské západní Evropy a románský vliv nakonec úplně převládl. Nově budovaná nebo modernizovaná města se stavěla na vyvýšeninách podle starých ilyrských tradic. Kolem náměstí a ústředních budov se kruhovitě zakládaly jednotlivé stavby a ulice. Valy byly nahrazeny mohutnými městskými hradbami. Monumentální architektura byla umocňována románskou plastikou, která dosahovala vysoké umělecké úrovně. Románský sloh se udržel až do 14. století a byl použit i při výstavbě veřejných budov a soukromých domů. Ve městě Kotor jsou dochovány některé románské stavby nebo jejich prvky.
Zatímco gotkika nezanechala na této oblasti nijak zásadní stopy, následující renesance se ujala a to především v přímořských oblastech. Bohužel však neměla dlouhého trvání, neboť objevem Nového světa se hospodářský vývoj zastavil, a tím došlo k utlumení nové výstavby a kultury. Mnoho známých stavitelů a umělců odešlo pro nedostatek pracovních příležitostí do zahraničí. Ve stopách gotiky se vydal i barokní směr který v danéobasti nenašel výraznější uplatnění. Vývoj byl ovlivněn hospodářskou a politickou situací a vojenskými výboji Osmanské říše. Jediným barokovým městem lze označit Perast, město v Boce Kotorské. Většina staveb [kostely, paláce, zahrady] jsou však dnes značně poškozené. Výjimku tvoří palác Bujovič z roku 1693, dnes městské muzeum a barokní kostel se střílnami na umělém ostrově Gospa od Škrpjela. Tento nádherný kostel byl vyzdoben malířem Kokoljou Tripo [1661 – 1713], který prošel malířskou školou v Benátkách.

Zdroje a další info:
http://en.wikipedia.org/wiki/Montenegro
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%A1_Hora
http://www.cerna-hora-info.cz/obec/cerna_hora.html
http://www.info-tour.info/cernahora/mainframe.htm
http://www.newbalkan.com/index.php?prezentace/staty_regiony/&stat=3